10 C 68/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Magliovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec], obec Jenišov, okres [okres], vedeného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Karlovy Vary.

II. Určuje se, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec], obec Jenišov, okres [okres], vedeného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Karlovy Vary.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 28.656 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec], obec Jenišov, a parc. [číslo] k. ú. [obec], obec Jenišov (dále jen„ Předmětné pozemky“) s odůvodnění, že vlastnické právo k nim vydržel v důsledku jejich dlouhodobého užívání coby pozemků vlastních, když na základě kupní smlouvy ze dne [datum] nabyl pozemky [parcelní číslo] (o výměře 432 m2) a 91 (o výměře 178 m2) v k. ú. [obec], společně s nimiž tvořily předmětné pozemky jeden funkční oplocený celek. K vydržení mělo dojít řádným vydržením dle § 134 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném po novelizaci provedené zákonem č. 509/1991 Sb., ke dni [datum], případně mimořádným vydržením dle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, k [datum]. Dne [datum] doručila žalovaná žalobci výzvu k pronájmu, na jejímž základě nahlédl žalobce do pozemkové evidence katastru nemovitost, kde zjistil, že jako vlastník části zahrady je zapsána žalovaná. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva spatřoval žalobce v rozporu mezi skutečným a zapsaným stavem v katastru nemovitostí, když bez tohoto určení není možné tento rozpor odstranit.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Namítala, že výměra pozemků nabytých žalobcem na základě kupní smlouvy z [datum] činila celkem 610 m2, připlocené pozemky (tedy Předmětné pozemky společně s částí dále specifikovaného pozemku patřícího obci [obec]) pak měly výměru celkem 547 m2. Žalobce v této situaci nemohl být v dobré víře, že nabyl na základě této smlouvy vlastnictví též k předmětným pozemkům, čímž je vyloučeno vydržení dle § 134 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění platném a účinném v době, kdy k tomuto vydržení mělo dojít. Dále žalovaná poukazovala na skutečnost, že Předmětné pozemky sousedily s pozemkem p. [číslo] který nabyl žalobce se svou manželkou do vlastnictví od obce Jenišov na základě kupní smlouvy ze dne [datum], přičemž součástí kupní smlouvy byl geometrický plán, z něhož jsou hranice pozemků dobře patrné. Tímto tedy v roce 1999 muselo dojít k narušení dobré víry žalobce stejně jako digitalizací pozemkového katastru probíhající v roce 2005. V této souvislosti je dle názoru žalované vyloučena též možnost vydržení předmětných pozemků na základě tzv. mimořádného vydržení dle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce je vlastníkem pozemků [parcelní číslo] (o výměře 432 m2) a [parcelní číslo] (o výměře 178 m2) v k. ú. [obec] a to na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] a sepsané JUDr. [jméno] [příjmení], státním notářem v K. Varech pod sp. zn. 1 NZ 82/76. Žalovaná je oprávněna hospodařit s Předmětnými pozemky (o výměrách 92 m2 a 122 m2), přičemž tyto pozemky sousedí s pozemky [parcelní číslo] patřící žalobci a pozemkem [parcelní číslo] (o výměře 333 m2), který je ve společném jmění manželů žalobce a jeho manželky. Předmětné pozemky byly společně s pozemky p. [číslo] vše v obci a k. ú. [obec], od počátku oploceny a žalobcem byly užívány jako zahrada. Pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] nabyl žalobce společně se svou manželkou do vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne [datum] od obce Jenišov, a to po jeho oddělní geometrickým plánem z pozemku p. [číslo] když předtím měl tento pozemek v dlouhodobém pronájmu. Dne [datum] byla žalobci doručena od strany žalované výzva k pronájmu Předmětných pozemků tvořících část jeho zahrady, které užívá bez smluvního vztahu.

4. Mezi účastníky bylo sporné, zda žalobce předmětné pozemky užíval v dobré víře o tom, že je jejich vlastníkem, případně zda tyto pozemky nabyl a užíval s nepoctivým úmyslem a dále též skutečnost, kdy mohlo dojít k narušení jeho dobré víry.

5. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], v letech 1990 až 2015 starosty obce Jenišov, soud zjistil, že se svým historickým majetkem začala hospodařit poté, co jí byl vrácen v roce 1992. V oblasti, kde bydlí žalobce, vedla cesta historicky přes pozemky soukromých vlastníků, což bylo řešeno uzavíráním nájemních smluv. V té době neexistovala technologie GPS, vše se muselo měřit geodeticky, proto byly běžné i několikametrové odchylky. Někdy se postupovalo jen záznamem do katastru, kdy se pozemky vyznačily pouze čárkovanou čárou do mapy, a teprve následně, když se s takovýmto pozemkem nakládalo, se musel geodeticky přeměřit. Vše probíhalo ještě před digitalizací, v měřítku 1: 2 880, což bylo v terénu problematické.

6. Z žalobcem předložených fotografií bylo zjištěno, jak vypadalo oplocení pozemku. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že pozemek p. [číslo] k. ú. [obec], o výměře 341 m2, byl vlastníkem – obcí [obec] za úplatu na dobu neurčitou přenechán k užívání žalobci. Z kupní smlouvy ze [datum], jejíž přílohou byl geometrický plán, bylo zjištěno, že pozemek [parcelní číslo] o rozloze 361 m2 byl obcí [obec] prodán žalobci, přičemž venkovní úpravy a porosty byly majetkem nabyvatele, který je zde zřídil v době dlouhodobého pronájmu. Z geometrického plánu ve spojení s fotografiemi vyplývá, že součástí oplocené zahrady je pouze část pozemku p. [číslo] k. ú. [obec]. Z listin k digitalizaci z roku 2005 bylo zjištěno, že dne [datum] jednala komise, která shledala, že všichni vlastníci uvedení v soupisu nemovitostí byli k šetření řádně a včas pozváni, žalobce podepsal protokol o soupisu nemovitostí [číslo] jehož součástí byl náčrt protokolu [číslo]; tento mu byl též doručen.

7. Shora uvedené nesporné skutečnosti společně se zjištěními učiněnými z výše uvedených důkazů považuje soud za skutkový závěr ve věci samé.

8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

9. Vzhledem k tomu, že žalobce měl Předmětné pozemky v oprávněné držbě od roku 1976, mohlo ke vzniku vlastnického práva na základě vydržení dojít nejdříve k [datum], a to na základě zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném po novelizaci provedené zákonem č. 509/1991 Sb. (dále jen„ SOZ“).

10. Podle § 134 odst. 1 SOZ se stává oprávněný držitel vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

11. Podle § 130 odst. 1 SOZ je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

12. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

13. Soud se nejprve zabýval existencí naléhavého právního zájmu žalobce na určovací žalobě a uzavřel, že s ohledem na nejisté právní postavení žalobce, který by se bez rozhodnutí soudu ve věci nikterak nedomohl svého zapsání v katastru nemovitostí coby vlastníka Předmětných nemovitostí, je tento naléhavý právní zájem dán.

