11 C 342/2023

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro výživné nerozvedené manželky

I. Žalovaný je povinen přispět na výživu žalobkyně částkou ve výši 2 000 Kč měsíčně za dobu od 29. 8. 2023 do 4. 3. 2024.

II. Nedoplatek na výživném za dobu od 29. 8. 2023 do 4. 3. 2024 ve výši 12 467 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 500 Kč, splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karlových Varech soudní poplatek z podané žaloby ve výši 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet [číslo] [variabilní symbol].

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 8. 2023 a následně opravenou (doplněnou) podáním ze dne 11. 10. 2023, ze dne 11. 12. 2023 a ze dne 10. 1. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, aby soud uložil žalovanému povinnost hradit žalobkyni výživné na nerozvedenou manželku, a to ode dne podání žaloby částkou 2 000 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnila tím, že 12. 8. 2023 s dětmi od manžela odešla. Od této doby ji manžel neposkytoval žádnou obživu a kromě 5 000 Kč měsíčně jí nic jiného nedával. Žalobkyně je doma s nezletilými dětmi, rodičovský příspěvek v ČR jí byl zamítnut, rodičovský příspěvek ze Spolkové republiky Německo v celkové výši 3 000 EUR byl vyplacen na účet manžela (na přelomu listopadu, prosince roku 2023), který jí tuto částku následně předal. Uvedla, že manžel dosahuje příjmu minimálně ve výši 38 000 Kč měsíčně, je vlastníkem rodinného domu na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně]. Tzv. Kindergeld (přídavky na dítě ve Spolkové republice Německo) byly připsány na účet žalovaného, přičemž žalobkyni není známa částka ani to, kdy přesně byly tyto dávky žalovanému vyplaceny. Dále uvedla, že pobírá měsíční příspěvek na živobytí ve výši 5 930 Kč zpětně od srpna 2023 a od listopadu 2023 doplatek na bydlení ve výši 6 347 Kč. Měsíční výdaje na bydlení činí nájemné 5 251 Kč a výdaje za energie 4 500 Kč, ostatní měsíční výdaje za potraviny, drogistické potřeby, náklady na dopravu činí zhruba 6 750 Kč, poplatek za mobilní tarif je 448,90 Kč. Na soudním jednání konaném dne 10. 4. 2024 doplnila, že od října 2023 již pobírá rodičovský příspěvek v České republice, a to ve výši 7 000 Kč měsíčně. Co se týče jejího bydlení, tak upřesnila, že u své matky bydlela až do ledna 2024, když nájemní byt, který si pronajala od města Nejdek od listopadu 2023, musela nejprve připravit k nastěhování s dětmi, nastěhovala se v únoru 2024 Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, na jeden rok. Konstatovala, že nevlastní žádné nemovité věci, vlastní osobní automobil Suzuki Ignis, rok výroku 2004, žádné jiné movité věci vyšší hodnoty nevlastní.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Ke svým majetkovým poměrům uvedl, že vlastní rodinný dům na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], osobní automobil Volkswagen Transport, rok výroby 2004 a motocykl Suzuki GN 125 rok výroby 1997. Měsíční příjem konstatoval 2 000 EUR, tedy okolo 48 000 Kč dle kurzu, měsíční výdaje vyčíslil částkou v celkové výši 44 507 Kč (195 Kč sipo, 400 Kč životní pojištění, 650 Kč telefon, 1 090 Kč internet, 1 430 Kč elektřina, 4 370 Kč plyn, 1 500 Kč krmení pro psa, 1 000 Kč splátka motorky, 1 098 Kč Modrá pyramida půjčka od Komerční banky, 2 790 Kč Modrá pyramida půjčka od Komerční banky, 4 000 Kč úvěr od České spořitelny, 5 000 Kč půjčka od rodičů, 10 000 Kč výživné dětí [jméno] a [anonymizováno], 11 000 Kč cesta do práce - doprava a oprava). Na soudním jednání konaném dne 10. 4. 2024 upřesnil, že příjem okolo 2 000 EUR měl jen do ledna 2024, v únoru 2024 měl příjem pouze 500 EUR a od března 2024 měl příjem 1 700 EUR. Uvedl, že veškeré půjčky, resp. úvěry, které splácí, byly použity na pořízení či na rekonstrukci jeho rodinného domu. Tento rodinný dům obýval a obývá sám (se psem), jedná se o rodinný dům o rozloze cca 100 m2, dvoupatrový s dispozicí 5+1. Motorku si pořídil někdy v září, říjnu roku 2023 za 20 000 Kč, tuto splácí. Dále konstatoval, že mu byly dne 13. 11. 2023 na jeho účet vyplaceny tzv. Kindergeld (přídavky na dítě ve Spolkové republice Německo) v částce 3 500 EUR, tyto finanční prostředky použil na placení výdajů. Upozorňoval na skutečnost, že v současné době nemá dostatek finančních prostředků, aby mohl ještě navíc platit výživné žalobkyni, případně by mohl splácet maximálně 500 Kč měsíčně.

3. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž z provedených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Z oddacího listu bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 1. 9. 2018 v Nejdku. Z rodných listů soud zjistil, že účastníci jsou rodiče dětí, a to nezl. [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], a nezl. [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], mají tedy vůči těmto dětem vyživovací povinnost. Z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. 11. 2023, č. j. 22 Nc 7438/2023-48, vyplývá, že nezletilé děti účastníků byly svěřeny do péče matky a otci byla uložena povinnost platit na výživu nezletilého [jméno] měsíčně částku 5 000 Kč a na výživu nezletilé [jméno] měsíčně částku 5 000 Kč, s účinností od 13. 8. 2023. Mezi účastníky bylo nesporné, že v rozhodném období žalovaný stanovené výživné na nezletilé děti platil žalobkyni pravidelně. Z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 14. 2. 2024, č. j. 11 C 320/2023-29, se podává, že manželství účastníků bylo rozvedeno. Rozsudek o rozvodu manželství nabyl právní moci dne 4. 3. 2024.

5. Z oznámení Úřadu práce České republiky – Krajský pobočka v Karlových Varech ze dne 19. 7. 2023, se podává, že žalobkyni zanikl od měsíce prosince 2022 nárok na rodičovský příspěvek.

6. Z dopisu okresního úřadu zemského okresu Vogtland v Německu (odboru zdravotnictví a sociálních věcí) ze dne 14. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyni bylo sděleno, že jí bude na její dítě [jméno] [celé jméno žalobkyně] poskytnut rodičovský příspěvek za období od 4. 12. 2022 do 3. 10. 2023, a to ve výši 300 EUR měsíčně, tj. celkem ve výši 3 000 EUR.

7. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný v prosinci 2023 vyplatil žalobkyni rodičovský příspěvek ze Spolkové republiky Německo v celkové výši 3 000 EUR za období od 4. 12. 2022 do 3. 10. 2023, že žalobkyně od října 2023 pobírá rodičovský příspěvek v ČR ve výši 7 000 Kč měsíčně a že žalovanému byla na jeho účet dne vyplacena dávka tzv. Kindergeld ve výši 3 500 EUR, přičemž tuto částku žalovaný použil na své výdaje.

8. Z oznámení Úřadu práce ČR – kraj. pobočka v Karlových Varech ze dne 14. 11. 2023 a rozhodnutí Úřadu práce ČR – kraj. pobočka v Karlových Varech ze dne 22. 11. 2023 bylo zjištěno, že v období od srpna do listopadu 2023 pobírala žalobkyně příspěvek na živobytí 4 430 Kč měsíčně, od listopadu 2023 pobírala příspěvek na živobytí 5 930 Kč měsíčně a doplatek na bydlení ve výši 6 347 Kč měsíčně.

