11 C 157/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro 14 225,77 Kč / úvěr

I. Řízení se co do kapitalizovaného úroku ve výši 11 968,90 Kč, smluvní pokuty ve výši 251,54 Kč, částečně co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1,87 Kč, jistiny ve výši 974,23 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 974,23 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, zastavuje.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení zákonného úroku ve výši 15 % ročně z částky 13 000 Kč od 7. 12. 2023 do 18. 1. 2024, zákonného úroku ve výši 0,25 % ročně z částky 13 000 Kč od 19. 1. 2024 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 101,50 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 000 Kč od 19. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech [číslo] [variabilní symbol], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 13 974,23 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 251,54 Kč z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 13. 8. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] Financial Services, [IČO] (dále též jen„ původní věřitelka“) a žalovaným s tím, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023.

2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

3. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala žalobu co do kapitalizovaného úroku ve výši 11 968,90 Kč, smluvní pokuty ve výši 251,54 Kč, částečně co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1,87 Kč, jistiny ve výši 974,23 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 974,23 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení zpět, soud řízení v tomto rozsahu dle ustanovení § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ve výroku I. rozsudku zastavil.

4. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a o. s. ř.

5. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní. Z obsahu samotné žaloby a z provedených listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům:

6. Z žádosti o úvěr ze dne 13. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný v této žádosti uvedl, že je zaměstnán na dobu určitou do 31. 12. 2022, bydlí v nájmu, jeho celkové měsíční příjmy činí 19 156 Kč, celkové měsíční výdaje činí 10 389 Kč (z toho na bydlení 3 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 4 250 Kč, srážky ze mzdy 3 139 Kč) a použitelný měsíční příjem je 8 767 Kč. Dále zde čestně prohlásil, že výše exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů činila ke dni podpisu 60 000 Kč.

7. Z pracovní smlouvy ze dne 29. 4. 2022 a jejího dodatku ze dne 30. 6. 2022 se podává, že žalovaný byl od 29. 4. 2022 zaměstnán v pracovním poměru na dobu určitou nejdéle do 31. 12. 2022, měsíční mzda byla sjednána ve výši 19 000 Kč hrubého, od 1. 7. 2022 pak 23 000 Kč hrubého.

8. Z výplatních pásek za měsíc květen a červen roku 2022 je zřejmé, že žalovaný dosáhl čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání ve výši okolo 17 500 Kč.

9. Z první strany smlouvy o ubytování vyplývá, že žalovaný měl tuto uzavřenou se Statutárním městem Karlovy Vary, týkala se ubytovací jednotky [číslo] v objektu [jméno], [ulice a číslo], [obec] – [část obce]. Žalobkyně ani na výzvu nedoložila celé znění této smlouvy. Není tedy zřejmé, jakou částku za ubytování (a služby) byl žalovaný povinen měsíčně hradit.

10. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13. 8. 2022 soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi původní věřitelkou jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným k podpisu smlouvy, v níž se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti úvěr v celkové výši 15 000 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 12 888 Kč. Tato částka zahrnovala dle smlouvy úrok ve výši 1 444 Kč, úplatu/úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a inkasní poplatek za výběr plateb v hotovosti v bydlišti žalovaného ve výši 2 700 Kč. Žalovaný byl podle smlouvy povinen splácet celkovou částku 27 888 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, RPSN činila 272,44 %. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že převzal v místě jeho bydliště v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný na dluh zaplatil dle tvrzení žalobkyně částku 2 000 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 včetně výňatku z přílohy k této smlouvě se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně shora jmenovaná postoupila pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení, na žalobkyni.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 1. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 3. 1. 2024 vyplývá, že žalovaný byl původní věřitelkou informován o postoupení předmětné pohledávky. Současně byl vyzván k úhradě vyčíslené dlužné částky do 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Oznámení bylo žalovanému odesláno prostřednictvím pošty dne 3. 1. 2024.

13. Z dopisu ze dne 9. 4. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 10. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby opětovně žalobkyní (prostřednictvím jejího právního zástupce) vyzýván k zaplacení dluhu. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a již ničeho nezaplatil.

14. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.

15. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

16. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

18. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

19. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

20. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

23. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

24. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

25. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

26. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

27. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

28. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o úvěru musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdkyně žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, což žalovaný svým podpisem potvrdil, a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně poplatků a úroku splatit, a to pravidelnými 14 měsíčními splátkami. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně a včas neplnil, právní předchůdkyni žalobkyně uhradil toliko částku ve výši 2 000 Kč (dle tvrzení žalobkyně; uvést tvrzení o případné úhradě vyšší částky a označit k němu důkazy bylo břemenem tvrzení i břemenem důkazním žalovaného). Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 včetně relevantního výňatku z přílohy. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne 2. 1. 2024.

30. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr, byť s odbornou péčí neposoudila jeho schopnost jako spotřebitele tento spotřebitelský úvěr splácet.

31. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

32. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, konstatoval:„ …odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka …“. V usnesení sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 pak Nejvyšší soud uzavřel:„ …věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků“.

