10 C 287/2023

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Magliovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o určení vlastnictví

I. Určuje se, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] vymezeného geometrickým plánem, vyhotoveným [jméno] [příjmení], geodetické služby, [ulice a číslo], [PSČ] [obec], číslo plánu [číslo] [rok], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, v k. ú. [část obce] u [obec], [územní celek], okres [okres], zapsáno v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary.

II. Řízení se v části v níž se žalobkyně domáhala určení vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce] u [obec], [územní celek], zastavuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 26 570 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyni se vrací část soudního poplatku ve výši 4 000 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala určení, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce] u [obec], [územní celek], a pozemku parc. [číslo] vymezeného geometrickým plánem, vyhotoveným [jméno] [příjmení], geodetické služby, [ulice a číslo], [PSČ] [obec], číslo plánu [číslo] [rok], vše v k. ú. [část obce] u [obec], [územní celek] (dále jen„ pozemek parc. [číslo]“), s odůvodněním, že oba pozemky zakoupili rodiče žalobkyně v roce 1966 společně s pozemkem parc. [číslo] na němž se nachází rodinný domek [adresa], v k. ú. [část obce] u [obec], [územní celek], a v zakoupeném rozsahu je užívali, přičemž stejným způsobem je užívá až do současné doby žalobkyně, která tudíž vlastnické právo k těmto pozemkům vydržela.

2. V průběhu řízení vzala žalobkyně svou žalobu zpět co do pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce] u [obec], [územní celek], u něhož bylo dosud zapsáno duplicitní vlastnictví účastníků řízení, neboť se žalovaný svého vlastnického práva vzdal ve prospěch žalobkyně; v této části proto soud řízení zastavil, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a tímto pozemkem se soud v odůvodnění rozsudku již nezabývá.

3. Co se týče pozemku parc. [číslo] nacházel se již v době, kdy pozemek parc. [číslo] na němž se nachází rodinný domek [adresa], nabyli rodiče žalobkyně, pod jednotným oplocením, byl vydlážděn a zasahuje do něj podsklepení; představuje bezpečný přístup do domu, neboť odděluje vstupní dveře od silnice. Rodina žalobkyně se od počátku domnívala, že se jedná o jediný, celistvý pozemek. Naléhavý právní zájem na určení vlastnictví spatřovala žalobkyně v nutnosti odstranit rozpor mezi stavem zapsaným v katastru a skutečným stavem užívání.

4. Žalovaný se žalobou nesouhlasil s tím, že pozemek [parcelní číslo], k. ú. [část obce] u [obec], [územní celek], je pozemkem silničním a žalobkyně byla v minulosti opakovaně vyzývána k odstranění zeleně a oplocení z důvodu možného ohrožení bezpečnosti silničního pozemku. Žalobkyně tedy nemůže být v dobré víře o tom, že by užívala jakoukoli část tohoto pozemku oprávněně. Průběh vlastnické hranice mezi tímto pozemkem a pozemkem [parcelní číslo] je zapsán v nejvyšší třídě přesnosti, je tudíž vyloučeno dovolávat se nepřesnosti katastrální mapy.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že rodiče žalobkyně zakoupili kupní smlouvou ze dne 17. 2. 1966 rodinný dům [adresa] na st. p. č. kat. [anonymizováno] o výměře 135 m² a č. kat. [číslo] o výměře 192 m² v k. ú. [část obce]. Žalobkyně nabyla pozemek st. [parcelní číslo] na základě darovací smlouvy ze dne 20. 2. 1995. [příjmení] pozemku [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec], [územní celek], je dle údajů v katastru nemovitostí žalovaný.

6. Mezi účastníky bylo sporné, zda žalobkyně a její právní předchůdci užívali pozemek parc. [číslo] v dobré víře, že jim patří a případně do kdy ta to jejich dobrá víra trvala.

7. Z účastnického výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že rodiče žalobkyně nejprve měli dům pronajatý, následně si ho mohli koupit. Již v době této koupě byl ze všech stran oplocený dřevěným plotem, později nahrazeným pletivem. Skutečnost, že nejsou vlastníky celého jimi užívaného pozemku, se žalobkyně dozvěděla asi až v souvislosti s problémy s mostem8. Fotografiemi na č. l. 75 – 77 byla potvrzena existence oplocení i vydláždění pozemku.

9. Z kupní smlouvy ze dne 17. 2. 1966 bylo zjištěno, že na jejím základě nabyli rodiče žalobkyně do bezpodílového spoluvlastnictví rodinný domek [adresa] na stavební parc. č. kat. [anonymizováno] o výměře 135 m2 a [číslo] o výměře 192 m2 v k. ú. [část obce] s tím, že stav domku byl kupujícím dobře znám, neboť v něm v době uzavření smlouvy již tři roky bydleli, a dále do užívání stavební parcelu č. kat. [anonymizováno] a pozemkovou parcelu č. kat. [číslo], obě v k. ú. [část obce].