14. Soud dále přezkoumal věc dle citovaných ustanovení a v souladu s judikaturou Nejvyššího soud ČR (např. rozhodnutí 22 Cdo 1398/2000, podle něhož je právním titulem držby pozemku, který byl domněle nabyt společně s pozemkem skutečně nabytým, nabývací titul ke skutečně vlastněnému pozemku, i když jde o tzv. putativní titul, rozhodnutí 22 Cdo 2520/2011, podle něhož dlouhodobost držby – v daném případě přesahující 30 let – nasvědčuje dobré víře držitele; rozhodnutí 22 Cdo 3079/2014, podle něhož není pro naplnění podmínek oprávněné držby nezbytně nutné, aby se osoba, která se ujala držby pozemku, vždy bezpodmínečně seznámila s obsahem katastrální mapy, přeměřovala jeho výměru nebo požadovala vytýčení jeho hranice, jestliže to okolnosti konkrétního případu nevyžadují; rozhodnutí 22 Cdo 2009/2014, podle něhož samotná skutečnost, že držitel nenechal vytyčit hranice jím držených pozemku a nezjistil tak, že drží i část pozemku, jehož vlastníkem není, nevylučuje jeho oprávněnou držbu, přičemž význam hraje i společné oplocení, rozsah užívání právním předchůdcem apod.; rozhodnutí 22 Cdo 1261/2007, podle něhož judikatura připouští, že lze připustit omluvitelnost omylu v případě, že poměr mezi skutečně nabytým a sporným pozemkem dosahuje až 50 %, výjimečně i více, nepůjde-li o zjevný nepoměr, který musel být rozeznatelný i laikovi a který by dobrou víru vylučoval, rozhodnutí 22 Cdo 2520/2011, podle něhož při posuzování omluvitelnosti omylu se nepovažuje za rozhodující soulad skutečného stavu užívání nemovitosti s evidenčními údaji, ale požaduje se posouzení všech okolností držby, rozhodnutí 22 Cdo 1193/98, podle něhož vlastnické právo k pozemku vydržením nabude osoba, která kdykoli po 1. lednu 1992 splní podmínky vydržení, stanovené § 134 Obč.Z., přičemž při posuzování těchto podmínek je třeba přihlížet k době, po kterou měl oprávněný držitel pozemek v držbě před [datum]) a dospěl k následujícímu závěru.

15. V daném případě nabyl žalobce od předchozího majitele v roce 1976 shora specifikované pozemky sloužící pro stavbu rodinného domu a jako zahrada, přičemž právě oplocená zahrada představovala jednotný funkční celek a jako takovou ji žalobce užíval. Jedinou skutečností způsobilou narušit dobrou víru žalobce o tom, že od předchozího vlastníka nabyl veškeré oplocené pozemky, by mohl být poměr výměr pozemků skutečně nabytých (o celkové výměře 610m2) s Předmětnými pozemky (214 m2) a částí pozemku [číslo] vráceného v roce 1992 Obci [obec]. Dle názoru soudu lze omyl žalobce ohledně velikosti oploceného pozemku, který nabyl na základě smlouvy sepsané u notáře od předchozích majitelů, v rozsahu oplocení již předtím pozemek užívajících, posoudit jako omluvitelný, zvláště s přihlédnutím k podmínkám panujícím v době vzniku nabývacího titulu. Žalobce neměl k dispozici geometrický plán, možnost ověřit rozměry či tvar nabytého pozemku nebyla běžně dostupná, a ještě v devadesátých letech (jak uvedl svědek [příjmení]) byly běžné i několikametrové odchylky; s ohledem na výše popsané okolnosti nabytí Předmětných pozemků je ostatně pravděpodobné, že žalobce ani neměl žádné pochybnosti a tudíž důvod se rozměry nabývaného pozemku podrobněji zabývat. Soud rovněž přihlédl ke skutečnosti, že žalobce užíval Předmětné pozemky po dobu 46 let, aniž by dal jejich skutečný vlastník jakkoli najevo svou vůli se chopit držby. S ohledem na zákonnou premisu, že v pochybnostech platí, že je držba oprávněná, pak soud uzavřel, že žalobce byl oprávněným držitelem Předmětných pozemků na základě kupní smlouvy z [datum] a jako takový vydržel vlastnického právo k nim k [datum]. K řešení situace vzniklé zjištěním, že součástí oplocených pozemků je i část pozemku [číslo] patřící obci [obec] totiž došlo až v průběhu roku 1992 a ani další námitky žalované ohledně narušení dobré víry žalobce v pozdějším období (v roce 1999 v souvislosti s kupní smlouvou či 2005 v souvislosti s digitalizací) nemohou mít na uvedený závěr vliv. S ohledem na uvedené skutečnosti rozhodl soud, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28.656 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50.000 Kč sestávající z částky 3.100 Kč za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a DPH za čtyři úkony ve výši 2.856 Kč (zástupce žalobce je plátcem DPH až od [datum]).