33. Žalobkyně na výzvu soudu tvrdila, že její právní předchůdkyně (původní věřitelka) provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, že aktivně zjišťovala finanční poměry žalovaného z výplatní pásky, pracovní smlouvy a smlouvy o bydlení, že tedy řádně posoudila a prověřila bonitu žalovaného pro účely poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému v požadované výši. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný zde uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, dosahuje měsíčního příjmu 19 156 Kč měsíčně a že celková výše měsíčních výdajů činí 10 389 Kč (z toho na bydlení 3 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 4 250 Kč, srážky ze mzdy 3 139 Kč) a použitelný měsíční příjem je 8 767 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z tvrzení žalovaného o výši jeho měsíčního příjmu a měsíčních výdajů. V případě žalovaného ani není tvrzeno, že jeho celkové poměry byly právní předchůdkyní žalobkyně blíže zjišťovány, natož ověřovány. V posuzovaném případě si původní věřitelka sice ověřila tvrzení žalovaného o jeho příjmu ze zaměstnání (pracovní smlouvou a výplatními páskami za měsíce květen a červen 2022), nicméně nijak nehodnotila skutečnost, že pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou, a to nejdéle do 31. 12. 2022. V případě výdajů pak původní věřitelka uvažovala jenom s tvrzením žalovaného o celkových měsíčních výdajích 10 389 Kč. Tento údaj však nebyl nijak doložen ani ověřen, když žalobkyně předložila soudu pouze první stranu smlouvy o ubytování, kde však není vyčíslena cena za ubytování a za poskytování služeb. Přitom lze mít za to, že celkové náklady na bydlení jsou podhodnocené a nevěrohodné. Věřitelka si tedy informace poskytnuté žalovaným z pohledu výdajové stránky neověřila, a to zejména výpisem z účtu za určité období předcházející poskytnutí úvěru (např. za tři měsíce). Zcela pak zřejmě ignorovala již v té době existující (nikoli nevýznamné) zadlužení žalovaného, který v žádosti o úvěr čestně prohlásil, že výše jeho exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů činila ke dni podpisu 60 000 Kč. Reálně tak právní předchůdkyně žalobkyně nemohla získat představu o majetkové situaci žalovaného. Myšlenkový proces, z něhož byla dovozena úvěruschopnost žalovaného, je proto nepřezkoumatelný. Nadto soud podotýká, že z obsahu spisu nevyplývá, že (zda) si předchůdkyně žalobkyně obstarala výpisy z veřejně přístupných registrů, případně z jakých registrů si tyto výpisy učinila a k jakým závěrům dospěla.

34. Podle názoru soudu tak právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s řádnou péčí v souladu s § 86 ZoSÚ. Smlouva o úvěru je proto ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, a to absolutně dle § 588 občanského zákoníku, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.

35. S ohledem na shora uvedené se žalobkyně nemůže domáhat plnění sjednaných v posuzované úvěrové smlouvě. Jelikož se však žalovanému dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovanému se na základě neplatné smlouvy dostalo plnění ve výši 15 000 Kč, na tento dluh žalovaný zaplatil 2 000 Kč (bylo na žalovaném, aby případně tvrdil a prokazoval, že poskytnutou částku uhradil v celém rozsahu či z větší části nebo že jeho závazek zanikl z jiného důvodu), je tak povinen vrátit žalobkyni částku 13 000 Kč. Všechna ostatní plnění žalobkyně požaduje podle neplatné smlouvy, a proto v této části soud žalobu zamítnul.Soud přiznal žalobkyni i úrok z prodlení z přiznané částky podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 občanského zákoníku. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. V případech bezdůvodného obohacení je tedy pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu poprvé prokazatelně žalovanému odeslala žalobkyně prostřednictvím pošty dne 3. 1. 2024. Žalobkyně tak má právo na úrok z prodlení v zákonné sazbě od data 19. 1. 2024, tj. po uplynutí lhůty splatnosti stanovené v dopise ze dne 3. 1. 2024 (výzva k úhradě byla při obvyklém chodu věcí a při zohlednění § 573 o. z. žalovanému doručena dne 8. 1. 2024, 10ti denní lhůta tak uplynula dne 18. 1. 2024). Ve zbývající části požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

36. Pro úplnost v souvislosti se závěrem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud uvádí, že přiměřenost lhůty stanovené ve výzvě k úhradě (která byla součástí oznámení o postoupení pohledávky) bez dalšího plyne z toho, že ji stanovila sama původní věřitelka a žalovaný proti této lhůtě nikterak neprotestoval, a to ani z hlediska ustanovení § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Lze tak zkonstatovat, že nereagoval-li žalovaný nikterak na tuto výzvu k plnění, neuplatnil ani svoji námitku nepřiměřenosti (vzhledem k jeho možnostem) věřitelkou navrhované lhůty k plnění. Tuto námitku pak žalovaný nevznesl ani v rámci předmětného řízení, když po celou dobu zůstal procesně nečinný.

37. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesní úspěch stran byl téměř shodný.

38. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky [číslo] bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.