11 C 173/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro 101 050 Kč / úvěr

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 73 861 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 73 861 Kč ve výši 14,75 % ročně od 28. 5. 2024 do zaplacení, částky ve výši 27 189,75 Kč, úroku ve výši 61,93 % ročně z částky 68 023,07 Kč od 28. 5. 2024 do 19. 7. 2024 ve výši 5 969,39 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 68 023,07 Kč od 20. 7. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 5. 2024 dosáhne částky 238 500 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 101 050 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývající žalované ze Smlouvy o úvěru [číslo] která byla žalovanou podepsána dne 7. 11. 2022.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému ústnímu jednání se bez řádné omluvy nedostavila (avizovaná omluva nebyla soudu doručena), proto soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), v její nepřítomnosti.

3. Protože žalovaná byla pasivní, soud považoval žalobní tvrzení za sporná a k těmto tvrzením provedl listinné důkazy žalobkyní označené:

4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu se podává, že žalobkyně vlastní od 11. 5. 2018 povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

5. Z hodnocení klienta soud zjistil, že u žalované byl uveden čistý příjem ze zaměstnání ve výši 62 950 Kč, výdaje byly uvedeny částkou 21 960 Kč (výdaje ve výši životního minima 4 620 Kč, splátky [právnická osoba] ve výši 8 275 Kč, výdaje na bydlení ve výši 9 065 Kč), rezerva ve výši 39 990 Kč.

6. Z výpisu z účtu s názvem [právnická osoba] za období od 12. 10. 2022 do 12. 10. 2022 bylo zjištěno, že na tento účet byla připsána dne 12. 10. 2022 částka 62 469,04 Kč (příchozí úhrada SEPA, EUR v rámci EU/EHP).

7. Z výpisu z účtu s názvem [příjmení] [jméno] za období od 12. 8. 2022 do 12. 8. 2022 bylo zjištěno, že na tento účet byla připsána dne 12. 8. 2022 částka 63 596,12 Kč (příchozí úhrada SEPA, EUR v rámci EU/EHP).

8. Z výpisu z účtu s názvem [příjmení] [jméno] za období od 12. 7. 2022 do 12. 7. 2022 bylo zjištěno, že na tento účet byla připsána dne 12. 7. 2022 částka 72 034,04 Kč (příchozí úhrada SEPA, EUR v rámci EU/EHP).

9. Z ověření v registru NRKI ze dne 7. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaná vykazovala skóre 496, tedy spadala do kategorie nízké riziko, nejlepší segment klientů.

10. Z výpisu z registru SOLUS ze dne 7. 11. 2022 vyplývá, že ohledně žalované zde není žádný záznam.

11. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] podepsaného žalovanou dne 7. 11. 2022, oznámení o schválení úvěru ze dne 8. 11. 2022 a ze splátkového kalendáře má soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 61,93 % ročně ve formě 30 měsíčních splátek po 6 625 Kč měsíčně do 20. dne v měsíci (počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen); celkem měl na poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit částku 198 750 Kč. K zajištění (utvrzení) dluhu žalované byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení 499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok, a 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů. Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů bylo ujednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina a úroky. Pro případ prodlení žalované s úhradou nové jistiny vzniklé zesplatněním byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení.

12. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalované byla dne 7. 11. 2022 převedena částka 100 000 Kč na účet [bankovní účet] uvedený ve smlouvě jako účet žalované.

13. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem 106 575 Kč.

14. Z výzvy k zaplacení ze dne 22. 3. 2024 a 22. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu (dlužné splátky za měsíce únor a březen 2024, resp. březen a duben 2024) s tím, že pokud nedojde k úhradě dlužných splátek, může dojít k zesplatnění celého úvěru.

15. Z oznámení ze dne 26. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalované oznámila okamžité zesplatnění závazků z důvodu prodlení o délce 65 dnů a vyzvala ji k okamžité úhradě částky 80 486 Kč.

16. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěr o délce 65 dnů došlo k datu 26. 5. 2024 k zesplatnění úvěru a vyzývala žalovanou před podáním žaloby k dobrovolnému splnění dluhu před podáním žaloby nejpozději do 15 dnů od data odeslání této výzvy.

17. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.

18. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

19. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

22. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

23. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

24. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále též jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

28. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

29. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednán, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

30. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

31. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

32. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně smluveného úroku ve výši 61,93 % ročně splatit 30 měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, splátky řádně nesplácela, žalobkyně úvěr zesplatnila. S ohledem na uvedené má žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

33. Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Žalobkyně je podnikatelem, profesionálem v poskytování spotřebitelských úvěrů, žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4 950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

34. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být násobně převyšující částku poskytnutou. Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali obchodní úrok ve výši 61,93 % ročně, RPSN činila 79,21 % (což je výše úroku i RPSN zjevně nepřiměřená, odporující dobrým mravům), smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek a zároveň náklady v souvislosti s prodlením se zaplacením, tedy několik sankcí za porušení obdobné povinnosti žalované, přičemž celková částka, kterou měla žalovaná během 30 měsíců zaplatit, dosahovala téměř dvojnásobku poskytnutého úvěru, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (§ 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku) pro zmíněnou významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran. Pro absolutní neplatnost celé úvěrové smlouvy také hovoří zájem na zachování veřejného pořádku, tedy především zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování (§ 588 občanského zákoníku).

35. Soud se dále zabýval tím, zda žalobkyně s náležitou odbornou péčí zjišťovala úvěruschopnost žalované. V této souvislosti soud poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, reprezentovanou nálezem ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž mimo jiné Ústavní soud uzavřel:„ Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěryschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. V dané věci žalobkyně prověřila žalovanou v registru NRKI, SOLUS. Pravidelný měsíční příjem tvrzený žalovanou ověřila třemi jednodenními výpisy z účtu (za období 12. 7. 2022, 12. 8. 2022, 12. 10. 2022) kdy však tento účet potvrzující příjem v období 12. 7. 2022, 12. 8. 2022 není ani nazvaný jménem žalované, ale jménem [příjmení] [jméno] ([anonymizováno] účtu [příjmení] [jméno]) a navíc není zřejmé, o jaký konkrétní příjem se jedná. Ze skutkových tvrzení žalobkyně a jí předložených listin vyplynulo, že žalobkyně řádně neověřovala příjmy žalované (např. výplatními páskami, pracovní smlouvou), ani jiným způsobem finanční situaci žalované neprověřovala. Výdaje žalované nebyly ověřovány vůbec, z předložených listin vyplývá, že žalobkyně se omezila pouze na údaje uváděné žalovanou. Nepožadovala po žalované doložení výpisů z účtů za určité období před poskytnutím úvěru (aby mohla posoudit, s jakými měsíčními finančními prostředky a jakým způsobem žalovaná hospodaří), nákladů na bydlení, ale ani dalších nákladů (jako třeba vyúčtování za telefonní služby, za internet, na dopravu apod.). Žalobkyně bez dalšího akceptovala informaci žalované o výši jejích nákladů na nájemné, inkaso ve výši 9 065 Kč. Stejně tak akceptovala žalovanou uvedené nulové výdaje na dopravu, záliby apod., což není možno považovat za údaj reálný. Výdaje žalované stanovené jako životní minimum byly, i dle tvrzení žalobkyně, stanoveny na základě právního předpisu a nikoliv na prověření skutečných výdajů žalované. Náklady na životní potřeby ve výši životního minima je třeba považovat za skutečně naprosto minimální částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb (viz § 1 zákona č. 110/2006 Sb.), když většina lidí má výdaje na výživu a základní osobní potřeby vyšší. Žalobkyně přitom měla povinnost řádně zkoumat příjmovou i výdajovou stránku žadatelky o úvěr, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatelky o úvěr a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet. Informace, z nichž žalobkyně vycházela, neměly dle názoru soudu takovou vypovídací hodnotu, ze které by bylo možné usoudit schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Myšlenkový proces, z něhož byla dovozena úvěruschopnost žalované, je proto nepřezkoumatelný. Žalobkyně tedy nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, tudíž i z tohoto důvodu tak považuje soud smlouvu o úvěru za neplatnou pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 588 občanského zákoníku. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a , Anonymizováno36. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Protože žalovaná uhradila žalobkyni částku 106 575 Kč, ale byla jí žalobkyní poskytnuta částka 100 000 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy. Protože výše žalovanou poskytnutého plnění přesahuje plnění poskytnuté žalobkyní, soud žalobu v celém rozsahu zamítnul.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci plně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.