10 C 38/2021

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Magliovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro 125 246 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100.000 Kč s úrokem z prodlení z částky 100.000 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 25.246 Kč s úrokem z prodlení z částky 25.246 Kč ve výši 8,25 % ročně od podání žaloby do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 96.747,83 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 125.246 Kč s následujícím odůvodněním. Účastníci uzavřeli dne [datum] kupní smlouvu, na jejímž základě došlo k převodu vlastnického práva k pozemku parc. č. st. 32, jehož součástí je stavba [adresa], k pozemku parc. [číslo] k pozemku parc. [číslo] vše v katastrálním území Maroltov, obec Ostrov, ze žalovaného na žalobkyni, a to za sjednanou kupní cenu ve výši 1.500.000 Kč. Vzhledem ke značnému množství stavebního odpadu a různých předmětů nacházejících se v domě i na pozemcích se účastníci před uzavřením kupní smlouvy dohodli, že žalovaný pozemek i rodinný dům před předáním nemovitostí žalobkyni vyklidí, což však neudělal, a žalobkyně měla v souvislosti s odvozem odpadu a jeho umístěním na skládku náklady ve výši 25.246 Kč, které požaduje po žalovaném. Přestože žalovaný žalobkyni opakovaně ujišťoval, že dům je zcela v pořádku, zjistila žalobkyně v průběhu měsíce října, že topná soustava v domě je zcela nefunkční; účastníci se proto dohodli, že žalovaný poskytne žalobkyni slevu z kupní ceny ve výši 100.000 Kč. Tuto částku žalovaný dokonce složil do úschovy zprostředkovatele prodeje, následně si ji však vzal zpět a žalobkyni přes opakované výzvy z [datum] a [datum] ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. K žalobkyní tvrzené dohodě o vyklizení uvedl, že v kupní smlouvě není vyklizení pozemku jakkoli řešeno. Na vlastní náklady vyklidil žalovaný garáž, vyklizení pozemků třetí osobou nijak nebránil a k uskladnění materiálu dal k dispozici svůj pozemek přiléhající k předmětnému pozemku. Nějaký stavební odpad pak vyprodukovala též sama žalobkyně při rekonstrukci domu. Žalovaný dále odmítl, že by měl žalobkyni poskytnout jakoukoli slevu z kupní ceny z důvodu nefunkčního topení. Namítal, že žalobkyně nedoložila, co přesně bylo opravováno, ani jakou částku v této souvislosti vynaložila. Uváděl dále, že sama žalobkyně nedodržela jiné dohody, ať již ohledně toho, že by žalovanému v domě umožnila bydlet či ohledně odkupu nábytku, který žalovaný v domě zanechal za dohodnutou částku 100.000 Kč; upozornil rovněž, že mu žalobkyně dosud zadržuje některé věci, např. dvě kovové kasy, či sbírky zákonů. Co se týče složení částky 100.000 Kč u zprostředkovatele prodeje, učinil tak žalovaný z důvodu plánovaného vybudování čističky se septikem, neboť chtěl na vedlejším pozemku postavit rodinný dům a čistička měla sloužit pro tento nový dům i jeho původní dům ve vlastnictví žalobkyně. Dále namítal, že žalobkyni uhradil v měsících říjnu, listopadu a prosinci vždy 10.000 Kč za to, že měl v přízemí uskladněn svůj nábytek; vzhledem k tomu, že v říjnu a listopadu byla nemovitost ještě v jeho vlastnictví, uhradil tuto částku bezdůvodně a v rámci procesní obrany ji navrhl započítat proti žalované částce, stejně tak jako částku 100.000 Kč představující dle jeho názoru dluh žalobkyně vzniklý z důvodu neuhrazení kupní ceny za prodej nábytku.

