11 C 121/2023

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zvýšení výživného na zletilé dítě

I. Rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 27. 10. 2016, č. j. 40 P 60/2016-195, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 1. 2017, č. j. 12 Co 560/2016-211, se ve výroku I. mění tak, že dosud stanovené výživné hrazené ze strany žalovaného žalobkyni ve výši 4 100 Kč měsíčně se zvyšuje na částku 7 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně, a to s účinností od 1. 9. 2022.

II. Návrh žalobkyně, aby výživné bylo zvýšeno částkou o 1 500 Kč vyšší, počínaje dnem 1. 9. 2022, se zamítá.

III. Dlužné výživné za dobu od 1. 9. 2022 do 31. 7. 2023 ve výši 16 500 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni vždy spolu s běžným výživným ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, vždy do 15. dne v měsíci k rukám žalobkyně, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Zletilá žalobkyně se návrhem ze dne 11. 4. 2023, doručeným soudu dne 12. 4. 2023, domáhala proti žalovanému zvýšení výživného na částku 8 500 Kč měsíčně, stanoveného žalovanému naposledy pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově na částku 4 100 Kč měsíčně, a to zpětně s účinností od 1. 9. 2022. Svůj návrh odůvodnila tím, že studuje na vyšší odborné škole v [obec] a od poslední úpravy výživného se zvýšily její potřeby na stravování, ubytování, cestovné. Uvedla, že ke dni podání žaloby posílá otec výživné ve výši 5 500 Kč měsíčně na její účet. Poslední velký výdaj byl za autoškolu, kterou celou uhradila její matka. Otec ničeho nepřispěl, ačkoliv mu tuto skutečnost žalobkyně oznamovala zprávami na jeho telefonní číslo. Otec o žalobkyni nejeví po celou dobu jejího studia na střední a následně vyšší odborné škole zájem, nijak se neangažuje.

2. K výzvě soudu žalobkyně vyčíslila své měsíční výdaje takto: 3 800 Kč nájem, 685 Kč jízdné na čtvrt roku po městě, jízdné [obec] – [obec] 715 Kč, strava a drogerie cca 2 000 Kč, kredit měsíčně 300 Kč. Tvrdila dále, že nevlastní žádný majetek, ve společné domácnosti žije s matkou a bratrem, většinu času však pobývá v [obec] z důvodu studia. Uvedla, že její matka má měsíční příjem 35 000 Kč, vlastní garáž a auto, které splácí na leasing. Na potřebách žalobkyně se matka podílí ve všech ohledech, přispívá na školu, bydlení, stravu apod. Stejně tak se podílí na potřebách jejího bratra. Ke svému studiu pak uvedla, že v červnu roku 2023 ukončila tříleté studium diplomovaného zubního technika, které probíhalo od roku 2020 do roku 2023, a v září roku 2023 nastupuje na další školu, kde délka vzdělávacího programu je též tři roky.

3. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nikterak nevyjádřil, po celou dobu řízení byl pasivní.

4. K nařízenému prvnímu jednání dne 20. 9. 2023 ani k dalšímu jednání dne 23. 10. 2023 se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán, neomluvil se a nepožádal o odročení jednání. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. U jednání soudu dne 20. 9. 2023 žalobkyně doplnila, že od září roku 2023 studuje na Mendelově univerzitě v [obec], obor učitelství praktického vyučování a odborného výcviku, jedná se o tříleté bakalářské studium. Dále uvedla, že výše nájemného se nyní zvýšila na částku 4 000 Kč měsíčně. K jízdnému doplnila, že obvykle jezdí na trase [obec] – [obec] a zpět jedenkrát týdně, případně jedenkrát za 14 dní, cena zpáteční jízdenky se pohybuje okolo 230 - 500 Kč v závislosti na tom, zda cestuje autobusem či vlakem. K výši výživného, které žalovaný dobrovolně platí žalobkyni, uvedla, že od září 2022 do července 2023 platil žalovaný částku 5 500 Kč, od srpna 2023 pak posílá žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč. U jednání soudu dne 23. 10. 2023 pak žalobkyně doplnila, že nemá žádné zdravotní potíže, s nimiž by byly spojeny finanční náklady, nemá žádné výdaje na koníčky. Na závěr jednání pak žalovaná konstatovala, že by akceptovala zvýšení výživného na výši 7 000 Kč, ztotožnila se tak s předběžným právním názorem soudu, že tato částka se jeví v daném případě adekvátní konkrétním okolnostem projednávaného případu.

