11 C 209/2023

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro 64 032 Kč / zápůjčka

I. Řízení se co do výše rozdílu mezi smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 64 032 Kč od 15. 3. 2023 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 64 032 Kč od 15. 3. 2023 do zaplacení, a co do smluvního úroku ve výši 20 % ročně z částky 64 032 Kč od 15. 3. 2023 do zaplacení, zastavuje.

II. Žaloba na zaplacení částky 27 233,60 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky z částky 27 233,60 Kč od 15. 3. 2023 do zaplacení a se smluvním úrokem ve výši 30 % ročně z částky 64 032 Kč od 15. 3. 2023 do zaplacení a na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky z částky 36 798,40 Kč od 15. 3. 2023 do 6. 4. 2023 se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 36 798,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky z částky 36 798,40 Kč od 7. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 640 Kč na účet č. 3703-226341/0710, VS: 1111020923, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 64 032 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 13. 1. 2023 mezi účastníky přes platformu provozovanou na webu [webová adresa]. Server [webová adresa], přes jehož systém došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, je provozován [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec] (dále jen„ [anonymizováno]“), a to jako inzertní server, na kterém se střetává poptávka po financování ze strany nepodnikajících fyzických osob s nabídkou jiných nepodnikajících fyzických osob, ochotných poskytnout těmto nepodnikajícím fyzickým osobám zápůjčku v podobě peněžitého plnění.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal pasivní.

3. Částečným zpětvzetím vzal žalobce žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku I. zpět (rozsah zpětvzetí byl postupně žalobcem na výzvy soudu konkrétně specifikován). Soud proto řízení v této části postupem dle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”), zastavil.

4. Na výzvu soudu, aby žalobce doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem a jaké byly v dané věci získány informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobce uvedl, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného proběhlo prostřednictvím přiložených výpisů z jeho bankovního účtu č. [bankovní účet] za období 10-12 2022. V těchto výpisech žalobce posuzoval zejména deklarovaný příjem (zjistil, že žalovaný má zajištěn stabilní příjem v průměrné výši 35 500 Kč měsíčně, a to vedle dalších příjmů od fyzických osob v průměrné výši cca 7 613 Kč měsíčně) a výdaje žalovaného (které považoval za nepravidelné a nezávazné, regulovatelné samotným žalovaným) a možné rizikové faktory jako srážky z účtu apod. Žalobce uvedl, že ze skladby výdajů žalovaného vyplývá, že žalovaný má dostatek finančních prostředků pro krytí svých zálib a zájmů (např. výdaje ve prospěch sázkových kanceláří, Delikomat, Trafika media). Žalobce dospěl k závěru, že žalovaný ze svých příjmů plní své závazky, přičemž konečný zůstatek zůstával dle výpisu z účtu v kladných číslech. Dle jeho mínění bylo z výpisu patrné, že i když má žalovaný nějaké dluhy, tak tyto řádně plní. Dále byl dle tvrzení žalobce žalovaný lustrován pomocí databáze insolvenčního rejstříku ISIR a také dotazem na osobu žalovaného v Centrální evidenci exekucí, v nichž žalovaný nebyl evidován. Žalobce vzal dále v úvahu i skutečnosti uvedené žalovaným v systému webu [webová adresa] při registraci.

5. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a o. s. ř.

6. Soud provedl důkaz Smlouvou o zápůjčce, splátkovým kalendářem, výpisem z centrální evidence exekucí, výpisy z účtu žalovaného, detaily pohybu na účtu, formulářem smlouvy o spolupráci, souhlasným prohlášením o uzavření smlouvy o spolupráci, předžalobní výzvou a podacím poštovním lístkem.

7. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

8. Z listiny nazvané smlouva o spolupráci platná od 20. 8. 2020 bylo zjištěno, že investor, čímž má být žalobce, prostřednictvím [právnická osoba], na její internetové platformě [webová adresa], uzavřel nebo hodlá uzavřít s fyzickou osobou nebo osobami smlouvu o zápůjčce s tím, že bude platit za služby [právnická osoba], která má prověřit zájemce o financování za stanovených podmínek a má nárok na odměnu, která byla specifikována s tím, že listina měla být uzavřena dne 1. 9. 2021, neobsahuje však žádné identifikace podpisů stran smlouvy.

9. Ze souhlasného prohlášení o uzavření smlouvy o spolupráci vyplývá, že žalobce a [právnická osoba] společně prohlásili, že dne 1. 9. 2021 uzavřeli smlouvu o spolupráci.

