11 C 132/2023

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] pro 138 962,80 Kč / příspěvek a splátka na 1/2 hypotéky

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované uhradit žalobci částku 138 962,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 138 962,80 Kč od 10. 4. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 55 680 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 138 962,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce a žalovaná byli druh a družka, přičemž žili ve společné domácnosti spolu s jejich nezletilou dcerou [jméno] [příjmení] až do měsíce srpna 2019. V roce 2015 se účastníci dohodli na tom, že si pořídí společné bydlení, konkrétně nemovité věci: pozemek parc.č. st. 135 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je budova [adresa] (rodinný dům), a pozemek parc. [číslo] (trvalý travní porost), vše evidováno v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Karlovy Vary, na [list vlastnictví] pro katastrální území Suchá u Nejdku, část obce Suchá, obec Nejdek (dále též jen„ nemovitosti“). Jelikož účastníci nedisponovali peněžními prostředky na koupi nemovitostí, dohodli se na tom, že nemovitosti koupí do spoluvlastnictví (každý ze spoluvlastníků nabude podíl ve výši ideální ½) s tím, že kupní cena ve výši 2 230 000 Kč bude uhrazena z části z peněžních prostředků žalobce (ve výši 340 000 Kč), a zbytek (ve výši 1 890 000 Kč) z úvěru, který bude poskytnut peněžním ústavem žalobci. Účastníci se dále dohodli, že takto vzniklý dluh budou následně společně splácet až do úplné úhrady, a to ve lhůtách, ve výši a způsobem uvedeným ve smlouvě o úvěru, přičemž každý z účastníků uhradí ½ dluhu ze smlouvy o úvěru včetně jeho příslušenství. V souladu s uvedenou dohodou účastníků uzavřel žalobce smlouvu o úvěru se společností [právnická osoba], dle které se banka zavázala poskytnout žalobci úvěr v celkové výši 1 890 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr bance splácet spolu s dohodnutým smluvním úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Dluh ze smlouvy o úvěru od ukončení společného soužití účastníků, tedy od srpna 2019, doposud splácí bance žalobce, přičemž žalovaná uhradila pouze částku celkem ve výši 27 000 Kč. Za období od 1. 8. 2019 do 31. 3. 2023 měla žalovaná uhradit žalobci na její podíl na dluhu ze smlouvy o úvěru celkovou částku ve výši 170 462,80 Kč (1/2 z částky 340 925,60 Kč). Žalobce měl tedy z titulu uvedené dohody účastníků o úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru za žalovanou pohledávku ve výši 143 462,80 Kč. Žalobce dopisem ze dne 23. 3. 2023 vyzval žalovanou k úhradě této částky nejpozději do 7. 4. 2023. Následně žalovaná uhradila dne 14. 4. 2023 žalobci na pohledávku žalobce (z titulu dohody účastníků z roku 2015 ve výši 143 462,80 Kč) částku 4 500 Kč. Žalobce má tedy za žalovanou pohledávku ve výši 138 962,80 Kč, která je splatná a která sestává z neuhrazených splátek dluhu žalovanou za období listopad 2019 až listopad 2022.

2. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou, neoprávněnou a navrhla, aby ji soud v celém rozsahu zamítnul. Za nepravdivé označila tvrzení žalobce, že by mezi účastníky byla uzavřena dohoda o tom, že z úvěru poskytnutého smlouvou o poskytnutí hypotečního úvěru reg. číslo: [číslo] budou účastníci společně zavázáni. Předmětné nemovité věci byly zakoupeny na základě kupní smlouvy do podílového spoluvlastnictví účastníků, každého k ideální polovině (žalobce takto nechal tuto ideální část na žalovanou napsat, bylo to jeho rozhodnutí a z důvodu citové náklonnosti, aby zde rodina s dítětem žila), po celou dobu společného soužití pak žalovaná hradila a hradí náklady spojené s užíváním nemovitostí de facto dodnes (vyjma v minulosti zajištění otopu nemovitostí), i když žalobce tyto nemovitosti v předmětném období dle jeho libosti denně užíval, užívá, někdy zde trávil (tráví) čas do večera, každých 14 dní zde trávil a tráví celý víkend, nemovitosti využívá pro své podnikání a v ložnici má zřízenou kancelář. Zdůraznila, že neexistuje žádný společný dluh, ze závazku vůči bance je zavázán výlučně žalobce. Dle žalované není pravdivé ani tvrzení žalobce, že od měsíce srpna 2019 spolu nežijí, účastníci se definitivně rozešli až v září 2022. Žalovaná se domnívala, že mezi účastníky panuje dohoda v tom směru, že si ničeho za minulost nedluží. Konstatovala, že financovala veškeré náklady spojené s nemovitostmi a náklady na provoz společné domácnosti a s ohledem na tuto skutečnost byla přesvědčena o tom, že její podíl na pořízení nemovitostí je neoddiskutovatelný a dohodnutý, že žalobce toto v budoucnosti nijak nebude sporovat. Od září 2022 (kdy se žalovaná s žalobcem definitivně rozešla dle jejího mínění) žalovaná hradí dobrovolně částku ve výši 4 500 Kč na hypotéku, protože žalovaná po rozchodu účastníků nadále ve společném rodinném domě bydlela a bydlí společně s nezletilou dcerou účastníků. Současně jí to bylo doporučeno orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Z právní opatrnosti pak žalovaná namítla promlčení ½ splátek na hypotéce, a to za období od srpna 2019 do března 2020 včetně. Dále uplatnila (opět z opatrnosti) námitku započtení a v průběhu řízení doplňovala svoji obranu o další námitky započtení.

3. Vzhledem k tomu, že žalobce je občanem Slovenské republiky, zabýval se soud nejprve otázkou své pravomoci, resp. mezinárodní příslušnosti. Ta je v tomto případě dána bydlištěm žalované na území České republiky (srov. č. l. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech /přepracované znění/).

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 20. 3. 2015 reg. číslo: [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“) soud zjistil, že byla uzavřena mezi [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ banka“), a žalobcem jako dlužníkem. Účastníky této smlouvy tedy byly pouze banka a žalobce. Žalovaná jako spoludlužník (ani případně jako ručitel) ve smlouvě nefigurovala. Na základě této smlouvy se banka zavázala poskytnout žalobci úvěr za sjednaných podmínek v celkové výši 1 890 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit, zaplatit úroky a další příslušenství úvěru za stanovených podmínek. Žalobce se zavázal, že poskytnutý úvěr bude použit výhradně za účelem nákupu nemovitostí: budova [adresa], jež je součástí pozemku parc.č. st. 135, vše v části obce Suchá, pozemek parc. č. st. 135, jehož součástí je budova [adresa], pozemek parc. [číslo] [katastrální uzemí], [územní celek]. Žalobce se zavázal splácet úvěr ve formě anuitních splátek vždy 20. den každého měsíce, v předpokládané výši 7 360,20 Kč, ze svého účtu č. [bankovní účet]. Žalobce byl tedy dlužníkem z této úvěrové smlouvy výlučně zavázaným.6. [právnická osoba], dopisem ze dne 7. 12. 2023 soudu sdělila, že hypoteční úvěr reg. [číslo] je splácen inkasním způsobem z účtu č. [bankovní účet], že ke dni 20. 3. 2020 se změnila výše sazby hypotečního úvěru, z důvodu uplynutí doby fixace, z původních 2,39 % p.a. na 4,19 % p.a.

7. Z kupní smlouvy ze dne 21. 3. 2015 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi panem [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení] jako prodávajícími na straně jedné a žalobcem a žalovanou jako kupujícími na straně druhé, kdy každý kupoval spoluvlastnický podíl o velikosti ideální ½ vzhledem k celku předmětu převodu. Předmětem smlouvy byl prodej nemovitostí za kupní cenu 2 230 000 Kč. Část kupní ceny ve výši 340 000 Kč měla být uhrazena z vlastních prostředků k rukám strany prodávající v hotovosti, zbývající část kupní ceny ve výši 1 890 000 Kč měla být uhrazena bezhotovostním převodem z úvěru poskytnutého straně kupující od banky.

8. Z výpisu z nahlížení do katastru nemovitostí - [list vlastnictví], katastrální území Suchá u Nejdku, soud zjistil, že žalobce a žalovaná jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí, každý je vlastníkem podílu ve výši ½.

9. Z přehledu splátek dluhu ze smlouvy o úvěru se podává, kolik činily jednotlivé splátky od listopadu 2019 do února 2023. Od listopadu 2019 do března 2020 činila splátka 7 455,50 Kč, poté 9 073,60 Kč měsíčně.

10. Z komunikace v platformě WhatsApp mezi účastníky ze dne 8. 7. 2019 vyplývá, že žalobce vyzýval žalovanou, aby opustila rodinný dům účastníků s tím, že vymění zámek. O tvrzené dohodě z roku 2015 se zde nehovoří.

11. Z komunikace v platformě WhatsApp mezi účastníky ze dne 20. 4. 2020 se podává, že žalobce sděloval žalované, že 5 let platil úvěr na rodinný dům on s tím, aby následujících 5 let tento úvěr tedy platila žalovaná. Žalovaná reagovala mimo jiné tak, že uváděla, že ona platila zálohy ne elektřinu, pojištění domu, internet, televizi a náklady týkající se potřeb nezletilé dcery. Tvrzené dohoda z roku 2015 zde zmiňována není.

12. Z komunikace v platformě WhatsApp mezi účastníky v září roku 2022 soud zjistil, že žalobce tvrdil, že rodinný dům splácí sám, že žalovaná se tázala, zda má žalobci posílat peníze na jeho účet, a následně konstatovala, že peníze již poslala. Opět zde není zmínka o žalobcem tvrzené dohodě z roku 2015.

