11 C 402/2023

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] pro zřízení nezbytné cesty

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zřízení nezbytné cesty, a to formou služebnosti chůze přes pozemek parc. [číslo] – trvalý travní porost v katastrálním území Abertamy, obec Abertamy, zapsané na [list vlastnictví] v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu [číslo] 2024, vyhotoveném [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], a to ve prospěch každého vlastníka pozemku parc. [číslo] – trvalý travní porost v katastrálním území Abertamy, obec Abertamy, zapsané na [list vlastnictví] v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, a to za náhradu ve výši 250 Kč ročně, s první platbou do 3 dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 21 003,77 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

1. Žalobkyně se podanou žalobou, po jejích změnách, které byly soudem připuštěny, domáhala po žalovaném zřízení nezbytné cesty, a to formou služebnosti chůze přes pozemek parc. [číslo] – trvalý travní porost v katastrálním území Abertamy, obec Abertamy, zapsané na [list vlastnictví] v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary (dále též jen„ pozemek žalovaného“), v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu [číslo] 2024, a to ve prospěch každého vlastníka pozemku parc. [číslo] – trvalý travní porost v katastrálním území Abertamy, obec Abertamy, zapsané na [list vlastnictví] v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, a to za náhradu ve výši 250 Kč ročně. Uvedla, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] – trvalý travní porost v katastrálním území Abertamy, obec Abertamy, zapsané na [list vlastnictví] v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště , jméno FO, (dále též jen„ pozemek žalobkyně“). Dne 31. 1. 2023 byla mezi žalobkyní a Českou republikou - Státním pozemkovým úřadem uzavřena nájemní smlouva [číslo] týkající se části pozemku parc. [číslo] (původně evidovaného jako parc. [číslo]), trvalý travní porost o výměře 36 m2, v katastrálním území Abertamy, obec Abertamy Touto smlouvou přenechal Státní pozemkový úřad jako pronajímatel část pozemku žalobkyni jako nájemci za účelem přístupu k nemovitosti ve vlastnictví nájemce (s účinností od 1. 2. 2023). Žalovaný nabyl pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] na základě smlouvy o bezúplatném převodu pozemků [číslo] ze dne 2. 3. 2023 a platnost nájemní smlouvy přešla na žalovaného. Nájemní smlouva byla ze strany žalovaného vypovězena v souladu s ustanovením § 2231 občanského zákoníku. Žalobkyně tak ode dne 1. 12. 2023 (ke dni 30. 11. 2023 uplynula výpovědní lhůta) nemá přístup na svůj pozemek parc. [číslo] z pozemku parc. č. , hodnota, , ostatní komunikace, ve vlastnictví žalovaného. Návrh žalobkyně na prodej části pozemku parc. [číslo] o velikosti 36 m2 ze dne 26. 4. 2023 byl usnesením zastupitelstva města Abertamy [číslo] ze dne 13. 6. 2023 zamítnut. Stejně tak byl zamítnut návrh žalobkyně na uzavření nájemní smlouvy týkající se části pozemku žalovaného parc. [číslo]. Jelikož byl návrh na uzavření nájemní smlouvy k části pozemku žalovaného zamítnut, nemá žalobkyně z tohoto důvodu žádný přístup ke svému pozemku parc. [číslo] z veřejné komunikace. K využívání pozemku parc. [číslo] žalobkyně uvedla, že od doby nabytí pozemku žalobkyní v roce 2005 byl pozemek hospodářsky využíván na základě nájemní smlouvy paní [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa] (která do 30. 3. 2022 byla vlastníkem sousedního pozemku parc. č. st. 623 v k. ú. [obec]), a to k chovu hus a kachen. Žalobkyně tak na svůj pozemek vstupovala přes pozemek paní [jméno] [příjmení]. Poté, co sousední pozemek parc. č. St. 623 v k. ú. [obec] nabyla od paní [jméno] [příjmení] paní [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], která již neměla o pronájem pozemku žalobkyně zájem, ztratila žalobkyně přístup na svůj pozemek (přes pozemek parc. č. St. 623 v k.ú. [obec]). Žalobkyně uvedla, že v současné době předmětný pozemek neužívá. Žalobkyně plánuje využít tento pozemek pro stavbu rodinného domu pro své děti, vzhledem k tomu, že územně plánovací dokumentace umožňuje vyjmutí ze zemědělského půdního fondu, resp. právní předpisy umožňují změnu trvalého travního porostu na stavební parcelu (toto plánované využití pozemku tvrdila žalobkyně v souvislosti s původním žalobním petitem; po změně žaloby změnila tvrzení ohledně plánovaného využití pozemku – k tomu viz níže). Co se týče nabytí pozemku parc. [číslo] pak žalobkyně konstatovala, že jej nabyla s vědomím, že není spojen s veřejnou sítí komunikací, jednalo se o vydání (bezúplatný převod) pozemku na základě restitučního nároku. Na jednání žalobkyně zopakovala, že pozemek parc. [číslo] byl hospodářsky užíván od roku 2005, s finanční náhradou od roku 2008, tato situace skončila v roce 2022. Předmětný pozemek není oplocen od roku 2022, kdy nabyla pozemek parc. č. St. 623 paní [jméno] [příjmení] (od paní [jméno] [příjmení]). [příjmení] [jméno] [příjmení] oznámila žalobkyni, že o jeho užívání nemá zájem, pozemek začal být hospodářsky nevyužitý. V souvislosti se změnou žaloby (petitu) na jednání (kdy původně se žalobkyně domáhala zřízení nezbytné cesty formou služebnosti cesty bez omezení či limitů) žalobkyně uvedla, že potřeba žalobkyně na zřízení nezbytné cesty ve formě služebnosti chůze spočívá v údržbě pozemku, uskladnění dřeva a stavby plotu k ochraně uskladněného dřeva.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že uplatněný žalobní nárok neuznává, považuje jej za neoprávněný a neodůvodněný ve smyslu zákonných požadavků, na základě kterých je možné nucené omezení vlastnického práva. Navrhnul, aby žaloba byla zamítnuta. Upozorňoval, že žalobkyně nabyla pozemek parc. [číslo] vědomě s neexistujícím přístupem z veřejné cesty. Přístup z veřejné cesty k předmětnému pozemku si zajistila poprvé až ode dne 1. 2. 2023, a to ve formě nájmu. K dotčenému pozemku žalovaného uvádí, že se jedná o trvalý travní porost se způsobem ochrany spadající pod zemědělský půdní fond a také se nacházející v památkové zóně, tudíž podléhá rozsáhlým omezením. Následně žalovaný dodal, že žalobkyni byla nabídnuta směna pozemků (část pozemku parc. [číslo] o výměře 368 m2 ve vlastnictví města Abertamy za pozemek žalobkyně parc. [číslo] o stejné výměře). K tomuto návrhu se přitom žalobkyně dosud nevyjádřila a naopak zahájila předmětný spor. Ke změně žaloby (petitu), kdy žalobkyně nadále požadovala„ jen“ zřízení nezbytné cesty ve formě služebnosti chůze, žalovaný uvedl, že i nadále trvá na tom, že navrhovaný zásah do vlastnického práva žalovaného je nepřípustný.