3. Žalobkyně k tomu uvedla, že odpad pocházející z rekonstrukce zlikvidovala na vlastní náklady. Existenci dalších dohod žalovaná odmítla s poukazem na jejich nelogičnost (umožnění bydlení v domě, který zakoupila z důvodu zajištění potřeby vlastního bydlení) až absurditu (zakoupení starého nábytku žalovaného za 100.000 Kč v situaci, kdy měla svůj vlastní). K údajnému zadržení věcí žalovaného pak namítala, že jej marně dva roky vyzývala k vyklizení všech věcí z nemovitosti, což žalovaný odmítal s poukazem, že dům a pozemky zakoupila se vším. V průběhu řízení pak žalovanému předala sbírky zákonů v okrasných svazcích.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě došlo k převodu vlastnického práva k pozemku parc. č. st. 32, jehož součástí je stavba [adresa], k pozemku parc. [číslo] k pozemku parc. [číslo] vše v katastrálním území Maroltov, obec Ostrov (dále jen„ předmětné nemovitosti“), a to za sjednanou kupní cenu ve výši 1.500.000 Kč; nesporným mezi účastníky byl též obsah této smlouvy založené ve spise. Dne [datum] a [datum] byly mezi účastníky uzavřeny dva dodatky týkající se výše kupní ceny o způsobu její úhrady a jejího vypořádání. Právní účinky vkladu práva nastaly dne [datum], vlastnické právo pro žalobkyni bylo zapsáno do katastru nemovitostí dne [datum]. Žalovaný umožnil žalobkyni užívat nemovitosti již od poloviny měsíce října 2018, v měsíci únoru 2019 vyklidil a zpřístupnil pro žalobkyni garáž. V souvislosti s uskladněním nábytku v garáži za měsíc prosinec 2018 žalovaný žalobkyni zaplatil částku 10.000 Kč. V prosinci 2018 složil žalovaný do úschovy v realitní kanceláři pana [jméno] [příjmení] částku 100.000 Kč.

5. Mezi účastníky bylo sporné, zda se účastníci dohodli tak, že žalovaný předmětné nemovitosti ještě před jejich předáním vyklidí, zda byl v domě funkční topný systém, zda si účastníci sjednali slevu z kupní ceny ve výši 100.000 Kč právě z důvodu nefunkčnosti topného systému, z jakého důvodu složil žalovaný v realitní kanceláři pana [příjmení] částku 100.000 Kč, zda v prvním patře domu zůstal nábytek žalovaného, ohledně něhož účastníci uzavřeli nejpozději v únoru 2019 ústně kupní smlouvu za cenu 100.000 Kč a dále skutečnost, zda žalovaný předal žalobkyni v měsících říjnu a listopadu částku 10.000 Kč coby„ nájemné“ za uskladnění nábytku.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto skutkovému závěru.

7. Žalovaný byl vlastníkem pozemku parc. č. st. 32, jehož součástí je stavba [adresa], pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše v katastrálním území Maroltov, obec Ostrov, které na základě kupní smlouvy z [datum] převedl na žalovanou za sjednanou kupní cenu ve výši 1.500.000 Kč; vlastnické právo pro žalobkyni bylo zapsáno do katastru nemovitostí dne [datum] (mezi účastníky nesporné). Na předmětném pozemku i v domě se nacházelo množství stavebního materiálu, odpadu, pneumatik, cihel, obkladů, spotřebičů, nábytku i dalších předmětů (zjištěno z videí, fotografií a svědeckých výpovědí svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] i manželů [příjmení] a účastnické výpovědi žalobkyně). Ještě před uzavřením smlouvy se žalovaný vyjadřoval tak, že pozemek vyklidí,„ udělá to tam žalobkyni a jejímu partnerovi hezké“ (zjištěno z výpovědi svědka [příjmení] i účastnické výpovědi žalobkyně). Ve smlouvě účastníci závazek žalovaného nemovitosti vyklidit nesjednali, ve článku V. písm. b) se naopak dohodli na převodu nemovitosti ve stavu, jaký je oběma smluvním stranám znám (zjištěno z kupní smlouvy z [datum], jejíž obsah byl mezi účastníky nesporný). Žalovaný ujistil žalobkyni, že dům je po rekonstrukci a vše zde je funkční (zjištěno ze svědecké výpovědi svědka [příjmení] a účastnické výpovědi žalobkyně, potvrzováno i účastnickou výpovědí žalovaného). Ve smlouvě si strany sjednaly právo žalobkyně odstoupit od smlouvy pro případ, že žalovaný coby prodávající uvedl nepravdivé informace (zjištěno z čl. V písm. e) kupní smlouvy). Žalovaný umožnil žalobkyni užívat nemovitost již v průběhu měsíce října, kdy žalobkyně s partnerem zcela vyklidili byt v prvním patře, v němž se nacházel nábytek žalovaného (prokázáno výpověďmi svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení], manželů [příjmení], účastnickou výpovědí žalobkyně). V říjnu 2018 zjistila žalobkyně s partnerem, že v domě nefunguje topný systém. Kotelna byla ve špatném stavu, když ze tří kotlů, které se zde nacházely, byly dva nezapojené (elektrokotel a u zdi samostatně stojící další nezapojený kotel plný mouru), a údajně funkční kotel byl do poloviny zasypaný mourem, chyběly mu litinové rošty a roštovací páka byla zarezlá tak, že se s ní nedalo pohnout, jevil se jako několik let nepoužívaný. Topení vůbec nefungovalo, po zapojení nového kotle ze všech radiátorů v přízemí stříkala voda a jiný zdroj tepla v domě nebyl (vše zjištěno z výpovědi svědka [příjmení], potvrzeno též svědky [příjmení] a [příjmení], kteří dále uvedli, že z patnácti radiátorů byly funkční jen 2). Po tomto zjištění se účastníci ústně dohodli, že žalovaný poskytne žalobkyně slevu z kupní ceny ve výši 100.000 Kč (prokázáno svědeckými výpověďmi svědka [příjmení], který uvedl, že poté, co vyšla najevo nefunkčnost topení, prohlásil žalovaný, že jim dá slevu 100.000 Kč, svědka [příjmení], který uvedl, že slyšel žalovaného říkat, že až bude dům prodán, vrátí žalobkyni a jejímu partnerovi kvůli stavu, ve kterém byl, a kvůli topení, 100.000 Kč, svědkyně [příjmení], která uvedla, že žalovaného slyšela říkat, že veškeré vady v domě zaplatí a mluvil o tom, že už slíbil slevu ve výši asi 100.000 Kč; o slevě ve výši 100.000 Kč v souvislosti s tím, že v domě nefungovalo vše, jak mělo, slyšel též svědek [příjmení], a existence této dohody byla potvrzena též účastnickou výpovědí žalobkyně). V prosinci 2018 složil žalovaný do úschovy v realitní kanceláři pana [jméno] [příjmení] částku 100.000 Kč, kterou si však následně zase vyzvedl (nesporné). V prosinci 2018 zaplatil žalovaný žalobkyni částku 10.000 Kč za uskladnění nábytku (nesporné). V únoru 2019 nechal žalovaný na vlastní náklady vyklidit garáž (nesporné), přízemí a okolní pozemky byly následně vyklizeny žalobkyní.