6. Při jednání soudu byly provedeny následující důkazy a z nich učiněna tato skutková zjištění:

7. Z připojeného spisu Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 40 P 60/2016 bylo prokázáno, že o výživném na žalobkyni bylo naposledy rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 27. 10. 2016, č. j. 40 P 60/2016-195, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 1. 2017, č. j. 12 Co 560/2016-211, kde žalovanému bylo pravomocně s účinností od 1. 9. 2016 zvýšeno výživné na (tehdy nezletilou) žalobkyni na částku 4 100 Kč s tím, že výživné je splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem, za situace, kdy byl zjištěn příjem matky žalobkyně ve výši 18 584 Kč měsíčně a průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši 20 690 Kč. Tehdy nezletilá žalobkyně studovala (nastoupila ke studiu) na [ulice] zdravotnické škole v [obec]. Soud vycházel z toho, že žalobkyně žila ve společné domácnosti s matkou a svým bratrem, že matka není vlastníkem nemovitostí, otec je vlastníkem pozemku v [obec], jehož součástí je rodinný dům. Oba rodiče měli kromě žalobkyně ještě další vyživovací povinnost k nezletilému bratrovi žalobkyně [jméno] [celé jméno žalovaného].

8. Potvrzením o studiu ze dne 3. 2. 2023, vystaveným [ulice] zdravotnickou školou a Vyšší odbornou školou zdravotnickou, bylo prokázáno, že žalobkyně ke dni zahájení řízení byla studentkou 3. ročníku denního studia [ulice] zdravotnické školy a Vyšší odborné školy zdravotnické v [obec], vzdělávací program Diplomovaný zubní technik.

9. Z potvrzení o studiu ze dne 9. 9. 2023, vystaveným Institutem celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity v [obec], vyplývá, že žalobkyně je v zimním semestru akademického roku 2023 2023 studentkou kombinované formy bakalářského studijního programu Učitelství praktického vyučování a odborného výcviku.

10. Ze Smlouvy o nájmu bytu – Dodatku [číslo] platného od 1. 9. 2023 ze dne 23. 8. 2023 se podává, že smlouva je uzavřena mezi pronajímatelem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] a nájemcem [jméno] [příjmení], předmětem nájmu je byt o dispozici 3,5+1 o podlahové ploše 102,71 m2 v bytovém domě na ulici [ulice] č.o. 4, [adresa], k.ú. [část obce], městská část [obec], cena nájmu činí 11 110 Kč měsíčně, měsíční zálohy na úhrady za služby spojené s užíváním bytu činí 6 688 Kč měsíčně. Mezi příslušníky domácnosti nájemce uvedenými ve smlouvě patří i žalobkyně (spolu s dalšími pěti osobami).

11. Z potvrzení zaměstnavatele o příjmech zaměstnance ze dne 5. 6. 2023 soud zjistil, že žalovaný je zaměstnancem Základní školy [obec] a že jeho průměrný čistý měsíční příjem za období od listopadu 2022 do dubna 2023 činil 42 044 Kč.

12. Z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 21. 9. 2022, č. j. 40 P 60/2016-249, bylo zjištěno, že byla schválena dohoda rodičů o tom, že s účinností od 1. 9. 2022 se žalovaný zavázal hradit zvýšené výživné na nezletilého [jméno] [celé jméno žalovaného] (bratra žalobkyně) ve výši 5 000 Kč měsíčně.

13. Podle § 859 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti.

14. Podle § 910 odst. 1 o. z., mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

15. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

16. Podle § 913 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

17. Podle § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

18. Dle § 915 odst. 1 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

19. Dle § 921 odst. 1 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

20. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

21. Podle § 163 o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

22. Plnění vyživovací povinnosti je dlouhodobou záležitostí. V jejím průběhu se často mění podmínky, které jsou rozhodující jak pro její existenci, tak i pro rozsah, v němž je tato vyživovací povinnost stanovena. V průběhu plnění vyživovací povinnosti proto může soud vydat za podmínek uvedených v ustanovení § 163 odst. 1 o. s. ř., rozhodnutí, kterým vyživovací povinnost změní. Jde o hmotně právně a procesně právně stanovenou výjimku ze zásady, že nelze měnit pravomocná soudní rozhodnutí. Změnu okolností podle ustanovení § 163 odst. 1 o. s. ř. nelze spatřovat v jakékoliv změně v hlediscích rozhodujících pro stanovení výživného. Vždy musí jít o změnu závažnějšího rázu v těch okolnostech, které tvořily podklad pro vydání dřívějšího rozhodnutí, tedy o změnu, která se výraznějším způsobem projeví v poměrech účastníků. Proto je vždy nezbytné porovnat stav, který zde existoval v době posledního rozhodnutí a stav stávající.

23. Dle ustálené soudní judikatury platí, že alimentace a vyživovací vztahy jsou projevem rodinné solidarity a zajišťují funkčnost rodiny samotné. Jde o zákonem uloženou povinnost pomoci druhému v materiálním slova smyslu tak, aby se neocitl ve stavu nouze a aby životní úroveň dítěte odpovídala jeho odůvodněným potřebám. Vyživovací povinnost rodičů k dětem je dána přímo ze zákona a trvá do té doby, dokud děti nejsou schopny se samy živit. Základním hmotněprávním kritériem pro vznik práva na výživné oprávněného je jeho potřebnost (tzv. stav odkázanosti na výživu).

