11 C 140/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci manžela: [osobní údaje manžela] a manželky: [osobní údaje manželky] pro rozvod manželství

I. Manželství, které uzavřeli [celé jméno manželky], rozená [příjmení], [datum narození], a [celé jméno manžela], [datum narození], dne 20. 1. 2016 před [anonymizováno] matričním úřadem [anonymizováno] městské justiční správy v [anonymizováno] oblasti, [země], se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manželé se společným návrhem domáhali rozvodu manželství s odůvodněním, že jejich manželství již přestalo plnit svoji funkci, je hluboce a trvalo rozvráceno. Uvedli, že již nemají žádné společné zájmy, každý si žije svým vlastním způsobem. Mezi manželi došlo ke ztrátě důvěry a ke vzájemnému citovému odcizení. Nemají zájem nadále setrvat v manželství. Z manželství se nenarodily žádné děti.

2. Jelikož jsou oba manželé občany [země], je ve věci přítomný cizí prvek a bylo třeba nejprve posoudit otázku pravomoci (mezinárodní příslušnosti) českých soudů a otázku, jaký právní řád má být aplikován. Soud v této otázce aplikoval čl. 30 Smlouvy České republiky s [země] o právní pomoci v občanských věcech (publikovanou Sdělením Ministerstva zahraničních věcí o sjednání smlouvy č. 123/2002 Sb. m. s.). Podle čl. 30 odst. 1 citované Smlouvy se rozvod manželství řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době zahájení řízení. Jelikož jsou oba manželé občany Ukrajiny, řídí se rozvod manželství ukrajinským právním řádem. Podle čl. 30 odst. 3 citované Smlouvy při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě zmíněném v odstavci 1 tohoto článku je pravomoc dána justičním orgánům té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou v době podání návrhu na zahájení řízení o rozvod manželství. Jestliže v době podání návrhu na rozvod oba manželé mají státní občanství jedné smluvní strany a bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran, které při rozhodování použijí hmotné právo té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou. V souzené věci jsou oba manželé občany Ukrajiny, avšak jejich bydliště se nachází na území České republiky. Dle citované právní úpravy je tedy založena pravomoc justičních orgánů obou smluvních stran s tím, že při rozhodování má být použito hmotné právo té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou. Pravomoc českých soudů je tedy tímto založena, přičemž aplikováno má být hmotné právo ukrajinské, tedy Zákoník o rodině č. 2947-III ze dne 10. 1. 2002 [příjmení] republiky (dále jen„ zákon o rodině“).

3. Na základě provedených listinných důkazů a shodných právně významných tvrzení účastníků dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

4. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 20. 1. 2016 na Ukrajině před [anonymizováno] matričním úřadem [anonymizováno] městské justiční správy v [anonymizováno] oblasti. Z manželství se nenarodily žádné děti. Manželství nefunguje, účastníci si nepřejí jeho další pokračování a nelze očekávat obnovení manželského soužití ve funkční podobě.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

6. Dle čl. 110 výše zmiňovaného ukrajinského zákona o rodině žalobu o rozvod může podat jeden z manželů. Soud ve smyslu čl. 111 zákona o rodině přijal opatření k usmíření manželů ještě před zahájením jednání ve věci, ale oba manželé vyloučili možnost usmíření a obnovy soužití.

7. Dle čl. 112 zákona o rodině soud zjistí skutečný vztah manželů, skutečné důvody soudního sporu o rozvod, přihlíží k přítomnosti nezletilého dítěte, dítěte se zdravotním postižením (invalidy) a dalších okolností života manželů. Soud rozhodne o zrušení manželství, pokud se prokáže, že další soužití manželů a zachování manželství by byly v rozporu se zájmy jednoho z nich, se zájmy jejich dětí, které jsou zásadní.

8. V posuzovaném případě ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. S ohledem na shodná tvrzení obou manželů pokládá soud za pravdivé jejich tvrzení o rozvratu manželství a záměru dosáhnout rozvodu manželství. Manželství již neplní své funkce a je pouze formálním svazkem, zachování manželství a další soužití manželů by bylo v rozporu se zájmy obou manželů. Soud se nemusel v dané věci zabývat zájmem dětí, neboť manželům se nenarodilo žádné společné dítě. Předpoklady pro rozvod manželství stanovené ve shora uvedeném zákonu o rodině proto soud pokládá za splněné.

9. Z uvedených důvodů soud podanému návrhu vyhověl a rozhodl o rozvodu manželství.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.”), podle něhož v řízení o rozvod manželství náhrada nákladů řízení nenáleží, soud však může náhradu nákladů přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. V daném případě však nebyly takové okolnosti shledány a soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno.