10 C 42/2020

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Magliovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro určení existence závazku I. Určuje se, že mezi žalobcem a žalovaným existuje od prosince 2011 smluvní vztah s tímto obsahem: Žalobce je do 31. prosince 2029 oprávněn odebírat vodu ze studny na pozemku parcelní číslo (dříve parcelní číslo) v katastrální uzemí, územní celek, zapsaném na list vlastnictví vedeném stát. instituce, stát. instituce, a to pro účely užívání v domě žalobce adresa nacházejícím se na parcele číslo v katastrální uzemí, územní celek, zapsané na list vlastnictví vedeném stát. instituce, stát. instituce, a to v tomto množství: a) průměrný povolený odběr 0,01 l/s, b) maximální povolený odběr 0,011 l/s c) maximální měsíční povolený odběr 0,014 tis m3/měsíc, d) roční povolený odběr 0,230 tis m3/rok, a žalovaný je povinen tento odběr vody umožnit. Žalobce se zavazuje za odběr vody hradit žalovanému odměnu ve výši 36 Kč/m3 to zejména formou čtyř pravidelných čtvrtletních zálohových plateb v přiměřené výši stanovené dle doložené spotřeby žalobce za uplynulý rok a formou úhrady následného celoročního vyúčtování. II) Žalovaný je povinen zdržet se jakéhokoliv jednání, které by mělo za následek zamezení nerušeného odběru vody v souladu se smlouvou uvedenou výroku č. I, a to do platného skončení této smlouvy. III) Žalovaný je povinen žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 36.586,05 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

1. Žalobou ze dne 6. 3. 2020 se žalobce domáhal jednak určení existence smluvního vztahu o obsahu specifikovaném ve výroku I. tohoto rozsudku, jednak uložení povinnosti žalovanému zdržet se jakéhokoli jednání, které by mělo za následek zamezení nerušeného odběru v souladu se smlouvou. Tvrdil, že se žalovaným uzavřeli v prosinci roku 2011 ústní dohodu o odběru vody ze studny nacházející se na pozemku žalovaného do nemovitosti žalobce, přičemž obsah této dohody je dostatečně určitelný z pozdějších souvisejících úkonů a praxe stran. V souladu se závazkem podal žalobce žádost u příslušného úřadu, načež bylo dne 21. 12. 2011 stát. instituce vydáno rozhodnutí o povolení k nakládání s podzemními vodami – odběr vody ze studny pod sp. zn. spisová značka číslo. Odběr vody probíhal dle dohody až do dne 4. 2. 2020, kdy došlo bez předchozího upozornění k přerušení přívodu vody do nemovitosti, následkem čehož se 6 osob v nemovitosti žalobce ocitlo zcela bez pitné i užitkové vody. K nápravě nedošlo ani po několika výzvách žalobce ke zjednání nápravy, přičemž žalovaný svůj závazek z výše specifikované dohody popíral. Tato situace vyústila ve vydání předběžného opatření zdejšího soudu ze dne 18. 2. 2020, č. j. číslo jednací, na jehož základě byl odběr vody od 23. 2. 2020 obnoven.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Namítal, že žalobce má k dispozici i jiné zdroje vody než je voda ze studny patřící žalovanému i že žalobce čerpá větší množství vody, než má povoleno. Z rozhodnutí vydaného stát. instituce dne 21. 12. 2011 pod sp. zn. spisová značka číslo o odběru vody (zejména z množství povoleného odběru vody) dále dovozoval, že bylo učiněno za účelem zásobování dvou bytů, s jejichž vybudováním v domě žalobce se v budoucnosti počítalo, obsahem dohody tedy nemohlo být zásobování celého domu žalobce. Žalovaný rovněž namítal, že žalobce rok 2019 zaplatil za vodu vyšší částku, než byla částka, která měla vyplývat z dohody účastníků a dále, že žalovaný se žalobcem osobně nejednal, a tudíž spolu nemohli uzavřít ústní dohodu.