10. Z listiny nazvané Smlouva o zápůjčce [číslo] [rok] bylo zjištěno, že měla být dne 13. 1. 2023 mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o zápůjčce, dle které měl žalobce poskytnout žalovanému částku 40 000 Kč se smluvním úrokem 50 % ročně s měsíční splátkou 2 668 Kč na dobu 24 měsíců se splatností vždy do 13. dne každého kalendářního měsíce v celkové částce 64 032 Kč s tím, že věřiteli náleží jednorázová platba za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 % z celkové dlužné částky, nejméně však 1 000 Kč. Dále bylo sjednáno, že při překročení prodlení v délce jednoho kalendářního měsíce se stává celková dlužná částka včetně příslušenství následující den splatnou a že při prodlení vzniká žalobci nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Smlouva měla být podepsána podpisovými kódy, které zde byly specifikovány.

11. Z detailů pohybu na účtu soud zjistil, že dne 13. 1. 2023 převedl žalobce částku 40 000 Kč na účet [právnická osoba] a že dne 13. 1. 2023 byla z účtu [právnická osoba] na účet žalovaného č. [bankovní účet] (že se jedná o účet na jméno žalovaného, vyplývá z výpisů z účtu za období 2 říjen až prosinec roku 2022, jehož majitelem je žalovaný) poukázána částka 36 798,40 Kč (tj. částka 40 000 Kč ponížená o částku 3 201,60 Kč jako 5 % z celkové dlužné částky 64 032 Kč).

12. Ze splátkového kalendáře se podává, že žalovaný na zápůjčku [číslo] [rok] neuhradil ničeho.

13. Předžalobní upomínkou z 20. 3. 2023, odevzdanou k poštovní přepravě téhož dne, vyzval žalobce (prostřednictvím svého právního zástupce) žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ve výši 64 032 Kč ve lhůtě do deseti pracovních dnů od doručení výzvy.

14. Z výpisů z účtu na jméno žalovaného č. [bankovní účet] za období říjen, listopad a prosinec 2022 je zřejmý pohyb, kredit, debet a konečný zůstatek během těchto období.

15. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

16. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Dle § 2445 odst. 1 občanského zákoníku smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi.

18. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

19. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Dle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

21. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

26. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 13. 1. 2023 smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku, a to za účasti zprostředkovatele, s nímž žalobce uzavřel dne 1. 9. 2021 smlouvu o zprostředkování dle § 2445 a násl. občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobce (prostřednictvím zprostředkovatele) poskytl žalovanému na jeho účet finanční prostředky ve výši 36 798,40 Kč. S ohledem na datum uzavření smlouvy o zápůjčce soud posoudil vzniklý závazek také kromě příslušných ustanovení občanského zákoníku rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

27. Soud v daném případě se zabýval předloženou smlouvou o zápůjčce a posuzoval její platnost, zabýval se tím, zda byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného. Vyhodnocení úvěruschopnosti je předsmluvní povinností věřitele, při jejímž nesplnění není smlouva jako celek uzavřena platně.

28. Předně soud v této souvislosti akcentuje, že podle dikce shora citovaného § 2 zákona o spotřebitelském úvěru o spotřebitelský úvěr půjde nejen v případě poskytnutí finanční služby spotřebiteli, ale i v případě jejího zprostředkování spotřebiteli. Je tomu tak proto, že„ (dalším) prvkem definice spotřebitelského úvěru je jeho poskytnutí nebo zprostředkování spotřebiteli poskytovatelem nebo zprostředkovatelem. To znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr vždy, pokud je věřitelem ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, poskytovatel. Stejně tak se jedná o spotřebitelský úvěr, pokud v procesu úvěrování spotřebitele vystupuje jako prostředník zprostředkovatel. V takovém případě jde o spotřebitelský úvěr, i když věřitelem ze smlouvy, ve které se tento úvěr sjednává, není poskytovatel (ve výše uvedeném smyslu).“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2919/2022, který zde odkazuje na důvodovou zprávu k § 2 zákona o spotřebitelském úvěru). V dané věci při uzavírání smlouvy o zápůjčce tedy nevystupoval žalobce jako poskytovatel ve smyslu § 7 ZoSÚ, nicméně v uvedeném vztahu figuroval zprostředkovatel ([právnická osoba]) ve smyslu § 3 odst. 1 písm. e) ZoSÚ. Proto i v posuzovaném případě je nutno postupovat podle ustanovení ZoSÚ a hodnotit, zda žalobce (resp. [právnická osoba]) dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, který v předmětném smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku).

