11 C 174/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro 132 535,87 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 132 535,87 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 271,63 Kč za období od datum do datum, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 222,08 Kč za období od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 131 327,50 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 29 695,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 132 535,87 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze Smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] uzavřené mezi účastníky dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal pasivní.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byla výzva doručena (náhradním způsobem, tzv. fikcí), proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Soud provedl důkaz Smlouvou o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] žádostí o úvěr ze dne datum, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, vyjádřením k procesu posouzení úvěruschopnosti, základními produktovými podmínkami a všeobecnými produktovými podmínkami žalobkyně, sazebníkem poplatků, výpisy z běžného účtu žalovaného za období od června do října 2017, výpisem z úvěrového účtu za období od listopadu 2017 do února 2024, oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum a předžalobní výzvou datum včetně poštovního podacího archu ze dne datum a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Účastníci dne datum uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] (dále též jen„ úvěrová smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly všeobecné produktové podmínky, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 250 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úroky, poplatky a plnit další sjednané povinnosti. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 4 000 Kč, a to počínaje dne datum. Spolu s měsíčními splátkami úvěru se zavázal i k úhradě pojištění ve výši 356 Kč měsíčně. Strany se v úvěrové smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 6,90 % ročně a v případě porušení úvěrové smlouvy též sjednaným úrokem z prodlení. Ve smlouvě byly stanoveny poplatky, jejich konkrétní specifikace a výše. V případě prodlení žalovaného s úhradou pohledávek žalobkyně měla žalobkyně právo ukončit smluvní vztah s žalovaným a prohlásit svým rozhodnutím dluh žalovaného za ihned splatný (ze Smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo]). Před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z pravidelných měsíčních příjmů žalovaného deklarovaných žalovaným v průměrné výši 17 958 Kč (čistá měsíční mzda), které ověřila výpisy z běžného účtu žalovaného a pravidelných měsíčních výdajů tvrzených žalovaným. Dále provedla kontrolu dostupných informací v interních a externích databázích, při výpočtu úvěruschopnosti do výdajů žalovaného započetla výdaje žalovaného doložené v žádosti o úvěr, dále pak částku životního minima žalovaného dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částku normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výši měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěných z veřejných databází (z žádosti o úvěr ze dne datum a vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti). Žalobkyně poskytla žalovanému dne datum částku ve výši 200 000 Kč (tzv. první čerpání), dne datum částku 16 000 Kč, dne datum částku 40 000 Kč, dne datum částku 10 000 Kč a dne datum částku 77 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na běžný účet žalovaného specifikovaný ve smlouvě (z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet]). Žalovaný tedy úvěr čerpal, avšak po určité době (zhruba po 5,5 letech řádného splácení) ho přestal řádně a včas splácet (z výpisu z úvěrového účtu), a proto žalobkyně v souladu s čl. III odst. 6 úvěrové smlouvy prohlásila ke dni datum úvěr za ihned splatný v celé výši a toto žalovanému oznámila (z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum). K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně dluh žalovaného částkou 128 055,87 Kč na jistině, přičemž dále požaduje smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 3 271,63 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), smluvní poplatky ve výši 4 480 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni datum ve výši 8 222,08 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 131 327,50 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně (prostřednictvím svého právního zástupce) vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu dopisem ze dne datum, odeslaným prostřednictvím pošty dne datum.

6. Soud učinil tento první závěr:

7. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle ust. § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen„ zákon č. 254/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 254/2016 Sb. věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru do výše 250 000 Kč, tj. smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. S ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (ustanovení § 419 občanského zákoníku) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (ustanovení § 420 občanského zákoníku), soud na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dostatečně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Navíc žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr po dlouhou dobu (déle než 5,5 let) řádně splácet – k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023. Na základě úvěrové smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému revolvingový úvěr do výše 250 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet způsobem shora již popsaným, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však přestal řádně plnit. Na smluvním základě tak žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za okamžitě splatný ke dni datum a požadovala po žalovaném uhrazení jistiny s příslušenstvím, včetně dlužných poplatků vyplývajících ze smlouvy. V řízení má soud tedy za prokázané, že závazky žalovaného vůči žalobkyni platně vznikly a dospěly, přičemž žalovaný v řízení zánik těchto závazků netvrdil (když po celou dobu řízení byl procesně nečinný), ani v řízení tato skutečnost nevyšla najevo. Proto soud uložil žalovanému povinnost dluh žalobkyni uhradit včetně sjednaného úroku a poplatků (za vedení účtu, za upomínání). Odůvodněný je také nárok na zákonný úrok z prodlení požadovaný dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který je v souladu i s ustanovením § 122 odst. 1 zákona č. 254/2016 Sb., neboť žalovaný se dostal do prodlení s celou nesplacenou jistinou včetně příslušenství, a to dnem následujícím po zesplatnění úvěru. Nárok na úrok z prodlení z obchodního (sjednaného) úroku plyne rovněž z dohody stran.

14. Lhůta k plnění se opírá o ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 29 695,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 302 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 132 535,87 Kč sestávající z částky 6 420 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 160 Kč ve výši 4 233,60 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.