11 C 156/2023

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 30 810 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12.410 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12.410 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18.400 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5.545,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13.558,88 Kč, úroku ve výši 24,45 % ročně z částky 23.000 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23.000 Kč od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10.590 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 308 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 30.810 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným s tím, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání při splnění podmínek § 115a o. s. ř.

4. Soud provedl důkaz Smlouvou o spotřebitelském úvěru, Kartou zákazníka, Smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Dne [datum] byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 23.000 Kč a žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 4.600 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 4.600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 9.200 Kč ve formě 60 týdenních splátek po 690 Kč počínaje dnem [datum] (celková částka k zaplacení činila 41.400 Kč). Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky byla sjednána v čl. 5 smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, dále byl sjednán poplatek za zaslání písemné upomínky ve výši 250 Kč, poplatek za osobní upozornění na nesplácení ve výši 500 Kč a poplatek za předání dluhu k vymáhání ve výši 2.000 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, právnímu předchůdci žalobkyně uhradil na splátkách celkem částku 10.590 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl v částce 4.600 Kč na úrok, v částce 3.536,72 Kč na poplatek za administrativní činnost a v částce 2.453,28 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno původním věřitelem dopisem ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně (prostřednictvím svého právního zástupce) žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě do [datum], zásilka byla podána na poštu dne [datum].

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

7. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

16. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 23.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky včetně úroku a poplatků splatit dohodnutými 60 týdenními splátkami. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil, právnímu předchůdci žalobkyně uhradil na splátkách celkem částku 10.590 Kč (poslední splátka byla uhrazena dne [datum]). Původní věřitel předmětnou pohledávku následně v souladu s § 1879 občanského zákoníku platně postoupil na žalobkyni, její aktivní legitimace je tak v dané věci dána. Žalobkyně má v daném případě nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

20. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

21. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

22. Ústavní soud při posuzování konfliktu zásady„ smlouvy se mají dodržovat“ a skutečným„ principem rovnosti“ např. v nálezu sp. zn. II. ÚS 996/18, mimo jiné, uzavřel:„ Spotřebitelské nebankovní úvěry byly poskytovány na základě smluv, které svobodně uzavřely nebankovní společnosti (věřitelé) se spotřebiteli (dlužníky). Ústavní soud se plně hlásí k zásadě pacta sunt servanda, která je nedílnou součástí principů právního státu plynoucích z čl. 1 odst. 1 Ústavy (za všechny nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1653/17). Vznik závazkových vztahů musí vycházet z respektu a ochrany autonomie vůle smluvních subjektů, dovozené mimo jiné z čl. 2 odst. 3 Listiny, podle něhož každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (srv. např. nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 167/04 (N 70/33 SbNU 197)). Uvedený přístup odráží povahu soukromého práva, podstatu smluvních vztahů a s tím spojenou hospodářskou a společenskou funkci smlouvy (např. nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 436/05 (N 129/50 SbNU 131)).

26. Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem. V těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit (srv. nález ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 457/10 (N 124/70 SbNU 133)). Mezi uvedené ústavní zásady patří nepochybně rovnost (čl. 1 Listiny). Ta má být nejenom formální, ale i skutečná. Pokud jedna strana (např. podnikatel profesionál) může těžit ze svých zkušeností, odborných znalostí či lepší informovanosti o právu, zatímco druhá strana (např. spotřebitel) takovými výhodami nedisponuje, je výchozí pozice obou stran nevyvážená a jejich rovné postavení pouze formální. K dosažení skutečné rovnováhy je nutné vzájemné vztahy právně vyvážit. Jinak řečeno, ze střetu autonomie vůle a zásady rovnosti plyne ochrana slabší strany. Ochrana spotřebitele je typickým příkladem zásady ochrany slabší strany a je pevnou součástí českého a unijního právního řádu a samozřejmě též judikatury Ústavního soudu (srov. podrobně nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2063/17). Daný rámec se uplatní též v oblasti spotřebitelských úvěrů. I zde má poskytovatel úvěru, podnikatel profesionál, dle konkrétních okolností případu obvykle výraznou objektivní převahu nad spotřebitelem a tuto nerovnost jsou orgány veřejné moci včetně soudů povinny korigovat (nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3308/16 (N 16/84 SbNU 181))“.

23. Ze smlouvy bylo zjištěno, že při úvěru 23.000 Kč byly sjednány úroky a poplatky v celkové výši [číslo] (80 % z jistiny), a pokud soud uvážil že RPSN činila více jak 206 % (tedy mnohonásobně převyšuje obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů), krátkou dobu splatnosti 60 týdnů, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dluhu za každý den prodlení, kumulované poplatky za upomínání, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele označit jako zjevně nespravedlivou a v rozporu s dobrými mravy a jako celek ji dle § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku považovat za neplatnou. Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4084/12, a nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 občanského zákoníku), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování.

24. Soud se nezabýval zkoumáním splnění povinností věřitele dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., protože již vyhodnocení podmínek úvěru vedlo k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy.

25. Vzhledem ke skutečnosti, že soud posoudil uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou dle § 580, § 588 občanského zákoníku, vzniklo žalobkyni dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku právo pouze na vrácení plnění poskytnutého žalovanému na základě neplatné smlouvy (bezdůvodné obohacení), a to částky 12.410 Kč (23.000 Kč - 10.590 Kč, tedy zbytek nesplacené jistiny po částečné úhradě žalovaným) se zákonným úrokem z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Pokud však jde o počátek prodlení žalovaného s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalovaného se stal splatným na základě předžalobní výzvy, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. V předžalobní výzvě byla stanovena lhůta splatnosti do [datum], a proto soud žalobkyni přiznal právo na úrok z prodlení od data následujícího, tj. od data [datum]. Všechna ostatní plnění žalobkyně požaduje podle neplatné smlouvy, a proto v této části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.

27. Povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 308 Kč za žalobu byla žalobkyni uložena dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v souladu s položkou 2. 2. a 1. 1. b) Sazebníku soudních poplatků (soudní poplatek ve výši 5 % činí v daném případě 1.541 Kč, žalobkyně dosud zaplatila 1.233 Kč, nedoplatek tak činí 308 Kč).