13. Stejně tak z ostatní předložené komunikace v platformě WhatsApp mezi účastníky soud zjistil, že se zde nikde nehovoří o žalobcem tvrzené dohodě z roku 2015 o tom, že by žalovaná měla splácet půlku splátek hypotéky ve výši a způsobem stanoveným v úvěrové smlouvě. Tvrzenou dohodu žalobce v této komunikaci mezi účastníky nikdy netvrdil, nedovolával se jí vůči žalované. Bylo zmiňováno to, že se bude muset spoluvlastnictví rodinného domu mezi účastníky vzájemně vypořádat.

14. Z výpisů z účtu žalované za období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná hradila výdaje za elektřinu (zálohy, nedoplatky), inkaso (televizní a rozhlasové poplatky), pojištění majetku, splátky na televizi, lednici, mrazák, myčku, v roce 2020 a 2021 daň z nemovitostí, v roce 2021 a 2023 poplatek za odvoz komunálního odpadu, od září 2022 platila pravidelně částku 4 500 Kč na účet žalovaného (označeno jako platba na ½ hypotéky, později jako příspěvek na ½ hypotéky) - s výjimkou splátky za měsíc listopad a prosinec roku 2023.

15. Z potvrzení o úhradách ze dne 10. 7. 2023 se podává, že žalovaná v roce 2019 – 2021 uhradila ze svého účtu daň z nemovitostí vždy ve výši 1 401 Kč.

16. Z potvrzení o úhradách ze dne 14. 9. 2022, 11. 10 2022, 15. 11. 2022, 21. 2. 2023, 13. 3 2023, 16. 3. 2023 a 14. 4. 2023 vyplývá, že žalovaná uhradila žalobci na jeho účet částky vždy ve výši 4 500 Kč, přičemž v září, říjnu a listopadu 2022 platby označila (zpráva pro příjemce) jako Platba na ½ hypotéky, v únoru 2023 platbu označila jako Platba na ½ hypotéky za prosinec, dne 13. 3. 2023 platbu označila jako Platba na ½ hypotéky/leden 2023, dne 16. 3. 2023 platbu označila jako Platba na ½ hypotéky/únor 2023 a dne 14. 4. 2023 platbu označila jako Přísp. na ½ hypotéky březen 23. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná od září 2022 pravidelně hradí žalovanému na jeho účet měsíčně částku 4 500 Kč na hypotéku (s výjimkou za měsíc listopad a prosinec roku 2023).

17. Z dopisu ze dne 11. 10. 2022 soud zjistil, že právní zástupkyně žalované zde mimo jiné uvádí, že žalovaná by ráda urovnala vztahy mezi účastníky souladně se zákonem. Konstatuje zde:„ Od 22. 6. 2020 má klientka na základě dohody s Vámi započítala výživné na nezletilou na svůj podíl na splátce hypotečního úvěru. Zákon však takovýto zápočet nepřipouští, proto pro futuro Vám má klientka bude hradit ½ měsíční splátky na hypotéku na pořízení nemovitosti k [příjmení] rukám. Je však na místě mezi Vámi srovnat dobu minulou, a tak má klientka navrhuje uzavření dohody, ve které bude deklarováno, že jste mé klientce na výživném na nezletilou uhradil za období od 22. 6. 2020 do 30. 8. 2022, tj. částku v celkové výši 78 000 Kč na straně jedné a na straně druhé, že má klientka uhradila za období od 22. 6. 2020 do 30. 8. 2022 na hypoteční úvěr částku v celkové výši 78 000 Kč“ Současně zde žalovaná navrhuje zvýšení výživného na částku 7 000 Kč měsíčně.

18. Z dopisu ze dne 12. 12. 2022 nazvaného Vypořádání podílového spoluvlastnictví vyplývá, že bývalý právní zástupce žalobce se obrátil na právní zástupkyni žalované s návrhem na pořádání rodinného domu se zahradou s tím, že odhad tržní ceny těchto nemovitostí byl stanoven na částku 3 180 000 Kč. Polovina ceny, která by náležela žalované tak činí 1 590 000 Kč. Uvádí zde, že však na dům byla sjednána hypotéka, je tedy nutno započítat finanční částky, které byly v souvislosti s hypotékou zaplaceny (konkrétně 267 000 Kč na jistině, 337 000 Kč na úrocích a 15 000 Kč na příslušenství) s tím, že všechny tyto položky platit pan [celé jméno žalobce] sám.

19. Z dopisu ze dne 19. 12. 2022 bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalované reaguje na výzvu bývalého právního zástupce žalobce k vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, přičemž vyjadřuje nesouhlas s návrhem žalobce. Uvádí zde, že zásadně sporuje tvrzení žalobce, že by se žalovaná žádným způsobem nepodílela na splátkách hypotéky, kdy od září roku 2022 je hradí k rukám žalobce, a to ½ splátky na žalovanou připadající, tj. částkou ve výši 4 500 Kč. Dále konstatuje, že od 22. 6. 2022 žalovaná na základě dohody s žalobcem započítávala výživné na nezletilou na její podíl na splátce hypotečního úvěru.