29. Z předložených listin bylo prokázáno, že nedošlo k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobce ([právnická osoba]) se spolehl na sdělené údaje žalovaným, aniž by je prokazatelným způsobem ověřoval, vyhodnocoval. Žalobce ([právnická osoba]) sice dostatečně ověřil pravidelný měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání za pomoci výpisů z bankovního účtu žalovaného, jeho výdaji se však dle názoru soudu zabýval nedostatečně. Z předložených výpisů z bankovního účtu žalovaného za měsíce říjen až prosinec 2022 vyplývá, že žalovaný sice měl na konci těchto měsíčních období kladný konečný zůstatek na účtu (jak tvrdí žalobce), a to konkrétně v měsíci říjnu 2022 ve výši 10 257,47 Kč, v měsíci listopadu 2022 ve výši 4,75 Kč a v měsíci prosinci 2022 ve výši 794,21 Kč, avšak součástí příjmové stránky účtu byly i půjčky čerpané žalovaným, přičemž v měsíci listopadu a prosinci 2022 nebyly provedeny trvalé příkazy (z nichž některé nebyly v daném měsíci provedeny ani dodatečně) či byly vyřazeny čekající platby z důvodu, že na účtu nebyl potřebný disponibilní zůstatek. Dále se z těchto výpisů podává (jak již bylo zmíněno výše), že žalovaný v tomto období čerpal další zápůjčky od třetích subjektů, aniž by bylo zřejmé, že tyto řádně a včas hradil. Ani s ohledem na tuto skutečnost však žalobce další závazky žalovaného (jejich výši, výši splátek) podrobněji nezkoumal. K dalším závazkům žalovaného žalobce ve svém vyjádření toliko konstatoval, že z výpisů z účtu je patrné, že žalovaný sice má nějaké dluhy, tyto však řádně plní (aniž by však toto své tvrzení opřel např. o poukaz na konkrétní položky obsažené ve výpisech z účtu). Předložené výpisy z účtu za měsíce říjen až prosinec 2022 nasvědčují dále i tomu, že žalovaný měl značné měsíční výdaje (opakované platby) ve prospěch sázkových kanceláří, což soud na rozdíl od žalobce nepovažuje za pozitivní stránku na straně výdajů žalovaného (kdy žalobce tento fakt posuzoval jako pozitivní jev s odůvodněním, že žalovaný má dostatek finančních prostředků na své záliby). Jednalo se přitom skutečně o velice časté, pravidelné platby po celé tříměsíční období před poskytnutím zápůjčky. Nelze tak souhlasit s tvrzením žalobce, že se jedná o nepravidelný a nezávazný výdaj žalovaného. Právě z významné četnosti, pravidelnosti těchto plateb evidentně vyplývá, že pro žalovaného jsou tyto výdaje podstatné a zřejmě z jeho strany těžko omezitelné (i když se jedná o výdaje toliko na jeho zálibu). Žalobce ve svém vyjádření dále operuje s pravidelností příjmů žalovaného od několika fyzických osob (započítává je do průměrného měsíčního příjmu žalovaného), aniž by však měl ověřeno, zda tyto příjmy jsou skutečně pravidelné či jakého jsou charakteru (zda se nejedná pouze o osobní zápůjčky či dary). Postup žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného je tak nesystematický, povrchní, postrádající hlubší či podrobnější analýzu obratu na účtu žalovaného.

30. Jak již bylo několikrát judikováno, posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení bude mít v rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby splácel splátky v dohodnuté výši. Splátky sice nebyly vysoké, avšak žalobce neprokazoval dostatečně, že by on nebo zprostředkovatelská společnost dostatečně analyzovali osobní rozpočet spotřebitele, jeho výdaje, nejenom příjmy, a že by bylo zohledněno celkové majetkové postavení spotřebitele, financování provozu jeho domácnosti. Soud zdůrazňuje, že posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitostí, týká se konkrétního jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

31. Soud dále uvádí, že zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr, avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani to nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Soud připomíná, že judikatorně již bylo stanoveno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je náležitá obezřetnost, která se nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale směřuje i k prověřování jednotlivých tvrzení žadatele o úvěr. Lze uzavřít, že poskytovatel se nemůže spokojit bez dalšího pouze s informacemi získanými od spotřebitele, ale musí je důkladně prověřit a následně získané informace s odbornou péčí vyhodnotit. Poskytovatel úvěru musí v každém jednotném případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda jsou příslušné informace dostatečně relevantní pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, takže nepostačí ničím dalším konkrétním nepodložená prohlášení spotřebitele. Pokud má například poskytovatel pochybnosti o správnosti sdělených údajů, například výdajů na bydlení či jiných nákladů, je povinen objasnit takovéto údaje v součinnosti se spotřebitelem a nespoléhat pouze na informační sdělení od spotřebitele. Navíc je nepochybné, že tyto údaje musí být aktuální, vypovídající komplexně o finanční situaci spotřebitele.

