12 C 121/2021

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci pro 76.000 Kč s přísl.

I. Žaloba, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 76.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 76.000 Kč od 19. 10. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 8.880 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

1. Žalobce se v řízení domáhal zaplacení částky 76.000 Kč s přísl. s odůvodněním, že na základě inzerátu v inzertním deníku kontaktoval žalovaného, se kterým následně uzavřel dne 19.10.2018 kupní smlouvu, na základě které mu žalovaný prodal [značka automobilu] [registrační značka], [VIN kód], za kupní cenu 76.000 Kč s ujištěním, že žalovaný je výhradním vlastníkem prodávaného vozidla a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by bránily převodu vozidla. Žalobce dle předložených dokladů (žalovaný zapsán v osvědčení o registraci vozidla od 26.07.2018) důvěřoval žalovanému o oprávněnosti převodu vozidla. Žalobce byl zapsán v registru vozidel jako nový vlastník 23.10.2018. Žalobce dne 19.12.2019 obdržel od soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly z Brna žádost o součinnost a vydání předmětného vozidla, neboť původní vlastník [jméno] [příjmení] prodal předmětné vozidlo žalovanému dne 24.07.2018 v době, kdy proti němu probíhalo exekuční řízení a měl výslovný zákaz nakládání se svým majetkem. Žalobce o této skutečnosti v době uzavření kupní smlouvy dne 19.10.2018 nevěděl a ani žalovaný mu tuto skutečnost nesdělil, naopak ho ujistil, že je výhradním vlastníkem prodávaného vozidla a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by bránily převodu vozidla. Žalobce následně vyzval žalovaného k vrácení kupní ceny za předmětné vozidlo, které nebylo vzhledem k výše uvedenému ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný kupní cenu nevrátil a nereagoval ani na předžalobní výzvu.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, potvrdil uzavření kupní smlouvy se žalobcem a uvedl, že vozidlo koupil od [jméno] [příjmení] na základě kupní smlouvy ze dne 24.07.2018. Dne 29.03.2019 obdržel od soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly z Brna žádost o součinnost ve věci exekuce vedené proti [jméno] [příjmení], konkrétně měl sdělil informace o převodu vozidla [jméno] [příjmení] na žalovaného. Žalovaný poté dne 07.04.2019 požádal o vyškrtnutí vozidla z exekuce. Žalovaný nepopřel tvrzení žalobce ohledně tvrzení tzv. generálního inhibitoria na [jméno] [příjmení], kdy by mohla být vyslovena neplatnost kupní smlouvy mezi žalovaným a [jméno] [příjmení], to však nemůže mít dopad na platnost kupní smlouvy ze dne 19.10.2018 uzavřené mezi žalobcem a žalovaným. Ze skutkových tvrzení žalobce plyne dobrá víra v oprávnění žalovaného převést na žalobce vlastnické právo k vozidlu. S poukazem na ust. § 1109 a § 1110 občanského zákoníku (dále jen: „o.z.“) tak platí, že třetí osoby jsou při nabytí vlastnického práva od nevlastníka chráněny, pokud byly v dobré víře, že převodce (v tomto případě žalovaný) má oprávnění k převodu vlastnického práva k věci. Nemůže se proto jednat o bezdůvodné obohacení, které žalobce žádá vydat, neboť se žalobce nestal ochuzeným, když mu stále svědčí vlastnické právo k vozidlu. Je věcí žalobce, která nemůže být dána k tíži žalovaného, že vydal vozidlo soudnímu exekutorovi a nevyužil právních prostředků k ochraně svých práv.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z kupní smlouvy ze dne 24.07.2018 soud zjistil, že [jméno] [příjmení], [IČO], bytem [adresa], jako prodávající uzavřel se žalovaným jako kupujícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byl [značka automobilu] [registrační značka], [VIN kód], za kupní cenu 62.000 Kč s ujištěním, že prodávající je výhradním vlastníkem prodávaného vozidla a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by bránily převodu vozidla.

5. Z kupní smlouvy ze dne 19.10.2018 soud zjistil žalovaný jako prodávající uzavřel se žalobcem jako kupujícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byl [značka automobilu] [registrační značka], [VIN kód], za kupní cenu 76.000 Kč s ujištěním, že žalovaný je výhradním vlastníkem prodávaného vozidla a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by bránily převodu vozidla.

6. Z plné moci ze dne 14.10.2018 soud zjistil, že žalovaný zmocnil žalobce k přepisu předmětného vozidla v registru vozidel.

7. Z osvědčení o registraci vozidla (technického průkazu) č. [anonymizováno] soud zjistil, že v době od 25.06.2018 do 25.07.2018 byl jako vlastník předmětného vozidla zapsán [jméno] [příjmení] a od 26.07.2018 byl jako vlastník předmětného vozidla zapsán žalovaný.

8. Z osvědčení o registraci vozidla (technického průkazu) č. [anonymizováno] soud zjistil, že od 23.10.2018 je jako vlastník předmětného vozidla zapsán žalobce.

9. Ze žádosti soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly o poskytnutí součinnosti ze dne 12.12.2019, č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že požádal žalobce o informaci, na základě jakého právního titulu nabyl vlastnictví k předmětnému vozidlu a současně ho informoval o tom, že vozidlo bylo převedeno v době, kdy měl dlužník [jméno] [příjmení] (původní vlastník vozidla) zákaz nakládání se svým majetkem. Soudní exekutor dále poučil žalobce o institutu návrhu na vyškrtnutí majetku dlužníka z exekuce a tzv. excindační (vylučovací) žaloby.

10. Z protokolu o soupisu movitých věcí povinného dle ust. § 327a o.s.ř. sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že soudní exekutor Mgr. Jaroslav Homola pojal do soupisu předmětné vozidlo.

11. Z výzvy soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly k vydání vozidla ze dne 16.10.2020, č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že soudní exekutor vyzval žalobce k vydání předmětného vozidla do 10 dnů od doručení výzvy s odůvodněním, že bývalý vlastník [jméno] [příjmení] byl na základě probíhajícího exekučního řízení omezen v nakládání s majetkem, v důsledku čehož nemohlo dojít k převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu. To bylo pojato do soupisu a jakékoliv následné nakládání s ním bez souhlasu soudního exekutora je absolutně neplatné a nemá právní účinky. Soudní exekutor poučil žalobce, že pokud i přes výše uvedené se žalobce domnívá, že mu svědčí vlastnické právo k předmětnému vozidlu, může podat návrh na vyškrtnutí této věci ze soupisu, avšak musí prokázat své vlastnické právo k věci.

12. Z dopisu žalobce ze dne 01.03.2021 soud zjistil, že vyzval žalovaného před podáním žaloby k vrácení kupní ceny za předmětné vozidlo.

13. Vzhledem k tomu, že si dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.

14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

15. Podle ust. § 1109 občanského zákoníku (dále jen: „o.z.“) vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo a) ve veřejné dražbě, b) od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku, c) za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil, d) od neoprávněného dědice, jemuž bylo nabytí dědictví potvrzeno, e) při obchodu s investičním nástrojem, cenným papírem nebo listinou vystavenými na doručitele, nebo f) při obchodu na komoditní burze.

16. Podle ust. § 1110 o.z. získal-li někdo v dobré víře za úplatu použitou movitou věc od podnikatele, který při své podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku obchoduje takovými věcmi, vydá ji vlastníku, který prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo že mu věc byla odňata svémocně a že od ztráty nebo odnětí věci uplynuly nejvýše tři roky.

17. Podle ust. § 1111 o.z. získal-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví § 1109 nebo 1110, stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu.

18. Soud má s poukazem na skutkový závěr ve věci za zjištěné a prokázané, že žalobce uzavřel dne 19.10.2018 se žalovaným kupní smlouvu, na základě které mu žalovaný prodal [značka automobilu] [registrační značka], [VIN kód], za kupní cenu 76.000 Kč s ujištěním, že žalovaný je výhradním vlastníkem prodávaného vozidla a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by bránily převodu vozidla. Tohoto ujištění se žalobci dostalo od žalovaného přímo v textu kuní smlouvy. Vedle toho byl žalovaný zapsán v osvědčení o registraci vozidla od 26.07.2018 jako vlastník, tudíž, jak sám žalobce uvedl, důvěřoval žalovanému o oprávněnosti převodu vozidla. Soud proto nemá pochybností o tom, že žalobce uzavřel kupní smlouvu v dobré víře, že žalovaný je vlastníkem vozidla a je tudíž oprávněn k převodu svého vlastnického práva na žalobce. Nutno dodat, že ani žalovaný v rámci obrany proti žalobě tuto dobrou víru žalobce nezpochybnil, naopak ji utvrdil. Podle citovaných zákonných ustanovení shora právě tato dobrá víra nabyvatele (žalobce) požívá právní ochrany za situace, kdy by nabyl věc od neoprávněného. Podle názoru soudu žalobci nic nebránilo v tom, aby po poučení soudním exekutorem, kterého se mu dostalo, podal návrh na vyškrtnutí vozidla ze soupisu, případně podal tzv. excindační (vylučovací) žalobu, aby tak ochránil své vlastnické právo a držbu k věci. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavřel, že žalobce nepřestal být vlastníkem předmětného vozidla a tudíž není důvodu, aby mu žalovaný vrátil kupní cenu v žalované výši. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8.880 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 76.000 Kč sestávající z částky 4.140 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.