3. Ke směně pozemků navrhované žalovaným žalobkyně na jednání uvedla, že navrhovaná směna je pro ni nepřijatelná z důvodu existence sloupu elektrického vedení v blízkosti pozemku, který by měla žalobkyně směnou na pozemek parc. [číslo] získat.

4. Z provedených důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti.

5. Výpisy z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] – trvalý travní porost v katastrálním území Abertamy, obec Abertamy, zapsané na [list vlastnictví] v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště , jméno FO, , a žalovaný je vlastníkem pozemku parc. [číslo] – trvalý travní porost (mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný nabyl tento pozemek od České republiky - Státního pozemkového úřadu) a pozemku parc. č. , hodnota, – místní komunikace, oba v katastrálním území Abertamy, obec Abertamy, zapsané na [list vlastnictví] v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště , jméno FO, . [příjmení] pozemku parc. č. St. 623 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, v katastrálním území Abertamy, obec Abertamy, zapsaného na [list vlastnictví] v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště , jméno FO, , je paní [jméno] [příjmení], která tento nabyla v roce 2022 od paní [jméno] [příjmení].

6. Z výřezu katastrální mapy soud zjistil, že předmětné pozemky žalobkyně a žalovaného jsou sousedními pozemky, pozemek žalovaného současně sousedí s pozemkem veřejné komunikace v jeho vlastnictví (parc. č. , hodnota, – ostatní komunikace). Pozemek žalobkyně (parc. [číslo]) nemá spojení s veřejnou komunikací (s pozemkem parc. č. , hodnota, ).

7. Z předložené části katastrální mapy – zákres územně plánovací dokumentace z roku 2011, je zřejmé, že pozemek žalobkyně se nachází v pásmu určeném k bytové výstavbě.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2005, přihlášky oprávněné osoby ze dne 21. 12. 2005 a z první strany smlouvy o převodu pozemků [číslo] se podává, že žalobkyně nabyla pozemek parc. [číslo] převodem od , právnická osoba, , a to podle ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, na základě nároku (pohledávky) – zůstatek restitučního nároku, který získala postoupením od osoby oprávněné ve smyslu § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, k vydání nemovitostí.

9. Mezi účastníky bylo nesporné, že pozemek žalobkyně byl užíván paní [jméno] [příjmení] historicky od 60. let 20. století, pozemek byl oplocen.

10. Z nájemní smlouvy mezi žalobkyní a paní [jméno] [příjmení], ukončení nájemní smlouvy mezi žalobkyní a paní [jméno] [příjmení] ze dne 29. 11. 2022, prohlášení o placení pronájmu ze dne 11. 5. 2024 a poštovních poukázek soud zjistil, že minimálně od roku 2008 užívala paní [jméno] [příjmení] pozemek žalobkyně z titulu nájmu, zřejmě za úplatu (původně, počínaje rokem 2008, platila paní [jméno] [příjmení] žalobkyni 1 000 Kč, v roce 2021 zaplatila částku 5 000 Kč), od 1. 1. 2022 pak na základě písemné nájemní smlouvy, kde nájemné bylo sjednáno ve výši 5 000 Kč ročně, která byla následně ukončena dohodou stran ke dni 31. 12. 2022.

11. Z geometrického plánu [číslo] 2024, vyhotoveného [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], se podává, že žalobkyně požaduje zřízení nezbytné cesty ve formě služebnosti chůze přes pozemek žalovaného parc. [číslo] o šíři cca 3 metry a délce zhruba 5 metrů.

12. Z nájemní smlouvy [číslo] ze dne 31. 1. 2023 soud zjistil, že touto smlouvou přenechala Česká republika - Státní pozemkový úřad jako pronajímatel část pozemku parc. [číslo] (pozn. nyní evidovaný jako [číslo]), trvalý travní porost o výměře 36 m2, v katastrálním území Abertamy, obec Abertamy, žalobkyni jako nájemci za účelem přístupu k nemovitosti ve vlastnictví nájemce. Smlouva byla uzavřena s účinností od 1. 2. 2023 na dobu neurčitou a článkem V smlouvy bylo stanoveno roční nájemné ve výši 500 Kč.

13. Z listiny vystavené a podepsané žalovaným, č. j. 782/2023, nazvané Nájemní smlouva [číslo] – Výpověď z nájemní smlouvy se podává, že žalovaný vypověděl nájemní smlouvu [číslo] ze dne 31. 1. 2023 s tím, že bude-li výpověď doručena do 31. 7. 2023, tak výpovědní lhůta začíná běžet od 1. 8. 2023 a končí dnem 31. 10. 2023, a pokud bude doručena po 31. 7. 2023, tak výpovědní lhůta začíná běžen od 1. 9. 2023 a končí dnem 30. 11. 2023.

14. Předžalobní výzvou ze dne 13. 10. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k uzavření nájemní smlouvy týkající se části pozemku parc. [číslo] o výměře 36 m2, a to za úplatu ve výši 500 Kč ročně.

15. Ze sdělení žalovaného ze dne 18. 10. 2023 ve spojení s jeho doplněním ze dne 31. 10. 2023 soud zjistil, že žalovaný žalobkyni na její výzvu k uzavření nájemní smlouvy písemně sdělil, že dle vydaného a platného územního plánu města Abertamy má vést částí města, mimo jiné i v pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], síť veřejné technické infrastruktury, přičemž je zájem města na tom, aby byl realizován rozvod technické infrastruktury, mimo jiné i v předmětném pozemku, nejdříve na jaře 2024. Dále konstatoval, že po realizaci této stavby technické infrastruktury se pokusí dořešit otázku požadovaného přístupu k pozemku parc. [číslo] z pozemku parc. č. , hodnota, za předpokladu souhlasné vůle zastupitelstva o formě a rozsahu takového přístupu.

16. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti, a to s ohledem na závěr uvedený níže.

17. Na základě shora provedených důkazů a nesporných tvrzení účastníků soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru:

18. Žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] který nabyla od , právnická osoba, ČR, žalovaný je vlastníkem pozemu parc. [číslo] který nabyl od Státního pozemkového úřadu. Pozemek žalobkyně není spojen s veřejnou komunikací (cestou), pozemek žalovaného, který s pozemkem žalobkyně sousedí (obklopuje ho ze tří stran) je spojen s veřejnou cestou parc. č. , hodnota, (tento pozemek – místní komunikace je rovněž ve vlastnictví žalovaného). Na pozemku žalobkyně od 60. let minulého století do konce roku 2022 hospodařila paní [jméno] [příjmení], jakožto předchozí vlastník pozemku parc. č. St. 623, který z jedné strany sousedí s pozemkem žalobkyně. [příjmení] [jméno] [příjmení] měla tento pozemek žalobkyně oplocený a užívala ho k chovu hus a kachen. Následně v roce 2022 pozemek parc. č. St. 623 nabyla od paní [jméno] [příjmení] paní [jméno] [příjmení], která neměla už zájem pozemek žalobkyně dále užívat (hospodařit na něm). Od konce roku 2022 tak pozemek žalobkyně není užíván (nehospodaří se na něm), ať už samotnou žalobkyní či případně třetí osobou (jejím nájemcem, pachtýřem), není oplocen. Žalobkyně měla s účinností od 1. 2. 2023 uzavřenou nájemní smlouvu na dobu neurčitou s předchozím vlastníkem (Státním pozemkovým úřadem) pozemku parc. [číslo] Touto smlouvou se Státní pozemkový úřad zavázal přenechat žalobkyni část pozemku parc. [číslo] (nyní parc. [číslo]) do užívání za účelem přístupu k nemovitosti žalobkyně a žalobkyně se zavázala platit pronajímateli roční nájemné ve výši 500 Kč. Tato nájemní smlouva byla ukončena ze strany žalovaného (jakožto nového vlastníka pozemku parc. [číslo]) výpovědí, ke dni 30. 11. 2023 uplynula výpovědní lhůta. Od prosince roku 2023 tak žalobkyně nemá přístup ke svému pozemku z veřejné komunikace. Účastníci se pokoušeli najít řešení dané situace (ze strany žalovaného byla navrhována směna pozemků), avšak doposud bez výsledku.

19. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

20. Dle § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. [příjmení] se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

21. Podle § 1029 odst. 1 občanského zákoníku, vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

22. Podle § 1029 odst. 2 občanského zákoníku může soud nezbytnou cestu povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

23. Podle § 1030 odst. 1 občanského zákoníku za nezbytnou cestu náleží úplata a odčinění újmy, není-li již kryto úplatou. Povolí-li se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata i zvýšené náklady na její údržbu.

24. Podle § 1032 odst. 1 občanského zákoníku soud nepovolí nezbytnou cestu a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.

25. Dle § 1274 odst. 1 občanského zákoníku služebnost stezky zakládá právo chodit po ní nebo se po ní dopravovat lidskou silou a právo, aby po stezce jiní přicházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo se lidskou silou dopravovali.

26. Podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Zřízení služebnosti nezbytné cesty je zásahem do vlastnického práva, které je jedním ze základních práv; ustanovení umožňující takový zásah nelze vykládat extenzivně.

27. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že podaná žaloba není důvodná.

28. Při zřizování nezbytné cesty rozhodnutím soudu je třeba dbát, aby právo vlastníka zatíženého pozemku bylo omezeno co možno nejméně. Soud se musí vždy řádně vypořádat s otázkou, zda je skutečně v daném případě nezbytně nutné nezbytnou cestu zřídit, ať už v podobě služebnosti, či v obligační formě. Soud může rozhodnout o povolení nezbytné cesty formou služebnosti chůze, jak požaduje žalobkyně (což odpovídá služebnosti stezky dle § 1274 občanského zákoníku, avšak v užším rozsahu tohoto práva – toliko striktně právo chůze/chodit), avšak jen za podmínek upravených v § 1029 odst. 1, 2 občanského zákoníku, tedy jen tehdy, jestliže vlastník nemůže nemovitou věc řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou. Jinými slovy, občanský zákoník vyžaduje ke zřízení nezbytné cesty naplnění dvou předpokladů: existenci nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či ji řádně užívat, a skutečnost, že tato nemovitost není dostatečně spojená s veřejnou cestou.

