11 C 163/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro 12 000 Kč / půjčka

I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 5 180 Kč a co do jistiny ve výši 2 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 500 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně , Anonymizováno, částky 9 500 Kč od 8. 5. 2024 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 9 500 Kč od 2. 7. 2015 do 7. 5. 2024, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech [číslo] [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o půjčce ze dne 21. 4. 2008, [číslo] Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) poskytnul žalovanému půjčku ve výši 12 000 Kč, žalovaná měl vrátit půjčku ve formě 40 týdenních splátek po 492 Kč, včetně souhrnného poplatku ve výši 7 680 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 2 500 Kč. Právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) postoupil pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 na [právnická osoba] S.á.r.l, a ta ji postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 na žalobkyni.

2. Podáním ze dne 12. 6. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 5 180 Kč a„ jistinu ve výši 2 500 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení“ (soud posoudil tuto formulaci dle skutečné vůle, která je zřejmá mimo jiné i ze znění nového petitu). Soud v této části řízení dle ustanovení § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ve výroku I. zastavil.

3. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, po celou dobu řízení zůstal pasivní.

4. Vzhledem k tomu, že se v řízení vyskytuje cizí prvek daný sídlem žalobce, řešil soud primárně otázku vlastní pravomoci a příslušnosti v projednávané věci. Za situace, kdy Česká republika i Maltská republika jsou členy Evropské unie a řízení ve věci bylo zahájeno po 10. 1. 2015, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012. Podle čl. 18 odst. 2 citovaného nařízení u spotřebitelských smluv smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. V dané věci jde o závazek ze spotřebitelské smlouvy, žalovaný jako spotřebitel má bydliště v České republice a tím je dána příslušnost tohoto soudu k projednání a rozhodnutí sporu.

5. Soud ve věci rozhodl bez jednání za splnění podmínek podle § 115a o. s. ř.

6. Soud ve věci dospěl ke skutkovému závěru:A) Smlouvou o půjčce ze dne 21. 4. 2008, [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému půjčku ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem na této listině. Žalovaný měl vrátit půjčku ve formě 40 týdenních splátek po 492 Kč, včetně souhrnného poplatku ve výši 7 680 Kč.B) Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a ze dne 24. 8. 2018 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení, na [právnická osoba] S.á.r.l, a ta ji postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 na žalobkyni (jak vyplývá též z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 11. 9. 2018).C) Předžalobní upomínkou ze dne 25. 4. 2023 včetně podacího archu ze dne 26. 4. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby, a to ve lhůtě do 7. 5. 2024.D) Soud přihlédl i k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, s tím, že žalovaný dosud uhradil celkem částku 2 500 Kč (odpovídající částečnému zpětvzetí žaloby ohledně jistiny dluhu).E) Z formuláře zákaznické karty soud neučinil žádná konkrétní relevantní skutková zjištění.

7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena dne 18. 8. 2008, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen„ obč. zák.“) a zákona č. 321/2001 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

9. Podle ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění vlastního také úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

10. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

11. Podle ustanovení § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, není-li dále stanoveno jinak, řídí se práva a povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

12. Dle ustanovení § 23 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, právní vztahy týkající se spotřebitelského úvěru vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadními právními předpisy. Ustanovení § 7 odst. 1 až 3, § 12, 13 a § 16 odst. 2 věta druhá a § 16 odst. 3 se použijí i na právní vztahy vzniklé ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uzavřené na dobu neurčitou přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

13. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 321/2001 Sb., zákona o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“), tento zákon stanoví některé podmínky smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, v souladu s právem Evropských společenství.

14. Podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

15. Podle ustanovení § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

16. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

17. Podle § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

18. Dle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění.

19. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

20. Podle § 524 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

21. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla 21. 4. 2008 uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 657 obč. zák. ve spojení s § 1 odst. 1 a § 2 písm. a) z. s. ú. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto půjčku splácet 40 týdenními splátkami po 492 Kč, včetně souhrnného poplatku ve výši 7 680 Kč. Žalovaný na dluh uhradil celkem částku 2 500 Kč. Pohledávka, jež je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanými smlouvami o postoupení pohledávek v souladu s § 524 a násl. obč. zák.

22. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny (tomu odpovídá též požadavek žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby). S ohledem na spotřebitelskou povahu poskytnutého úvěru však musel soud při posouzení věci přihlédnout k zásadě ochrany spotřebitele (slabší smluvní strany) jako jedné z vůdčích zásad soukromého práva (např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, popř. nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS 342/09).

23. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20, vyjádřil názor, že korektiv dobrých mravů obecným soudům nebrání zohlednit mimo jiné i to, zda věřitelka dostatečně prověřila a posoudila schopnost stěžovatelů splnit v budoucnu jejich závazek, byť takovou povinnost ze zákona v době uzavření smlouvy neměla, zvláště když věřitelka provedla prověření úvěruschopnosti stěžovatelů nedostatečně a v důsledku toho uzavřela úvěrovou smlouvu i se stěžovateli, kteří pro svoje majetkové poměry zjevně nebyli schopni závazek splnit. Z uvedeného je možno dovodit, že povinnost přezkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr stíhala poskytovatele úvěru i v době, kdy takovou povinnost výslovně žádný právní předpis nestanovil.

24. Soud jistil, že se právní předchůdce žalobkyně zcela nedostatečně zabýval poměry žalovaného majícími vliv na jeho schopnost splácet poskytnutou půjčku. Žalobkyně k výzvě soudu pouze uvedla, že žalovaný měl vyplnit kartu zákazníka a v ní údaje o svých příjmech a jejich výši a tyto měl doložit písemnými potvrzeními, avšak k prokázání svých tvrzení předložila pouze vzor takové zákaznické karty. Předně soud uvádí, že při posuzování schopnosti spotřebitele splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr se nelze spoléhat pouze na údaje sdělené spotřebitelem, nýbrž je třeba takové údaje hodnověrně ověřit (žalobkyně však nedoložila ani zákaznickou kartu vyplněnou žalovaným, když tvrdila, že tuto si vždy ponechával dlužník). Žalobkyní dále není ani tvrzeno, že by výdajové poměry žalovaného byly původním věřitelem blíže zjišťovány, natož ověřovány. Reálně tak právní předchůdce žalobkyně nemohl získat představu o majetkové situaci žalovaného. Myšlenkový proces, z něhož byla dovozena úvěruschopnost žalovaného, je proto nepřezkoumatelný. Nadto soud podotýká, že z obsahu spisu nevyplývá, že (zda) si předchůdce žalobkyně obstaral výpisy z veřejně přístupných registrů, případně z jakých registrů si tyto výpisy učinil a k jakým závěrům dospěl.

25. Žalobkyně, na kterou byly platně postupně (přes tzv. přechodného věřitele) postoupeny pohledávky ze smlouvy o půjčce dle § 524 obč. zák. (aktivní věcná legitimace žalobkyně je tak v dané věci dána), má z důvodu (absolutní) neplatnosti smlouvy o půjčce pouze právo na zaplacení majetkového prospěchu žalovaného, tj. bezdůvodného obohacení dle § 451 obč. zák. ve výši nevrácené jistiny. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl 12 000 Kč, žalovaný na závazky ze smlouvy uhradil 2 500 Kč. Majetkový prospěch žalovaného proto činí rozdíl těchto částek, tj. 9 500 Kč. Tuto částku je dle § 457 obč. zák. žalovaný povinen žalobkyni zaplatit spolu se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 517 odst. 2 obč. zák. Protože smlouva je neplatná, nastala povinnost žalovaného vrátit poskytnuté plnění až na základě výzvy žalobkyně ze dne 25. 4. 2024 (viz ustanovení § 563 obč. zák.), tedy ve lhůtě do 7. 5. 2024. Následujícím dnem se žalovaný dostal do prodlení, a od tohoto dne přísluší žalobkyni zákonný úrok z prodlení. Ve zbývající části požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. tak, že ji účastníkům nepřiznal, neboť žalobkyně byla (s přihlédnutí i k požadavku na úrok z prodlení) v řízení z převážné míry neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

27. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky [číslo] bodu 2, ve spojení s položkou 1, bodu 1 Sazebníku soudních poplatků.