10 C 275/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Magliovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o 124 138,06 Kč / úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 124 138,06 Kč s úrokem ve výši 7,19 % ročně z částky 124 138,06 Kč od 23. 6. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 124 138,06 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 28 198 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 124 138,06 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze Smlouvy o úvěru od Buřinky (100% záloha) a o stavebním spoření s účtem č. [bankovní účet] ze dne 12. 9. 2019 Touto smlouvou se původní věřitel (společnost [právnická osoba], [IČO]) zavázal poskytnout žalované překlenovací úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaná tento úvěr čerpala dne 23. 9. 2019, čímž jí v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku včetně sjednaných úroků ve výši 8,45 % splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 093 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně nesplnila, původní věřitel ji proto dopisem ze dne 9. 9. 2023 vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 5 004 Kč s tím, že pokud tak do 31. 10. 2023 neučiní, stane se celý dluh žalované k témuž dni splatným. Žalovaná ani přes tuto výzvu žalobkyni ničeho neuhradila a dlužná částka se tak stala splatnou k 31. 10. 2023. V době zesplatnění činila úroková sazby 7,19 %. Původní věřitel žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 3. 2024 postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství na žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízeníjednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednánívěci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníkypředložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípaděs rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z potvrzení o zaměstnání žalované soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované. Ze Smlouvy o úvěru od Buřinky (100% záloha) a o stavebním spoření s účtem č. [bankovní účet] ze dne 12. 9. 2019 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele jakožto bankovního ústavu poskytnout žalované překlenovací úvěr ve výši 150 000 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr pravidelnými měsíčním splátkami ve výši 1 093 Kč, a to včetně smluveného úroku ve výši 8,45 % ročně. Původní věřitel byl dle článku 10 odst. 1. písm. b) oprávněn jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit či prohlásit celý úvěr za splatný pro případ prodlení úvěrovaného s úhradou více než dvou měsíčních splátek. Z výpisu z úvěrového účtu žalované soud zjistil, že žalovaná úvěr čerpala a jakým způsobem byl úvěr splácen. Z dopisu původního věřitele žalované ze dne 9. 9. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 5 004 Kč s tím, že pokud tak do 31. 10. 2023 neučiní, stane se celý dluh žalované k témuž dni splatným. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 3. 2024 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 4. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě žalované částky.

5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), smlouvou o úvěruse úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžníprostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátita zaplatit úroky.

7. Podle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v doběurčené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečnéhoodkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutípeněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

8. Podle § 2399 odstavce 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky vdohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel,který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení,ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením;neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení,dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel ažalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěrupodle ustanovení § 2395 o. z. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč. Pro nikoli řádnésplácení úvěru byl úvěr prohlášen ke dni 31. 10. 2023 za okamžitě splatný a žalovaná senásledujícího dne ocitla v prodlení. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaného úroku řádně a včas nevrátila, uložil ji soud tuto povinnost rozsudkem. O požadovaném zákonném úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kdy ohledně počátku prodlení byl akceptován návrh žalobkyně. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 524 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 198 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 966 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 124 138,06 Kč sestávající z částky 6 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 200 Kč ve výši 4 032 Kč.