11 C 60/2019

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem JUDr. Radkem Černovským ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro 464.278 Kč / náhrada škody

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 229.289 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do částky 2.850 Kč, se návrh zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 107.322 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, z toho částku 89.322 Kč se splatností k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – na účet Okresního soudu v Karlových Varech – na soudním poplatku částku 11.464,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem rozhodování soudu byl návrh žalobce ze 4. 3. 2019, kterým se domáhal zaplacení částky 464.278 Kč, představující ZSÚ žalobce v souvislosti s úrazem v areálu žalované ze 4. 3. 2016, a to včetně nezbytných nákladů na vynaložení jízdného na s tím související lékařská vyšetření a rehabilitace, poplatky v nemocnicích a zpracované znalecké posudky, resp. odborná vyjádření.

2. Podáním z 11. 3. 2021 vzal žalobce co do částky 232.139 Kč (následně upřesněno bez příslušenství, které nebylo předmětem původního návrhu) svůj návrh zpět, na což reagoval soud usnesením o částečném zastavení řízení, které vydal na svém jednání 25. 5. 2021. Je nepochybné, že tímto svým procesním úkonem žalobce reagoval na výsledek sporu vedeného u podepsaného soudu pod sp. zn. 11 C 43/2018, ve kterém bylo rovněž ve vztahu k úrazovému ději ze 4. 3. 2016, rozhodováno o nároku žalobce na zaplacení bolestného, když s právní mocí k 5. 2. 2021 bylo rozhodnuto i o míře spoluúčasti obou účastníků řízení na tomto úrazovém ději, jak bude následně blíže rozvedeno.

3. Žalovaná, přes výsledek sporu ve věci sp. zn. 11 C 43/2018, i nadále zpochybňovala míru svého spoluzavinění za úraz žalobce, domáhala se přezkoumání aktuálního stavu žalobce a revize závěrů znaleckého posudku soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] z 29. 6. 2017 [číslo] které se staly podkladem pro rozhodnutí soudu v uvedené věci s tím, že dostatečně nezohlednil zdravotní stav žalobce k datu zpracování posudku, nově pak vznesla i námitku podjatosti vůči osobě soudního znalce [jméno] [jméno], jehož odborné vyjádření v uvedené věci se stalo podkladem pro tvrzení žalobce o nedostatečném zajištění bezpečnosti na sjezdovce provozované žalovanou.

4. Přesto, že z pohledu soudu vznesla žalovaná námitku podjatosti vůči osobě znalce [jméno] [jméno] opožděně, neboť tak neučinila ve věci sp. zn. 11 C 43/2018, kde odvolací soud provedl dožádaný výslech znalce, soud z procesní opatrnosti na svém jednání dne 1. 10. 2021 tuto námitku jako neodůvodněnou zamítl, a to s ohledem na vyjádření znalce z 8. 7. 2021 (založeno ve spise na č.l. 44 – 45 spisu). Na témže jednání důkazní návrhy strany žalované, k nimž nepřihlédl, a které tato učinila na koncentračním jednání dne 25. 5. 2021, zamítl jako nedůvodné, resp. nadbytečné, a to z důvodů, které budou níže uvedeny.

5. Jak již shora uvedeno, okolnosti úrazového děje žalobce v areálu žalované ze dne 4. 3. 2016 byly podrobně zjištěny v rámci řízení vedeného u podepsaného soudu pod sp. zn. 11 C 43/2018.