20. Z návrhu žalované ze dne 6. 5. 2020 a rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 22. 6. 2020, č. j. [číslo jednací], vyplývá, že k návrhu matky byla nezletilá [jméno] [příjmení] svěřena do péče matky a žalobci byla uložena povinnost platit na výživu nezletilé měsíčně částku 3 000 Kč, s účinností od vyhlášení tohoto rozsudku.

21. Z protokolu o jednání ze dne 5. 1. 2022 v řízení vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. [spisová značka] (o zvýšení výživného, o úpravě styku) vyplývá, že žalobce při svém výslechu konstatoval, že má hypotéku na dům 9 070 Kč, od září 2022 do listopadu 2022 přispívala matka nezletilé (rozuměj žalovaná) na hypotéku.

22. Z protokolu o jednání ze dne 16. 3. 2023 v řízení vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. [spisová značka] (o zvýšení výživného, o úpravě styku, o svěření nezletilé do střídavé péče) vyplývá, že žalobce při svém výslechu uvedl, že chce udělat kroky týkající se vypořádání nemovitosti (domu ve spoluvlastnictví účastníků), že ale žalobu o vypořádání nemovitosti doposud nepodal. Dále konstatoval, že doručovací adresu má na adrese předmětného domu, kde má i svoji firmu.

23. Z výpisu z živnostenského rejstříku se podává, že žalobce má od 2. 3. 2020 živnostenské oprávnění na dobu neurčitou, mezi zapsanými obory činnosti je i poskytování služeb pro zemědělství, zahradnictví, rybníkářství, lesnictví a myslivost.

24. Z komunikace v platformě WhatsApp mezi účastníky ze dne 30. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaná navrhovala žalobci, že by se mohli domluvit tak, že by od září žalobci přispívala na hypotéku (aby nedocházelo k rozbrojům) a žalovaný by posílal peníze na [příjmení] (zřejmě výživné).

25. Z dokladu o příjmech a výdajích se podává, že dne 21. 2. 2023 uhradil žalobce na účet žalované částku 78 000 Kč označenou jako výživné za období od 22. 6. 2020 do 30. 8. 2022.

26. Z daňových dokladů [číslo] č. 2021, [číslo] [číslo] – řádné vyúčtování za elektřinu, adresa odběrného místa: [část obce a číslo], [PSČ] [obec], je zřejmé, že žalované byly vyúčtovány nedoplatky za spotřebu elektřiny v uvedeném odběrném místě ve výši 6 472,83 Kč (za období červen 2019 až červen 2020), ve výši 515,58 Kč (za období červen 2020 až červen 2021), ve výši 12 364,81 Kč (za období červen 2021 až červen 2022) a ve výši 9 015,18Kč (za období červen 2022 až červen 2023).

27. Zjištění učiněná z dalších provedených důkazů nepovažoval soud za rozhodná v dané věci, a to s ohledem na níže konstatovaný závěr soudu.

28. Ostatní navržené důkazy soud neprováděl (výslech svědků [jméno] a [jméno] [příjmení], výslech svědka [jméno] [příjmení], výslech svědkyně [jméno] [příjmení], znalecký posudek ve věci výpočtu určení výše spotřeby elektrické energie žalobcem, spis Policie ČR, obvodní oddělení [obec], [číslo jednací] [rok] [číslo], účastnický výslech žalované), a to z důvodu jejich nadbytečnosti, když tyto důkazy nebyly navrženy k prokázání zásadní sporné skutečnosti – uzavření žalobcem tvrzené ústní dohody (smlouvy) mezi účastníky v roce 2015.

29. Ze skutkových zjištění shora soud učinil tento skutkový závěr ve věci samé:

30. Žalobce a žalovaná se na základě kupní smlouvy stali vlastníky předmětných nemovitostí, každý je vlastníkem ideální ½. Žalobce sám jako dlužník uzavřel s bankou jako věřitelem úvěrovou smlouvu na nákup předmětných nemovitostí, žalovaná na této smlouvě jako spoludlužník nefiguruje. Žalobce je tak z úvěrové smlouvy zavázán jako dlužník sám. Žádná písemná smlouva týkající se splátek hypotečního úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Existence (uzavření) tvrzené ústní dohody v roce 2015 mezi účastníky se žalobci prokázat nepodařilo (k tomu podrobněji viz níže). Od roku 2022 účastníci mezi sebou řešili vypořádání předmětných nemovitostí v jejich podílovém spoluvlastnictví. Žalobce přitom vycházel při návrhu na vypořádání z toho, že on sám splácel hypotéku na pořízení předmětných nemovitostí, požadoval tedy v rámci vzájemného vypořádání započtení uhrazených částek z titulu úvěrové smlouvy. Žalovaná minimálně od roku 2019 hradila náklady na elektřinu spotřebovanou v souvislosti s užíváním předmětných nemovitostí, poplatky za televizní a rozhlasové vysílání, daň z nemovitostí v roce 2019 – 2021. V rámci vzájemné komunikace v platformě WhatsApp žalobce uváděl, že hypotéku na rodinný dům splácel sám, že od žalované nic nepožaduje, že se však bude muset jejich spoluvlastnictví rodinného domu vypořádat. Od září roku 2022 žalovaná pravidelně každý měsíc hradí na účet žalobce částku ve výši 4 500 Kč na hypotéku (s výjimkou platby za měsíc listopad, prosinec roku 2023).

31. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

32. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

33. Dle § 1868 odst. 1 o. z. zaváže-li se několik dlužníků k témuž plnění, nebo zaváže-li se dlužník několika věřitelům k témuž plnění, spravují se společný dluh i společná pohledávka podle zásad o spoluvlastnictví.

34. Dle § 1889 o. z. nepřivolí-li věřitel k převzetí dluhu nebo odmítne-li k němu dát souhlas, nevzniká věřiteli vůči přejímateli dluhu přímé právo; přejímatel dluhu má však vůči dlužníku povinnost zařídit, aby dlužník nemusel věřiteli plnit. Takovou povinnost má vůči dlužníku i ten, kdo se mu zaváže, že opatří plnění jeho věřiteli.

35. Žalobce v žalobě tvrdil, že žili se žalovanou jako partneři (druh a družka) ve společné domácnosti s jejich nezletilou dcerou až do srpna 2019, když společné hospodaření skončilo. Žalobce tvrdil a svůj nárok uplatněný žalobou dovozoval z toho, že účastníci se na počátku roku 2015 ústně dohodli na tom, že koupí nemovitosti do jejich podílového spoluvlastnictví, a to každý z účastníků ideální spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na nemovitostech, část kupní ceny za nemovitosti uhradí z peněžních prostředků žalobce (co do částky ve výši 340 000 Kč) a zbývající část uhradí z peněžních prostředků, které budou poskytnuty peněžním ústavem žalobci (co do částky ve výši 1 890 000 Kč) jako úvěr, přičemž takto vzniklý dluh budou následně účastníci společně splácet až do jeho úplné úhrady, a to ve lhůtách, ve výši a způsobem uvedeným ve smlouvě o úvěru, přičemž každý z účastníků uhradí ½ dluhu ze smlouvy o úvěru včetně jeho příslušenství.

36. Žalovaná naopak uzavření žalobcem tvrzené dohody popírala, dle žalované žádná dohoda o splátkách nemovitostí mezi žalobcem a žalovanou nikdy nebyla uzavřena. Uvedla, že nikdy na sebe nepřevzala závazek, že by hradila polovinu na hypotéku za žalobce. Pokud tak činí (přispívá žalobci na splátky hypotéky), činí tak dobrovolně. Tvrdila, že mezi účastníky existovala dohoda odlišného rázu, a to, že žalobce bude splácet předmětný hypoteční úvěr na pořízení nemovitostí a žalovaná bude hradit náklady spojené s užíváním a provozem nemovitostí a náklady související s potřebami domácnosti účastníků (drogerie, oblečení, hygiena, vše, co se týkalo nezletilé dcery účastníků). Od počátku společného soužití v rodinném domě od roku 2015 tak žalobce financoval hypotéku, kterou na sebe převzal s tím, že žalovaná financovala veškeré ostatní výdaje.

37. Žalobce považoval v dané věci zřejmě za důležité, že a kdy došlo k ukončení společného soužití mezi účastníky (tato skutečnost byla mezi účastníky sporná), aniž by však tato skutečnost byla relevantní ve vztahu k žalobcem tvrzené ústní dohodě mezi účastníky. Žalobce totiž nikdy v průběhu řízení netvrdil, že by ústní dohoda v roce 2015 byla uzavřena s odkládací podmínkou vázanou na ukončení jejich partnerského vztahu (společné domácnosti, společného soužití). Ačkoliv tedy soud prováděl dokazování i ohledně zjištění této sporné skutečnosti mezi účastníky (kdy došlo k ukončení jejich společného soužití, partnerského vztahu), skutková zjištění učiněná z těchto důkazů nepovažuje za v dané věci rozhodná.

