11 C 306/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro 29 625 Kč / vyúčtování služeb

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 29 625 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 625 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 7 774 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 29 625 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná byla do 2. 5. 2023 vlastníkem bytové jednotky [číslo] nacházející se v domě [adresa], spolu se spoluvlastnickým podílem na domu a pozemku o velikosti spoluvlastnického podílu [číslo], v ulici [anonymizováno], vše zapsáno pro [katastrální uzemí] úřadu pro [územní celek], [stát. instituce] (dále též jen„ bytová jednotka“). Žalovaná byla povinna mimo jiné hradit nedoplatky za vyúčtování služeb záloh na služby spojené s užíváním bytu dle vyúčtování. Žalovaná se dostala do prodlení s placením nedoplatku vyúčtování služeb za rok 2023, tedy za období od 1. 1. 2023 do 1. 5. 2023, a to ve výši 29 625 Kč, přičemž nedoplatek byl splatný ke dni 31. 8. 2024. Žalovaná ničeho neuhradila, ačkoliv byla žalobcem vyzývána.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala pasivní.

3. Jelikož žalobce je právnickou osobou se sídlem v České republice, ale žalovaná je státním příslušníkem Ruské federace, poměr mezi účastníky je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se vztah účastníků řídí. Ve smyslu § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, soud při hledání odpovědí na shora uvedené otázky vycházel z přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie, když dospěl k závěru, že nadále závaznou Smlouvu mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik, o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, ze dne 16. 5. 1983 (uveřejněná pod [číslo] Sb. m. s.) nelze pro absenci dotčené úpravy užít. Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaná má bydliště v České republice, a proto má zdejší soud pravomoc tuto věc rozhodnout. Soud pak per analogiam podle čl. 4 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dospěl k závěru, že bude věc posuzovat podle českého právního řádu.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Jelikož žalovaná ničeho nenamítala, provedl soud k důkazu listiny předložené žalobcem a na základě těchto listin má za prokázaná tvrzení uvedená v žalobě. Konkrétně soud z těchto důkazů zjistil:

6. Z informace o jednotce a vyrozumění o provedení vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp. zn. V [číslo] [rok] [číslo] soud zjistil, že žalovaná byla do 2. 5. 2023 vlastníkem předmětné bytové jednotky.

7. Z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za bytovou jednotku za rok 2023 ([variabilní symbol]) ze dne 22. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalované byl vyúčtován nedoplatek za období od 1. 1. 2023 do 1. 5. 2023 ve výši 29 625 Kč.

8. Z přehledu předpisů a plateb vztahujícímu se k předmětné jednotce soud zjistil výši nedoplatku žalované splatného ke dni 31. 8. 2024 ve výši 29 625 Kč.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 9. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 19. 9. 2024 se podává, že žalobce vyzýval žalovanou k zaplacení dluhu.

10. Vzhledem ke skutečnosti, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění učiněná soudem z důkazů shora uvedených neodporují, odkazuje soud na tato dílčí zjištění jako na závěr o skutkovém stavu ve věci samé.

11. Podle § 1194 odst. 1 věty první před středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“), je společenství vlastníků právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku.

12. Podle § 1194 odst. 2 věta první občanského zákoníku je členství ve společenství vlastníků neoddělitelně spojeno s vlastnictvím jednotky.

13. Podle ustanovení § 1180 odst. 1 občanského zákoníku nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Slouží-li některá ze společných částí jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, stanoví se výše příspěvku i se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění této části a rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.

14. Dle § 1181 odst. 1 občanského zákoníku vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období.

15. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na výše citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaná jako vlastník bytové jednotky v žalovaném období porušila své povinnosti vyplývající z citovaných ustanovení občanského zákoníku a řádně neuhradila vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním bytu. Pokud jde o přiznaný úrok z prodlení z dlužné částky, soud o něm rozhodl co do základu a co do výše s poukazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 774 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 482 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 29 625 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 200 Kč ve výši 1 092 Kč.