11 C 293/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro 10 571,60 Kč / úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 23. 4. 2024 do 13. 5. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 660,27 Kč za období od 4. 3. 2023 do 11. 4. 2024, kapitalizovaného úroku ve výši 8 390 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč a částky 571,60 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech [číslo] [variabilní symbol], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 571,60 Kč z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 1. 2. 2023 mezi [právnická osoba] credit s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitel“ či„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou s tím, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 4. 2024.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala pasivní.

3. Protože účastníci řízení neměli námitky proti projednání věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”), bylo rozhodnuto ve věci rozsudkem bez nařízení ústního jednání.

4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Společnost Emma´s credit s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa], a žalovaná uzavřely dne 1. 2. 2023 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit do 3. 3. 2023 včetně poplatku ve výši 4 290 Kč, RPSN činila 1 718,72 %. Pro případ prodlení žalované s úhradou závazku bylo sjednáno právo právního předchůdce žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý započatý den prodlení a dále paušální náklady na upomínání (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]). V žádosti o úvěr je zaznamenáno, že žalovaná je zaměstnanec, její celkové měsíční příjmy činí 33 835 Kč, celkové měsíční výdaje činí 14 500 Kč (z toho na bydlení 1 500 Kč, ostatní výdaje – telefon, internet, jízdenka apod. 5 000 Kč, měsíční splátky bankovního úvěru 3 000 Kč, měsíční splátky nebankovních úvěrů 5 000 Kč), přičemž tyto shodné údaje jsou uvedeny i v listině nazvané Úvěruschopnost klienta k půjčce [číslo] kde jsou zaznamenány mimo jiné i výsledky lustrací žalované v rejstřících (zjištěno z žádosti o spotřebitelském úvěru [číslo] listiny nazvané Úvěruschopnost klienta k půjčce [číslo]). Původní věřitel žalované dne 1. 2. 2023 poskytnul a její účet uvedený ve smlouvě o úvěru částku 10 000 Kč (zjištěno z potvrzení o platbě). Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni neuhradila ničeho (bylo na žalované, aby případně tvrdila a prokázala opak; ta však byla procesně nečinná). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 4. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalované původním věřitelem oznámeno dopisem ze dne 26. 4. 2024, odeslaným 29. 4. 2024. V oznámení o postoupení byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení (zjištěno z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2022, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 4. 2024 včetně relevantní části přílohy, potvrzení o realizované úplatě za postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 4. 2024, poštovního podacího archu). Žalovaná byla o úhradu dlužné částky několikrát upomínána, avšak bezúspěšně (zjištěno z výzvy k úhradě ze dne 8. 3. 2023, 13. 3. 2023, 23. 3. 2023, ze dne 2. 4. 2023, předžalobní upomínky ze dne 12. 8. 2024).

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

18. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o úvěru musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ustanovení § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdce žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně poplatků a úroku splatit, a to do 3. 3. 2023. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně a včas neplnila, neuhradila ničeho (dle tvrzení žalobkyně; uvést tvrzení o případné úhradě a označit k němu důkazy bylo břemenem tvrzení i břemenem důkazním žalované). Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2022, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 4. 2024 včetně relevantního výňatku z přílohy. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno právním předchůdcem žalobkyně dopisem ze dne 26. 4. 2024.

21. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalované poskytl spotřebitelský úvěr, byť s odbornou péčí neposoudil její schopnost jako spotřebitele tento spotřebitelský úvěr splácet.

22. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

23. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, konstatoval:„ …odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka …“. V usnesení sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 pak Nejvyšší soud uzavřel:„ …věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků“.