24. Dle usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3232/15 ze dne 19. 5. 2016 je při posuzování vyživovací povinnosti rodičů k dětem třeba vycházet z § 911 občanského zákoníku, z nějž vyplývá, že vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit. Vyživovací povinnost rodičů k dětem tedy není podmíněna věkem, ani ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností sám se živit, což je pojem, který musí soud vyložit jednotlivě podle specifik každého konkrétního případu (usnesení ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1247/13). Schopnost samostatně se živit znamená, že dítě je schopno samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to jak hmotné, kulturní a další, včetně potřeby bytové. Jinými slovy to znamená, že dítě má určitý trvalý příjem finančních prostředků, z něhož své potřeby hradí (nález ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. II. ÚS 3113/10). Okolností, která může způsobovat neschopnost dítěte živit se samo, může být mimo jiné také studium na střední, případně vysoké škole.

25. Samotné dosažení zletilosti dítěte nemá sice pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam, současně je však z logiky věci zřejmé, že odlišná je situace u nezletilého dítěte (zejména mladšího 15 let), které je s ohledem na stupeň svého fyzického a psychického vývoje a koneckonců i podle stávající právní úpravy zcela či převážně odkázáno na svoje rodiče (zpravidla ani nemůže legálně získávat vlastní aktivní pracovní činností finanční prostředky), a osoby zletilé, u níž by mělo obecně platit, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživila sama, nevyskytnou-li se okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání. Jinak řečeno, je třeba odlišit případy rozhodování o výživném, kdy se jedná o nezletilé dítě, resp. dokonce o dítě vykonávající povinnou školní docházku. V těchto případech musí být přiznávání výživného odpovídajícího odůvodněným potřebám dítěte samozřejmě pravidlem. U dětí již zletilých je však třeba na vyživovací povinnost nahlížet optikou výrazně odlišnou. Zletilý jedinec by měl být zásadně schopen se postarat sám o sebe, a důvod pro stanovení vyživovací povinnosti by proto měl být odůvodněn konkrétními okolnostmi daného případu.

26. Soud postupoval při stanovení výživného podle shora citovaných zákonných ustanovení a zohlednil, že žalobkyně v akademických letech 2020 až 2023 řádně studovala na Vyšší odborné zdravotnické škole tříletý obor, nyní od září 2023 studuje tříleté bakalářské studium na Mendelově univerzitě v [obec], připravuje se tedy studiem na výkon budoucího povolání a není schopna se sama živit vlastní prací. Jsou to tedy její rodiče, kteří vůči ní mají vyživovací povinnost, tudíž základní předpoklad pro přisouzení výživného na základě podané žaloby splněn je.

27. Při hodnocení projednávané věci se soud zabýval tím, jaké nastaly změny v poměrech žalobkyně, žalovaného a druhého rodiče s porovnáním ke stavu, který byl na straně účastníků v období posledního rozhodování o výživném, tj. v roce 2016 resp. 2017. Co se týče vzájemného vztahu žalobkyně a žalovaného, tak tento nedoznal od posledního posuzování žádných změn a nadále platí, že se spolu nestýkají. Žalovaný platí žalobkyni dobrovolně běžné výživné od září 2022 do července 2023 v částce 5 500 Kč měsíčně, od srpna 2023 pak 7 000 Kč měsíčně, tedy nad rámec výživného stanoveného naposledy soudem ve výši 4 100 Kč. Jinak žalovaný žalobkyni ničeho nehradí, ani příležitostně, nepodílí se na občasných větších výdajích na potřeby žalobkyně. Ohledně finanční stránky je zcela nepochybné, že v mezidobí od vydání posledního rozsudku významně vzrostly náklady na bydlení, energie, potraviny i ošacení. Odůvodněné potřeby žalobkyně se tedy za posledních šest, resp. sedm let prokazatelně zvýšily nejen samotným plynutím času, ale i razantně v souvislosti s nástupem žalované na studium na Vyšší odbornou školu zdravotnickou v [obec] a následně na Mendelovu univerzitu v [obec], kde bydlí v pronájmu se spolubydlícími. Soud má tvrzené potřeby žalobkyně (a vyčíslené výdaje na tyto potřeby) za zcela přiměřené jejímu věku, standartní, nikoli nadhodnocené. Co se týče výdělkových poměrů otce žalobkyně, došlo od doby posledního rozhodnutí o výši výživného k jejich změně, otec v současné době dosahuje průměrného měsíčního příjmu ve výši cca 42 000 Kč. Co se týče příjmových poměrů na straně matky žalobkyně, zde soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že matka žalobkyně má v současné době měsíční příjem 35 000 Kč. Soud tedy zohlednil, že i na straně matky žalobkyně došlo ke zvýšení výdělkových poměrů a to, že matka pouze v málo významné části vyvažuje potřeby žalobkyně osobní péčí (bydlením zdarma a poskytováním strany o víkendech; jak žalobkyně sama uvedla, jezdí domů jednou týdně či jednou za 14 dní), a proto je i ona povinna přispívat na potřeby nezletilé finanční částkou. Při rozhodnutí o nové výši výživného soud vzal v úvahu i skutečnost, že žalovaný má další vyživovací povinnost vůči nezletilému bratru žalobkyně, přičemž výživné činí v současné době 5 000 Kč měsíčně. Je potřeba zohlednit také skutečnost, že i rodiče mají své povinné platby, které jsou povinni hradit, že i na výdajích rodičů se projevuje obecné zvýšení cenové hladiny; a v dané věci nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný žil nad poměry, které jsou limitovány jeho příjmem.