38. Z provedených důkazů vyplývá, že až do podání žaloby se žalobce nikdy po žalované nedomáhal, aby tato hradila polovinu splátek hypotéky, žalobce soudu nepředložil žádný důkaz, z kterého by bylo zřejmé, že by žalobce k tomuto žalovanou vyzýval. Naopak, z důkazů se podává, že žalobce si byl dobře vědom toho, že splácet hypoteční úvěr je výlučně jeho závazkem. Do doby podání žaloby řešil žalobce s žalovanou (a to i prostřednictvím svého právního zástupce)„ toliko“ vypořádání spoluvlastnictví, kdo z účastníků bude v budoucnu výlučným vlastníkem rodinného domu, kdo bude mít právo tuto nemovitost výlučně užívat. V této souvislosti pak žalovanou upozorňoval, že on sám splácí (pět let splácel) hypoteční úvěr. Nikdy však netvrdil, že by polovinu splátek hradil„ za žalovanou“, že polovinu splátek po ní požaduje, že žalovaná neplní svoji povinnost z dohody uzavřené mezi nimi v roce 2015 Ani ze soudu předložené konverzace mezi účastníky v platformě WhatsApp (která spadá do období od roku 2019 do roku 2022) není možno dovodit, že by tito v roce 2015 uzavřeli dohodu tvrzenou žalobcem. Stejně tak v řízení vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 0 P 289/2022 (o zvýšení výživného, o úpravě styku, o svěření nezletilé do střídavé péče) se žalobce v rámci svých účastnických výslechů nezmiňoval o dohodě z roku 2015 v tomto řízení žalobcem tvrzené.

39. Žalobce prokazoval uzavření tvrzené dohody mezi účastníky v roce 2015 dopisem žalované (její právní zástupkyně) tehdejšímu právnímu zástupci žalobce ze dne 11. 10. 2022, resp. z části tohoto dopisu, kde právní zástupkyně žalované uvádí:„ Má klientka by ráda s Vámi urovnala vztahy souladně se zákonem. Od 22. 6. 2020 má klientka na základě dohody s Vámi započítávala výživné na nezletilou na svůj podíl na splátce hypotečního úvěru. Zákon však takovýto zápočet nepřipouští, proto pro futuro Vám má klientka bude hradit ½ měsíční splátky na hypotéku na pořízení nemovitosti k [příjmení] rukám. Je však na místě mezi Vámi srovnat dobu minulou a tak má klientka navrhuje uzavření dohody, ve které bude deklarováno, že jste mé klientce na výživném na nezletilou uhradil za období od 22. 6. 2020 do 30. 8. 2022, tj. částku v celkové výši 78 000 Kč na straně jedné a na straně druhé, že má klientka uhradila za období od 22. 6. 2020 do 30. 8. 2022 na hypoteční úvěr částku v celkové výši 78 000 Kč“ K tomu soud uvádí, že není vůbec zřejmé, z textace dopisu nevyplývá, z jakého důvodu se žalovaná chtěla (či měla) podílet na splátkách hypotéky. Opět zde není zmínka o tom, že by mezi účastníky měla být v roce 2015 uzavřena žalobcem tvrzená dohoda. Pokud se zde hovoří o dohodě, pak se má jednat o dohodu (avšak neplatnou) týkající se započítávání výživného na nezletilou dceru (povinnost platit výživné byla žalobci soudem stanovena od 22. 6. 2020) na podíl žalované na splátce hypotečního úvěru. Ani tato však nebyla žalobcem soudu předložena k důkazu, nebylo ani tvrzeno, zda se mělo jednat o dohodu uzavřenou ústně či písemně, tudíž není zřejmé datum jejího uzavření a zejména ani její obsah (zda tedy případně tato obsahovala alespoň nějaké indicie, z nichž by bylo možno dovodit existenci tvrzené ústní dohody z roku 2015).

40. Žalobce prokazoval uzavření tvrzené ústní dohody mezi účastníky v roce 2015 dále dopisem právní zástupkyně žalované předchozímu právnímu zástupci žalobce ze dne 19. 12. 2022, resp. částí tohoto dopisu, kde se uvádí:„ Než přejdu k návrhu mé klientky, je na místě zásadně sporovat tvrzení Vašeho klienta, že by se má klientka žádným způsobem nepodílela na splátkách hypotéky, kdy od září roku 2022 je hradí k rukám Vašeho klienta, a to ½ splátky na mou klientku připadající, tj. částkou ve výši 4 500 Kč. Dále od 22. 6. 2020 má klientka na základě dohody s Vaším klientem započítávala výživné na nezletilou na svůj podíl na splátce hypotečního úvěru. Váš klient tak na výživném na nezletilou mé klientce neuhradil za období od 22. 6. 2020 do 30. 8. 2022 částku v celkové výši 78 000 Kč. Nelze v rámci vypořádání podílového spoluvlastnictví zohledňovat a započítávat na vypořádací podíl uhrazené úroky a příslušenství Vaším klientem. Bylo věcí Vašeho klienta, zda nemovitosti pořídil ze svých finančních prostředků či na úvěr.“ Závěr soudu uvedený shora (v předchozím odstavci) platí shodně i pro tento důkaz.

41. Žalobce zaslal žalované návrh na vypořádání spoluvlastnictví ze dne 12. 12. 2022, ve kterém konstatoval, že na dům byla sjednána hypotéka, a tak vůči výše uvedené částce je nutné započítat finanční částky, které byly v souvislosti s hypotékou zaplaceny (částky ve výši 267 000 Kč placené na jistině, 337 000 Kč placené na úrocích a 15 000 Kč placené na příslušenství), že veškeré tyto položky platil pan [celé jméno žalobce] sám. V tomto návrhu rovněž není žádná zmínka o tvrzené dohodě z roku 2015 (např. že by žalovaná dlouhodobě porušovala své závazky z uzavřené dohody, že žalobci dluží určitou částku z titulu této dohody apod.).

