11 C 54/2026

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro 21 483 Kč / úvěr

I. Řízení se co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 13. 12. 2024 do zaplacení, co do částky 6 615 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 24. 11. 2024 do zaplacení a co do částky 5 868 Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč a částku 4 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 214 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení a 6 615 Kč (úroky, poplatky, smluvní pokuta) z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] s.r.o. a žalovanou a částky 4 000 Kč s úrokem z prodlení a 5 868 Kč (úroky, poplatky, smluvní pokuta) z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi týmiž účastníky.

2. Podáním ze dne 4. 3. 2026 vzala žalobkyně žalobu zpět co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 13. 12. 2024 do zaplacení, co do částky 6 615 Kč (úroky, poplatky, smluvní pokuta), co do úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 24. 11. 2024 do zaplacení a co do částky 5 868 Kč (úroky, poplatky, smluvní pokuta). Soud v navrhovaném rozsahu řízení podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský osudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve výroku I. rozsudku zastavil. Předmětem řízení zůstaly pouze jistiny úvěrů ve výši 5 000 Kč a 4 000 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala pasivní.

4. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání nevyjádřili. Současně byli poučeni, že se má v takovém případě za to, že jejich souhlas byl dán.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] s.r.o., IČO [číslo], a žalovanou byla dne 12. 11. 2024 uzavřena distančním způsobem smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit do 12. 12. 2024. Poskytnutý úvěr byla žalovaná povinna vrátit včetně úroku ve výši 150 Kč a poplatku za úvěr ve výši 1 800 Kč RPSN přitom činila 5395,58 %. Pro případ prodlení žalované s úhradou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, jednorázový poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatky za upomínky - 30 Kč SMS upomínka, 50 Kč upomínka e-mailem a 500 Kč písemná upomínka, a dále náklady spojené s mimosoudním vymáháním – 700 Kč při prodlení delším 16 dnů, poté 500 Kč. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ničeho neuhradila, přičemž byla opakovaně upomínána. Žalobkyně vyčíslila dluh žalované ze smlouvy o úvěru [číslo] částkou 5 000 Kč na jistině, částkou 150 Kč na úroku, částkou 1 800 Kč na poplatku za úvěr, částkou 700 Kč na poplatku za administraci prodlení, částkou 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv, částkou 1 000 Kč za písemné upomínky a částkou 2 165 Kč na smluvní pokutě. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] s.r.o., IČO [číslo], a žalovanou byla dále dne 24. 10. 2024 uzavřena distančním způsobem smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit do 23. 11. 2024. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit do 23. 11. 2024. Poskytnutý úvěr byla žalovaná povinna vrátit včetně úroku ve výši 120 Kč a poplatku za úvěr ve výši 1 440 Kč RPSN přitom činila 5395,58 %. Pro případ prodlení žalované s úhradou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, jednorázový poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatky za upomínky - 30 Kč SMS upomínka, 50 Kč upomínka e-mailem a 500 Kč písemná upomínka, a dále náklady spojené s mimosoudním vymáháním – 700 Kč při prodlení delším 16 dnů, poté 500 Kč. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ničeho neuhradila, přičemž byla opakovaně upomínána. Žalobkyně vyčíslila dluh žalované ze smlouvy o úvěru [číslo] částkou 4 000 Kč na jistině, částkou 120 Kč na úroku, částkou 1 440 Kč na poplatku za úvěr, částkou 700 Kč na poplatku za administraci prodlení, částkou 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv, částkou 1 000 Kč za písemné upomínky a částkou 1 808 Kč na smluvní pokutě. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 2. 2025 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávky za žalovanou [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], která je tentýž den smlouvou o postoupení pohledávek postoupila na žalobkyni. Dne 4. 2. 2026 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu k plnění ve lhůtě do 7 dnů.

7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě kterých právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 5 000 Kč a 4 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto úvěry včetně úroků a poplatků za úvěr splatit ve lhůtě jednoho měsíce. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ničeho neuhradila, a tak žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou v souladu § 1879 občanského zákoníku postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnutého plnění.

15. Bez ohledu na skutečnost, že po částečném zpětvzetí žaloby zůstaly předmětem pouze jistiny poskytnutých úvěrů, zabýval se soud posouzením platnosti smluv a jejich jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, tak z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

16. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, žalobkyně v žalobě pouze obecně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovanou v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekuce a dále, že byla žalovaná povinna uvést výši svých měsíčních výdajů a příjmů. Vzhledem k tomu, že skutečnosti tvrzené žalobkyní nebyly ničím doloženy, vyzval soud žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení důkazů k tomu, zda, jakým způsobem a jaké získal právní předchůdce žalobkyně informace o schopnosti žalované splatit úvěr a jakým způsobem byly ověřeny příjmy a výdaje žalované. Žalobkyně na písemnou výzvu reagovala částečným zpětvzetím žaloby. S ohledem na uvedené nezbylo soudu než uzavřít, že před uzavřením smluv nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalované nebyla posouzena s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně porušil při uzavírání smlouvy § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, jsou úvěrové smlouvy dle § 588 občanského zákoníku absolutně neplatné. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby byla též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.

17. Pokud jde o zkoumání smluv z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu § 1813 až 1815 o. z. a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) soud dospěl k závěru, že smlouvy je nutné posoudit jako neplatné ve smyslu § 580 občanského zákoníku, a to z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran. RPSN ve výši téměř 6 000 % je v sazbě mnohonásobně přesahující obvyklé sazby při poskytování úvěrů, další poplatky a sankce spojené s prodlením mají následek, že dlužná částka přesahuje samotný poskytnutý úvěr. Jedná se tak o smlouvy zjevně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Jednotlivá ujednání posuzovaných smluv přitom nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smluv vedoucích ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Jedná se o smlouvy tzv.„ take it or leave“, tj. žalovaná vezme peníze oproti podpisu smlouvy, aniž by mezi stranami reálně proběhlo vyjednávání o obsahu jednotlivých práv a povinností.

18. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění, proto soud ve výroku II. rozsudku uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč a 4 000 Kč představující poskytnutá dosud nevrácená plnění.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch a neúspěch ve sporu obou účastníků byl přibližně stejný.

20. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 214 Kč vychází z § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.

2. Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1. b) Sazebníku částku 1 074 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 860 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 214 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.