11 C 117/2019

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. jméno příjmení a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne 26. 10. 1954 bytem adresa žalobce zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne 4. 11. 1959 bytem adresa žalované právnická osoba , IČO sídlem adresa účastnice o 150 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 20. 6. 2022, č. j. 11 C 117/2019-205, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 30. 11. 2022, č. j. 11 C 117/2019-229

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku se v části odvoláním napadené, tj. v části výroku II, pokud jím byla zamítnuta žaloba na náhradu nemajetkové újmy co do částky 50 000 Kč, a dále ve výroku III o nákladech řízení, potvrzuje.

II. Žalobce a žalovaná nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Žalobce je povinen nahradit vedlejšímu účastníku na straně žalované náklady odvolacího řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem ve znění jeho doplňujícího rozsudku rozhodl soud prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na bolestném částku 11 910 Kč a na ztížení společenského uplatnění částku 50 000 Kč ve lhůtě 15ti dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalobu co do částky 9 528 Kč na bolestném a co do částky 50 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy zamítl (výrok II), dále doplňujícím rozsudkem zamítl žalobu co do částky 28 562 Kč na bolestném (výrok IV) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že zaviněním žalované došlo dne 23. 4. 2016 k dopravní nehodě, s níž v příčinné souvislosti utrpěl žalobce zdravotní následky. Před zahájením řízení byla žalobci na bolestném v souvislosti s poškozením zdraví v důsledku dopravní nehody zaviněné žalovanou vyplacena již částka 9 528 Kč. Ke zjištění rozsahu zdravotního poškození žalobce z hlediska fyzického a z hlediska psychického byly v řízení zpracovány znalecké posudky soudním znalcem z oboru zdravotnictví [celé jméno znalce], z jehož závěrů, doplněných na základě připomínek stran sporu, soud vycházel. Bolestné bylo znalcem určeno na částku 21 438 Kč a ztížení společenského uplatnění částkou 56 613 Kč, přičemž ve vztahu k nároku na ztížení společenského uplatnění závěry znalce zahrnovaly skutečnosti plynoucí jak z výpovědi samotného žalobce, tak jeho partnerky slyšené v řízení jako svědkyně, kdy žalobce popisoval svůj aktuální zdravotní stav a zábrany týkající se řízení motorových vozidel a znalec zohlednil i žalobcem uváděnou péči o osobou blízkou. Po právní stránce posuzoval soud prvního stupně věc podle ust. § 2958 o.z. a uzavřel, že bolestné a ztížení společenského uplatnění a výše těchto nároků byla objektivně stanovena znaleckými posudky a jejich doplněními v souladu s metodikou Nejvyššího soudu, kdy v rámci metodiky bylo hodnoceno i plnění běžných denních povinností, které jsou spojeny s většími nároky na pohyb šíje a polohy hlavy, bylo dále zohledněno, jakým způsobem probíhala léčba žalobce, a to že probíhala zcela standardně. Soud pak s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2245/2017) uzavřel, že žalobce má nárok na bolestné ve výši stanovené znalcem, tj. v částce 21 438 Kč, v níž však soud zohlednil již částku vyplacenou vedlejším účastníkem žalobci na bolestném ve výši 9 528 Kč, proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na bolestném částku 11 910 Kč a ve zbývajícím rozsahu uplatněného nároku na bolestné žalobu zamítl. Dále soud žalobě vyhověl v plné výši co do nároku na ztížení společenského uplatnění, které bylo znalcem vyčísleno částkou 56 613 Kč, přičemž však soud byl vázán žalobním návrhem žalobce, který požadoval na ztížení společenského uplatnění částku 50 000 Kč. A pokud šlo o další nárok žalobce na náhradu další nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč, soud s odkazem na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu a ustanovení § 2958 o.z. tento nárok žalobce na náhradu další nemajetkové újmy zamítl z důvodu neexistence předpokladů pro jeho přiznání. Konstatoval, že podle citované judikatury Nejvyššího soudu je další nemajetková újma při ublížení na zdraví ve smyslu § 2958 o.z. spojena se zásahem do zdraví, který ale nespočívá v přechodné bolesti, ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru, nýbrž že jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru. Soud uzavřel, že takové skutečnosti, tj. specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu, nebyly žalobcem nejen prokázány, ale ani tvrzeny. Proto žalobu co do nároku na přiznání další nemajetkové újmy (vedle přiznaného bolestného a ztížení společenského uplatnění) zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