8. Soud má za to, že se žalobkyni nepodařila prokázat tvrzení ohledně existence kvalifikované dohody o vyklizení pozemků žalovaným. Prokázán byl pouze neurčitý příslib žalovaného, že to pro žalobkyni na místě„ udělá hezké“, který je dle názoru soudu z dále uvedených důvodů právně nevymahatelný. Z vyjádření účastníků je zřejmé, že představa každého z nich o tom, jak by měl vyklizený pozemek vypadat, i jejich estetické nároky se naprosto rozcházely, když např. tam, kde žalobkyně viděla skládku pneumatik, shledával žalovaný užitečný materiál pro stavbu plotu apod. Prohlášení žalovaného, že pozemky vyklidí tak nutně znamenal pro každého z účastníků něco jiného a nelze z něho dovodit nějaký konkrétní, určitý závazek. Uvedený příslib byl navíc učiněn ještě před uzavřením kupní smlouvy, jejíž text konkrétní povinnost žalovaného, k níž by se zavázal v ústní dohodě, nikterak nereflektoval. Právě z důvodu, že soud dospěl k závěru, že dohoda o vyklizení pozemků o obsahu tvrzeném žalobkyní mezi účastníky neexistovala, nezabývá se v odůvodnění rozsudku soud dále dalšími spornými skutečnostmi týkající se této záležitosti (zda se na pozemcích nacházel též stavební materiál a odpad vzniklý v důsledku činnosti žalobkyně, kdo vyklizení pozemků skutečně provedl a na čí pokyn, případně kam se umisťoval vyklizený materiál, když žalovaný tvrdí, že není zřejmé, o čí materiál se jednalo ani kdo ho vyklidil a žalobkyně uvádí, že kromě garáže se žalovaný nepodílel na vyklizení žádných jiných pozemků).

9. Žalovaný oproti tomu neprokázal své tvrzení, že topný systém byl funkční, když on sám v domě žil a topil ještě v září 2018. K tomuto původně navrhl svědecké výpovědi svědkyň [příjmení], [obec] a [příjmení], v průběhu řízení však vzal tyto návrhy zpět. Osamoceným důkazem k prokázání tohoto tvrzení pak byla účastnická výpověď žalovaného, vyvrácená výpovědí svědka [příjmení], který uvedl, že žalovaný v domě minimálně rok nežil, na místo pouze občas dojížděl; skutečnost, že dům nebyl nastálo obývaný, potvrdila též svědkyně [příjmení]. Důkazy prokazujícími naopak nefunkčnost topného systému se soud již zabýval výše.