10. Z dopisu z 5. 12. 2013 Mgr. [jméno] [příjmení] Krajské správě a údržbě silnic Karlovarského kraje bylo zjištěno, že tímto dopisem uplatnila žalobkyně právo vydržení k oplocené části pozemku parc. [číslo] (tedy předmětnému pozemku odpovídajícímu pozemku parc. [číslo]) z důvodu, že od doby nabytí pozemku stav. parc. [číslo] v k. ú. [část obce], užívali její právní předchůdci i ona sama pozemek parc. [číslo] v dobré víře, že jej nabyli zároveň s pozemek stav. parc. [číslo] kupní smlouvou z 17. 2. 1966.

11. Z dopisu zástupce žalované žalobkyni ze 17. 3. 2015 soud zjistil, že žalovaný téhož dne reagoval na dopis žalobkyně z 5. 12. 2013 a vyjádřil připravenost vyřešit situaci smírně tak, že by byl pozemek [parcelní číslo] rozdělen mezi strany podle toho, jak jej využívají.

12. Z výzvy k odstranění oplocení z 14. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný vyzval téhož dne žalobkyni k odstranění oplocení a zeleně nejpozději do 31. 3. 2022.

13. Ze zápisu z jednání z 28. 6. 2022 soud zjistil, že téhož dne se uskutečnilo místní šetření ke stavbě„ oprava mostu ev. č. [PSČ] [obec]“, jehož se účastnili mimo jiné zástupci žalovaného a syn žalobkyně [příjmení] [příjmení], kde se řešila též směna pozemku [parcelní číslo] za jiný pozemek žalovaného; Ing. [příjmení] zde byl informován, že živý plot stojí na pozemku žalovaného a upozorněn na stav zapsaný v katastru nemovitostí.

14. Z korespondence JUDr. [příjmení] a Mgr. [příjmení] z 31. 3. 2023 a z 27. 3. 2023 bylo zjištěno, že zástupce žalovaného [příjmení] [příjmení] vyzval dopisem z 31. 1. 2023 žalobkyni k odstranění oplocení a zeleň nacházející se na jeho pozemku parc. [číslo] což zástupce žalobkyně dne 27. 3. 2023 odmítnul s poukazem na vydržení pruhu pozemku [adresa] nacházejícího se před domem.

15. Z vyjádření Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, z 5. 3. 2024 bylo zjištěno, že obnova katastrálního operátu přepracováním souboru geodetických informací byla dokončena dne 28. 6. 2010.

16. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu.

17. Po třech letech skutečného užívání zakoupili rodiče žalobkyně kupní smlouvou ze dne 17. 2. 1966 rodinný dům [adresa] na st. p. č. kat. [anonymizováno] o výměře 135 m² a č. kat. [číslo] o výměře 192 m² v k. ú. [část obce]. Již v této době byl ze všech stran oplocený dřevěným plotem, který byl později nahrazen pletivem, a v prostoru před domem byl vydlážděn. Sama žalobkyně nabyla pozemek st. [parcelní číslo] na základě darovací smlouvy ze dne 20. 2. 1995. V katastru nemovitostí zapsaným vlastníkem pozemku [anonymizováno] v k. ú. [část obce] u [obec], [územní celek], je žalovaný. Dne 28. 6. 2010 byla pro [katastrální uzemí] dokončena obnova katastrálního operátu přepracováním souboru geodetických informací. Dne 5. 12. 2013 uplatnila žalobkyně právo vydržení k oplocené části pozemku parc. [číslo] (tedy pozemku odpovídajícímu pozemku parc. [číslo]) z důvodu, že od doby nabytí pozemku stav. parc. [číslo] v k. ú. [část obce], užívali její právní předchůdci i ona sama pozemek parc. [číslo] v dobré víře, že jej nabyli zároveň s pozemek stav. parc. [číslo] kupní smlouvou z 17. 2. 1966. V roce 2022 a v roce 2023 upozornil žalovaný žalobce na stav zapsaný v katastru nemovitostí a vyzval žalobkyni k odstranění plotu a zeleně z předmětného pozemku.

18. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

19. Podle § 1091 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

20. Podle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na které se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

21. Podle § 1096 odst. 2 občanského zákoníku se při mimořádném vydržení nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce před dalšího.

22. Soud posoudil věc dle citovaných ustanovení a dospěl k následujícímu právnímu závěru.

23. Žalobkyně (či její právní předchůdci) byla od roku 1966 držitelem předmětného pozemku, který do roku 2013 užívala v domnění, že jí patří, a následně od tohoto roku do dnešní doby pak nikoli v nepoctivém úmyslu. Vzhledem k dlouhodobosti užívání předmětného pozemku jakož i absenci tvrzení právního titulu, na jehož základě měla žalobkyně tento pozemek nabýt, zvažoval soud, jsou-li ve věci dány podmínky pro mimořádné vydržení dle výše citovaných ustanovení.