28. Z výše uvedených důvodů pak soud žalobě částečně vyhověl tak, že výživné zvýšil z původních 4 100 Kč měsíčně na částku 7 000 Kč od 1. 9. 2022, neboť zhodnocením všech objektivně zjištěných skutečností v rámci řízení soud dospěl k závěru, že toto zvýšení je dostatečné k zajištění oprávněných potřeb žalobkyně a současně není ve zjevném rozporu s finančními možnostmi žalovaného, jehož pravidelné měsíční příjmy byly zjištěny z potvrzení zaměstnavatele, ale výdaje nebylo možno zcela přesně určit z objektivních důvodů (když žalovaný v řízení své výdaje na výzvu soudu nedoložil, žalobkyně změnu poměrů co se týče výdajů žalovaného netvrdila, zjištěny pak byly toliko zvýšené výdaje na výživné pro bratra žalobkyně). Co se týče počátku zvýšení výživného, soud rozhodl v souladu s návrhem žalobkyně, když v době od 1. 9. 2022 žalobkyně byla studentkou [ulice] zdravotnické školy a Vyšší odborné školy zdravotnické v [obec], a to třetího ročníku denního studia, tedy v této době již došlo ke změně poměrů na straně žalobkyně. Splatnost běžného výživného zůstala zachována dle původního rozsudku. Soud tedy nepovažuje za odůvodněné zvýšení o dalších 1 500 Kč měsíčně, jak to původně žalobkyně navrhovala, a proto soud žalobu ohledně tohoto zvýšení zamítl jako nedůvodnou. Dlužné výživné vzniklé za období od 1. 9. 2022 do 31. 7. 2023 (kdy žalovaný dle tvrzení žalobkyně, které žalovaný s ohledem na svoji procesní pasivitu v předmětném řízení nesporoval, platil žalobkyni výživné v částce 5 500 Kč měsíčně) ve výši 16 500 Kč (11 x 1 500 Kč) soud umožnil žalovanému zaplatit s využitím ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. v měsíčních splátkách po 3 000 Kč měsíčně (poslední splátka bude činit částku 1 500 Kč), přičemž jednotlivé splátky budou splatné společně s běžným výživným až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek s prodlením zaplacení některé ze splátek v době splatnosti nebo v nižší, než stanovené výši. V případě takového prodlení se celý dluh stává splatným následujícím dnem po splatnosti splátky, se kterou se žalovaný dostal do prodlení. Tuto formu úhrady dlužného výživného považuje soud za přiměřenou možnostem žalovaného i výši dluhu.

29. Na závěr soud podotýká, že je zřejmé, že výživné od otce a žalobkyní tvrzená podpora od matky nepokryje veškeré výdaje žalobkyně na odůvodněné potřeby. Je však potřeba zdůraznit, že ačkoliv žalobkyně nemá možnost s ohledem na své studium sama se plně živit, nic jí nebrání nalézt si přivýdělek formou brigád pravidelně či nárazově a tím rozdíl v jejích výdajích a příjmech od rodičů vlastními silami pokrýt, když je již zletilá, vzdělaná (má ukončenou střední školu i nástavbové studium) a její schopnosti i časové možnosti (a to i s ohledem na formu současného studia) ji dozajista umožní adekvátní brigádu sehnat.

30. Žalobkyně byla ve sporu ve větší míře úspěšná, a takto přicházelo do úvahy žalobkyni přiznat náhradu nákladů řízení. Žalobkyně však náhradu nákladů řízení přiznat nežádala. Žalovaný byl ve sporu z větší části neúspěšný, a proto žalovanému nepřicházelo do úvahy přiznat náhradu nákladů řízení. O náhradě nákladů řízení tak bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.