6. Jak plyne z rozsudku OS K. Vary č. j. 11 C 43/2018-128 z 14. 2. 2020, vzal soud tedy především za prokázané, že k úrazu žalobce došlo ve [anonymizováno] žalované dne 4. 3. 2016 (přes nesprávnou dataci záznamu o úrazu dnem 5. 3. 2016), a to konkrétně v dolní části modré sjezdovky lehké obtížnosti s převýšením 74 metrů při délce [číslo] metrů s označením 7b – [jméno] [příjmení], jak plyne z mapky založené na č.l. 23 spisu, když tomuto faktu odpovídá nejen účastnická výpověď žalobce, ale i výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] – manželky žalobce (přes drobné rozpory v těchto výpovědích, např. pokud se týká otázky, zda žalobce měl v době úrazu při sobě mobilní telefon či nikoliv), zejména pak skutečnost, že zdravotní poškození žalobce odpovídá jeho pádu do potoka z výšku cca 3 metry, pak plyne ze závěrů znaleckého posudku z 29. 6. 2017 [číslo] zpracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] z oboru zdravotnictví, odvětví orthopedie, specializace traumatologie a odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, jehož závěry znalec obhájil ve své výpovědi učiněné před dožádaným OS [obec] dne 29. 11. 2018. Žalobci popisovanému úrazovému ději, tedy pádu do koryta potoka, odpovídají i svědecké výpovědi obou na místě zasahujících záchranářů – členů horské služby, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], vycházející zároveň ze záznamu o zásahu [číslo] s tím, že v den úrazového děje bylo v dané lokalitě polojasno, beze srážek, mírný vítr, jak dále plyne i z meteorologické předpovědi v době rozhodné. Žalobce jako zákazník předmětného [anonymizováno] se při zakoupení jízdenky seznámil s jeho přepravními podmínkami a návštěvním řádem (viz příloha [číslo] spisu).

7. Jak již shora rovněž uvedeno, vlastní úrazový děj nikdo neviděl, což, jak plyne z výpovědi obou záchranářů, je logicky možné, s přihlédnutím k terénu v místě úrazu, které je zároveň málo frekventované, takže je nutno vycházet z popisu úrazového děje tak, jak jej učinil sám žalobce (tento se nepodařilo zpochybnit), tedy že k úrazu došlo v důsledku toho, že žalobce se nestačil vyhnout skupině osob na místě se nacházejících, a v důsledku toho řádně najet na mostek přes potok, což vedlo k jeho pádu do koryta tohoto potoka. Ve věci slyšení svědci, [příjmení] a [příjmení], uvedli, že, pokud si vzpomínají, měl žalobce jako příčinu úrazu uvést náhlou křeč v dolní končetině. Z lékařské dokumentace žalobce, s níž pracoval i shora označený znalec, však nic nenasvědčuje tomu, že by žalobce měl v době před úrazem problémy oběhového systému, naopak jeho zdravotní stav, s přihlédnutím k věku, byl velmi dobrý, z výpovědi žalobce i jeho manželky plyne, že byl celoživotním sportovcem a zkušeným lyžařem.

8. Pokud jde o druhou, a to zcela zásadní spornou skutečnost, tedy zda k úrazovému ději došlo v místě, které si vyžadovalo povinné označení jako atypické místo na sjezdovce, dospěl soud k závěru, že tomu tak bylo.

9. Soud k důkazu konstatoval soubor fotografií, odpovídající obsahu DVD, které měly prokazovat, že místo úrazu bylo řádně zajištěno ochrannými sítěmi, resp. matracemi. Pokud jde o označení tohoto místa jako místa atypického, sám jednatel žalované ve své účastnické výpovědi uvedl výslovně, že neví přesně, jak předmětné místo bylo v den, kdy k úrazu došlo, zabezpečeno, resp. označeno, s tím, že zpravidla byl před mostkem ve vzdálenosti cca 100 metrů umístěn výstražný vykřičník, jako prevence a upozornění na zúžení cesty, resp. překážku na cestě. Oba zasahující záchranáři pak v podstatě uvedli, že si na bližší označení místa nepamatují, což tedy platí i o jeho zabezpečení s tím, že stav místa úrazu nedoznal změn od okamžiku jejich zásahu do doby, kdy se na místo vrátili, s časovým odstupem, pořídit zde příslušnou fotodokumentaci. Mimoto svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že se dlouhodobě zajímá o otázky bezpečnosti v lyžařských areálech ČR, působí v roli jakéhosi metodika, a na toto téma také přednáší, i když připustil, že místo úrazu je svým způsobem rizikové, dle jeho názoru není jeho označení pro provozovatele areálu povinné. Vzhledem ke skutečnosti, že předložená dokumentace není přesně časově ohraničená, nepodařilo se straně žalované prokázat, že zde zachycený stav odpovídá místu úrazového děje v okamžiku úrazu žalobce, či fotografie toto místo zachycují v jiném časovém okamžiku, tedy později.

