11 C 82/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro 28 746,74 Kč / úvěr

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 823,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 824,70 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 823,65 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 872 Kč od 1. 3. 2023 do 7. 7. 2023, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 337 Kč, částky 7 051,09 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 051,09 Kč od 2. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 872 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 872 Kč od 8. 7. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 615,11 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 21 695,65 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 7 051,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 2. 6. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], bd [příjmení] 1, [číslo] Paříž, Francie, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Obchodním soudem v Paříži pod c. [tel. číslo] ([číslo]), jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO] (dále jen jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným s tím, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2023.

2. Na výzvu soudu žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tím způsobem, že vyšla přímo z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu (z údajů zde žalovaným uvedených) a dále žalovaného prověřovala v databázích třetích subjektů a v registru SOLUS.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal pasivní.

4. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Z žádosti/smlouvy o úvěru ze dne 2. 6. 2022 [číslo] z akceptace žádosti ze dne 3. 6. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 26 433 Kč převodem na bankovní účet určený zprostředkovatelem úvěru uvedeným na prodejním dokladu za účelem úhrady prodejní ceny zboží/služby (iPhone 13 – dále též jen„ předmět financování“) a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně sjednaného pojištění splácet 15 pravidelnými měsíčními splátkami vždy k 17. dni v měsíci (počínaje dnem 17. 7. 2022) ve výši 2 187 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 21,56 % ročně a sazba RPSN ve výši 22,28 % ročně. Součástí žádosti/smlouvy o úvěru jsou též údaje pro posouzení žádosti, kde žalovaný uvedl, že je svobodný, bezdětný, bydlí u rodičů, pracuje ve službách a prodeji a jeho čistý měsíční příjem činí 19 065 Kč. Celkové náklady domácnosti žalovaný vyčíslil ve výši 3 000 Kč měsíčně, finanční závazky uvedl 0 Kč.

7. Z platební historie úvěru bylo zjištěno, že na základě úvěrové smlouvy [číslo] byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 26 433 Kč a že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 6 561 Kč.

8. Dopisem ze dne 31. 1. 2023 odstoupila právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy z důvodu prodlení se splácením úvěru s tím, že úvěr byl zesplatněn (stal se splatným v celém rozsahu) ke dni 28. 2. 2023.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2023 včetně přílohy [číslo] potvrzení o připsání úplaty ze dne 21. 3. 2023 se podává, že předmětná pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni, a to s účinností od 21. 3. 2023.

10. Dopisem ze dne 29. 3. 2023 odeslaným dne 30. 3. 2023 bylo žalovanému původní věřitelkou oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.

11. Předžalobní výzva ze dne 28. 6. 2023 byla žalovanému zaslána dne 30. 6. 2023 a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 7. 7. 2023.

12. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.

13. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

14. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

20. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

24. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

25. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

26. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

27. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

28. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o úvěru musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ustanovení § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdkyně žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ustanovení § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 26 433 Kč, a že žalovaný vrátil toliko částku 6 561 Kč.

30. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr, byť s odbornou péčí neposoudila jeho schopnost jako spotřebitele tento spotřebitelský úvěr splácet.

31. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).

32. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, konstatoval:„ …odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka …“. V usnesení sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 pak Nejvyšší soud uzavřel:„ …věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků“.

33. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že její právní předchůdkyně (původní věřitelka) provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, že s odbornou péčí prověřovala pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů, a to v interních i externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru SOLUS. Tuto argumentaci žalobkyně zopakovala na výzvu soudu. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný zde uvedl, že je svobodný, bezdětný, žije u rodičů, dosahuje příjmu 19 065 Kč měsíčně a že výše měsíčních výdajů činí 3 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného o výši jeho měsíčního příjmu a měsíčních výdajů. V případě žalovaného ani není tvrzeno, že jeho poměry byly právní předchůdkyní žalobkyně blíže zjišťovány, natož ověřovány. V posuzovaném případě si původní věřitelka tvrzení žalovaného o příjmech ničím neověřila, resp. žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by žalovaným tvrzené příjmy vyplývaly (např. výplatnice, výpisy z účtu). V případě výdajů původní věřitelka uvažovala opět jenom s tvrzením žalovaného o měsíčních výdajích 3 000 Kč na domácnost. Tento údaj však nebyl nijak doložen ani ověřen, přičemž je zřejmé, že celkové náklady na domácnost jsou podhodnocené a nevěrohodné. Věřitelka si tedy informace poskytnuté žalovaným neověřila ani z pohledu výdajové stránky, a to zejména výpisem z účtu za určité období předcházející poskytnutí úvěru (např. za tři měsíce). Reálně tak právní předchůdkyně žalobkyně nemohla získat představu o majetkové situaci žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně se rovněž nezabývala otázkou, s kolika dalšími osobami sdílí žalovaný společnou domácnost a jaké jsou příjmy a výdaje těchto osob, a spokojila se pouze s informací, že žalovaný bydlí u rodičů. V aktuálním rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. , spisová značka, , je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci , spisová značka, , jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, , kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného. Tvrdila-li žalobkyně, že původní věřitelka provedla lustraci žalovaného v registrech třetích subjektů a v registru SOLUS, pak tato tvrzení nepodložila žádnými konkrétními důkazy (nepředložila výpisy z databází).

34. Podle názoru soudu tak právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s řádnou péčí v souladu s § 86 ZoSÚ. Smlouva o úvěru je proto ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, a to absolutně dle § 588 občanského zákoníku, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZoSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18).

35. S ohledem na shora uvedené se žalobkyně nemůže domáhat plnění sjednaných v posuzované úvěrové smlouvě. Jelikož se však žalovanému dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovanému se na základě neplatné smlouvy dostalo plnění ve výši 26 433 Kč, na tento dluh žalovaný zaplatil 6 561 (bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnutou částku uhradil ve větším či celém rozsahu, případně že závazek zanikl z jiného důvodu), je tak povinen vrátit žalobkyni částku 19 872 Kč (26 433 Kč – 6 561 Kč). Všechna ostatní plnění žalobkyně požaduje podle neplatné smlouvy, a proto v této části soud žalobu zamítnul.

36. Žalobkyni náleží i úrok z prodlení z přiznané částky podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 občanského zákoníku. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. V případech bezdůvodného obohacení je tedy pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Takovou výzvu poprvé prokazatelně žalovanému odeslala žalobkyně prostřednictvím pošty dne 30. 6. 2023. Žalobkyně tak má právo na úrok z prodlení v zákonné sazbě od data 8. 7. 2023, tj. po uplynutí lhůty splatnosti stanovené v dopise ze dne 28. 6. 2023. Ve zbývající části požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení ve větší míře úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 615,11 Kč, přičemž tato částka představuje 23,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,82 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,18 %; soud zohlednil i žalované příslušenství). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 150 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 28 746,74 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.