3. Mezi účastníky byly nesporné následující právně významné skutečnosti. Žalobce je vlastníkem pozemku parcelní číslo v katastrálním území a obci obec, jehož součástí je dům adresa. Žalovaný je vlastníkem pozemku parcelní číslo (dříve p. parcelní číslo) v katastrálním území a obci obec, na němž se nachází studna. stát. instituce vydal dne 21. 12. 2011 na žádost žalobce v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka číslo rozhodnutí o povolení k nakládání s podzemními vodami – odběr vody ze studny na pozemku žalovaného, platné do 31. 12. 2029 s tím, že odběr vody zde byl specifikován následovně: a) průměrný povolený odběr 0,01 l/s, b) maximální povolený odběr 0,011 l/s, c) maximální měsíční povolený odběr 0,014 m3/měsíc, d) roční povolený odběr 0,230 m3/rok; žalovaný s tímto odběrem vody v uvedeném množství souhlasil. Od konce roku 2011 probíhal odběr vody ze studny na pozemku žalovaného, přičemž žalobce hradil čtvrtletní zálohy ve výši 1.500 Kč, respektive 2.000 Kč (od 1. 9. 2018), a to bezhotovostním převodem z účtu žalobce na účet žalovaného, když poslední platba proběhla 2. 12. 2019. Dne 4. 2. 2020 došlo k zamezení v odběru vody ze studny na pozemku žalovaného. Matka žalobce opakovaně vyzývala žalovaného ke sjednání nápravy a to výzvami ze dne 7. 2. 2020 a 13. 2. 2020. Poté, co bylo zdejším soudem dne 18. 2. 2020 vydáno pod č. j. číslo jednací předběžné opatření, jímž byla žalovanému uložena povinnost umožnit žalobci nerušený odběr vody ze studny na pozemku žalovaného, byl odběr opětovně umožněn. Do roku 2011 probíhalo zásobování vodou v domě žalobce ze studny, která se nachází na pozemku parcelní číslo v katastrální uzemí, který je ve spoluvlastnictví účastníků řízení.

4. Z Rozhodnutí stát. instituce ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. spisová značka číslo, bylo zjištěno, že na základě žádosti žalobce (žalovaný byl účastníkem řízení) bylo vydáno povolení k nakládání s podzemními vodami – odběr vody ze studny na p. parcelní číslo na parc. číslo v katastrální uzemí, za účelem zásobování obyvatelstva o rozsahu specifikovaném výše, a to do 31. 12. 2029.

5. Ze svědecké výpovědi jméno příjmení bylo zjištěno, že za žalobce, který je jejím synem dlouhodobě vyřizuje všechny záležitosti spojené s domem, kde též žije. Původně oba účastníci čerpali vodu ze společné vodárny za hlavní silnicí, po poruše potrubí a poté, co žalovaný vybudoval na svém pozemku studnu, že účastníci dohodli, že žalobce bude za peníze odebírat vodu ze studny žalovaného. S uvedeným odběrem vody se počítalo již při budování studny, o čemž svědčí mimo jiné rovnou vystavěná přípojka nacházející se na pozemku žalovaného. Tato dohoda byla řešena na stavebním úřadě, přesně v ní bylo stanoveno množství vody i do kdy má platit. Za vodu se platilo dle odebraného množství, které bylo zjištěno z měřících přístrojů; zálohy svědkyně v průběhu odebírání sama navyšovala, aby předešla nedoplatku. Odběr probíhal řadu let bez problémů. Poté, co žalobce zažaloval společnost žalovaného, která pro něj prováděla stavební dílo, došlo náhle v zimě k odpojení vody, což zapříčinilo obtížnou situaci pro 4 rodiny žijící v domě žalobce. Žalovaný ani přes opakované výzvy právního zástupce žalobce (učinění výzev bylo dále prokázáno dopisy z 7. 2. 2020 a z 13. 2. 2020) dodávku vody do vydání předběžného opatření neobnovil. Skutečnosti tvrzené svědkyní příjmení ohledně trvání dohody účastníků, jejího obsahu, způsobu placení za dodanou vodu i důvodu přerušení dodávky jsou potvrzovány úředním záznamem o podání vysvětlení svědkyní příjmení ze dne 21. 2. 2020. Tvrzení o odpojení vody žalovaným v přímé časové návaznosti na zaslání předžalobní upomínky v jiné věci byly potvrzeny e-mailem právního zástupce žalobce žalovanému ze dne 3. 2. 2020, jehož přílohou byla předžalobní upomínka ze dne 31. 1. 2020, i e-mailem matky žalobce svému právnímu zástupci z následujícího dne 4. 2. 2020.