3. Proti tomuto rozsudku, a to pouze do části výroku II o zamítnutí žaloby na náhradu další nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč, podal žalobce včasné odvolání. Namítal nesprávné právní posouzení soudem prvního stupně (odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.), pokud soud nevyhověl jeho nároku na přiznání další nemajetkové újmy. Žalobce měl za to, že tvrdil dostatek okolností vymykajících se obvyklému průběhu a existenci takových okolností prokázal. V odvolání citoval ust. § 2958 o.z., které umožňuje kromě bolestného a ztížení společenského uplatnění odškodnit i další nemajetkovou újmu, kterou nelze zahrnout pod bolestné a ztížené společenského uplatnění. Primárně se jedná v případě nemajetkové újmy, o příkoří způsobené duševními útrapami spjatými s obavou ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, a to i tehdy, pokud u poškozeného ke skutečnému ublížení na zdraví nedojde. Prožití strachu ze smrti, případně vážné újmy na zdraví, může opravňovat poškozeného k požadavku na peněžité zadostiučinění. Duševní útrapy pak musí dosáhnout určité kvalifikované intenzity, míry utrpení určující, zda by u běžného člověka, který by se v takové situaci nacházel, byl vzhledem ke konkrétním okolnostem dán rozumný podklad k důvodu obavy ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví. Dle žalobce účast na dopravní nehodě, při které se kutálel s vozidlem dolů ze svahu, by každý běžný člověk vnímal jako duševní útrapy související se strachem o vlastní život či zdraví. Navíc žalobce je dlouhodobě nemocen, tedy na své zdraví je mnohem opatrnější, protože každý úraz pro něj má horší důsledky, než pro do té doby zdravého člověka. Žalobce tvrdil také, že další nemajetková újma byla žalobci způsobena obavou o ztrátu zaměstnání, do kterého nastoupil krátce před dopravní nehodou, a tudíž v době nehody byl stále ve zkušební době. Jako invalidní důchodce byl žalobce při hledání zaměstnání omezen, ohled musel brát na svůj zdravotní stav a možnosti zaměstnání tak nejsou v jeho případě široké, jako u zdravého člověka, a proto si každé pracovní příležitosti žalobce více váží, když bez zaměstnání by nebyl schopen ekonomickou situaci zvládnout a zaměstnání je tak pro něj zcela zásadní. Jako další okolnost žalobce uváděl, že další nemajetková újma mu byla způsobena obavou o jeho matku, o kterou se žalobce v době nehody, jako poslední žijící příbuzný, staral. Jeho matka přišla o žalobcova otce a dva bratry a žalobce měl tak velkou obavu z toho, jak přijme informaci o jeho dopravní nehodě, jak se tyto stresy projeví na jejím zdravotním stavu. Měl tedy i takovou obavu, že nebude schopen se o matku postarat, zda mu to jeho stav po nehodě umožní. Žalobce chápe, že neoprávněný zásah je vždy nutno hodnotit objektivně, tedy testem„ běžného člověka“, avšak s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo, jakož i k osobě poškozeného a jeho poměrům. Žalobce dále uvedl, že do dnešního dne se mu žalovaná ani neomluvila, přičemž na vlastní oči viděla, jak z devastovaného vraku auta se žalobce dostával, a navíc vyšlo najevo i to, že vozidlo, které žalovaná řídila, nemělo ani platnou technickou kontrolu, což věděla nebo vědět měla, pokud sedala za volant a dle žalobce je taková osoba svému okolí přímo nebezpečná. Výše nemajetkové újmy, která závisí na úvaze soudu, v částce 50 000 Kč je dle žalobce úplné minimum bez ohledu na závažnost výše uvedených mimořádných okolností, které se v jeho případě sešly. Navrhl změnu napadeného výroku tak, že žalobci bude přiznán i uplatněný nárok na další nemajetkovou újmu v částce 50 000 Kč a změněn i výrok o nákladech řízení tak, že žalobci bude přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. V doplněném odvolání podaném spolu s omluvou z nařízeného odvolacího jednání žalobce uvedl, že soud prvního stupně se s jeho nároky uplatněnými žalobou vypořádal pouze částečně, když se zabýval věcně bolestným a ztížením společenského uplatnění. Odsunul však věcné posouzení jiné nemajetkové újmy. Žalobce odmítal, že by tento nárok měl být zcela vyčerpán ve znaleckém posudku a nesouhlasí ani s tím, pokud soud, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí, přihlédl i k delšímu časovému období, ve kterém žalobce zdravotní situaci s žalovanou neřešil. Žalobce zdůraznil, že jeho zdraví není v pořádku dlouhodobě, což vyplývá i ze zdravotnické dokumentace posuzované znalcem, a zásadním je to, že pokud by se žalobce nestal obětí dopravní nehody, nemusel by řešit zhoršený zdravotní stav, který se přes veškeré léčení po dopravní nehodě stejně nepodařilo uvést do přijatelného normálu. Pokud bez zavinění nemocnému člověku je ublíženo, a to v takové míře, jak se to stalo žalobci při dopravní nehodě, pak nutně jeho léčbu provází i duševní útrapy, přestože si je žalobce vědom toho, že leccos musí snést. Jeho právo na náhradu svým způsobem psychického strádání se za stávající interpretace, např. podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 1564/20, vyjadřuje právě v podobě další nemajetkové újmy, tedy v zóně mezi jednorázovou náhradou bolesti a náhradou ztížení společenského uplatnění svázanou s trvalým stavem. Následky dopravní nehody žalobce omezily na jeho tělesné a duševní integritě v jeho soukromém, ale i pracovním životě tak, jak uvedl již v odvolání. Dle názoru žalobce se ho měl soud prvního stupně zastat právě i ve shora popsané nemajetkové újmě, když žalobci není důvod nevěřit, že jako nemocný člověk prožíval útrapy, které na něho dolehly v důsledku vážné dopravní nehody daleko komplikovaněji a určitě déle, než pokud by prožil dopravní nehodu člověk, který by byl zdravý a neměl dřívější zdravotní omezení. Dle žalobce je proto namístě přiznat mu náhradu přiměřenou k ostatním dílčím nárokům tohoto druhu, tedy náhradu další nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč.

5. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované vyjádřili nesouhlas s odvoláním žalobce. Rozhodnutí soudu, pokud šlo o zamítnutí nároku žalobce na přiznání další nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč, považují za správné a v souladu se zákonem. Vedlejší účastník pak v písemně podaném vyjádření zopakoval, že soud prvního stupně zamítnutí této části žaloby řádně odůvodnil, kdy pro přiznání další nemajetkové újmy nebyl u žalobce dán důvod, neboť veškeré jím uváděné skutečnosti byly zohledněny v bolestném a ztížení společenského uplatnění. Žalobce žádné mimořádné okolnosti pro přiznání další nemajetkové újmy netvrdil, ani neprokazoval. K otázce nákladů řízení pak vedlejší účastník zdůraznil, že žalobce podal žalobu, aniž by předtím nároky uplatnil u vedlejšího účastníka a navíc se nesnažil o smírné vyřešení věci ani v průběhu řízení, kdy odmítal s vedlejším účastníkem komunikovat přesto, že byl soudem vyzván ke smírnému jednání. Ve vztahu k nároku na bolestné uplatnil tento nárok, aniž by předtím měl zpracován znalecký posudek k ocenění bolestného, tedy zamítnutí žaloby musí jít k jeho tíži a stejně tak co se týče nároku na další nemajetkovou újmu, kdy je třeba zohlednit, že nebyl dán vůbec základ tohoto nároku. Žalovaná i vedlejší účastník na straně žalované navrhli potvrzení napadeného rozsudku.

6. Odvolací soud napadené rozhodnutí v části odvoláním dotčené, tj. v části výroku II, pokud jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 50 000 Kč jako další nemajetkové újmy, přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. včetně předcházejícího řízení, přihlédl k obsahu odvolání i vyjádření k němu a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