9. Z části nájemní smlouvy na byt č. OISM/2023/0365 uzavřené mezi Městem Nejdek jako pronajímatelem a žalobkyní jako nájemcem, evidenčního listu nájemného platného od 1. 11. 2023, faktury č. PF- 2023 [číslo] ze dne 14. 11. 2023, rozpisem záloh na elektřinu a na plyn a rozhodnutí Úřadu práce ČR – kraj. pobočka v Karlových Varech ze dne 22. 11. 2023 vyplývá, že od listopadu 2023 má žalobkyně pronajatý byt o velikosti 2+1, nájemné včetně záloh na služby spojené s užíváním bytu činí 5 251 Kč měsíčně, zálohy na elektřinu a plyn činí celkem 4 500 Kč.

10. Z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 10. 11. 2023 je zřejmé, že žalovaná uhradila vyúčtování O2 ve výši 448,99 Kč.

11. Z výpisu z nahlížení do katastru nemovitostí – list vlastnictví [číslo] obec a katastrální území Nejdek, soud zjistil, že žalovaný je výlučným vlastníkem pozemku parc. St. [číslo] o výměře 174 m2, jehož součástí je budova [adresa], rodinný dům na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně].

12. Z výplatní pásky ze dne 4. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalovanému byla za září 2023 zaměstnavatelem ve Spolkové republice Německo vyplacena čistá mzda ve výši 2 052,43 EUR (přepočteno dle kurzu zhruba 50 000 Kč).

13. Z výpisu z účtu žalovaného za období prosinec 2023 se podávají významné měsíční výdaje žalovaného jím tvrzené v písemném vyjádření. Tyto výdaje včetně jejich výše, případně i účelu, žalobkyně učinila nespornými.

14. Podle § 697 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň.

15. Soud vzal v řízení za prokázané, že manželství účastníků trvalo od 1. 9. 2018 do 4. 3. 2024, kdy bylo soudem pravomocně rozvedeno. Po dobu trvání manželství tak měli účastníci jako manželé vzájemnou vyživovací povinnost dle ustanovení § 697 odst. 1 o. z.

16. Podle § 697 odst. 2 o. z. pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném. Jedná se o ustanovení § 910 až § 922 o. z.

17. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. V případě výživného mezi manžely je tento zákonný požadavek modifikován tak, že výživné lze přiznat i v případě, že oprávněný je schopen sám se živit, avšak není v jeho silách dosáhnout vlastním přičiněním shodné životní úrovně se svým manželem. Kritérium shodné životní úrovně obou manželů je pro přiznání výživného mezi manžely kritériem základním.

18. Podle § 913 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

19. Podle § 921 odst. 1 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

20. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného , právnická osoba, i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

21. Po zhodnocení všech shora uvedených skutkových závěrů v kontextu s citovanou právní úpravou soud dospěl závěru, že žaloba je zcela důvodná.

22. Soud předně konstatuje, že předpokladem pro přiznání výživného nerozvedenému manželu (zde manželce) je rozdílnost životních standardů manželů. Naproti tomu předpokladem pro přiznání takového výživného není skutečnost, že oprávněný manžel není schopen sám se živit a zajišťovat své potřeby (stav odkázanosti na výživu povinného ve smyslu § 911 o. z. se v případě tohoto druhu výživného nevyžaduje). Při posuzování existence stejného (či naopak rozdílného) životního standardu obou manželů je třeba brát ohled nejen na dosahované měsíční příjmy, ale je nutné brát v úvahu veškeré majetkové a osobní poměry oprávněného i povinného manžela. Institut výživného mezi manžely pak plní určitou dorovnávací funkci v případě, že by životní standard jednoho z manželů byl zřetelně odlišný (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2016, sp. zn. I. ÚS 2822/16). U výživného manželů podle § 697 o. z. je kritérium rozsahu výživného vymezeno tak, aby výživné zajistilo zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Nevychází se přitom z exaktního matematického modelu kalkulování příjmů a výdajů, ale hodnotí se oprávnění potřeby, možnosti obou manželů, které by měly být v zásadě stejné. Úplné rovnosti v matematickém smyslu dosáhnout nelze.

23. Účastníci v rozhodném období od 29. 8. 2023 do 4. 3. 2024 nevedli společnou domácnost, žalovaný žalobkyni ničeho nepřispíval. Oba účastníci mají dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem. Žalobkyně v posuzovaném období nedosahovala žádných příjmů ze zaměstnání či samostatné výdělečné činnosti, nepracovala z ospravedlnitelného důvodu péče o dvě nezletilé děti. Od srpna roku 2023 pobírala žalobkyně dávku příspěvek na živobytí ve výši 4 430 Kč měsíčně, která byla ode dne 1. 11. 2023 zvýšena na výši 5 930 Kč měsíčně. Od listopadu 2023 byl žalobkyni přiznán doplatek na bydlení ve výši 6 347 Kč měsíčně. Výživné pro nezletilé děti hrazené jejich otcem (žalovaným) soud při posuzování příjmů manželky (žalobkyně) nebral v úvahu, neboť se jedná o příjmy, které jsou účelově určeny na krytí potřeb dětí. Žalovaný žalobkyni předal v prosinci 2023 rodičovský příspěvek 3 000 EUR ze Spolkové republiky Německo za období od 4. 12. 2022 do 3. 10. 2023 (měsíční dávka rodičovského příspěvku činila 300 EUR). Od října 2023 pobírala žalobkyně rodičovský příspěvek v ČR ve výši 7 000 Kč měsíčně. Od listopadu 2023 má žalobkyně pronajatý byt o velikosti 2+1 na základě nájemní smlouvy, náklady na nájemné včetně záloh na služby spojené s užíváním bytu činí 5 251 Kč měsíčně, zálohy na elektřinu a plyn činí celkem 4 500 Kč měsíčně. Dále žalobkyně platí poplatek za mobilní tarif 448,90 Kč měsíčně. Kromě těchto výdajů žalobkyně uvedla výdaje na potraviny, drogistické potřeby a náklady na dopravu ve výši 6 780 Kč, přičemž takto stanovená výše se jeví soudu zcela přiměřená. Rozdíl mezi příjmy a výdaji žalobkyně činil do listopadu 2023 částku zhruba průměrně 4 350 Kč, od listopadu 2023 pak zhruba částku 2 300 Kč, přičemž žalobkyně neuvedla žádné výdaje na ošacení (s tím, že jí přispívá rodina). Žalovaný dosahoval v rozhodné době příjmu ze zaměstnání v Německu průměrně cca 42 880 Kč měsíčně (když soud ve výpočtu zohlednil příjem v měsíci únoru 2024 ve výši 500 EUR). Žalovaný však v rozhodném období dne 13. 11. 2023 obdržel na svůj účet tzv. Kindergeld ve výši 3 500 EUR, což v přepočtu dle kurzu je přibližně částka 84 000 Kč, což tedy za žalované období, které zasahuje do osmi kalendářních měsíců, činí částku cca 10 500 Kč na měsíc. Tyto prostředky přitom žalovaný použil na své výdaje, netvrdil, že by je použil pro potřeby svých dětí či potřeby celé rodiny. Měsíční výdaje žalovaného dosahovaly výše okolo 44 500 Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji tak v případě žalovaného činil zhruba 8 880 Kč. Soud k tomuto uvádí, že tzv. Kindergeld (přídavky na dítě ve Spolkové republice Německo) poskytnuté žalobci při svém výpočtu zohlednil, když peněžní prostředky tvořící dávku Kindergeld jsou německou veřejnoprávní úpravou pojímány jako prostředky vyplácené rodiči dítěte (zpravidla nezletilého) a mající kompenzovat výdaje a náklady, které jsou spojeny s plněním vyživovací povinnosti rodiče vůči dítěti, Kindergeld je finanční prostředek náležející rodiči, kterému je poskytován, Kindergeld slouží podpoře rodiny, přičemž zvýhodněna má být rodina, nikoliv jen jednotlivec, kterému se Kindergeld vyplácí (v podrobnostech k tomu srov. Nejvyšší soud sp. zn. 22 Cdo 3127/2020 ze dne 8. 2. 2022). Z uvedeného je zřejmé, že co se týče pokrytí výdajů účastníků jejich příjmy, pak žalovaný měl měsíčně vyšší přebytek než žalobkyně. V této souvislosti je nutno navíc zdůraznit, že některé tvrzené měsíční výdaje žalovaného lze označit za výdaje na volnočasové aktivity, koníčky (výdaje 1 000 Kč na splátku motorky, kterou si navíc žalovaný pořídil ze své vůle až v rozhodném období, 1 500 Kč na krmení pro psa), a zejména že značná část výdajů žalovaného souvisela s rodinným domem v jeho výlučném vlastnictví, ve kterém žalovaný bydlel a bydlí sám, když se jednalo o splátky půjček, resp. úvěrů poskytnutých na pořízení či rekonstrukci této jeho nemovitosti. Naopak, výdaje uváděné žalovanou neobsahovaly žádnou položku, kterou by bylo možno označit za zbytnou, stejně tak její výdaje nesouvisely s jejím výlučným vlastnictvím.

24. Ekonomické hledisko shora vyjádřené (rozdíl mezi výdaji a příjmy) však není jediným předpokladem pro vznik vyživovací povinnosti. Soud plně vyšel z ustálené judikatury, kdy zákonným kritériem rozsahu vyživovací povinnosti mezi manžely je požadavek, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná. Ze zákonného postulátu plyne implicite další hmotněprávní předpoklad vzniku práva na výživné mezi manžely, a sice rozdílná životní úroveň obou manželů. Jelikož manželé spolu nesdíleli rodinnou domácnost, soud posuzoval toto kritérium jen s přihlédnutím ke zcela konkrétním poměrům manželů, jež uvedli v průběhu řízení, a dospěl k závěru, že žalobkyní nejen tvrzená, ale v průběhu řízení i zjištěná životní úroveň nevykazuje identické znaky s životní úrovní žalovaného.

25. Žalobkyně nevlastnila v rozhodné době žádné nemovité věci, bydlela zpočátku u své matky a poté v nájemním bytě o velikosti 2 +1 společně s dvěma nezletilými dětmi. Naopak žalovaný byl (a je) výlučným vlastníkem většího rodinného domu s dispozicí 5+1 (včetně pozemku pod touto stavbou), ve kterém sám v rozhodném období bydlel a doposud bydlí. Na rozdíl od žalovaného tedy žalobkyně realizovala otázku bytovou pro sebe a nezletilé děti bydlením u své matky a později prostřednictvím nájemní smlouvy uzavřené na dobu určitou s městem Nejdek. Samotný tento vyšší standard bydlení žalovaného pak samozřejmě tvoří jeho životní úroveň.

26. Jak již bylo shora řečeno, obecně smyslem citovaného ustanovení § 697 o. z. o vyživovací povinnosti mezi manžely je zajistit stejnou hmotnou a kulturní úroveň oběma manželům. Předpokladem pro uplatnění vyživovací povinnosti mezi manžely postačuje situace, že oba jsou schopni zajišťovat své potřeby, ale v rozdílné míře (sdílení benefitů). Na požadavek stejného životního standardu obou manželů je pak nutno pohlížet s určitými korekcemi, když životní úroveň nelze posuzovat jen ve vztahu k dosahovaným měsíčním příjmům, ale je třeba vzít v úvahu všechny majetkové a osobní poměry, přičemž institut výživného mezi manžely pak plní určitou dorovnávací funkci v případě, že by životní standard jednoho z manželů byl zřetelně odlišný. V daném případě má soud za prokázané, že své potřeby uspokojovali účastníci v rozdílné míře, kdy jejich životní standard byl zřetelně odlišný. Pokud jde o rozhodné období (od podání žaloby), žalobkyně žila (a žije) sama se svými nezletilými dětmi, které jí byly svěřeny do péče, v nájemním bytě s nájemným ve výši 5 251 Kč + náklady na energie, když předtím do února 2024 bydlela u své matky. Vykonávala osobní péči o nezletilé děti, neměla žádný příjem ze zaměstnání či samostatné výdělečné činnosti, byla odkázána na rodičovský příspěvek, který ji navíc v případě příspěvku ze Spolkové republiky Německo za období od 4. 12. 2022 do 3. 10. 2023 žalovaný vyplatil až v prosinci 2023, a na dávky pomoci v hmotné nouzi. Žalobkyně hospodařila s nepoměrně menšími finančními prostředky měsíčně než žalovaný. Její situaci po celé období lze hodnotit jako značně nepříznivou, sotva postačující uspokojovat její základní potřeby. Oproti tomu žalovaný zůstal sám bydlet ve svém rodinném domě, jehož samotná velikost (a s tím související výše nákladů na provoz) a dispozice se jeví jako nadstandardní pro účely bydlení jedné osoby (byla to jeho svobodná vůle), přičemž v rozhodném období dosahoval průměrného čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání ve výši 42 880 Kč a na svůj účet obdržel v listopadu 2023 navíc jistě nezanedbatelnou částku cca 84 000 Kč (tzv. Kindergeld).

27. S ohledem na shora uvedené, tak soud shledává nárok žalobkyně plně po právu. Lze jednoznačně dospět k závěru, že hmotná a kulturní úroveň obou účastníků nebyla zásadně stejná, standard žalobkyně se stal zřetelně nižším, proto z pohledu ustanovení § 697 o. z. nastaly důvody pro přiznání výživného. Přiznané výživné pro žalobkyni v takovém případě tedy vyrovnává hmotnou a kulturní úroveň, jíž žalobkyně svými schopnostmi a možnostmi nedosahovala (a z ospravedlnitelného důvodu osobní péče o nezletilé děti dosahovat nemohla). Pokud jde pak o výši výživného, soud má za to, že požadované a přiznané výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně je zcela přiměřené a odpovídá zjištěným skutečnostem. V průběhu řízení pak nebylo žalovaným tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyně jako oprávněná se zachovala vůči povinnému - žalovanému hrubě, nevděčně, amorálně, ba přímo protiprávně (nevěra, na cti utrhání, pomluva, svévolné opuštění rodinné domácnosti, verbální útoky a jiné hrubé chování, domácí násilí apod.). Užití ustanovení o dobrých mravech tak v daném případě soud zcela vyloučil.

28. Soud tedy uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni za shora citované období na výživném celkem 12 467 Kč, a to prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 500 Kč, kdy výši soud stanovil s ohledem na souhlasné stanovisko žalobkyně, a to s odkazem na ustanovení § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.

29. Z hlediska bližší intepretace jednotlivých výroků to pro účastníky znamená, že žalovaný byl povinen v rozhodném období (od podání žaloby do právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků) přispívat na výživu žalobkyně měsíčně částkou 2 000 Kč. Jelikož v průběhu soudního řízení bylo manželství účastníků pravomocně rozvedeno ke dni 4. 3. 2024, rozhodoval soud nikoli o pravidelných měsíčních platbách výživného, neboť rozhodné období je ohraničeno daty od 29. 8. 2023 do 4. 3. 2024, ale pouze o nedoplatku na výživném vzniklým za uvedené období a o způsobu jeho zaplacení žalobkyni tak, jak uvádí výroková část tohoto rozsudku. Tím, že žalovaný na výživu žalobkyně za období od 29. 8. 2023 do 4. 3. 2024 ničím nepřispíval, musí nyní tedy uhradit jen dluh v celkové výši 12 467 Kč (200 Kč za 3 dny od 29. 8. 2023 do 31. 8. 2023 + 6 x 2 000 Kč + 267 Kč za 4 dny od 1. 3. 2024 do 4. 3. 2024), který je povinen uhradit žalobkyni ve splátkách po 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek (výrok II).

30. Výrok III je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, žádné náklady řízení nevznikly, od soudního poplatku byla osvobozena.

31. Výrok o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek z podané žaloby ve výši 500 Kč je odůvodněn § 11 odst. 2 písm. c) ve spojení s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., v platném znění, ve spojení s položkou 7 Sazebníku soudních poplatků, jež tvoří přílohu ke shora citovanému zákonu.