29. Soud se tedy nejprve zabýval naplněním první ze základních podmínek pro povolení nezbytné služební stezky přes pozemek žalovaného, a to nemožnost řádného hospodaření na předmětném pozemku žalobkyně či nemožnost jeho řádného užívání.

30. V projednávané věci bylo samotnou žalobkyní po celou dobu řízení tvrzeno (opakováno), že na předmětném pozemku žalobkyně v současné době (od konce roku 2022) nehospodaří ani žalobkyně ani případně třetí osoba (např. nájemce, pachtýř). V současné době tedy žalobkyně pozemek sama nikterak neužívá, ale ani jej nepřenechává k užívání nájemci či pachtýři (je tzv. ladem). Chybí tak v daném případě základní předpoklad pro povolení nezbytné cesty soudem, a to objektivní (nikoli subjektivní) potřeba vlastníka nemovitosti (zde pozemku) na zřízení nezbytné cesty z důvodu nemožnosti řádně jeho nemovitost (pozemek) užívat. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. , spisová značka, .

31. Skutečnost, že žalobkyně tvrdila, že v budoucnu chce svůj pozemek parc. [číslo] využít pro stavbu budovy k bydlení svých dětí (tento důvod, potřebu žalovaná tvrdila před změnou žaloby), pro uskladnění dřeva, pro stavbu plotu (tento důvod, potřebu tvrdila v souvislosti se změnou žaloby), není relevantní. Rozhodný pro soud je stav v době jeho rozhodování (srov. § 154 odst. 1 o. s. ř.).

32. Zásah do práva vlastníka pozemku zřízením nezbytné cesty ve formě služebnosti (nebo i nezbytné cesty formou obligace) přichází v úvahu pouze tehdy, má-li sloužit dlouhodobému účelu. Takový účel je naplněn zejména tehdy, má-li být přístup zřízen k již existující stavbě. K pouhému vybudování nové (zamýšlené) stavby však zřízení nezbytné cesty zpravidla sloužit nemůže. K tomu v podrobnostech srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, . Plánovaná stavba (rodinného domu či plotu) na pozemku žalobkyně tak zcela jistě není dostatečným důvodem pro zřízení nezbytné cesty přes pozemek žalovaného. [jméno] okolnost, že původně žalobkyně v řízení tvrdila, že hodlá (plánuje) na svém pozemku postavit dům na bydlení, avšak následně své tvrzení změnila tak, že na svém pozemku chce skladovat dřevo a postavit plot (k zabezpečení uskladněného dřeva), nenasvědčuje tomu, že by skutečně měla vážný úmysl v blízké budoucnosti na svém předmětném pozemku stavět konkrétní stavbu. Nelze v daném případě hovořit o tom, že by příprava tvrzené stavby již dosáhla určitého stupně.

33. Soud dále uvádí, že soud nemůže povolit nezbytnou cestu za situace, kdy právní řád poskytuje jiné prostředky, které jsou ve vztahu k vlastníku dotčeného pozemku méně invazivní a které jej méně omezují v jeho vlastnickém právu než zřízení nezbytné cesty. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. , spisová značka, .

34. Podle § 1021 občanského zákoníku umožní vlastník pozemku sousedovi vstup na tento pozemek v době, rozsahu a způsobem, které jsou nezbytné k údržbě sousedního pozemku nebo k hospodaření na něm, nelze-li tohoto účelu dosáhnout jinak. Nejde jen o jednorázové činnosti, ale také o činnosti, které se periodicky opakují.

35. Na mimořádné (jednorázové) situace, kdy je užití sousedního pozemku nezbytné pro provedení rozsáhlejších či závažnějších stavebních prací, pamatuje § 1022 občanského zákoníku, upravující užití sousedního pozemku pro zřízení, zbourání, opravu či obnovu stavby. Ačkoli jde o užití sousedního pozemku pro provedení konkrétních prací, samotné užití může být v závislosti na rozsahu těchto prací a době nezbytné k jejich provedení trvalejšího charakteru.

36. Mezi uvedenými instituty umožňujícími užití sousedního pozemku platí vztah subsidiarity, a to s ohledem na rozsah omezení práv vlastníka sousedního pozemku. Žalobě o povolení nezbytné cesty (§ 1029 občanského zákoníku) představující největší omezení proto nelze vyhovět, má-li být zřízena pouze pro účely zhotovení stavby (§ 1022 občanského zákoníku) nebo pro údržbu a obhospodařování nemovité věci v rozsahu spadajícím pod § 1021 občanského zákoníku. Jinými slovy, nezbytnou cestu nelze povolit, pokud lze dostatečný přístup získat podle § [číslo] či § 1022 občanského zákoníku - viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. , spisová značka, .

37. V předmětné věci se jedná o situaci, kdy v současné době žalobkyně pozemek neužívá, nehospodaří na něm (ani jej za tímto účelem např. nepronajímá třetí osobě). Přes navrhovaný povinný pozemek žalovaného, a to konkrétně i přes jeho část, která by měla být dotčena navrhovanou nezbytnou cestou ve formě služebností chůze, má být v blízké budoucnosti realizována stavba technické infrastruktury. Žalovaný přitom žalobkyni na její výzvu k uzavření nájemní smlouvy písemně sdělil, že po realizaci této stavby se pokusí dořešit otázku požadovaného přístupu k pozemku parc. [číslo] z pozemku parc. č. , hodnota, za předpokladu souhlasné vůle zastupitelstva o formě a rozsahu takového přístupu. Je tedy možné, že potřebný přístup žalobkyně na její pozemek bude v budoucnu vyřešen uzavřením nájemní smlouvy mezi účastníky.

38. Soud konstatuje, že žádnou akutní (palčivou) potřebu přístupu k pozemku parc. [číslo] z veřejné cesty žalobkyně v řízení netvrdila ani neprokazovala. Bude-li tedy po realizaci stavby technické infrastruktury na pozemku žalovaného na straně žalobkyně skutečně objektivní potřeba přístupu z veřejné komunikace na její pozemek z důvodu jeho řádného užívání (hospodaření na něm), pak pokud by připadalo v úvahu zajištění tohoto přístupu na základě smluvního vztahu mezi účastníky, nezbytnou cestu povolit nelze. I v minulosti přitom měla žalobkyně zajištěn přístup na svůj pozemek z veřejné komunikace formou nájmu (měla uzavřenou nájemní smlouvu s předchozím vlastníkem pozemku parc. [číslo] se Státním pozemkovým úřadem). Obligační (nájemní) forma tak byla evidentně pro žalobkyni ještě v roce 2023 dostatečná. Bez relevantního důvodu tak žalobkyně předmětnou žalobou požaduje větší (největší) omezení vlastnického práva žalovaného.

39. Co se týče žalobkyní tvrzené potřeby předmětný pozemek parc. [číslo] v budoucnu udržovat, případně užívat pro uskladnění dřeva, pak tento způsob užívání pozemku zcela jistě spadá pod běžnou údržbu a běžné hospodaření, které má na mysli § 1021 občanského zákoníku. Tvrzenému účelu by tak bylo přiměřené požadovat omezení vlastníka ve smyslu tohoto ustanovení. Obdobně pro tvrzený účel (potřebu) v budoucnu postavit plot (oplocení) pozemku žalobkyně by bylo zcela dostačující (adekvátní) omezení žalovaného upravené ustanovením § 1022 občanského zákoníku. Soud tedy uzavírá, že ke splnění účelu, pro nějž je zřízení nezbytné cesty ve formě služebnosti chůze žalobkyní žádáno (a to při respektu jejího práva řádně její pozemek užívat nebo obhospodařovat), by postačovalo jiné opatření, které by svým rozsahem, popřípadě intenzitou nebo časovým působením, vyhovělo požadavku co možná nejmenšího obtěžování či zasahování do práv vlastníka zatěžovaného pozemku (žalovaného).

40. Ze shora uvedeného tak vyplývá, že v poměrech projednávané věci nejsou dány podmínky pro povolení nezbytné cesty ve formě služebnosti chůze přes pozemek žalovaného parc. [číslo]. Soud proto žalobu v plném rozsahu s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení zamítl.

41. Soud se přitom nemusel již (pro nadbytečnost) zabývat tím, zda si žalobkyně nedostatek přístupu z veřejné cesty způsobila svou hrubou nedbalostí či nikoliv.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 003,77 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. c), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava věci, sepis sdělení k předžalobní výzvě ze dne 31. 10. 2023, sepis vyjádření k žalobě ze dne 12. 1. 2024, sepis vyjádření k replice žaloby ze dne 28. 3. 2024, dva úkony za účast na jednání dne 13. 5. 2024 za každé dvě započaté hodiny) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 13. 5. 2024 náhrada 558,49 Kč za 38 ujetých km v částce 358,49 Kč (42,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9 l [číslo] km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 358,49 Kč ve výši 3 645,28 Kč.