10. Žalovanému se dále nepodařilo prokázat tvrzení, že důvodem pro složení částky 100.000 Kč byl záměr vybudovat čističku sloužící nemovitosti žalobkyně i jeho budoucí nemovitosti na vedlejším pozemku, když jím navrhovaní svědci uvedli, že částka nebyla složena v souvislosti s pracemi na vedlejším pozemku (svědek Gono) a projekt domě a kanalizace se nedostal do fáze, kdy by se konkrétně řešila např. čistička, jejíž vybudování by stálo tak 50.000 Kč – 80.000 Kč (svědek Ing. [příjmení]). Svědek [jméno] [příjmení] zpracovávající pro žalovaného vizualizaci nového domu pak pouze uvedl, že se při přípravě projektu hovořilo o společné kanalizaci pro oba pozemky, majitelé si však sousedsky si nevyšli vstříc. V řízení nebylo prokázáno, že by v prvním patře zůstal nějaký nábytek žalovaného, natož pak tvrzení o uzavření ústní kupní smlouvy, jíž měl žalovaný tento nábytek žalobkyni za 100.000 Kč prodat. K prokázání těchto skutečností navrhl žalovaný pouze svou účastnickou výpověď a rovněž několik fotek nábytku, tyto důkazy však stály zcela osamoceně proti výpovědi všech ostatních svědků, kteří se k této skutečnosti vyjadřovali (výpověď svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení]). Nutno říct, že co se týče této sporné skutečnosti, jsou v rozporu již samotná tvrzení žalovaného, který uváděl, že předmětem jím tvrzené kupní smlouvy byl nábytek, o který měl zájem svědek [příjmení], přičemž tento nábytek se měl nacházet právě na založených fotografiích. Po předestření těchto fotografií svědku [příjmení] vyplynulo z jeho výpovědi, že se jedná o zcela jiný nábytek, ze svědecké výpovědi svědka [příjmení] pak vyplynulo, že starožitný nábytek, o který svědek [příjmení] projevil zájem, daroval žalovaný jemu. Na předložených fotografiích se pak zřejmě nacházel nábytek z prvního patra, který byl dle svědeckých výpovědí ([příjmení], [příjmení], [příjmení]) odstěhován novými majiteli na pozemek žalovaného.

11. Žalovanému se nepodařilo prokázat ani, že by žalobkyni předal za uskladnění nábytku za měsíc říjen a listopad částku 10.000 Kč, když jím označení svědci [příjmení] a [příjmení] potvrdili pouze, že žalovaný měl v souvislosti s uskladněním svého nábytku v domě platit částku 10.000 Kč nájem, nepotvrdili však, že by byli přítomni předání peněz žalovaným žalobkyni v měsících říjnu a listopadu, a účastnická výpověď žalovaného k této skutečnosti stála proti výpovědi žalobkyně. Z povahy věci se však jeví jako nelogické, že by žalovaný měl platit uvedené částky žalobkyni v době, kdy byl ještě vlastníkem nemovitosti. Ve své účastnické výpovědi pak žalobce sám zároveň uvedl, že tyto peníze zpět nechtěl.

12. Z listiny nazvané jako„ Vyklizení pozemků“, stvrzenek a faktur vydaných v souvislosti s odvozem odpadu a odhadu obvyklé ceny nemovitosti ze dne [datum] nebyly zjištěny žádné právně významné skutečnosti.

13. Soud v řízení k důkazu neprovedl k důkazu vyrozumění Policie ČR ze dne [datum] pro nadbytečnost, neboť z výpovědi svědka [příjmení], jehož věrohodnost měla být tímto důkazem zpochybněna, v podstatě nevycházel. Co se týče žalovaným namítaného chování svědky [příjmení] při svém svědeckém výslechu – z videozáznamu nebylo zjištěno, že by svědek žalovanému vyhrožoval gestem„ půjdeš“, jak tvrdila žalovaný. Z tohoto záznamu vyplynulo, že slovního projevu nevhodné povahy vůči žalovanému došlo. Dle názoru soudu však nedosahoval takové intenzity, aby to výpověď svědka zcela znevěrohodnilo. Skutečnosti, které tyto svědek uvedl, byly navíc potvrzeny i jinými svědeckými výpověďmi. Co se týče námitky strany žalované ohledně toho, že výpovědi svědků navržených žalobkyní byly ovlivněny jejich kolegialitou či příbuzenstvím, upozorňuje soud na skutečnost, že všichni z uvedených svědků vypovídali po řádném poučení, vědomi si trestněprávních následků křivé výpovědi, přičemž pouze poukazem na kolegialitu nelze znevěrohodnit sedm svědeckých výpovědí.