10. Soud se nemohl ztotožnit s tím, že není povinností žalované, jako provozovatele areálu, řádně označit a zabezpečit potenciálně rizikové místo, a to s ohledem na obsah ČSN [číslo] zabývající se otázkou značení a zabezpečení v zimním středisku, která pod bodem 5 rozlišuje zdroje typického a atypického nebezpečí, přičemž mezi zdroje atypického nebezpečí patří mj. pevné i dočasné překážky, nadjezdy i podjezdy, křížení sjezdových tratí a propasti a strmé úseky mimo tyto tratě, přičemž všechny zdroje atypického nebezpečí musí provozovatel areálu řádně zajistit opatřeními k bezpečnosti jeho provozu. Takovýmto místem je bezpochyby, z pohledu soudu, můstek přes vodní tok, resp. prudký a vysoký břeh koryta tohoto vodního toku. K obdobným závěrům došel ve svém odborném vyjádření i soudní znalec [jméno] [jméno] z oboru sport, odvětví bezpečnost účastníků na sjezdových tratí a posuzování prováděných činností z hlediska bezpečnosti provozu v oblasti lyžování z 13. 8. 2018, který ve svém odborném stanovisku z předmětné ČSN přímo vychází.

11. Pokud jde o poslední spornou otázku, tedy zda je dána příčinná souvislost mezi úrazovým dějem tvrzeným žalobcem a jeho aktuálním zdravotním stavem, soud v plném rozsahu vycházel ze shora označeného znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], jeho výpovědi před soudem a obsahu všech lékařských zpráv, které měl znalec k dispozici.

12. Shora uvedeným rozsudkem pak podepsaný soud zavázal žalovanou k zaplacení žalované částky žalobcem ve výši 20 %, když míru spoluzavinění žalobce na vzniku úrazu ze 4. 3. 2016 stanovil v rozsahu 80 %, žalované pak v rozsahu 20 %.

13. K včasnému odvolání obou účastníků řízení ve věci rozhodoval Krajský soud v Plzni, který svým rozsudkem z 20. 1. 2021 č. j. 18 Co 78/2020-173 změnil odvoláním napadený rozsudek soudu podepsaného tak, že žalovanou zavázal zaplatit žalobci žalovanou částku ve výši 50 %, když dospěl k závěru, že každý z účastníků se podílel na úrazovém ději ze 4. 3. 2016 ve stejném rozsahu. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu soud podepsaný vyjímá zejména následující:

14. V posuzované věci z provedeného dokazování vyplývá, že dne 4. 3. 2016 došlo v areálu žalované v dolní části sjezdovky označené 7b k pádu žalobce do koryta potoka a k jeho ošetření a převozu [příjmení] službou ČR. Žalobce předložil na jeho objednávku vypracovaný znalecký posudek [číslo] znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 29. 6. 2017, který ohodnotil bolestné za poškození zdraví v souvislosti s úrazem žalobce ze dne 4. 3. 2016 částkou 55 845 Kč. Žalobce také předložil odborné stanovisko [jméno] [jméno] ze dne 13. 8. 2018, z něhož vyplývá, že místo, které je ve fotodokumentaci označeno jako místo nehody, lze považovat dle normy ČSN [číslo] ed. 2 za zdroj atypického nebezpečí a mělo by být vhodným způsobem zabezpečeno provozovatelem lyžařského střediska. Žalovaná od počátku zpochybňovala vznik úrazu způsobem popisovaným žalobcem. Zdůraznila, že k úrazu došlo na sjezdové trati označené jako 7b lehké obtížnosti, kdy převýšení trati činí pouhých cca 70 metrů v délce 1 020 metrů. Dané místo v žádném případě nelze dle názoru žalované hodnotit jako nebezpečné co do možnosti vyjetí mimo trať a nebylo nutné instalovat jakákoliv opatření. Dle názoru odvolacího soudu však lze místo nehody považovat za zdroj atypického nebezpečí ve smyslu bodu 5 ČSN [číslo] ed. 2, který rozlišuje zdroje typického a atypického nebezpečí. Mezi zdroje atypického nebezpečí patří mj. křížení sjezdových tratí s jinou sjezdovou tratí, lyžařskou cestou, běžeckou tratí či jinou cestou, propasti a strmé úseky mimo sjezdové tratě. To dokazuje i skutečnost, že na fotografiích z roku 2018 jsou již v místě úrazu umístěny bezpečnostní či vymezovací sítě, což nahrává tomu, že i sama žalovaná považuje inkriminované místo za nebezpečné. Došlo tak k porušení prevenční povinnosti ve smyslu § 2900 občanského zákoníku. Škoda však nevznikla žalobci výlučně v důsledku jednání žalované. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, když stanovil míru spoluzavinění žalobce na vzniku úrazu v rozsahu 80 % a žalované v rozsahu 20 % Odvolací soud posuzoval míru spoluúčasti žalobce na vzniku škody a dle jeho názoru se žalobce na vzniku škody spolupodílel ve výši jedné poloviny. Odvolací soud zdůrazňuje, že především žalobce jako dospělý svéprávný člověk nese odpovědnost za své jednání, včetně rizik, která vědomě podstupuje. Žalobce jako dobrý lyžař (jak sám uvádí) měl jet tak, aby dokázal bezpečně zastavit kdekoliv na přehledném místě. Za daného skutkového stavu nelze proto porušení obecné preventivní povinnosti žalovanou považovat za okolnost, která by byla převažující příčinou vzniku škody. Vzhledem k tomu byl podíl žalobce na vzniklé újmě stanoven ve výši jedné poloviny.

15. I v této věci se stal rozhodujícím pro posouzení nároku žalobce co do jeho základu i výše znalecký posudek [číslo] soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] z oboru zdravotnictví – ortopedie, specializace traumatologie, odvětví: stanovení nemateriální újmy na zdraví. Podkladem, jak plyne z tohoto posudku, pro jeho zpracování, se stala mj. zdravotnická i nezdravotnická dokumentace, ohledně které žalobce jako posuzovaná osoba čestně prohlásil, že je úplná (bod 1.

3. ZP), vlastní vyšetření žalobce jako osoby poškozené (bod 1.

5. ZP) a výpisy ze spisové a zdravotní dokumentace žalobce (body [číslo] a [číslo] ZP). Ze závěrů posudku plyne, že soudní znalec stanovil výši ZSÚ částkou 561.548 Kč, a to souladu s metodikou NS ČR platnou od 1. 1. 2014, která nahradila vyhlášku č. 440/2001 Sb., přičemž vzhledem k věku žalobce v době úrazu doporučil znalec užití modifikačního koeficientu ve výši 80 %, takže celkovou výši ZSÚ stanovil částkou 449.238 Kč.

