11 C 220/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro 15 430 Kč / úvěr

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 000 Kč od 18. 12. 2023 do zaplacení, částky 1 430 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 12. 2023 do 17. 5. 2024 a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 726,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech [číslo] [variabilní symbol], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 14 000 Kč a smluvní pokuty 1 430 Kč dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 8. 2023 [číslo]. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované (lustrací v databázích a zkoumáním jejího příjmu z výpisů z účtu a případně výplatního listu). Podle úvěrové smlouvy žalobkyně žalované na její žádost poskytla úvěrový rámec do částky 30 000 Kč. Dne 14. 8. 2023 poskytla žalobkyně žalované částku 10 000 Kč na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] s tím, že žalovaná měla podle smlouvy splácet alespoň úrok přirostlý za uplynulé období (sjednaný ve výši 40 % měsíčně) do 13. dne v každém měsíci. Žalovaná svůj dluh nesplácela, a proto žalobkyně rozhodla o zesplatnění úvěru ke dni 17. 12. 2023 a požadovala též zaplacení částky smluvní pokuty 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, a to od 18. 12. 2023 do data odeslání předžalobní výzvy dne 5. 9. 2024 ve výši 1 430 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala pasivní.

3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aniž nařizoval jednání.

4. Protože žalovaná se vůči žalobním tvrzením nevymezila, soud považoval žalobní tvrzení za sporná a provedl k nim důkazy označené v žalobě.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 8. 2023 [číslo] soud zjistil, že ji žalobkyně uzavřela se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na webových stránkách www.rerum.cz). Žalobkyně poskytla žalované tzv. revolvingový úvěr (úvěrový limit) ve výši 30 000 Kč za úrok ve výši 40 % měsíčně na dobu neurčitou (do doby úplného splacení jistiny). RPSN mělo činit 5 535,52 %. Žalovaná měla vrátit úvěr ve splátkách k 13. dni v měsíci minimálně ve výši přirostlého úroku (za uplynulé, tj. měsíční období). Jistina mohla být splacena kdykoliv v době trvání smlouvy. Úvěr se stával splatným, pokud žalovaná byla v prodlení po dobu dvou kalendářních měsíců. Účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaná v prodlení.

6. Z výpisů z účtu žalované za období květen 2022 až únor 2023 se podávají počáteční a konečné měsíční zůstatky, jednotlivé příjmy a výdaje v těchto obdobích. Je zřejmé, že žalovaná čerpala v tomto období půjčky či úvěry od bankovních či nebankovních institucí.

7. Z potvrzení o platbě z 14. 8. 2023 soud zjistil, že žalobkyně dne 14. 8. 2023 poskytla na účet žalované (uvedený ve smlouvě) částku 10 000 Kč.

8. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 14. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně mínila upozornit žalovanou na zesplatnění úvěru ke dni 14. 12. 2023 (pro porušení smluvních povinností) a k tomuto dni uplatňovala pohledávku ve výši 30 388 Kč. U dopisu nebylo prokázáno jeho odeslání, popř. doručení žalované.

9. Z výzvy ze dne 9. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně požadovala na žalované zaplacení před podáním žaloby částky 32 442,16 Kč (součet pohledávek žalobkyně ze smlouvy). Z podacího lístku soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalované odeslána poštou 9. 5. 2024.

10. Soud skutková zjištění výše převzal za svůj skutkový závěr.

11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

16. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

17. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

18. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

20. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Dle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

22. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytnula žalované revolvingový úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splácet minimálně měsíčním přírůstkem sjednaného úroku ve výši 40 % p. m. Žalovaná žalobkyni na uvedený dluh před podáním žaloby neuhradila ničeho (bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala opak; ta však v předmětné věci zůstala procesně nečinná).

