12 C 127/2023

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 59.860,82 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 59.860,82 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30.990 Kč od 21. 4. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 11,53 Kč, s úrokem v částce 1.285,53 Kč, s úrokem ve výši 13,9 % ročně z částky 26.714,77 Kč od 21. 4. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19.870,71 Kč od 10. 4. 2018 do zaplacení a s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 19.870,71 Kč od 10. 4. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 16.189 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 30.990 Kč s přísl. s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], se žalovanou uzavřely smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne 14. 10. 2016 žalované poskytla částku 30.000 Kč, kterou žalovaná v dohodnutých 83 měsíčních splátkách po 565 Kč řádně nesplácela, proto právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 20. 4. 2018 půjčku zesplatnila k témuž datu a vyzvala žalovanou k úplnému zaplacení dluhu ve lhůtě do 10 dnů od data vyhotovení této výzvy. Vedle jistiny dluhu ve výši 26.714,77 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení poplatků a smluvní pokuty ve výši 4.275,34 Kč, zákonného úroku z obou výše uvedených částek, kapitalizovaného úroku ke dni 20. 4. 2018 ve výši 1.285,53 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni 20. 4. 2018 ve výši 11,53 Kč.

3. Žalobkyně se podanou žalobou dále po žalované domáhala zaplacení částky 28.870,71 Kč s přísl. s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], se žalovanou uzavřely dne 20. 7. 2017 o kontokorentním úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla kontokorentní úvěr do limitu 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr tak, že za období předchozích 3 měsíců zajistí na svém běžném účtu č. [bankovní účet] kreditní obrat ve výši 25% celkové výše kontokorentu. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků úrokovou sazbou 16,90 % ročně. Vedle toho se žalovaná zavázala platit poplatky dle aktuálního Sazebníku poplatků. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, přečerpala sjednaný úvěrový limit, proto právní předchůdkyně žalobkyně dluh žalované ke dni 9. 4. 2018 zesplatnila a vyzvala ji k úhradě dluhu ve výši 19.870,71 Kč včetně sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky od 10. 4. 2018 do 21. 6. 2022 ve výši 9.000 Kč.

4. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 14. 10. 2016 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], se žalovanou uzavřely smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne 14. 10. 2016 žalované poskytla částku 30.000 Kč, kterou měla žalovaná splatit v dohodnutých 83 měsíčních splátkách po 565 Kč.

7. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 20. 4. 2018 soud zjistil, že s poukazem na produktové obchodní podmínky tato zesplatnila k témuž datu celou půjčku a vyzvala žalovanou k úplnému zaplacení dluhu ve lhůtě do 10 dnů od data vyhotovení této výzvy.

8. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.

9. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 20. 7. 2017 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], se žalovanou uzavřely smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla kontokorentní úvěr do limitu 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr tak, že za období předchozích 3 měsíců zajistí na svém běžném účtu č. [bankovní účet] kreditní obrat ve výši 25% celkové výše kontokorentu. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků úrokovou sazbou 16,90 % ročně. Vedle toho se žalovaná zavázala platit poplatky dle aktuálního Sazebníku poplatků a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky pro případ prodlení s úhradou závazku.

10. Z výpisu úvěrové historie soud zjistil zůstatek nesplacené jistiny v žalované výši ke dni 9. 4. 2018, tj. jistiny ve výši 19.870,71 Kč.

11. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 9. 4. 2018 soud zjistil, že s poukazem na produktové obchodní podmínky tato zesplatnila k témuž datu zůstatek dluhu a vyzvala žalovanou k neprodlenému zaplacení dluhu.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 10. 3. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

13. Z výzvy k plnění ze dne 21. 10. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění jejího dluhu před podáním žaloby.

14. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. <b>15. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:</b> 16. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

19. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

20. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Na základě shora uvedených skutkových závěrů, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou (právní předchůdkyně žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byly platně uzavřeny spotřebitelské smlouvy o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku a o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 30.000 Kč, kterou měla vrátit ve sjednaných měsíčních splátkách shora uvedených a dále kontokorentní úvěr s limitem čerpání do 10.000 Kč, který měla vrátit ve smlouvě sjednaným způsobem. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem.

22. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

23. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

24. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku a ve smlouvě o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku.

25. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V daném případě sjednaný obchodní úrok činí 9,9% p.a., tedy představuje obvyklou úrokovou míru v bankovním sektoru. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na zaplacení obchodního úroku z nesplacené jistiny.

26. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku.

27. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005, v němž soud dovodil, že smluvní pokuta ve výši 1 % denně je nepřiměřená, naopak smluvní pokuta 0,5 % denně je přiměřená). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1% denně je přiměřená a tudíž platně ujednána. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na vyúčtovanou smluvní pokutu s poukazem na čl. 6) akceptovaného návrhu smlouvy o zápůjčce a návrhu smlouvy o kontokorentním úvěru.

28. Žalobkyně požaduje po žalované placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16.189 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.395 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 59.860,82 Kč sestávající z částky 3.500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11.400 Kč ve výši 2.394 Kč.