16. Závěry znaleckého posudku MUDr. [příjmení] jsou z pohledu soudu podporovány i ve věci slyšenými svědky [jméno] [příjmení] – manželkou žalobce a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] – syny žalobce. Uvedení svědci prakticky ve shodě potvrdili zhoršení zdravotního stavu žalobce v době následující po úrazu ze 4. 3. 2016, a to jako po fyzické, tak po psychické stránce. Zatímco před úrazovým dějem se žalobce prakticky celoživotně věnoval řadě volnočasových aktivit, stejně jako podnikatelských aktivit v rámci realizace zahradní architektury, po úraze již těchto aktivit nebyl schopen, resp. jeho psychické rozpoložení bylo takové, že o ně neměl zájem a z velmi aktivní osoby i ve vyšším důchodovém věku se stala osoba, která svůj život omezila prakticky na realizaci nejnutnějších životních potřeb. Svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] uvedli, že žalobce trpí od dětství vrozenou srdeční vadou, svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že žalobce měl problémy se srdcem a byl kardiak, starající se však pravidelně o svoji fyzickou kondici, svědci se však shodli na tom, že uvedená srdeční vada dlouhodobě žalobce nijak neomezovala v jeho celoživotních mimopracovních aktivitách.

17. Z listinných důkazů, tj. vyúčtování znalečného MUDr. [jméno] [příjmení] a dokladu o platbě ve výši 15.000 Kč provedené žalobcem, vyúčtování rehabilitačních služeb a úhrad za nadstandardní péči včetně dokladů o platbách, VTP vozidla žalobce a dokladu o platbě částky 3.000 Kč za odborné vyjádření znalce [jméno] [jméno] z 13. 8. 2018, soud vzal za prokázané další žalobcem žalované finanční nároky bezpochyby související s léčbou po úrazovém ději ze 4. 3. 2016, a to s výjimkou nákladů ve výši 2.850 Kč na jím užívané léky nehrazené zdravotní pojišťovnou, když tento nárok nebyl žalobcem řádně prokázán a nestalo se tak ani v souladu s poučovací povinností soudu na koncentračním jednání dne 25. 5. 2021 (zde ve vztahu k důkazům označeným v návrhu na zahájení řízení). Uvedenou skutečnost soud promítl do výroku II. tohoto rozsudku.

18. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím k výsledku řízení ve věci 11 C 43/2018, dospěl soud k závěru, že návrh žalobce v nově uplatněné výši, tedy po částečném zastavení řízení, je v plném rozsahu dán.

19. Podle § 13 zákona č. 89/2012 Sb.,„ každý kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který byl již rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích.“. Soud v této věci nemá důvod odchýlit se od shora citovaných závěrů odvolacího soudu, který stanovil výši spoluúčasti žalované na úrazovém ději žalobce ve výši 50 %, a to s odkazem na aktuální judikaturu NS ČR, mj. usnesení z 23. 2. 2005 sp. zn. 25 Cdo 1506/2004 a rozsudek z 1. 4. 2015 sp. zn. 25 Cdo 1668/2014, když z pohledu soudu nebyly zjištěny žádné nové okolnosti, které by mohly vést k revidování tohoto závěru odvolacího soudu. Pokud se strana žalovaná domáhala aktualizace zdravotního stavu žalobce, který se prokazatelně zhoršuje, pak uvedenou skutečností se soud nezabýval, neboť strana žalující výslovně setrvala na původních zjištěních o zdravotním stavu žalobce k datu zpracování příslušného ZP. Soud se neztotožňuje s tím, že by soudní znalec neměl k dispozici veškeré potřebné podklady a neznal přesný zdravotní stav žalobce včetně skutečnosti, že trpí vrozenou srdeční vadou, neboť ZP byl zpracován i na základě vyšetření žalobce, jím předložené kompletní zdravotní dokumentace a se znalostí medikace žalobcem užívané. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že v původním řízení žalovaná společnost v zásadě závěry ZP znalce [příjmení] [příjmení] nezpochybňovala a soustředila se na posouzení otázky odpovědnosti či spoluodpovědnosti za úrazový děj ze 4. 3. 2016. Pokud jde o vrozenou srdeční vadu žalobce, je z pohledu soudu podstatné, že tato žalobce celoživotně nijak v zásadě neomezovala, a to i přes to, že žalobce se dlouhodobě věnoval řadě sportovních a i ne zcela standardních aktivit. Zvažoval možnost, že právě tato vrozená srdeční vada žalobce měla za následek jeho úraz ze 4. 3. 2016, případně se na něm významně podílela, je z pohledu soudu možnost zcela spekulativní, a to z prostého důvodu, že úrazovému ději žalobce nebyl nikdo přítomen. Lze tedy pouze uzavřít, tak jak učinil odvolací soud, ve zcela obecné rovině, že to byl žalobce, kdo se na úrazovém ději podílel, neboť, ať už k němu došlo z jakékoliv příčiny, měl být schopen, s ohledem na svoje celoživotní zkušenosti lyžaře, úrazovému ději zabránit či jeho následky omezit. To však zároveň nic nemění na skutečnosti, že žalovaná prokazatelně zanedbala řádné označení místa úrazu, takže již z tohoto pohledu, v souladu s platnou judikaturou, nelze uzavřít, že by se žalobce na úrazovém ději podílel sám v plném rozsahu.

20. Podepsaný soud tedy dospěl k závěru, že výše ZSÚ byla znalcem stanovena a vyčíslena v souladu s platnou metodikou tak, jak plyne ze závěrů jeho posudku včetně jeho přílohy, přičemž i další finanční nároky žalobce shora specifikované byly žalobcem řádně prokázány (s výjimkou nároku na zaplacení částky 2.850 Kč) a jedná se o náklady, které byly vynaloženy v příčinné souvislosti s úrazovým dějem, resp. následnou léčbou a rehabilitací žalobce (ostatně tyto nároky strana žalovaná výslovně nezpochybnila ani v rámci důkazních návrhů a vymezení sporných skutečností na koncentračním jednání soudu dne 25. 5. 2021). Soud tak návrhu vyhověl dle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb. za porušení preventivní povinnosti žalované v nedbalostní formě s odkazem na § 2911 téhož zákona aniž shledal důvody pro moderaci podle § 2953 odst. 1 téhož zákona.

21. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 3 o. s. ř., žalobce měl jednak neúspěch v poměrně nepatrné části, pokud jde o zamítnutí návrhu co do částky 2.850 Kč, dále pokud jde skutečnost, že předmětem konečného rozhodnutí soudu se stala částka ve výši 50 % částky původně žalované, pak žalobce zjevně reagoval na závěry odvolacího soudu ve věci sp. zn. 11 C 43/2018 a následně náklady řízení také správně vyčíslil za celé žalované období z nově žalované částky. Náleží mu tak odměna za náklady právního zastoupení za 7 úkonů právní pomoci po 9.260 Kč a 7 režijních paušálů po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, účast na jednáních soudu dne 25. 5. 2021, 1. 10. 2021 a 22. 6. 2021 – zde v rozsahu překračujícím dvě hodiny), náhrada cestovného v řádně doložené výši 4.500 Kč včetně náhrady za promeškaný čas ve výši 2.400 Kč, tedy v částce 73.820 Kč a 21 % DPH ve výši 15.502 Kč, dále včetně prokázaných nákladů na ZP a odborné vyjádření (viz odůvodnění výše), s výjimkou částky 1.000 Kč, neboť záloha žalobcem složená na provedení dokazování nebyla fakticky konzumována a bude žalobci vrácena po právní moci rozhodnutí. Soud zároveň výslovně pod výrokem III. vyjádřil, která z částek na nákladech řízení je splatná k rukám žalobce, a která k rukám jeho právního zástupce.

22. Výrok IV. tohoto rozsudku vychází z § 2 odst. 3, vztažmo k § 4 písm. i) a vztažmo k pol. 1/1b) zákona č. 549/91 Sb. o soudních poplatcích, když žalobce je od placení soudního poplatku osvobozen (§ 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/91 Sb.) a poplatková povinnost dle výsledku sporu přechází na stranu žalovanou.