7. V přezkoumávané věci se žalobce žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 23. 4. 2019 domáhal odškodnění újmy na zdraví, která mu vznikla v důsledku dopravní nehody zaviněné žalovanou dne 23. 4. 2016, a požadoval odškodnit bolestné, ztížení společenského uplatnění a náhradu další nemajetkové újmy po 50 000 Kč na každý z těchto nároků. Pokud jde o skutková tvrzení, v žalobě uvedl, že následkem dopravní nehody utrpěl tržnou ránu na hlavě měsícového tvaru v délce cca 18 cm, kdy v souvislosti s léčením mu vznikly jak přímé náklady na nákup léků, ošetřování a náklady na dopravu na toto léčení, ale i nepřímé náklady v souvislosti s pracovní neschopností. Vedle toho je poznamenán nepřehlédnutelnou jizvou, kdy je omezen ve způsobu života, že musí nosit pokrývku hlavy, jizva mu bude událost trvale připomínat a rovněž čelil i řadě stresových situací, kdy měl velké obavy o ztrátu svého nového zaměstnání, do něhož pár dnů před nehodou nastoupil, když v důsledku jeho invalidity bylo pro něho obtížné vhodné zaměstnání nalézt. Dále popsal psychickou újmu v podobě, že má blok v řízení, necítí se bezpečně a pohodlně za volantem, avšak vzhledem k tomu, že pracuje jako řidič a dále ještě pečuje o svoji 90 letou matku, pro kterou obstarává věci denní potřeby a odvoz k lékaři, musí řídit, což podstupuje pod velkým stresem. Po provedeném důkazním řízení, jemuž předcházelo poučení žalobce soudem o nedostatečném vylíčení rozhodných skutečností ve vztahu k nároku na odškodnění ztížení společenského uplatnění a další nemajetkové újmy, rozhodl soud s odkazem na závěry v řízení zpracovaných znaleckých posudků k výši bolestného a ztížení společenského uplatnění tak, že žalobci přiznal bolestné znalcem stanovené na celkovou částku 21 438 Kč, snížené pouze o již provedenou výplatu bolestného vedlejším účastníkem před zahájením řízení a žalované tak uložil povinnost zaplatit žalobci na bolestném částku 11 910 Kč a co do zbývajícího nároku na bolestné žalobu zamítl, a dále žalobci přiznal ztížení společenského uplatnění v celé žalobcem uplatněné částce 50 000 Kč. V této části nebyl rozsudek soudu prvního stupně napaden odvoláním žádného z účastníků a výroky o přiznání bolestného a ztížení společenského uplatnění nabyly právní moci. Předmětem odvolacího řízení k odvolání žalobce byl pouze výrok o zamítnutí žaloby ohledně nároku na přiznání žalobci další nemajetkové újmy.

8. Pokud jde o nárok žalobce na odškodnění další nemajetkové újmy, kdy žalobce po žalované požadoval rovněž částku 50 000 Kč, z obsahu spisu vyplývá, že žalobce byl při prvním jednání dne 25. 10. 2019 soudem podle § 118a o.s.ř. poučen o nedostatku skutkových tvrzení ve vztahu k tomuto nároku Na uvedené poučení, které se týkalo potřeby doplnění skutkových tvrzení jak ve vztahu k odškodnění ztížení společenského uplatnění, tak ve vztahu k požadavku na náhradu další nemajetkové újmy, žalobce prostřednictvím své tehdejší právní zástupkyně reagoval a uvedl, že odškodnění požaduje za utrpěná zranění, která ho budou následně limitovat, a to i do budoucna, když již z minulosti je žalobce omezen z důvodu trvalé bolesti zad. Specifikoval, že s dopravní nehodou má - i s ohledem na jeho dřívější zdravotní„ hendikep“ - spojeny trvalé obavy, že jeho zdravotní stav se zhorší, má obavy z jízdy za volantem, má také obavy týkající se péče o matku, kdy ze široké rodiny zůstal jediným potomkem a musí pro ni zajišťovat běžné potřeby, dále že v důsledku poranění na hlavě má velkou a dobře viditelnou jizvu, která jej limituje ve společenském životě, kdy musí jizvu zakrývat pokrývkou hlavy. Uváděl, že se nezbavil hrůzného zážitku, který má z dopravní nehody, když skončil pod mezí. Soud prvního stupně pak, pokud jde o nárok žalobce na úhradu další nemajetkové újmy vedle přiznaného bolestného a ztížení společenského uplatnění, žalobu žalobce zamítl se závěrem opírajícím se o judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2245/2017), že v řízení nebyly zjištěny podmínky pro odškodnění další nemajetkové újmy, když skutečnosti podřaditelné pod odškodnění další nemajetkové újmy, které ve smyslu § 2958 o.z. a citované judikatury nespočívají v přechodné bolesti, a ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru, ale kdy jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru, nebyly v řízení nejen prokázány, ale takové nebyly žalobcem ani tvrzeny. S tímto závěrem a právním posouzením soudu prvního stupně o nedůvodnosti uplatněného nároku na náhradu další nemajetkové újmy, vedle již pravomocně přiznaného nároku žalobce na bolestné a ztížení společenského uplatnění, odvolací soud souhlasí.

9. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce žádné specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, které nenastávají pravidelně, a které by měly zvyšovat intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad míru obvyklou, neuvedl, a to ani v žalobě, a ani následně po poučení soudu podle § 118a o.s.ř. Netvrdil tedy žádné specifické okolnosti představující pouze dočasný charakter újmy, a tedy nikoliv omezení trvalého rázu, neboť takové omezení (myšleno omezení trvalého rázu) zakládá nárok z titulu ztížení společenského uplatnění, jak byl ostatně žalobcem také požadován a v řízení mu byl soudem v souladu se závěrem znalce, který zohlednil při vyčíslení ztížení společenského uplatnění mimo jiné i omezení žalobce spočívající v jeho nejistotě při řízení motorového vozidla od doby nehody, jakož i psychické problémy s péčí o osobu blízkou (matku žalobce), přiznán a žalobce byl tak formou přiznání ztížení společenského uplatnění za tato omezení již odškodněn.

10. Další nemajetková újma dle § 2958 o.z. je novou kategorií nároku náhrady za újmu na zdraví, která má vystihovat variabilitu soukromého života a různých životních situací, které dosud odškodněny nebyly. Mezi takové popsané judikaturou (viz shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2635/2018) náleží odškodnění takových situací, které znamenají např. nečekaně závažné komplikace spojené s léčením a z nich plynoucí omezení, dále nemožnost zúčastnit se pracovní či studijní stáže, sportovního utkání nebo jiné pro poškozeného významné plánované aktivity apod., tedy okolnosti způsobující újmu pouze přechodného rázu a ve vztahu k neobvyklé, neopakující se události.

11. Z výše uvedeného vyplývá, že žádné takové okolnosti odůvodňující odškodnění další nemajetkové újmy žalobce v souvislosti s dopravní nehodou zaviněnou žalovanou zjištěny v řízení nebyly a dokonce nebyly, a to i přes poučení soudem prvního stupně, takové okolnosti, které by byly podřaditelné pod odškodnění další nemajetkové újmy, ani tvrzeny.

12. Je správný závěr soudu prvního stupně, že důsledky dopravní nehody, tak jak byly v řízení popsány žalobcem, pro něž byl nepochybně omezen na jeho tělesné i duševní integritě, a to jak v jeho soukromém, ale i pracovním životě, byly žalobci odškodněny formou přiznání bolestného a ztížení společenského uplatnění, a to v plném rozsahu v souladu se závěry znaleckých posudků v řízení ustanoveného znalce z oboru zdravotnictví - neurologie [celé jméno znalce].

13. Pokud tedy soud prvního stupně nárok žalobce na další nemajetkovou újmu v částce 50 000 Kč vedle již přiznaného bolestného ztížení společenského uplatnění neshledal důvodným a žalobu v této části zamítl, odvolací soud jak shora uvedeno s tímto závěrem soudu prvního stupně souhlasí, a proto rozsudek v napadené části jako rozhodnutí věcně správné a zákonu odpovídající podle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení, vycházející z toho, že s ohledem na výsledek řízení ve vztahu k třem uplatněným nárokům nelze uvažovat o převážném úspěchu na straně ani jednoho z účastníků, proto náhrada nákladů řízení nebyla správně přiznána žádnému z nich.

14. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř., kdy v odvolacím řízení procesně úspěšné žalované a vedlejšímu účastníku na straně žalované náleží náhrada účelně vynaložených nákladů této fáze řízení. Žalovaná se náhrady nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala, proto ve vztahu k ní bylo rozhodnuto tak, že žalobce a žalovaná vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vedlejší účastník na straně žalované uplatnil nárok na přiznání náhrady s odkazem na ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., a to 300 Kč rovnající se výši režijního paušálu určené advokátním tarifem (viz Pl. ÚS 39/13) a náležející za každý ze tří učiněných úkonů vedlejším účastníkem (vyjádření k odvolání, příprava k odvolacímu jednání a účast při odvolacím jednání), tj. 900 Kč, které je žalobce povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).