11 C 260/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro 10 832 Kč / půjčka

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 016 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 041,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 085,73 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 83,78 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 5 816 Kč od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023 a úroku 19,98 % ročně z částky 5 899,78 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 816 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 5 816 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech [číslo] [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení 10 832 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o půjčce [číslo] dne 25. 6. 2012, na základě které právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytnul žalované úvěr ve výši 6 000 Kč, který měla žalovaná vrátit ve formě 60 týdenních splátek po 184 Kč (poslední splátka 160 Kč stanovena na den 19. 8. 2013) spolu s poplatkem v celkové výši 5 016 Kč. Žalovaná uhradila na úvěr částku 184 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 na žalobkyni. Na předžalobní výzvu ze dne 3. 6. 2024 žalovaná nereagovala.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním doručeným soudu dne 7. 10. 2024, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobkyně. Podle žalobkyně její právní předchůdce splnil svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to zejména na základě údajů uvedených žalovanou před uzavřením smlouvy o půjčce a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do insolvenčního rejstříku. Žalovaná byla povinna uvést zde pravdivé, úplné a správné údaje. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet půjčku je dostatečná.

3. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, po celou dobu řízení zůstala pasivní.

4. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

5. Protože se žalovaná ve věci nevyjádřila, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to v rozsahu níže uvedeném s ohledem na soudem uvedený právní názor. Ostatní listiny předložené žalobkyní soud neprováděl, neboť z nich nebylo možné zjistit právně významné skutečnosti. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují:

6. Smlouvou o úvěru ze dne 25. 6. 2012 [číslo] přehledem plateb má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o půjčce. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované dne 25. 6. 2012 půjčku ve výši 6 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit ve formě 60 týdenních splátek 184 Kč (poslední splátka 160 Kč stanovena na den 19. 8. 2013) spolu s úrokem ve výši 776 Kč a poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 140 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 110 Kč. Celková dlužná částka byla tedy 11 016 Kč. Pro případ nezaplacení jakékoliv splátky řádně a včas byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

7. Ze zákaznické karty ze dne 25. 6. 2012 se podává, že ji právní předchůdce žalobkyně (její zástupce) v den podpisu smlouvy vyplnil s žalovanou (jako žadatelem) tak, že vyplnil a odškrtal políčka týkající se osobních otázek a dále též finanční a majetkové situace žalované; mimo jiné zakřížkoval, že žadatelka doložila pracovní smlouvu, výplatní pásky, výměr podpory, nájemní smlouvu a SIPO s tím, že žadatelka měla v té době 2 nezletilé nezaopatřené děti a bydlela v nájmu, její měsíční mzda činila 13 000 Kč, jiné příjmy 4 000 Kč, další příjmy domácnosti 11 000 Kč, a běžné měsíční výdaje domácnosti byly uvedeny ve výši 19 428 Kč.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 včetně dokladu o odeslání ze dne 27. 10. 2023 je zřejmé, že původní věřitel oznámil žalované postoupení pohledávky ze smlouvy o půjčce a vyzval ji k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od data doručení.

10. Předžalobní upomínkou ze dne 3. 6. 2024 včetně dokladu o odeslání ze dne 4. 6. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby, a to ve lhůtě do 18. 6. 2024.

11. Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, s tím, že žalovaná uhradila na dluh částku 184 Kč (vyplývá z přehledu plateb).

12. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

13. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (obč. zák.), v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), který stanoví, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

14. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

15. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

16. Podle § 39 odst. 1 obč. zák. je neplatným je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

17. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

18. Podle § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

19. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák., na základě které původní věřitel poskytl žalované částku 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli za poskytnutí této částky celkový poplatek ve výši 5 016 Kč. Celkovou dlužnou částku 11 016 Kč se žalovaná zavázala zaplatit v 60 týdenních splátkách po 184 Kč. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, uhradila toliko částku v celkové výši 184 Kč. Pohledávka, jež je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. o. z. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je tak v dané věci dána.

22. Žalovaná vystupovala ve smyslu § 52 obč. zák. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde o spotřebitelskou smlouvu (ve smlouvě není uvedeno její IČO či jiné údaje, z nichž by bylo možno dovodit souvislost s výkonem podnikatelské činnosti či samostatného výkonu povolání). Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

23. Jelikož k uzavření smlouvy o půjčce došlo po nabytí účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl právní předchůdce žalobkyně povinen ve smyslu § 9 tohoto zákona před poskytnutí spotřebitelského úvěru s odbornou péčí zkoumat schopnost žalované úvěr splácet.

24. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., účinným od 25. 2. 2013, zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud si je vědom skutečnosti, že úprava § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění platném v době uzavření úvěrové smlouvy (do 24. 2. 213), ukládala věřiteli pouze povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit. Teprve zákonem č. 43/2013 Sb. bylo toto ustanovení s účinností od 25. 2. 2013 doplněno tak, že„ věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“. V projednávané věci byla smlouva uzavřena před nabytím účinnosti zákona č. 43/2013 Sb. Jak uvedl Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019„ k odpovědi na otázku, zda i podle právní úpravy před dotyčnou novelou bylo možné vyhodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného splnění uvedené povinnosti věřitelem za neplatnou - tedy bez toho, že by její neplatnost stanovil přímo zákon - je třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, jíž z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12, že„ nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná podle § 39 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům (spotřebitelům) neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval. Lze proto shrnout, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy“.

25. Předložené důkazy neprokazují, zda právní předchůdce žalobkyně zkoumal řádně úvěruschopnost žalované. V daném případě žalobkyně tvrdí, že právní předchůdce žalobkyně provedl s odbornou péčí posouzení úvěruschopnosti žalované. Ze zákaznické karty soud zjistil, že je zde uvedeno (zakřížkováno), že žalovaná bydlí v nájmu, vyživuje dvě nezletilé děti, je zaměstnána jako dělnice, že žadatelka doložila výplatní pásky, pracovní smlouvu, výměr podpory, nájemní smlouvu a SIPO s tím, její měsíční mzda činí 13 000 Kč, jiné příjmy 4 000 Kč, další příjmy domácnosti 11 000 Kč, běžné měsíční výdaje domácnosti jsou uvedeny ve výši 19 428 Kč, zbývající volné prostředky (použitelný měsíční příjem) představují částku 8 752 Kč.

26. V daném případě soud uzavřel, že samotné prohlášení žalované o majetkových poměrech, které není nijak objektivně doloženo, není pro řádné zkoumání úvěruschopnosti dostatečné. V předmětné zákaznické kartě pouze žalovaná deklaruje své majetkové a osobní poměry, jakékoliv další podklady, z nichž by soud mohl posoudit náležité zkoumání úvěruschopnosti, chybí. Závěr žalobkyně o tom, že je žalovaná schopna dostát svým povinnostem ze smlouvy, tak v řízení nebyl nijak objektivizován a prokázán. Tvrzení, že si od žalované před uzavřením smlouvy (při sepisování žádosti o úvěr) nechala původní věřitelka předložit doklady, nijak žalobkyně nedoložila. Myšlenkový proces, z něhož byla dovozena úvěruschopnost žalované, je proto nepřezkoumatelný. Co se týče výdajové stránky, tak pak údaje tvrzené žalovanou si právní předchůdkyně žalobkyně neověřila např. výpisem z účtu za určité období předcházející poskytnutí úvěru (např. za tři měsíce). Nadto soud podotýká, že z obsahu spisu nevyplývá, že (zda) si původní věřitelka obstarala výpisy z veřejně přístupných registrů, případně z jakých registrů si tyto výpisy učinila a k jakým závěrům dospěla. Proces přezkoumání úvěruschopnosti je myšlenkovým postupem, který je možné objektivizovat a přezkoumat toliko předložením odpovídajících listin. Žalobkyně v tomto smyslu žádné listiny soudu nepředložila ani přes výzvy soudu.

27. Žalobkyně tedy neprokázala splnění povinnosti posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany poskytovatele úvěru. Nesplnila tedy své zákonné povinnosti ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a citované judikatury. Z toho důvodu je uzavřená smlouva od počátku absolutně neplatná pro rozpor se zákonem podle § 39 obč. zák. a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu.

28. Z důvodu neplatnosti smlouvy o půjčce posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 451 a následujících občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Účastníci neplatné smlouvy jsou povinni vydat navzájem poskytnuté plnění. Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobkyni částku 5 816 Kč (6 000 Kč – 184 Kč) s úrokem z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu prodlení počínající po uplynutí lhůty k plnění dle oznámení o postoupení pohledávky za přiměřeného použití domněnky dojití oznámení dle § 573 o. z. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

30. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky [číslo] bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.