10 C 320/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Magliovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o 148 324,49 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 148 324,49 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 22 372,96 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 396,72 Kč, s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 147 324,49 Kč od 18. 8. 2009 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 18. 8. 2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, 7,75 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2010, 7,75 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 1. 2011 do 30. 6. 2011, 7,75 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 7. 2011 do 31. 12. 2011, 7,75 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 1. 2012 do 30. 6. 2012, 7,5 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, 7,05 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013, 7,05 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 7. 2013 do 31. 12. 2013, 7,05 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2014, 7,05 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 7. 2014 do 31. 12. 2014, 7,05 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015, 7,05 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 7. 2015 do 31. 12. 2015, 7,05 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, 7,05 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, 7,05 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, 7,05 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, 7,5 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, 9 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, 7,25 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, 7,25 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, 7,5 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, 10,75 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, 14 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022, 14 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023, 14 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 7. 2023 do 31. 12. 2023, 13,75 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024, 11,75 % ročně z částky 148 324,49 Kč od 1. 7. 2024 do 24. 9. 2024 a za dobu od 25. 9. 2024 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 41 737,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 148 324,49 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 12. 5. 2008 uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, a to [právnická osoba], [IČO] Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 150 000 Kč, čímž mu vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 192 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, právní předchůdce žalobkyně proto dopisem ze dne 15. 1. 2009 prohlásil celý dluh žalovaného za splatný.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému ústní jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Podle § 2 z. č. 91/2012 Sb. zákona o mezinárodním právu soukromém, se zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Pokud jde o pravomoc soudů České republiky, pak dvoustranná úmluva s Vietnamskou socialistickou republikou, publikovaná jako vyhl. č. 98/1984 Sb., neobsahuje ustanovení o pravomoci a rozhodném právu ve věcech úvěrových smluv. Pravomoc a příslušnost zdejšího soudu k rozhodování tohoto sporu, kdy žalovaný – státní příslušník Vietnamu má bydliště na území České republiky, je založena na základě článku 4 a článku 7 odst. 2 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) Č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I), přičemž v souladu se čl. 4 bod 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 (Řím II) bylo aplikováno české právo.

4. Soud k důkazu provedl smlouvu o úvěru z 12. 5. 2008, z níž zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se téhož dne zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splatit v 71 měsíčních splátkách po 3 192 Kč; účastníci sjednali úrok z vyčerpané jistiny ve výši 14,90 % Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele a všeobecné obchodní podmínky. Z interního účetního dokladu z 12. 5. 2008 bylo zjištěno, že žalovanému byla sjednaná částka skutečně poskytnuta. Z výzvy k okamžitému splacení celého úvěru z 15. 1. 2009 soud zjistil, že žalovaný byl z důvodu nehrazení splátek úvěru a poplatků vyzván k okamžitému splacení všech úvěrových pohledávek. Ze smluv o postoupení pohledávek z 26. 5. 2014 soud zjistil, že téhož dne byla pohledávka za žalovaným postoupena nejprve na společnost [právnická osoba], a vzápětí na žalobkyně, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne 29. 5. 2014. Z předžalobní výzvy k plnění ze 4. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně před podání žaloby vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky.

5. V souladu s ustanovením § 3028 občanského zákoníku posuzoval soud věc s ohledem na dobu uzavření smlouvy dle obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. a občanského zákona č. 40/1964 Sb.

6. Podle ustanovení § 497 obch. z. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 502 obch. z. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

8. Podle § 506 obch.z. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

9. Podle ustanovení § 273 odst. 1 obch. z. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

10. Podle § 369 odst. 1 obch. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

11. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 obch. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 14,90 % ročně, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a požadovala okamžité splacení celého úvěru. V souladu s ustanovením § 351 odst. 2 obch. z. tak žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni, na niž byla pohledávka řádně postoupena dle § 524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru.

12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 517 odst. 2 obč. zák., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 41 737,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 934 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 148 324,49 Kč sestávající z částky 7 060 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů (z toho 3 po 300 Kč a jedné ve výši 450 Kč) dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 590 Kč ve výši 6 213,90 Kč. Soud nepřiznal náhradu nákladů za 1 úkon ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, požadovaný za vyjádření z 30. 10. 2024, jehož obsahem bylo vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím bez jednání, když tento úkon neodpovídá svým rozsahem ani obsahem žádnému úkonu uvedenému v ustanovení § 11 odst. 2 advokátnímu tarifu.