11 C 140/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci manžela: [osobní údaje manžela] a manželky: [osobní údaje manželky] pro rozvod manželství

I. Manželství, které uzavřeli [celé jméno manželky], rozená [příjmení], [datum narození], a [celé jméno manžela], [datum narození], dne 20. 1. 2016 před [anonymizováno] matričním úřadem [anonymizováno] městské justiční správy v [anonymizováno] oblasti, [země], se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manželé se společným návrhem domáhali rozvodu manželství s odůvodněním, že jejich manželství již přestalo plnit svoji funkci, je hluboce a trvalo rozvráceno. Uvedli, že již nemají žádné společné zájmy, každý si žije svým vlastním způsobem. Mezi manželi došlo ke ztrátě důvěry a ke vzájemnému citovému odcizení. Nemají zájem nadále setrvat v manželství. Z manželství se nenarodily žádné děti.

2. Jelikož jsou oba manželé občany [země], je ve věci přítomný cizí prvek a bylo třeba nejprve posoudit otázku pravomoci (mezinárodní příslušnosti) českých soudů a otázku, jaký právní řád má být aplikován. Soud v této otázce aplikoval čl. 30 Smlouvy České republiky s [země] o právní pomoci v občanských věcech (publikovanou Sdělením Ministerstva zahraničních věcí o sjednání smlouvy č. 123/2002 Sb. m. s.). Podle čl. 30 odst. 1 citované Smlouvy se rozvod manželství řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době zahájení řízení. Jelikož jsou oba manželé občany Ukrajiny, řídí se rozvod manželství ukrajinským právním řádem. Podle čl. 30 odst. 3 citované Smlouvy při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě zmíněném v odstavci 1 tohoto článku je pravomoc dána justičním orgánům té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou v době podání návrhu na zahájení řízení o rozvod manželství. Jestliže v době podání návrhu na rozvod oba manželé mají státní občanství jedné smluvní strany a bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran, které při rozhodování použijí hmotné právo té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou. V souzené věci jsou oba manželé občany Ukrajiny, avšak jejich bydliště se nachází na území České republiky. Dle citované právní úpravy je tedy založena pravomoc justičních orgánů obou smluvních stran s tím, že při rozhodování má být použito hmotné právo té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou. Pravomoc českých soudů je tedy tímto založena, přičemž aplikováno má být hmotné právo ukrajinské, tedy Zákoník o rodině č. 2947-III ze dne 10. 1. 2002 [příjmení] republiky (dále jen„ zákon o rodině“).

3. Na základě provedených listinných důkazů a shodných právně významných tvrzení účastníků dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

4. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 20. 1. 2016 na Ukrajině před [anonymizováno] matričním úřadem [anonymizováno] městské justiční správy v [anonymizováno] oblasti. Z manželství se nenarodily žádné děti. Manželství nefunguje, účastníci si nepřejí jeho další pokračování a nelze očekávat obnovení manželského soužití ve funkční podobě.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

6. Dle čl. 110 výše zmiňovaného ukrajinského zákona o rodině žalobu o rozvod může podat jeden z manželů. Soud ve smyslu čl. 111 zákona o rodině přijal opatření k usmíření manželů ještě před zahájením jednání ve věci, ale oba manželé vyloučili možnost usmíření a obnovy soužití.

7. Dle čl. 112 zákona o rodině soud zjistí skutečný vztah manželů, skutečné důvody soudního sporu o rozvod, přihlíží k přítomnosti nezletilého dítěte, dítěte se zdravotním postižením (invalidy) a dalších okolností života manželů. Soud rozhodne o zrušení manželství, pokud se prokáže, že další soužití manželů a zachování manželství by byly v rozporu se zájmy jednoho z nich, se zájmy jejich dětí, které jsou zásadní.

8. V posuzovaném případě ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. S ohledem na shodná tvrzení obou manželů pokládá soud za pravdivé jejich tvrzení o rozvratu manželství a záměru dosáhnout rozvodu manželství. Manželství již neplní své funkce a je pouze formálním svazkem, zachování manželství a další soužití manželů by bylo v rozporu se zájmy obou manželů. Soud se nemusel v dané věci zabývat zájmem dětí, neboť manželům se nenarodilo žádné společné dítě. Předpoklady pro rozvod manželství stanovené ve shora uvedeném zákonu o rodině proto soud pokládá za splněné.

9. Z uvedených důvodů soud podanému návrhu vyhověl a rozhodl o rozvodu manželství.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.”), podle něhož v řízení o rozvod manželství náhrada nákladů řízení nenáleží, soud však může náhradu nákladů přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. V daném případě však nebyly takové okolnosti shledány a soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 395 z. ř. s.). Osoba, která změnila své příjmení po registraci manželství, má právo po rozvodu nadále používat toto příjmení nebo obnovit své dřívější/předmanželské příjmení (čl. 113 zákona o rodině). V případě rozvodu manželství u soudu zaniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu o rozvodu (čl. 114 odst. 2 zákona o rodině). Účastník, který je cizím státním příslušníkem, je povinen ohlásit změnu osobního stavu orgánu, který mu vydal doklad opravňující k pobytu na území, a to do 3 pracovních dnů ode dne, kdy změna nastala, a jde-li o občana Evropské unie nebo jeho rodinného příslušníka, ve lhůtě do 15 pracovních dnů.