6. Z čestných prohlášení paní jméno příjmení ze dne 12. 2. 2020, paní jméno příjmení ze dne 12. 2. 2020, pana jméno příjmení ze dne 12. 2. 2020, pana jméno příjmení ze dne 12. 2. 2020 a pana jméno příjmení ze dne 12. 2. 2020 bylo zjištěno, že po celou dobu nájmu uvedených osob jim byla podle jejich vědomostí voda dodávána ze studny na pozemku žalobce, neboť v domě není jiný zdroj vody. Toto bylo potvrzeno i úředním záznamem o podání vysvětlení panem jméno příjmení z 9. 2. 2020, z nějž zjištěna i problematická situace v domě žalobce po náhlém odpojení doby.

7. Z Vyúčtování vody a elektřiny za rok 2017 bylo zjištěno, že v této době byla za 1 m3 žalovaným účtována částka 36 Kč. Výše účtované částky za 1 m3 byla potvrzena ve Vyúčtování vody a elektřiny k 6. 3. 2013 za spotřebu 267 m3, Vyúčtováním vody k 6. 3. 2013 za spotřebu 269 m3 týkajícího se období let 2011 a částečně 2012 a Vyúčtováním vody a elektřiny za roky 2015 až 2017. Z e-mailu ze dne 11. 6. 2014 bylo zjištěno, že žalovaný přeposlal matce žalobce vyúčtování za vodu za rok 2014.

8. Z Usnesení zdejšího soudu ze dne 18. 2. 2020, č. j. číslo jednací ve spojení s usnesením název soudu ze dne 23. 4. 2020, č. j. číslo jednací, bylo zjištěno, že předběžným opatřením byla žalovanému uložena povinnost umožnit žalobci nerušený odběr vody ze studny na pozemku parc. číslo (dříve p. parcelní číslo) v katastrálním území a obci obec pro účely užívání domu žalobce adresa nacházejícího se na pozemku parc. číslo v katastrálním území a obci obec.

9. Soud nevycházel z provedeného důkazu, a to vyúčtování vody a elektřiny za rok 2019, neboť přestože z této listiny vyplývá, že za rok 2019 vyúčtoval žalovaný za 1 m3 40 Kč (tedy částku vyšší než v předchozích letech), nezpochybňuje tato skutečnost sama o sobě, že se v roce 2011 účastníci dohodli na ceně 36 Kč za 1 m3. Nevycházel z dále uvedených důvodů ani z Rozhodnutí stát. instituce ze dne 4. 1. 2010, jímž žalovanému bylo uděleno povolení k nakládání s podzemními vodami ze studny na pozemku parc. číslo katastrální území Andělská Hora s průměrným povoleným odběrem 0,015l/s, maximálním povoleným odběrem 0,022l/s, maximálním měsíčním povoleným odběrem 0,028 tis.m3/měs. a ročním povoleným odběrem 0,46 tis. m3/rok, z něhož vyplývá, že pro objekt žalovaného se čtyřmi byty byl povolen odběr přesně dvojnásobný, než kolik byl povolen pro objekt žalobce.

10. Co se týče účastnické výpovědi žalovaného, soud jí částečně neuvěřil (např. v tvrzení, že se žalovaný měl domluvit na dodávání vody přímo s nájemníky, nikoli s majitelem domu) a částečně ji shledal vnitřně rozpornou, když například žalovaný tvrdil, že se s matkou žalobce se dohodli na dodávce vody z jeho studny pro dva byty v zamýšlené půdní vestavbě, zároveň se však měl domluvit s přímo s nájemníky na dodávce do čtyř bytů stávajících, kam vědomě po dobu 9 let vodu dodával, když celý dům neměl jiný zdroj vody. Ve své výpovědi nicméně uvedl, že cena za vodu uvedená v jednotlivých vyúčtováních byla stanovená dle dohody účastníků s ohledem na spotřebu elektrické energie v souvislosti s čerpáním vody.

11. Z dopisu ze dne 21. 5. 2020 ani ze stanoviska územní celek ze dne 13. 7. 2020 nebyly zjištěny žádné právně významné skutečnosti.

12. Soud k důkazu neprovedl dále navrhované důkazy pro nadbytečnost, neboť skutečnosti, které jimi měly být prokazované, byly prokázány jinak (k souvislosti mezi předžalobní upomínkou zaslanou žalovanému a odpojením vody navrhovaný výslech Mgr. jméno příjmení), nemají pro posuzovanou věc právní význam (k otázce má-li žalobce jiný zdroj vody navrhované důkazy výslechem jméno celé jméno žalovaného a jméno příjmení a dále návrh na zahájení řízení o zrušení povolení k nakládání s vodami) či byly v řízení prokázány jinak (výslech starostky územní celek anonymizováno, účastnický výslech žalobce).

13. Shora uvedené nesporné skutečnosti, společně se skutkovými zjištěnými učiněnými z jednotlivých důkazů, jak je specifikováno výše, považuje soud za skutkový závěr ve věci.

14. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

15. Podle § 3028 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 3 věty první téhož ustanovení, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

16. Podle § 588 zákona č. 40/1964, občanského zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2013, vznikne z kupní smlouvy prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.

17. Soud přezkoumal věc dle citovaných ustanovení a dospěl k následujícím právním závěrům. S ohledem na charakter žaloby bylo nutno se zabývat nejprve otázkou, má-li žalobce naléhavý právní zájem na určení, zda mezi účastníky existuje smluvní vztah o žalobcem tvrzeném obsahu, případně nemohl-li žalovat přímo na plnění povinnosti z jím tvrzeného právního vztahu. Dospěl přitom k závěru, že v době podání žaloby i v době rozhodování o ní, žalovaný žalobci vodu (byť na základě předběžného opatření vydaného zdejším soudem) dodával, a se žalobou na plnění povinností ze smlouvy by tak žalobce nemohl být úspěšný. Určení existence dohody soudem by přitom v popsané situaci mohlo postavit práva a povinnosti účastníků najisto a do budoucna zabránit opakování situace, kdy došlo k náhlému odpojení vody žalovaným, následkem čehož se několik bytů ocitlo bez této životně důležité komodity. Z postoje žalovaného k žalobcem tvrzené dohodě totiž vyplývá, že se žádnou dohodou se žalobcem necítí být vázáný, byť jeho argumentace v řízení směřovala - spíše než k existenci či neexistenci dohody mezi účastníky – k tomu, že žalobce sjednaný, respektive v rozhodnutí příslušného orgánu stanovený, rozsah odběru překračoval. Poté, co soud na základě shora uvedených skutečností dospěl k závěru, že právní zájem žalobce na požadovaném určení existence právního vztahu mezi účastníky je dán, zabýval se dále jeho obsahem. Na základě provedeného dokazování (zejména na základě přímého důkazu – svědecké výpovědi matky žalovaného - podporovaného důkazy nepřímými, např. doklady o placení za dodanou vodu) dospěl soud k závěru, že žalobce zastoupený matkou a žalovaný se dohodli na dodávce vody ze studny žalovaného do domu žalobce v rozsahu a na dobu stanovené v rozhodnutí příslušného úřadu, stejně jako na ceně ve výši 36 Kč za 1 m3, která nebyla po dobu 9 let žádnou ze stran jakkoli zpochybněna, když žalobce tuto cenu pravidelně žalovanému hradil a žalovaný toto plnění přijímal. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a určil, že účastníci uzavřeli dohodu, v níž se žalovaný zavázal umožnit žalobci odběr vody v množství dle rozhodnutí příslušného úřadu a žalobce se zavázal za odebranou vodu zaplatit sjednanou cenu, přičemž tato dohoda má podstatné náležitosti smlouvy kupní; daný smluvní vztah se podle data svého uzavření posuzuje dle právní úpravy účinné před 1. 1. 2014, tedy dle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Vzhledem k tomu, že se předmětnou kupní smlouvou žalovaný zavázal k opakujícímu se dlouhodobému plnění, podobá se oprávnění žalobce z tohoto závazku ve své trvalosti vlastnickému právu, a proto mu soud poskytl ve výroku II. tohoto rozsudku ochranu.