42. Dokud žalovaný žil ve společné domácnosti s žalovanou, žádného nároku z titulu splátek úvěru se po žalované nedomáhal (žalobce tuto skutečnost netvrdit ani neprokazoval). Dovozoval-li žalobce vznik svého nároku v návaznosti na to, že ukončil společné soužití s žalovanou (společnou domácnost), pak sám takto popírá existenci ústní dohody mezi účastníky, která měla být uzavřena v roce 2015 a neměla být vázaná na žádnou odkládací podmínku a to pro případ, že by účastníci svůj partnerský vztah (společné soužití) ukončili. Právě tvrzená vázanost požadovaného nároku na ukončení společného soužití s žalovanou naopak koresponduje s tvrzením žalované, že účastníci mezi sebou v roce 2015 uzavřeli dohodu jiného znění, a to, že žalobce bude splácet hypotéku a žalovaná bude hradit veškeré ostatní náklady na provoz nemovitostí a domácnosti jako takové. Uzavření dohody tohoto znění pak nasvědčuje i skutečnost, že žalovaná hradila odebranou elektřinu a další náklady v souvislosti s provozem nemovitostí a domácnosti.

43. Ani skutečnost, že žalovaná od září 2022 žalobci hradí pravidelně měsíčně částku 4 500 Kč na polovinu splátky hypotéky, neprokazuje uzavření tvrzené dohody v roce 2015. Žádná vazba na tvrzenou dohodu mezi účastníky z těchto plateb nevyplývá, u plateb není žádné označení ve smyslu, že se jedná o plnění na základě dohody z roku 2015. Začala-li žalovaná žalobci platit měsíčně částky vztahující se k hypotečnímu úvěru na pořízení nemovitostí, pak se jedná o její svobodné rozhodnutí, které může být motivováno různými důvody. Žalovaná tvrdila, že se jedná o dobrovolné příspěvky na hypotéku, že žalobci tyto částky posílá z důvodu, aby ji s nezletilou dcerou z rodinného domu nevystěhoval, aby nepřišly o své dosavadní bydlení. Že by se mělo jednat o plnění z titulu dohody mezi účastníky v roce 2015, žalobce neprokázal. To, že jsou tyto platby žalované označeny„ platba na ½ hypotéky“ a později„ příspěvek na ½ hypotéky“ nic nevypovídá o tom, z jakého konkrétního důvodu žalovaná tyto částky žalovanému hradí. Není možno dovozovat uzavření dohody mezi účastníky v roce 2015 určitého znění z toho, jak byly žalovanou označeny její platby hrazené na účet žalobce poprvé zhruba po sedmi letech od uzavření tvrzené dohody. Je zcela evidentní, že žalovaná začala žalobci platit (přispívat) na splátky hypotéky na rodinný dům až v okamžiku, kdy došlo ke zhoršení jejich vzájemných osobních vztahů, kdy se tyto začaly mezi nimi vyostřovat.

44. Žalobci se tak v průběhu řízení nepodařilo prokázat existenci tvrzené shora citované dohody mezi účastníky, uzavření této ústní dohody zůstalo neprokázáno. Naopak, z provedeného dokazování se podává, že ústní dohoda v podobě (znění) tvrzené žalobcem mezi účastníky uzavřena nebyla, že od počátku (od pořízení nemovitostí) byly finanční poměry mezi účastníky nastaveny jiným způsobem, že žalovaný sám platil (měl platit) splátky hypotéky a žalovaná platila (měla platit) významné náklady spojené s provozem nemovitostí. Žalovaná až v roce 2022 v rámci komunikace v platformě WhatsApp žalobci navrhla, že by mu od září 2022 přispívala na splátky hypotéky, aby se vztahy mezi účastníky urovnaly, přičemž reakce žalobce neodpovídala tomu, že by měla být mezi účastníky roku 2015 uzavřená dohoda tvrzená žalobcem. Ani z ostatní komunikace v platformě WhatsApp mezi účastníky se tato skutečnost nepodává. Žalobce v jejím rámci uváděl, že on sám platí hypotéku na dům. Vyjadřoval se v tom smyslu, že od žalované v tomto směru nic nepožaduje, že vše se bude případně řešit až v rámci vypořádání spoluvlastnictví.

45. Je nutno souhlasit s žalobcem, že vztahy mezi partnery jsou specifické, že mezi partnery nejsou běžně uzavírány písemné dohody, vztahy bývají založeny na vzájemné důvěře a sounáležitosti. Nicméně, tvrdí-li žalobce a svůj nárok opírá právě o závazek žalované vyplývající z ústní dohody uzavřené mezi účastníky jakožto bývalými partnery, pak je na něm, jako na žalobci, který je tzv. pánem sporu (záleží právě na něm, jaké skutečnosti v žalobě uvede, jak formuluje svůj nárok a jakými důkazními prostředky svá tvrzení prokáže), aby existence této dohody (a tedy i závazku žalované z této dohody plynoucí) byla jednoznačně v řízení prokázána.

