11 C 192/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro 26 775 Kč / zápůjčka

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 300 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 19. 6. 2024 do 14. 2. 2025, úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 15. 2. 2025 do zaplacení a dále pak částky 5 475 Kč a částky 2 000 Kč, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 15. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 379,74 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 188 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech [číslo] [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 300 Kč (zůstatku zápůjčky 15 000 Kč a poplatku za poskytnutí ve výši 6 300 Kč), smluvní pokuty ve výši 5 475 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli dne 11. 4. 2024 smlouvu o zápůjčce na poskytnutí částky 15 000 Kč. Žalobkyně částku poskytla, žalovaný však svoji povinnost podle smlouvy splnil nesplnil, na svůj dluh neuhradil ničeho. Ke zkoumání úvěruschopnost žalovaného žalobkyně v žalobě konstatovala, že před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Na základě tohoto prověření žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce., právnická osoba, výzvě soudu, aby žalobkyně doplnila svá tvrzení v žalobě, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr, a označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení, žalobkyně písemným podáním doručeným soudu dne 11. 7. 2025 sdělila, že žádná skutková tvrzení doplňovat nebude.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal pasivní.

4. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

5. Protože žalovaný ve věci ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní.

6. Z listiny nazvané jako smlouva o zápůjčce ze dne 11. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 300 Kč do 18. 6. 2024 Smlouva obsahovala údaj o RPSN 740 %, o sjednání smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně; účastníci jednali ceny poplatků za výzvy od 30 Kč (SMS upomínka), přes 500 Kč za písemnou upomínku a výzvu úhradě po 750 Kč za předání spisu inkasní agentuře a až 1 800 Kč na účelné náklady spojené s vymáháním inkasní agenturou. Poplatek za prodloužení lhůty splatnosti činil pro 7 dnů 15 % z aktuálně dlužné jistiny, pro 15 dnů 20 % z aktuálně dlužné jistiny a pro 30 dnů 25 % výše aktuálně dlužné jistiny. Pro případ prodlení klienta přirůstaly poplatky a úroky k jistině zápůjčky. Smlouva odkazovala na Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], s.r.o.

7. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně soud zjistil odepsání částky 15 000 Kč ve prospěch účtu žalovaného, datum odepsání 11. 4. 2024.

8. Žalobkyně předložila písemné upomínky (opakované výzvy) z 15. 5. 2024, 26. 5. 2024, 14. 6. 2024 a 23. 6. 2024, kterými byl žalovaný urgován o zaplacení dluhu podle smlouvy. Z předložených listin nevyplývalo odeslání, popř. doručení dopisů žalovanému.

9. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzývala před podáním žaloby žalovaného k dobrovolnému splnění dluhu ve lhůtě tří dnů (s odesláním výzvy k 6. 2. 2025, jak vyplývalo z podacího lístku).

10. Soud převzal svá skutková zjištění výše za skutkový závěr ve věci.

11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o zápůjčce přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále též jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“ či„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

17. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

18. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

21. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytnula žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se ji zavázal splatit včetně poplatku ve výši stanovené smlouvou. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, žalobkyni neuhradil ničeho. S ohledem na uvedené má žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele, včetně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní.

22. Úvěrová smlouva (smlouva o zápůjčce) může být platná jen tehdy, pokud poskytovatel úvěru (zápůjčky) řádně zkoumal úvěruschopnost spotřebitele a po tomto zkoumání zjistil, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr (zápůjčku) splácet.

23. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvedla, že před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. povinen poskytnout žalobkyni úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Na základě tohoto prověření žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce.

24. Žalobkyně však netvrdila ani neprokázala, jakým konkrétním způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalovaného, ačkoliv byla soudem ke splnění této povinnosti vyzvána. Žalobkyně k této výzvě soudu pouze sdělila, že nic dalšího doplňovat nehodlá.

25. Tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě neodpovídá předloženým důkazům. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalovaný byl prověřen např. prostřednictvím insolvenčního rejstříku, bankovního i nebankovního registru klientských informací a s jakým výsledkem ani to, jak byly konkrétní informace o majetkových poměrech žalovaného při poskytování úvěru žalobkyní hodnoceny. Stejně tak není zřejmé, jaké konkrétní informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech získala žalobkyně přímo od spotřebitele. Dokumenty, ze kterých by bylo možné ověřit příjmy a výdaje žalovaného a domácnosti, soudu taktéž doloženy nebyly. Podle soudu tedy není zřejmé, zda a jaké informace potřebné k posouzení úvěruschopnosti žalobkyně od žalovaného získala, zda a jaké dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly žalobkyni skutečně doloženy, a jaké údaje obsahovaly. Proces přezkoumání úvěruschopnosti je myšlenkovým postupem, který je možné objektivizovat a přezkoumat toliko předložením odpovídajících listin. Žalobkyně v tomto smyslu žádné listiny soudu (ani přes výzvu) nepředložila.

26. V souzené věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, tedy nesplnila svou povinnost stanovenou ji zákonem, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledku tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost posuzované úvěrové smlouvy.

27. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku).

28. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Protože žalovaný neuhradil z titulu této neplatné smlouvy ničeho a byla mu poskytnuta částka 15 000 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy. Protože výše žalobkyní poskytnutého plnění přesahuje plnění poskytnuté žalovaným (15 000 Kč – 0 Kč), soud žalobě v rozdílu poskytnutých plnění, tj. ve výši 15 000 Kč, vyhověl. Soud žalobě vyhověl i ohledně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud se týče splatnosti, pak se soud domnívá, že dluh žalovaného se stal splatným na základě předžalobní výzvy (tj. ke dni 14. 2. 2025), neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o zápůjčce, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Od 15. 2. 2025 má proto žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z důvodně požadované částky ve výši 15 000 Kč, ve zbytku soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul.

29. Pro úplnost v souvislosti se závěrem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud uvádí, že přiměřenost lhůty stanovené v předžalobní výzvě bez dalšího plyne z toho, že ji stanovila sama žalobkyně a žalovaný proti této lhůtě nikterak neprotestoval, a to ani z hlediska ustanovení § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Lze tak zkonstatovat, že nereagoval-li žalovaný nikterak na tuto výzvu žalobkyně k plnění, neuplatnil ani svoji námitku nepřiměřenosti (vzhledem k jeho možnostem) žalobkyní navrhované lhůty k plnění. Tuto námitku pak žalovaný nevznesl ani v rámci předmětného řízení, když po celou dobu zůstal procesně nečinný.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší míry úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 379,74 Kč, přičemž tato částka představuje 12,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,02 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,98 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 339 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen„ a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 26 775 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

31. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 188 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.