11 C 37/2023

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 27 433,11 Kč / dodávka elektřiny

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 433,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 3. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 550 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Svůj žalobní nárok odůvodňuje tak, že jakožto dodavatel poslední instance dodávala žalovanému do odběrného místa obec a číslo, obec, vedeného pod č. EAN OPM: číslo, s tím, že žalovanému zajistila dodávku elektřiny v režimu dodavatele poslední instance poté, co jeho původní dodavatel ztratil možnost obchodovat s elektřinou. Za období od 14. 10. 2021 do 9. 1. 2022 vystavila žalobkyně žalovanému fakturu za sdružené služby dodávky elektřiny číslo ze dne 19. 1. 2022 s datem splatnosti 2. 2. 2022 znějící na částku 27 433,11 Kč. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni ke dni podání žaloby neuhradil ani zčásti.

2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud ve věci k důkazu pouze listiny, které předložila žalobkyně. Z konečného vyúčtování za elektřinu číslo ze dne 19. 1. 2022 bylo zjištěno, že za období od 14. 10. 2021 do 9. 1. 2022 vystavila žalobkyně žalovanému fakturu za spotřebovanou elektřinu a služby s datem splatnosti 2. 2. 2022 znějící na částku 27 433,11 Kč. Z výzvy k plnění ze dne 14. 11. 2022 a podacího archu ze dne 14. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzývala žalovaného k uhrazení dlužné částky za odebranou elektřinu. Žalovaný z tohoto titulu ničeho neuhradil.

5. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

7. Podle § 12a odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění do 31. 12. 2021 (dále jen„ energetický zákon“), je dodavatelem poslední instance uvnitř vymezeného území držitele licence na distribuci elektřiny nebo plynu, jehož zařízení je připojeno k přenosové nebo k přepravní soustavě, držitel licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem, který je nebo byl součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele nebo vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, jako je držitel licence na distribuci elektřiny nebo na distribuci plynu ve vymezeném území, kde se nachází odběrné místo.

8. Podle § 12a odst. 2 energetického zákona dodává dodavatel poslední instance elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel elektřiny nebo plynu pozbyl oprávnění nebo jako subjekt zúčtování nesplňuje finanční podmínky zúčtování odchylek nebo v případě dodávky elektřiny na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny nemá zajištěnu související službu v elektroenergetice nebo v případě dodávky plynu na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu nemá zajištěnu související službu v plynárenství. Tato povinnost vzniká dnem, kdy operátor trhu oznámí dodavateli poslední instance registrační číslo odběrného místa dotčeného zákazníka, v němž nikdo neodpovídá za odchylku, trvá nejdéle 6 měsíců a nevztahuje se na zákazníka, jehož spotřeba plynu za posledních 12 měsíců byla vyšší než 630 MWh.

9. Dle § 12a odst. 8 energetického zákona okamžikem zahájení dodávky elektřiny nebo plynu dodavatelem poslední instance jsou ukončeny dodávky elektřiny nebo plynu původním dodavatelem zákazníkovi.

10. Dle § 28 odst. 2 písm. j) energetického zákona zákazník je povinen uhradit dodavateli poslední instance dodávku elektřiny podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky.

11. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Vycházel přitom z toho, že právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným vznikl ex lege, tedy ze zákona, který nejenže v definovaných situacích ukládá dodavateli poslední instance povinnost zákazníkovi dodávku elektřiny zajistit, ale také zcela zřetelně zakotvuje povinnost zákazníka za dodávku elektřiny zaplatit. V daném případě žalobkyně coby dodavatel poslední instance dodávala za naplnění podmínek a postupem dle § 12a energetického zákona žalovanému ve výše uvedeném období a do shora specifikovaného odběrného místa elektřinu, jejíž dodávku následně vyfakturovala. Žalovaný oproti tomu svou povinnost včas a řádně uhradit cenu dodávky elektřiny nesplnil, a to ani zčásti.

13. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl s placením dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 550 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 098 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 433,11 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.