46. Soud v této souvislosti poukazuje i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5124/2016, kde Nejvyšší soud konstatoval, že dikce ustanovení § 1147 o. z. přikázání nemovitostí do vlastnictví spoluvlastníka bez stanovení přiměřené náhrady nevylučuje. Judikatura dovolacího soudu výjimečně připouští modifikaci náhrady, pokud by byla v rozporu s dobrými mravy. Náhradu lze pro rozpor s dobrými mravy nejen snížit, ale také nepřiznat.

47. Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění (§ 3 odst. 2 o. z.). Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu (§ 6 odst. 2 o. z.). Od 1. 1. 2014 zákon výslovně uznává zásadu dobrých mravů jako obecný princip, ovládající výklad i aplikaci občanskoprávních norem, ke kterému je třeba přihlížet při„ použití právního předpisu“, tedy i při vydání konstitutivního rozhodnutí. Nelze tedy vyloučit, aby výjimečně byly podle skutkových okolností vypořádací podíly účastníků s ohledem na dobré mravy modifikovány (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3619/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2371/2014).

48. Soud se tak přiklání k názoru žalované, že případně jedině v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví lze v podstatě„ vyřešit“ to, čeho se žalobce domáhá předmětnou žalobou. V tomto řízení by soud posuzoval všechny okolnosti daného případu, okolnosti nabytí předmětné nemovitosti do podílového spoluvlastnictví a okolnosti, které od roku 2015 v souvislosti s touto nemovitostí následovaly (platby splátek hypotéky, platby související s provozem nemovitostí, užívání nemovitostí a další specifické okolnosti daného případu). V této souvislosti soud dodává, že žalobce byl (i prostřednictvím svého právního zástupce) na tuto skutečnost na jednání upozorněn, avšak setrval i nadále bez dalšího na svém nároku uplatněném předmětnou žalobou.

49. Z provedených důkazů pak vyplývá, že i žalobce měl původně v úmyslu spoluvlastnictví nemovitosti ve vztahu mezi účastníky řešit formou vypořádání tohoto spoluvlastnictví.

50. Pro úplnost soud uvádí, že zvažoval, zda uplatněný nárok není případně možno žalobci přiznat jiného právního titulu (než z tvrzené ústní dohody z roku 2015).

51. Žalobce hradil splátky hypotečního úvěru v žalovaném období svému věřiteli (bance). Nicméně se jednalo o splácení závazku, z něhož byl a je zavázán výlučně žalobce, nejednalo (nejedná) se o společný dluh účastníků. Vzhledem k tomu, že žalobce hradil splátky hypotéky, z níž byl zavázán sám (nikoli společně s žalovanou), nemohlo mu vzniknout vůči žalované právo na náhradu (regres podle § 1867 o. z.). Na straně žalované tak nedošlo ani ke vzniku bezdůvodného obohacení ve výši poloviny splátek zaplacených žalovaným.

52. Nelze přitom uvažovat ani o vydání bezdůvodného obohacení z titulu úhrady celé kupní ceny, neboť se nejedná o případ, že by žalobce plnil na kupní cenu z právního důvodu, jenž odpadl. Skutečným právním důvodem, proč žalobce zaplatil kupní cenu a plnil, byla uzavřená kupní smlouva a tato je ostatně stále platná. Ukončení soužití účastníků není a v žádném případě nemůže být oním právním důvodem, který odpadl a na základě kterého by se bylo možno domáhat vydání bezdůvodného obohacení (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2022, č. j. 11 C 18/2020-116).

53. Co se pak týče případně smlouvy o převzetí plnění ve smyslu ustanovení § 1889 občanského zákoníku (na základě níž by vznikla žalované povinnost zařídit, aby žalobce nemusel plnit část/polovinu dluhu svému věřiteli), její existence (uzavření) mezi účastníky nebyla žalobcem v řízení tvrzena ani prokazována, přičemž požadoval-li by žalobce po žalované plnění z tohoto titulu, pak by tomu neodpovídal v dané věci ani požadovaný žalobní petit (když dlužník se v tomto případě žalobou po třetí osobě domáhá uložení povinnosti zařídit, aby sám nemusel věřiteli plnit).

54. S ohledem na shora uvedené tak soud posoudil žalobu jako nedůvodnou a v celém rozsahu ji zamítnul.

55. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 55 680 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 138 962,80 Kč sestávající z částky 6 660 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, podání a odůvodnění odporu ze dne 9. 7. 2023, doplnění odůvodnění odporu ze dne 22. 8. 2023, replika k vyjádření žalobce ze dne 1. 2. 2024, účast na jednání dne 6. 5. 2024 za každé započaté dvě hodiny, účast na jednání dne 6. 5. 2024 za každé započaté dvě hodiny) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.