14. Po právní stránce posoudil soud věc takto:

15. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

16. Podle § 2095 občanského zákoníku prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.

17. Podle § 2099 odst. 1 věta první občanského zákoníku je věc vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096.

18. Podle § 2106 odst. 1 občanského zákoníku je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, b) na odstranění vady opravou věci, c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy.

19. Podle § 2107 odst. 1 občanského zákoníku je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny.

20. Podle § 2002 odst. 1 občanského zákoníku poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

21. Podle § [číslo] odst. 1 právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později.

22. Podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

23. Soud posoudil věc dle citovaných ustanovení a dospěl k tomuto závěru.

24. Účastníci platně uzavřeli kupní smlouvu, na jejímž základě došlo k převodu výše specifikovaných nemovitostí na žalobkyni. Přestože před uzavřením smlouvy žalovaný informoval žalobkyni, že vše v nemovitosti je funkční, zjistila po podpisu smlouvy, že nemovitost má vady v podobě nefunkčního topného systému, čímž vzniklo žalobkyni právo z vadného plnění upravené dle charakteru vady v § [číslo] odst. 1 či § 2107 občanského zákoníku. V této situaci nabídl žalovaný žalobkyni slevu z kupní ceny ve výši 100.000 Kč, kterou žalovaná přijala, čímž účastníci uzavřeli v ústní formě dohodu o slevě z kupní ceny. Vzhledem k tomu, že nárok na slevu z kupní ceny je jedním z nároků z vadného plnění, ať již se jedná o vadu podstatnou či nepodstatnou, a právě na slevě z kupní ceny se účastníci dohodli, nezabýval se soud dále otázkou, jednalo-li se o podstatné či nepodstatné porušení smlouvy a nároku žalobkyně na uhrazení této částky uplatněnému žalobou vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, a to v obecné pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

25. Žalovaný v rámci své procesní obrany uvedl, že oproti žalované částce započítává jednak jím tvrzený nárok na úhradu kupní ceny za nábytek ve výši 100.000 Kč, jednak částky, které bez právního důvodu uhradil žalobkyni za uskladnění nábytku v měsíci říjnu a listopadu 2018. Jak již bylo uvedeno výše, uzavření kupní smlouvy ohledně nábytku, na jejímž základě by měl proti žalobkyni nárok na zaplacení ceny ve výši 100.000 Kč, žalovaný neprokázal; i pokud by je však prokázal, již z jeho tvrzení bylo zřejmé, že vzhledem k tomu, že k zaplacení kupní ceny žalobkyni dosud ani nevyzval (uvedeno žalovaným při jednání dne [datum]), nebyl tento nárok splatný a tudíž započitatelný. Žalovaný dále v řízení neprokázal ani zaplacení částek 20.000 Kč za uskladnění nábytku za měsíce říjen a listopad 2018 a rovněž i jen z jeho tvrzení vyplynulo, že žalobkyni k vrácení těchto částek nevyzval. Co se týče částky 10.000 Kč za uskladnění nábytku za měsíc prosinec, byla uhrazena na základě dohody mezi účastníky, za období, kdy již nemovitost patřila žalobkyni, navíc jak žalovaný sám uvedl, ani ji nechtěl zpět a nikdy k jejímu vrácení nevyzval. Procesní obrana žalovaného spočívající v „ započtení“ uvedených částek proti částce požadované v žalobě tak byla z uvedených důvodů neúspěšná.

26. Jak již bylo uvedeno shora, žalobkyni se nepodařilo prokázat skutečnost, že se účastníci dohodli o vyklizení předmětných nemovitostí žalovaným. Jejímu nároku na uhrazení částek, které v souvislosti s vyklizením pozemku uhradila ona sama, proto soud nevyhověl a ve výroku II. tohoto rozsudku žalobu částečně zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 96 747,83 Kč, přičemž tato částka představuje 59,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79,84 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20,16 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 263 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 125 246 Kč sestávající z částky 6 140 Kč za každý ze 20 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (z 22 žalobkyní specifikovaných úkonů nepřiznal soud náhradu nákladů řízení v souvislosti s úkonem z [datum] – jednání s klientkou, jehož existence nebyla doložena a dále v souvislosti s ústním jednání dne [datum] přiznal náhradu nákladů řízení pouze za 1 úkon právní služby, když došlo k překročení délky jednání v trvání dvou hodin pouze nepatrně) včetně dvaceti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 128 800 Kč ve výši 27 048 Kč.