23. Za dané situace má žalobkyně nepochybně právo na vrácení poskytnutých finančních prostředků ve výši 10 000 Kč, nicméně další ujednání smlouvy podrobil soud zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) Národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

24. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

25. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4 950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

26. Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany, s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka (včetně případných sankcí za porušení smlouvy) může být nepřiměřená částce poskytnuté (ilustrativní je i předžalobní výzva). Žalobkyně si vymínila výši úroků 40 % měsíčně, které při třech měsících trvání úvěru převýší poskytnutou částku, RPSN převyšuje 5 000 %, t.j. několikasetnásobně její obvyklou hodnotu; smluvní pokuta sice není sama o sobě nepřiměřená, ale navyšuje již tak nepřiměřenou odměnu věřitele za poskytnutí peněz. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele, pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku. Jednotlivá smluvní ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy; to vede ke konečnému závěru o její celkové nevyváženosti.

27. Podstatnou okolností, která vede k závěru o neplatnosti spotřebitelské úvěrové smlouvy, je dále, že žalobkyně se rozhodla žalované poskytnout úvěr 10 000 Kč, aniž by dostatečně prozkoumala schopnost žalované tento úvěr splácet. Žalobkyně sice zjišťovala příjmy žalované a její výdaje, avšak měla k dispozici pouze výpisy z účtu žalované za období, které končilo v době půl roku před poskytnutím úvěru (výpisy do konce února 2023). S ohledem na stav tohoto účtu a položky v něm uvedené však nemohla v žádném případě poskytnout úvěr s vírou na vysokou pravděpodobnost splacení dluhu. [příjmení] zůstatky na účtu v předložených obdobích činily nízké záporné, nulové, případně i kladné částky, přičemž však mezi příjmy figurovalo i časté čerpání úvěrů či výpůjček. Závěr žalobkyně o tom, že nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované, tak v řízení nebyl nijak objektivizován a prokázán. Myšlenkový proces, z něhož byla dovozena úvěruschopnost žalované, je proto nepřezkoumatelný. Nadto soud podotýká, že z obsahu spisu nevyplývá, že (zda) si původní věřitelka obstarala výpisy z veřejně přístupných registrů, případně z jakých registrů si tyto výpisy učinila a k jakým závěrům dospěla.

28. Rovněž tak z tohoto důvodu pokládá soud posuzovanou smlouvu o úvěru za neplatnou, neboť žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a smlouva je absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku.

29. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Protože žalovaná neuhradila na úvěr nic, ale bylo jí poskytnuto 10 000 Kč, přiznal soud žalobkyni částku 10 000 Kč jako vypořádání plnění podle neplatné smlouvy. Soud žalobě vyhověl částečně ohledně poskytnuté částky a zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vycházel přitom ze lhůty k plnění (do tří dnů) podle předžalobní výzvy, když při obvyklém běhu věcí byla tato žalované doručena třetím pracovním dnem. Sdělení o zesplatnění nemůže být s ohledem na nedostatek svého doručení (doručení či odeslání nebylo žalobkyní tvrzeno, prokázáno) výzvou k plnění dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Pochopitelně nelze vycházet ani z ujednání úvěrové smlouvy o splatnosti (když tato je neplatná). Ve zbytku uplatňovaného nároku včetně nároku na úroky z úvěru, smluvní pokutu a úhradu zbytku úroku z prodlení soud žalobu zamítl.

30. Pro úplnost v souvislosti se závěrem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud uvádí, že přiměřenost lhůty stanovené v předžalobní výzvě (do tří dnů) bez dalšího plyne z toho, že ji stanovila sama žalobkyně a žalovaná proti této lhůtě nikterak neprotestovala, a to ani z hlediska ustanovení § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Lze tak zkonstatovat, že nereagovala-li žalovaná nikterak na tuto výzvu žalobkyně k plnění, neuplatnila ani svoji námitku nepřiměřenosti (vzhledem k jeho možnostem) žalobkyní navrhované lhůty k plnění. Tuto námitku pak žalovaná nevznesla ani v rámci předmětného řízení, když po celou dobu zůstala procesně nečinná.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 726,28 Kč, přičemž tato částka představuje 29,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,81 % a úspěchu žalované v rozsahu 35,19 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 15 430 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

32. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky [číslo] bodu 2, ve spojení s položkou 1, bodu 1 Sazebníku soudních poplatků.