24. K těmto podmínkám se opakovaně vyjadřoval Nejvyšší soud ČR, např. v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 uveřejněném pod č. 15/ 2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, sp. zn. 22 Cdo 2961/2021, sp. zn. 22 Cdo 1241/2022 nebo 22 Cdo 290/2023, a dovodil, že podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba dle § 992 občanského zákoníku (ani pro období před 1. 1. 2014 držba oprávněná dle § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku), nýbrž nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. V usnesení vydaném pod sp. zn. 22 Cdo 788/2022 Nejvyšší soud ČR vysvětlil, že se v případě„ držby v nepoctivém úmyslu“ jedná o jinou, novou míru kvality přesvědčení držitele, odlišnou od držby poctivé i nepoctivé držby. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně„ vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 o. z.).

25. Jak vyplývá též z komentáře občanského zákoníku, vychází kvalifikace držby„ nikoliv v nepoctivém úmyslu“ z hodnocení poctivosti či nepoctivosti v obecném smyslu a k naplnění takové držby postačí„ držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma“ (Petrov, J. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1163 či podobně Bělovský, P. in Spáčil, J., Králík, M. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976 - § 1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 377, Dobrovolná, E. in Spáčil, J. a kol. Věcná práva. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 90). Samotný„ nikoliv nepoctivý úmysl“ se nemusí změnit v úmysl nepoctivý jen tím, že držitel zjistí okolnosti, z nichž plyne, že vlastníkem věci je ve skutečnosti někdo jiný (např. že smlouva, na jejímž základě se chopil držby vlastnického práva, je z nějakého důvodu neplatná). Je třeba zvážit, že i vlastnické právo k nemovitosti lze nabýt mimoknihovně (vydržením), takže ani vědomost o tom, že držitel nemovitosti není jako vlastník evidován ve veřejném seznamu, nevylučuje nepoctivý úmysl; to platí tím spíše pro zápisy v takovém seznamu, které mají původ v letech 1948 až 1990, v dobách, kdy nebyla vedena řádná evidence práv k nemovitostem.

26. Je zřejmé, že v projednávaném případě nelze uzavřít, že by žalobkyně či její právní předchůdci předmětný pozemek nabyli v nepoctivém úmyslu např. lstí či změnou hranic. Naopak rodiče žalobkyně zakoupili rodinný dům pod oplocením, přičemž předmětný pozemek byl dokonce vydlážděný a pod ním se nacházel sklep. Při převodu pozemků nebyl k dispozici geometrický plán, rozloha předmětného pozemku činí 25 m2, tedy zhruba pětinu celkově nabývaného pozemku, a tento poměr tedy nebyl způsobilý vzbudit podezření, že se kupující ujímá držby nepoměrně větší plochy, než je uvedena ve smlouvě. Za podstatnou pokládá soud též skutečnost, že žalobkyně (či její právní předchůdci) předmětný pozemek nerušeně užívala po dobu přesahující 40 let, aniž by žalovaný proti tomu cokoli namítal. Dlouhodobost držby přitom podle ustálené soudní judikatury nasvědčuje tomu, že držba je prováděna spíše v dobré víře. Ze všech těchto skutečností je zřejmé, že nelze uvažovat o tom, že by žalobkyně měla vědomost, že držbou těchto pozemků působí někomu újmu, a nelze tudíž dovodit její nepoctivý úmysl ani při výkonu držby. Přestože z provedených důkazů vyplynulo, že v roce 2013 se žalobkyně vůči žalovanému domáhala vydržení vlastnického práva a v této době si tedy již byla vědoma, že vlastníkem předmětného pozemku je žalovaný, neznamená tato skutečnost, že se její úmysl změnil na úmysl nepoctivý. Ze samotné vědomosti o tom, že držitel nemovitosti není jako vlastník evidován v katastru nemovitostí či že vlastníkem je ve skutečnosti někdo jiný nelze dle názoru soudu dovodit nepoctivý úmysl držitele v intenzitě vyžadované výše citovaným ustanovením. Z uvedených důvodů soud proto žalobě vyhověl, když shledal, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva je dán právě z důvodu rozporu mezi stavem zapsaným v katastru nemovitostí a stavem skutečným.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 570 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 000 Kč ve výši 3 570 Kč.

28. O vrácení části soudního poplatku bylo rozhodnuto dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb, neboť návrh na určení vlastnického práva k pozemku [číslo] k. ú. [část obce] u [obec], [územní celek], byl vzat zpět před prvním jednáním ve věci.