32. S ohledem na shora uvedené soud tedy dospěl k závěru, že v projednávané věci nebyla řádně prověřována schopnost žalovaného splácet předmětnou zápůjčku, žalobce (ani prostřednictvím [právnická osoba]) nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Porušení této povinnosti má přitom za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.

33. Pro úplnost pak soud posuzoval předmětnou smlouvu o zápůjčce i z pohledu sjednaných podmínek této smlouvy.

34. V daném případě ze smluvních ujednání vyplývalo, že při zápůjčce ve výši 40 000 Kč na dobu 2 let a úroku 50 % ročně by byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 64 032 Kč, tedy částku představující 160 % jistiny. Tento údaj je však zavádějící, neboť ve skutečnosti by byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku představující 174 % jistiny zápůjčky, jelikož žalovanému nebyla fakticky poskytnuta částka 40 000 Kč, ale částka 36 798,40 Kč. Dále bylo ujednáno, že při prodlení s úhradou jedné splátky překračující jeden kalendářní měsíc, se stane splatnou tzv. celková dlužná částka včetně příslušenství, kterou je částka 64 032 Kč (částka, kterou by žalovaný zaplatil na splátkách po dohodnutou dobu splácení dvou let), a že při prodlení vzniká žalobci nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Soud považuje ujednání o výši smluvního úroku s ohledem na obvyklou míru úrokových sazeb za nepřiměřené, stejně tak ujednání o zesplatnění tzv. celkové dlužné částky. Toto ujednání totiž ve svém důsledku znamená, že dlužník je povinen v případě prodlení uhradit věřiteli v kterékoli fázi trvání smlouvy s jistinou zápůjčky vždy i smluvní úroky za dobu budoucí až do konce dohodnuté doby zápůjčky. Uvedené úvahy vedou soud k závěru o celkové nevyváženosti a nepřiměřenosti smluvních ujednání v neprospěch spotřebitele (smluvní úrok, sankce spojené s prodlením, tj. zesplatnění, smluvní úrok z prodlení), která vedou k nežádoucímu a nepřijatelnému důsledku spočívajícím v tom, že dlužná částka i při relativně krátkodobém prodlení značně převýší částku skutečně poskytnutou. Smluvní ujednání považuje soud za rozporné s dobrými mravy, a proto je třeba smlouvu uzavřenou mezi účastníky i z tohoto důvodu považovat za absolutně neplatnou ve smyslu § 580, § 588 občanského zákoníku, a to ve svém celku, neboť úvěrový vztah je komplexním nedělitelným právním vztahem, tvořeným souborem provázaných a vzájemně podmíněných práv a povinností. Jednoznačná sankce neplatnosti je zde stanovena veřejnoprávní normou. Při soudním vymáhání nelze dosáhnout aprobace neplatného právního jednání komplexní povahy tím, že se v jednotlivém případě uplatní jen část nároků, anebo tím, že soud dle vlastní úvahy vybere ty které části takového jednání, které ještě bude v dané chvíli a na základě konkrétních skutkových zjištění považovat za (ještě) vyhovující zásadě přiměřenosti.

35. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 občanského zákoníku. Za situace, kdy žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 36 798,40 Kč a kdy žalovaný žalobci neuhradil ničeho (bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že částku uhradil, případně že závazek zanikl z jiného důvodu; ten však zůstal po celou dobu řízení pasivní), vzniklo žalobci vůči žalovanému právo na zaplacení částky 36 798,40 Kč. Současně soud přiznal žalobci právo na zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve výši § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Pokud však jde o počátek prodlení žalovaného s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalovaného se stal splatným na základě předžalobní výzvy, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o zápůjčce, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Předžalobní výzva byla žalovanému doručena za běžného chodu věcí (se zohledněním domněnky doby dojití podle § 573 občanského zákoníku) třetí pracovní den po odeslání (odeslána 20. 3. 2023), tedy mu došla dne 23. 3. 2023, lhůta k plnění v délce 10 pracovních dnů uplynula k datu 6. 4. 2023 a pokud tak neučinil, dostal se ode dne 7. 4. 2023 do prodlení. Všechna ostatní plnění žalobce požadoval podle neplatné smlouvy, a proto soud žalobu ve výroku II. v tomto rozsahu zamítnul.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť ve věci procesně úspěšnějšímu žalovanému (při zohlednění žalovaného příslušenství) žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly.

37. Výrok o povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek částkou 640 Kč vychází z § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobce), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2 Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1 písm. b) Sazebníku částku 3 202 Kč. Žalobce, který dosud na soudním poplatku zaplatil pouze částku 2 562 Kč, je proto povinen zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 640 Kč.