12 C 124/2026

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , dříve Galbaviová, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 35 828 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 600 Kč s 11,50 % úrokem z prodlení od 25. 3. 2026, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 8 044 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 969,85 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 8 % ročně z částky 2 887,45 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 567,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 330,40 Kč, částky 27 184 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 507 Kč od 25. 11. 2025 do 24. 3. 2026, úroku ve výši 8 % ročně z částky 10 232,52 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 567,66 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 391,07 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 907 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,3 % ročně z částky 600 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 372 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1211012426, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 8 044 Kč s přísl. s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřeli dne 5. 10. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, ) žalované poskytl částku 6 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti po 14měsíčních splátkách ve výši 796 Kč počínaje dnem 5. 11. 2023 nevrátila. Vedle jistiny dluhu ve výši 6 000 Kč se žalovaná s odkazem na citovanou smlouvu dále zavázala zaplacení: souhrnného poplatku z úvěru (úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu, inkasní poplatek) ve výši 5 144 Kč. Pro případ prodlení s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky, poplatek za upomínku ve výši 750 Kč, poplatek za oznámení o zesplatnění dluhu ve výši 1 500 Kč. Žalovaná na dluh zaplatila částku 6 100 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10. 12. 2025 právní předchůdce žalobkyně shora jmenovaný postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni.

2. Žalobkyně se podanou žalobou dále po žalovaném domáhala zaplacení částky 27 784 Kč s přísl. s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřeli dne 8. 6. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, ) žalované poskytl částku 20 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti po 14měsíčních splátkách ve výši 2 656 Kč počínaje dnem 8. 7. 2023 nevrátila. Vedle jistiny dluhu ve výši 20 000 Kč se žalovaná s odkazem na citovanou smlouvu dále zavázala zaplacení: souhrnného poplatku z úvěru (úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu, inkasní poplatek) ve výši 17 184 Kč. Pro případ prodlení s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky, poplatek za upomínku ve výši 750 Kč, poplatek za oznámení o zesplatnění dluhu ve výši 1 500 Kč. Žalovaná na dluh zaplatila částku 19 400 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10. 12. 2025 právní předchůdce žalobkyně shora jmenovaný postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni.

3. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, ) se žalovanou uzavřel dne 5. 10. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě téhož dne žalované poskytl částku 6 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti (14 měsíčních splátek po 796 Kč) spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 144 Kč (úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu, inkasní poplatek) nevrátila. Žalovaná na dluh zaplatila částku 6 100 Kč. Pro případ prodlení s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky, poplatek za upomínku ve výši 750 Kč, poplatek za oznámení o zesplatnění dluhu ve výši 1 500 Kč. RPSN činila dle smlouvy o úvěru 272,44 %. Dopisem ze dne 9. 3. 2026 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 24. 3. 2026. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10. 12. 2025 právní předchůdce žalobkyně shora jmenovaný postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Úvěruschopnost žalované právní předchůdce žalobkyně ověřil ze žádosti žalované o poskytnutí úvěru ze dne 5. 10. 2023, kde žalovaná uvedla ke svému měsíčnímu příjmu částku 12 674 Kč, celkové měsíční výdaje ve výši 15 656 Kč, příjem žalovaná doložila oznámením ČSSZ ze dne 22. 5. 2023, pracovní smlouvou 17. 10. 2022, potvrzením Air Bank a.s. o příchozí platbě ze dne 11. 5. 2023, 6. 6. 2023.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, ) se žalovanou uzavřel dne 8. 6. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě téhož dne žalované poskytl částku 20 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti (14 měsíčních splátek po 2 656 Kč) spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17 184 Kč (úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu, inkasní poplatek) nevrátila. Žalovaná na dluh zaplatila částku 19 400 Kč. Pro případ prodlení s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky, poplatek za upomínku ve výši 750 Kč, poplatek za oznámení o zesplatnění dluhu ve výši 1 500 Kč. RPSN činila dle smlouvy o úvěru 272,44 %. Dopisem ze dne 9. 3. 2026 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 24. 3. 2026. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10. 12. 2025 právní předchůdce žalobkyně shora jmenovaný postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Úvěruschopnost žalované právní předchůdce žalobkyně ověřil ze žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne 7. 6. 2023, kde žalovaná uvedla ke svému měsíčnímu příjmu částku 12 674 Kč, celkové měsíční výdaje ve výši 7 900 Kč, příjem žalovaná doložila oznámením ČSSZ ze dne 22. 5. 2023.

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

8. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

11. Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zeplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

12. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných úvěrů vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva ze dne 5. 10. 2023 je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, souhrnný poplatek činí 90% ze zapůjčené částky, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky, poplatek za upomínku ve výši 750 Kč, poplatek za oznámení o zesplatnění dluhu ve výši 1 500 Kč, RPSN činila dle smlouvy o úvěru 272,44 % (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku; jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku). Smlouva ze dne 8. 6. 2023 je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, souhrnný poplatek činí 90 % ze zapůjčené částky, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky, poplatek za upomínku ve výši 750 Kč, poplatek za oznámení o zesplatnění dluhu ve výši 1 500 Kč, RPSN činila dle smlouvy o úvěru 272,44 % (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku; jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku). I jednotlivá ustanovení o úpravě práv a povinností účastníků by ostatně sama o sobě neobstála při testu vyváženosti spotřebitelské smlouvy dle § 1813 občanského zákoníku. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

13. Soud podotýká, že shodný právní závěr učinil v rámci odvolacího řízení v jiné věci se stejnou žalobkyní a obdobným skutkovým základem Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 12. 2. 2020, č. j. 25 Co 408/2019-93, kde mimo jiné uvedl:14. „Odvolací soud se neztotožňuje s tím, že by v projednávané věci mohlo jít o úvěrovou smlouvu platnou, s tím že neplatná jsou „ostatní ujednání“. Přijetí tohoto závěru by také muselo vést k závěru o nároku na úroky dle ust. § 1802 OZ. Odvolací soud však hodnotí účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, protože smluvní ujednání ve svém souhrnu představují značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, což nutně vede k závěru o neplatnosti pro zjevný rozpor s dobrými mravy a vztah účastníků nutno hodnotit jako vztah vzniklý z tzv. bezdůvodného obohacení. K námitkám žalobkyně odvolací soud konstatuje, že pokud by měly být posuzovány jednotlivě a zcela izolovaně, mohly by se formálně jevit jako důvodné. Odvolací soud však musí posuzovat vždy konkrétní projednávanou věc v souvislostech. Žalobkyně výrazně apeluje na judikaturu, z níž má vyplývat závěr o oddělitelnosti ujednání o úrocích s tím, že v případě neplatného ujednání o úrocích má dlužník platit úrok tzv. obvyklý. Nadepsaný soud však po posouzení všech aspektů projednávané věci má zato, že žalobkyni nepřísluší se odůvodněně dovolávat závěrů o oddělitelnosti úroku a ostatně ani nemůže mít za případné poukazy žalobkyně na zásady autonomie vůle a zásady, že smlouvy mají být plněny. Tyto uvedené zásady nepochybně platí a civilní právo je jimi ovládáno, avšak v projednávané věci má soud tyto odkazy žalobkyně za zneužívající. Žalobkyně poskytuje úvěry jako nebankovní instituce a je zřejmé, že osoby, které o úvěr žádají, by na bankovní produkty nedosáhly. Poskytovány jsou relativně nízké částky a z obojího je zřejmé, že žadatelé o úvěry jsou zpravidla v poměrně tíživé situaci. Žalobkyně zneužívá absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování úvěrů, a to i spotřebitelských. Žalobkyně v rámci uzavíraných smluv sice vyhoví příslušným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, ale právě v té části, jež nepodléhá zákonné regulaci, naprosto brutálním způsobem zahrne do smluvních ujednání povinnost dlužníka platit úrok zcela nepřiměřeně vysoký – v této věci ve výši 97,71 %. To vše za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činí cca 15 % ročně a za nepřiměřený se považuje úrok tyto sazby podstatně převyšující. Sazba uvedená v úvěrové smlouvě je vysoce nepřiměřená. Odvolací soud přitom podotýká, že odvolávku žalobkyně na tzv. judikatorní čtyřnásobek má za nedůvodný. Nemůže obstát za situace, kdy zákon o spotřebitelském úvěru ukládá zkoumání úvěruschopnosti a nerozlišuje mezi bankovním a nebankovním subjektem. Tedy jednání žalobkyně má odvolací soud za účelové a zneužívající a takto si počínající věřitel nemůže požívat ochrany, ani byť pokud jde o odkaz na oddělitelnost úroku, či výše zmíněné zásady autonomie vůle a povinnosti plnění smlouvy. Žalobkyně vehementně poukazuje na „nové instituty“ v občanském zákoníku a je zřejmé, že si je velmi dobře vědoma toho, že řada dlužníků není schopna cokoli právně relevantně namítat. V tom spatřuje odvolací soud zneužívající jednání žalobkyně. I při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy, jichž se žalobkyně (neodůvodněně, jak výše uvedeno) dovolává, nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Nerovnováha je v dané věci tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, když obecná ustanovení občanského zákoníku, vyjádřená v Hlavě I, je nutné používat a musejí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona.“. „K aplikaci ust. § 580 občanského zákoníku pak odvolací soud odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 32 Odo 174/2005 a sp. zn. 32 Cdo 150/2007, ze dne 26. 9. 2007, z nichž vyplývá, že „dobré mravy netvoří uzavřený a petrifikovaný normativní systém, jsou spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání. Rozpor právního úkonu s dobrými mravy je třeba posuzovat v každém případě individuálně, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednání účastníků v příslušném období a k jejich tehdejšímu postavení. Soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, že obsah byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky, a také bez ohledu na to, kdo případný rozpor s dobrými mravy zavinil, či zda některá ze stran byla při uzavírání smlouvy v dobré víře.“. „Dle odvolacího soudu je třeba hodnotit obchod žalobkyně – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celek. Žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěrů a její konání, pokud požaduje úroky z půjčené částky významně vyšší než obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné. Jde v podstatě o obchod s chudobou. A právě tyto okolnosti, dle odvolacího soudu brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být v přezkoumávané věci oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. Požadováním placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Roste tak šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek. Žalobkyně jako věřitel zcela cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit. Jde o jednání věřitele, které nemůže požívat právní ochrany, a to ani přes jeho odkazy na jednotlivá zmiňovaná ustanovení občanského zákoníku.“. „K posouzení přiměřenosti úroků pak odvolací soud podotýká, že vždy je nutno posuzovat věc individuálně. Jen obecně je možno vymezit, že úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy je úrok obvyklý s přihlédnutím k okolnostem, v tomto případě, že jde o hotovostní nezajištěný úvěr. Nabízí se přirovnání k úvěrům poskytovaným prostřednictvím kreditních karet, kdy jsou bankami požadovány prakticky nejvyšší úroky na bankovním trhu, ale nelze opomenout, že při úvěru takto čerpaném je poskytováno i určité bezúročné období. Za přiměřený a obvyklý, souladný s dobrými mravy je tak možno považovat s přihlédnutím k výše uvedenému úrok cca 15 – 20 % p. a. Vyšší úroky již nutno posuzovat jako sjednané v rozporu s dobrými mravy a půjdeli o násobek, pak již zjevně v rozporu s dobrými mravy. K použitelnosti tzv. řady ARAD pak odvolací soud podotýká, že ji považuje jen za pomocnou, přičemž při posuzování výše obvyklého úroku přednostně vychází z toho, co je mu známo z jiné jeho činnosti.“. „Odvolací soud má za to, že pro věc je významné její posouzení v souladu se zásadami obecné spravedlnosti a zejména proporcionality. Nejde o přehnanou ochranu spotřebitele, koneckonců jde v projednávané věci o neplatícího dlužníka. Podstatným je jednání žalobkyně jako věřitele, jejíž podnikání, jak výše popsáno, je prováděno za podmínek společností obecně vnímaných jako nespravedlivé a dobrým mravům zjevně odporující. Odvolací soud si je vědom existence žalobkyní uváděných rozhodnutí soudů, avšak z důvodů výše vyložených se nemůže s nimi ztotožnit, a je přesvědčen, že zejména v takto citlivé věci, kdy důsledky nepřiměřeného zadlužení dopadají na celou společnost, nelze jednotlivá zákonná ustanovení vykládat separátně a formalisticky, jak to činí některé jiné soudy, na jejichž rozhodnutí se žalobkyně odvolává. Se závěry zde vyjádřenými se nadepsaný soud nemůže ztotožnit. Věc je nutno posuzovat v širších souvislostech. Odvolací soud nepřehlíží zejména také tu skutečnost, že zadlužení je ve společnosti v současné době vnímáno jako jeden z velkých problémů.“.

15. Právní předchůdce žalobkyně přezkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením obou smluv o úvěru nikoliv souladu s ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb., neboť není zřejmé zda a jakým způsobem zkoumal výdaje žalované, nicméně žalovaná v obou případech převážnou část dluhu zaplatila, což svědčí o tom, že byla schopna úvěr splácet.

16. Žalované se dostalo plnění ve výši 6 000 Kč, resp. 20 000 Kč v souladu s neplatnými smlouvami, a proto je povinna poskytnutá plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 věta první občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila na dluh ze smlouvy o úvěru ze dne 5. 10. 2023 částku 6 100 Kč, uhradila tak celou jistinu úvěru, proto soud v této části žalobu zcela zamítl. Žalovaná uhradila na dluh ze smlouvy o úvěru částku 19 400 Kč, byla jí však poskytnuta částka 20 000 Kč, proto jí soud uložil zaplatit na jistině úvěru částku 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o. z. od 25. 3. 2026 v návaznosti na předžalobní výzvu k plnění ze dne 9. 3. 2026 a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ji nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

18. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 372 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.