24. Žalobkyně na výzvu soudu tvrdila, že její právní předchůdce (původní věřitel) provedl posouzení úvěruschopnosti žalované na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, že tedy řádně posoudil a prověřil bonitu žalované pro účely poskytnutí spotřebitelského úvěru žalované v požadované výši. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaná je zaměstnanec, její celkové měsíční příjmy činí 33 835 Kč, celkové měsíční výdaje činí 14 500 Kč (z toho na bydlení 1 500 Kč, ostatní výdaje – telefon, internet, jízdenka apod. 5 000 Kč, měsíční splátky bankovního úvěru 3 000 Kč, měsíční splátky nebankovních úvěrů 5 000 Kč). Právní předchůdce žalobkyně vycházel z tvrzení žalované o výši jejího měsíčního příjmu a měsíčních výdajů. V případě žalované ani není tvrzeno, že její poměry byly právním předchůdcem žalobkyně blíže zjišťovány, natož ověřovány. Původní věřitel uvažoval jenom s tvrzením žalované. Přitom lze mít za to, že celkové náklady na bydlení jsou podhodnocené a nevěrohodné. Původní věřitel si tedy informace poskytnuté žalovanou nikterak neověřil. Zcela pak zřejmě ignoroval již v té době existující zadlužení žalované, která v žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že splácí bankovní i nebankovní úvěr (úvěry). I kontrolou v databázi EUCB původní věřitel zjistil, že celkový počet čerpaných půjček žalovanou je čtyři. Reálně tak právní předchůdce žalobkyně nemohl získat představu o majetkové situaci žalované. Myšlenkový proces, z něhož byla dovozena úvěruschopnost žalované, je proto nepřezkoumatelný.

25. Podle názoru soudu tak právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s řádnou péčí v souladu s § 86 ZoSÚ. Smlouva o úvěru je proto ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, a to absolutně dle § 588 občanského zákoníku, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.

26. S ohledem na shora uvedené se žalobkyně nemůže domáhat plnění sjednaných v posuzované úvěrové smlouvě. Jelikož se však žalované dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou řádně dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Žalované se na základě neplatné smlouvy dostalo plnění ve výši 10 000 Kč, na tento dluh žalovaná nezaplatila ničeho (bylo na žalované, aby případně tvrdila a prokazovala, že poskytnutou částku uhradila nebo že její závazek zanikl z jiného důvodu), je tak povinna vrátit žalobkyni částku 10 000 Kč. Všechna ostatní plnění žalobkyně požaduje podle neplatné smlouvy, a proto v této části soud žalobu zamítnul.

27. Soud přiznal žalobkyni i úrok z prodlení z přiznané částky podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 občanského zákoníku. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaná dostala až poté, co byla k zaplacení vyzvána, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. V případech bezdůvodného obohacení je tedy pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu poprvé prokazatelně žalované odeslal právní předchůdce žalobkyně prostřednictvím pošty dne 29. 4. 2024. Žalobkyně tak má právo na úrok z prodlení v zákonné sazbě od data 14. 5. 2024, tj. po uplynutí lhůty splatnosti stanovené v dopise ze dne 26. 4. 2024 (výzva k úhradě byla při obvyklém chodu věcí a při zohlednění § 573 o. z. žalované doručena dne 3. 5. 2024, 10ti denní lhůta tak uplynula dne 13. 5. 2024). Ve zbývající části požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. Pro úplnost v souvislosti se závěrem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud uvádí, že přiměřenost lhůty stanovené ve výzvě k úhradě (která byla součástí oznámení o postoupení pohledávky) bez dalšího plyne z toho, že ji stanovil sám původní věřitel a žalovaná proti této lhůtě nikterak neprotestovala, a to ani z hlediska ustanovení § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Lze tak zkonstatovat, že nereagovala-li žalovaná nikterak na tuto výzvu k plnění, neuplatnila ani svoji námitku nepřiměřenosti (vzhledem k jeho možnostem) věřitelem navrhované lhůty k plnění. Tuto námitku pak žalovaná nevznesla ani v rámci předmětného řízení, když po celou dobu zůstala procesně nečinná.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že procesně úspěšnější žalované (soud přitom zvažoval i žalované příslušenství) v řízení dle obsahu spisu náklady nevznikly.

30. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky [číslo] bodu 2, ve spojení s položkou 1, bodu 1 Sazebníku soudních poplatků.