18. Pokud žalovaný namítá, že se žalobcem osobně nikdy nejednal, a proto s ním nemohl uzavřít dohodu, považuje soud tuto argumentaci za účelovou, neboť - jak vyplývá i z vyjádření a účastnického výslechu žalovaného – žalovaný si byl vždy vědom, že paní příjmení jedná za svého syna coby vlastníka předmětné nemovitosti a ani v průběhu řízení nebylo oprávnění matky žalobce za žalobce jednat nikterak zpochybněno. Jak ostatně uvedl i sám žalovaný ve svém účastnickém výslechu, jednal se stranou žalující vždy pouze v zastoupení jeho matky paní příjmení s níž se měl dohodnout i na dodávání vody (byť se dle jeho výpovědi mělo jednat o dodávku vody do uvažované půdní vestavby). Co se týče námitky žalovaného, že žalobce odebíral více vody, než kolik by podle dohody měl, nejedná se o námitku, díky které by se mohl žalobě ubránit. Tato skutečnost, kterou žalovaný mohl právně řešit jiným způsobem, stejně jako skutečnost, že žalobce by mohl mít přístup k jinému zdroji vody (ať již by opravil původní vodárnu či vybudoval vlastní studnu) není dle názoru soudu z hlediska projednávané žaloby právně významná. Ani námitka žalovaného, že dohoda účastníků směřovala pouze k dodávání vody do dvou bytů v uvažované půdní vestavbě, což žalovaný dokládá rozhodnutím stát. instituce ze dne 4. 1. 2010 není dle názoru soudu právně významná, navíc je vyvracena tvrzením samotného žalovaného, podle kterého vodu dodával dle své dohody přímo s nájemníky do stávajících čtyř bytů. K tomu soud podotýká, že bez ohledu na to, že se žádná půdní vestavba v domě žalobce nerealizovala, dodával žalovaný vodu do domu žalobce bez problémů po dobu 9 let, za což žalobce v součinnosti se žalovaným hradil cenu, o niž nebylo mezi účastníky sporu.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36.586,05 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5.000 Kč (z toho 1.000 Kč za soudní poplatek v řízení o předběžném opatření, 4.000 Kč za soudní poplatek v řízení tomto) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35.000 Kč sestávající z částky 2.500 Kč za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, návrh na vydání předběžného opatření, žaloba, vyjádření, 3 x účast na ústním jednání) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 6.504,17 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 10. 2020 náhrada 2.175,66 Kč za 254 ujetých km v částce 1.575,66 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 6,3 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 12. 2020 náhrada 2.175,66 Kč za 254 ujetých km v částce 1.575,66 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 6,3 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 28. 1. 2021 náhrada 2.152,85 Kč za 254 ujetých km v částce 1.552,85 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,3 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26.104,17 Kč ve výši 5.481,88 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.