10 C 41/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Magliovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 43.320 Kč / půjčka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 33 458,82 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 43 958,60 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 33 458,82 Kč od 14. 8. 2021 do 3. 2. 2022, a za dobu od 4. 2. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a částku ve výši 9 861,18 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 746,93 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši ve výši 7,50 % ročně z částky 9 861,18 Kč od 14. 8. 2021 do 3. 2. 2022 a za dobu od 4. 2. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 33 458,82 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 33 458,82 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, a ve výši 7,50 % ročně z částky 33 458,82 Kč od 1. 7. 2021 do 13. 8. 2021 zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 9 861,18 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 9 861,18 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 a ve výši 7,50 % ročně z částky 9 861,18 Kč od 1. 7. 2021 do 13. 8. 2021 se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3.911 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 33.458,82 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o půjčce ze dne 8. 9. 2006, [číslo] Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) poskytnul žalovanému půjčku ve výši 36.000 Kč, žalovaný měl vrátit půjčku ve formě 52 týdenních splátek po 1.152 Kč, včetně souhrnného poplatku ve výši 23.904 Kč. Žalovaný na dluh uhradil pouze 2.541,18 Kč. Žalobkyně se rovněž domáhala na žalovaném zaplacení částky 9.861,18 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o půjčce ze dne 13. 7. 2006, [číslo] Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) poskytnul žalovanému půjčku ve výši 15.000 Kč, žalovaný měl vrátit půjčku ve formě 52 týdenních splátek po 480 Kč, včetně souhrnného poplatku ve výši 9.960 Kč. Žalovaný na dluh uhradil pouze 5.138,82 Kč. Právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) postoupil pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni.

2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.

3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

4. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyně, a to v rozsahu níže uvedeném s ohledem na soudem uvedený právní názor. Ostatní listiny předložené žalobkyně soud neprováděl, neboť z nich nebylo možné zjistit právně významné skutečnosti. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyně pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují:

5. A) Smlouvou o půjčce ze dne 8. 9. 2006, [číslo] soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému půjčku ve výši 36.000 Kč, žalovaný měl vrátit půjčku ve formě 52 týdenních splátek po 1.152 Kč, včetně souhrnného poplatku ve výši 23.904 Kč Smlouvou o půjčce ze dne 13. 7. 2006, [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému půjčku ve výši 15.000 Kč, žalovaný měl vrátit půjčku ve formě 52 týdenních splátek po 480 Kč, včetně souhrnného poplatku ve výši 9.960 Kč 6. B) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni.

7. C) Předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.

8. D) Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, že žalovaný uhradil na dluh ze smlouvy ze dne 8. 9. 2006 částku 2.541,18 Kč, na dluh ze smlouvy ze dne 13. 7. 2006 pak částku 5.138,82 Kč.

9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouvy o půjčce byly uzavřeny dne 8. 9. 2006, resp. dne 13. 7. 2006, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“) aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964Sb. (dále jen„ o. z. 1964“).

10. Podle § 657 o. z. 1964 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

11. Podle ustanovení § 517 odst. 2 o. z. 1964 jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění vlastního také úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

12. Podle § 56 odst. 1 o. z. 1964 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

13. Podle § 451 odst. 1 o. z. 1964 kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 457 o. z. 1964 je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

14. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy ve smyslu ustanovení § 657 o. z. 1964. Na základě těchto smluv právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčky ve výši 36. 000 Kč a 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal na první z uvedených půjček splácet v 52 týdenních splátkách 1.152 Kč, včetně souhrnného poplatku ve výši 23.904 Kč, na druhou pak v 52 týdenních splátkách 480 Kč, včetně souhrnného poplatku ve výši 9.960 Kč. Žalovaný uhradil na dluh ze smlouvy ze dne 8. 9. 2006 částku 2.541,18 Kč, na dluh ze smlouvy ze dne 13. 7. 2006 pak částku 5.138,82 Kč. Pohledávka, jež je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávky v souladu s § 524 a násl. o. z. 1964.

15. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy, zejména o souhrnném poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 51a a násl. o. z. 1964) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

16. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 51a a násl. o. z. 1964, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 56 o. z. 1964. Oproti příloze směrnice ustanovení § 56 o. z. 1964 mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 56 o. z. 1964, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 55 odst. 2 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

17. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o půjčce jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

18. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované půjčky vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o absolutní neplatnosti dle § 55 odst. 2 o. z. 1964.

19. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvách o půjčce. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Ujednání o souhrnném poplatku ve výši 23.904 Kč při půjčované částce 36.000 Kč a 9.960 Kč při půjčované částce 15.000 Kč (představuje téměř 70 % zapůjčené jistiny), RPSN dle smluv činí 199,4 %, je pro rozpor s dobrými mravy neplatné a pro provázanost jednotlivých ujednání smluv vede soud pro nevyváženost vzájemných práv a povinností k závěru, že obě smlouvy jsou jako celek neplatné.

20. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej §§ 451 a 457 o. z. 1964. Jelikož žalovaný uhradil v případě smlouvy ze dne 8. 9. 2006 pouze částku 2.541,18 Kč, přičemž mu byla poskytnuta částka 36.000 Kč, a v případě smlouvy ze dne 13. 7. 2006 pouze částku 5.138,82 Kč, přičemž mu byla poskytnuta částka 15.000 Kč, soud mu uložil zaplatit jistiny dluhu ve výši 33.458,82 Kč a 9.861,18 Kč. Protože smlouvy jsou neplatné, byl žalovaný povinen vrátit poskytnutá plnění až na základě výzvy věřitelky ze dne 29. 7. 2021 (ust. § 563 o.z. 1964), kterou byla v době zaslání výzvy již žalobkyně. Soud proto zamítl požadavek žalobkyně na úhradu úroku z prodlení z přiznaných částek za dobu od 19. 12. 2020 do 13. 8. 2021.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.911 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.733 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43.320 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč.