12 C 165/2021

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro: zřízení práva přechodu a přejezdu přes pozemky žalované

I. Žaloba, ve které se žalobce domáhal zřízení práva přechodu a přejezdu, jako služebnosti ve prospěch vlastníka pozemku [parcelní číslo] o výměře 6092 m2 (trvalý travní porost) za účelem jeho sečení a údržby pro sjízdnost, který je zapsán v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, katastrální území Dvory, obec Karlovy Vary, č. [list vlastnictví], k vyznačené části„ B“ pozemku [parcelní číslo] o výměře 4331 m2 (ostatní plocha) a k vyznačené části„ A“ pozemku [parcelní číslo] o výměře 5456 m2 (orná půda), které jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, katastrální území a obec Jenišov, č. [list vlastnictví] dle geometrického plánu Ing. [jméno] [příjmení], [číslo] ze dne 13. 12. 2020, a nepřiznání žalované náhrady za zřízení služebnosti, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení částku 13.552 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou domáhá zřízení práva přechodu a přejezdu, jako služebnosti ve prospěch svého pozemku [parcelní číslo] o výměře 6092 m2 (trvalý travní porost) v k. ú. [obec], [územní celek], za účelem jeho sečení a údržby pro sjízdnost, k vyznačené části„ B“ pozemku [parcelní číslo] o výměře 4331 m2 (ostatní plocha) a k vyznačené části„ A“ pozemku [parcelní číslo] o výměře 5456 m2 (orná půda), v k. ú. a obci [obec], dle geometrického plánu Ing. [jméno] [příjmení], [číslo] ze dne 13.12.2020, a nepřiznání žalované náhrady za zřízení služebnosti. Svůj návrh odůvodnil tím, že není vlastníkem přilehlého pozemku (cesty) a jeho přístup nelze zajistit jinak. Důvodem vzniku sporu bylo provedení komplexních pozemkových úprav v celém katastrálním území Jenišov v letech 1997 – 2007, kdy důsledkem bylo zrušení původní cesty na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], a dále sloučení původního pozemku s pozemkem [parcelní číslo] v k. ú. [obec]. Žalobce nejprve žádal žalovanou o odprodej části pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], eventuálně zřízení věcného břemene, ani s jedním žalovaná nesouhlasila. Žalobce potřebuje zřízení nezbytné cesty za účelem hospodaření (údržby, sečení, kosení) na svém pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec]. Žalobce nevidí důvod k tomu, aby za zřízení služebnosti platil náhradu, neboť popisovaný problém vznikl v důsledku přístupu žalované k realizaci komplexních pozemkových úprav shora popsaných, provedených bez souhlasu žalobce. Žalobce dále uvedl, že příjezd k jeho pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] využívá od června 2016 na základě prošetření příjezdu policií. O tom, že tento příjezd žalobce užívá, byl písemně seznámen Pozemkový úřad i žalovaná a nebyly z jejich strany vzneseny žádné výhrady ani zákaz. Žalobce tak k příjezdu ke svému pozemku [parcelní číslo] v k. ú [obec] užívá z prostoru veřejné cesty [anonymizováno] (na pozemku [parcelní číslo]) dále pruh pozemku žalované ([parcelní číslo]) v délce do 15 m k příjezdu na svůj pozemek [parcelní číslo] od června 2016 dosud bez výhrad žalované.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tvrzením, že je vlastníkem pozemků [parcelní číslo] (ostatní plocha, způsob využití: ostatní komunikace) a pozemku [parcelní číslo] (druh pozemku: orná půda), oba v k. ú. a obci [obec]. Pozemek žalobce [parcelní číslo] v k. ú. [obec] sousedí, tj. má společnou hranici s pozemkem žalované [parcelní číslo] v k. ú. [obec] a posledně uvedený pozemek ([parcelní číslo]) sousedí s pozemkem žalované [parcelní číslo] tamtéž. Žalobce dle svého tvrzení v žalobě používá k příchodu a příjezdu na svůj pozemek [parcelní číslo] část uvedených pozemků žalované v místě, kde je na pozemku [parcelní číslo] zbudován sjezd, aniž by mu v tom žalovaná bránila. Žalované je známo, že žalobce přichází a přijíždí na svůj pozemek přes oba pozemky žalované za účelem sečení a údržby pozemku žalobce. Pozemek [parcelní číslo] je sám o sobě veřejnou cestou přístupnou každému, proto zřízení požadované služebnosti z podstaty věci nepřipadá v úvahu. Za dané situace je žalovaná názoru, že nejsou naplněny zákonné důvody ke zřízení služebnosti ve formě nezbytné cesty (dle ust. § 1029 a násl. o.z.), neboť žalobce fakticky oba pozemky žalované užívá k přístupu ke svému pozemku, aniž by mu v tom žalovaná bránila a poukázala na ust. § 1021 o.z., upravující umožnění vstupu souseda na vedlejší pozemek v době, rozsahu a způsobem, které jsou nezbytné k údržbě sousedního pozemku nebo hospodaření na něm, nelze-li tohoto účelu dosáhnout jinak. Žalovaná v případě, že by soud žalobě vyhověl, nesouhlasí s požadavkem žalobce nepřiznat žalované finanční náhradu za zřízení služebnosti, neboť k tomu není žádného zákonného důvodu. Žalovaná odmítla tvrzení žalobce o tom, že v minulosti měl žalobce zajištěn přístup na svůj pozemek ve formě spojení jeho pozemku s veřejnou cestou, která se měla dle tvrzení žalobce nacházet na dnes již neexistujícím pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec]. Pokud by totiž žalobce toto své tvrzení neprokázal, bylo by třeba postupovat dle ust. § 1032 odst. 1 písm. b) o.z. a nezbytnou cestu nepovolit.

3. Mezi účastníky jsou shodná tvrzení (obsahující právně významné skutečnosti), která s poukazem na ust. § 120 odst. 3 o.s.ř, vzal soud za svá skutková zjištění a odkazuje na ně jako na skutkový závěr ve věci: Žalobce je vlastníkem pozemku [parcelní číslo] (druh pozemku: trvalý travní porost) v k. ú. [obec], [územní celek]. Žalovaná je vlastníkem pozemku [parcelní číslo] (druh pozemku: ostatní plocha, způsob využití: ostatní komunikace) v k. ú. a obci [obec]. Žalovaná je vlastníkem pozemku [parcelní číslo] (druh pozemku: orná půda) v k. ú. a obci [obec]. Pozemky [parcelní číslo] a [parcelní číslo] spolu sousedí. Pozemek [parcelní číslo] má část společné hranice s pozemkem [parcelní číslo] v místech, kde pozemek [parcelní číslo] sousedí s pozemkem [parcelní číslo]. Žalobce pozemek p. [číslo] na kterém je travní porost, udržuje a hospodaří na něm, seče (kosí) trávu. Žalobce od června 2016 přichází a přijíždí na pozemek [parcelní číslo] z prostoru cesty C 29 (ze sjezdu) na pozemku [parcelní číslo] dále přes pozemek p. [číslo] to s vědomím a bez výhrad žalované.

4. Po doplnění tvrzení a důkazů žalobcem na výzvu soudu ze dne 02.12.2021, č. j. 12 C 165/2021-50, v kontextu dosavadních tvrzení účastníků soud již nepovažuje za právně významnou k rozhodnutí věci a mezi účastníky spornou skutečnost, zda měl žalobce v minulosti zajištěn přístup k pozemku [parcelní číslo] ve formě spojení tohoto pozemku s veřejnou cestou, která se dle tvrzení žalobce měla nacházet na dnes již neexistujícím pozemku [parcelní číslo] v k. ú. a obci [obec], který byl v minulosti sloučen s pozemkem [parcelní číslo] tamtéž.

5. Vzhledem k tomu že ve věci bylo možné rozhodnout na základě shora uvedených nesporných právně významných skutečností, (dle názoru soudu jde o spor o právo), soud neprovedl důkaz: výpis z KN č. [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], [územní celek], výpis z KN č. [list vlastnictví] pro k. ú. a [územní celek], neboť z těchto důkazů plynou mezi účastníky nesporné skutečnosti. Soud neprovedl důkaz: vyjádření žalobce ze dne 27. 2. 2021, včetně 31 příloh, dále žádost žalobce o odkup části pozemku ze dne 10. 8. 2018, stanovisko žalované ze dne 24. 9. 2018, žádost žalobce o zřízení věcného břemen ze dne 31. 8. 2019, včetně dvou příloh, sdělení žalované ze dne 25. 9. 2019, dále návrh předmětu geometrického plánu Ing. [jméno] [příjmení], dále geometrický plán ze dne 13. 12. 2020 [číslo] z 13. 12. 2020, znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] z 20. 12. 2020, místní šetření na místě samém, snímek mapy z roku 1969, snímek mapy z roku 1984, dopis St. statku [obec] ze dne 24. 4. 1974, dopis ONV [anonymizována dvě slova] ze dne 17. 5. 1974, dopis Poz. fondu [anonymizována dvě slova] ze dne 11. 11. 1997, snímek kat. mapy, rozhodnutí Poz. úřadu [anonymizována dvě slova] ze dne 27. 3. 2007, příloha [číslo] k rozhodnutí č. j. 142/2007, příloha [číslo] k rozhodnutí č. 142/2007 Poz. úřad K. Vary, snímek kat. mapy p. p. [číslo] k ú. [obec], výpis z KN pro p. [parcelní číslo] k. ú. [obec], doklad o úhradě ze dne 8. 12. 2021, dopis z [územní celek] ze dne 2. 3. 2017, dopis z [územní celek] ze dne 13. 3. 2017, neboť z těchto důkazů neplynou žádné právně významné skutečnosti potřebné k rozhodnutí ve věci.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

7. Podle ust. § 1029 odst. 1 a 2 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

8. Podle ust. § 1021 o.z. vlastník umožní sousedovi vstup na svůj pozemek v době, rozsahu a způsobem, které jsou nezbytné k údržbě sousedního pozemku nebo k hospodaření na něm, nelze-li tohoto účelu dosáhnout jinak; soused však nahradí vlastníku pozemku škodu tím způsobenou.

9. Soud má za zjištěné a prokázané (mezi účastníky nesporné), že žalobce již od roku 2016 využívá k přístupu na svůj pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] sjezd z pozemku žalované [parcelní číslo] (druh pozemku: ostatní plocha, způsob využití: ostatní komunikace) v k. ú. a obci [obec], tedy z veřejně přístupné komunikace (na které se nachází cesta [anonymizována dvě slova]) a dále prochází, resp. přejíždí přes navazující pozemek žalované [parcelní číslo] (druh pozemku: orná půda) v k. ú. a obci [obec], který přímo sousedí s jeho pozemkem výše uvedeným. Žalovaná tomuto přístupu žalobce na jeho pozemek přes své pozemky nikterak nebránila a dosud nebrání. Žalobce využívá svůj pozemek za účelem sečení (kosení) trávy. Žalovaná přiléhavě poukázala na právní názor obsažený v rozsudku NS ze dne 24.01.2017, sp. zn. 22 Cdo 3398/2016, ve kterém uvedl:„ Dovolací soud již výše uvedl, že od 1. 1. 2014 lze při rozhodování o povolení nezbytné cesty zásadně využít judikaturu k § 151o odst. 3 zák. č. 40/1964 Sb., která byla vytvořena za účinnosti předchozí právní úpravy. Ta sice explicitně – na rozdíl od § 1029 odst. 2 obč. zák. – nestanovila, v jakém rozsahu může být věcné břemeno cesty zatěžující pozemek jiného vlastníka zřízeno, nicméně nezbytný korektiv vyplýval z čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle něhož„ vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. … Požadavek na minimalizaci zásahů do práv vlastníka zatěžovaného pozemku našel před 1. 1. 2014 odraz i v judikatuře dovolacího soudu. V rozsudku ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1897/2004, publikovaném pod č. 32/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vyslovil:„ Při zřizování nezbytné cesty rozhodnutím soudu je třeba dbát, aby právo vlastníka pozemku bylo omezeno co možno nejméně. Má-li vlastník stavby možnost zřídit přístup ke stavbě jinak, bez omezení vlastníka přilehlého pozemku, nelze právo věcného břemene cesty zřídit“. Obdobně dovolací soud v rozsudku ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2977/2009 uvedl, že„ zřízení nezbytné cesty představuje vážný zásah do práva vlastníka pozemku, a proto je třeba vždy poměřovat výhodu, kterou cesta poskytuje, s újmou, která by vznikla zřízením cesty pro vlastníka zatížené nemovitosti. Soud může zřídit cestu jen v rozsahu zajišťujícím objektivně řádné užívání, byť i nepůjde o užívání komfortní.“ … Již zákon č. 40/1964 Sb., účinný do 31. 12. 2013, v § 127 odst. 3 ukládal vlastníku sousedního pozemku povinnost umožnit na nezbytně nutnou dobu a v nezbytném rozsahu přístup na jeho pozemek, popřípadě na stavbu na něm stojící, pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedících pozemků nebo staveb. Judikatura podmínky, za nichž uvedené ustanovení bude naplněno, konkretizovala již ve Zprávě o rozhodování soudů ve věcech sousedských vztahů, projednané občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu SSR, Cpj 67/84, a schválené plénem Nejvyššího soudu SSR dne 23. 5. 1985, Pls 1/85. Zdůraznila, že účelem umožnění přístupu je provedení nezbytné údržby stavby či pozemku, popřípadě obhospodařování pozemku tak, aby nemovitosti byly v dobrém stavu. Znak nezbytnosti bylo přitom třeba posuzovat z objektivních hledisek (k tomu srovnej rovněž Zprávu o rozhodování soudů ve věcech sousedských vztahů, projednané a schválené občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu ČSR, Cpj 203/86, jež byla publikována pod č. 3/1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Aplikace § 127 odst. 3 zák. č. 40/1964 Sb. ovšem nemohla sloužit ke zřízení trvalého průchodu či průjezdu po sousedním pozemku a ani navodit stav blížící se nebo se rovnající povinnostem plynoucím z věcného břemene (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2019/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1281/2002, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4480/2015). Z § 127 odst. 3 zák. č. 40/1964 Sb. vychází § 1021 obč. zák., který ve shodě s dosavadní úpravou akcentuje vázanost přístupu na pozemek jiného vlastníka na nezbytnou údržbu či obhospodařování pozemku. Ustanovení tak míří na případy běžné údržby a běžného hospodaření (srov. Eliáš, K. a kol., Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 2012, s. 448). Povolení nezbytné cesty proto nebude přicházet v úvahu například tam, kde vlastník nemovité věci žádá, aby mu vlastník sousedního pozemku umožnil přístup za účelem posečení nebo rekultivace pozemku, popřípadě odstranění dřevin na pozemku se nacházejících. Umožnění přístupu podle § 1021 obč. zák. pak bude na místě nejen tehdy, půjde-li o údržbu či hospodaření jednorázové, ale i periodicky se opakující. Pokud žalobkyně namítala, že zřízení nezbytné cesty je potřebné k obhospodařování pozemku o výměře 2 050 m2 malou zahradní mechanizací například při kosení trávy, pak právě oprávnění žádat po žalovaných 1) a 2) vstup na jejich pozemek ve smyslu § 1021 obč. zák. je opatřením přiměřeným účelu, který sleduje.“ Toto rozhodnutí NS bylo následně publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS pod č. Rc 72/2018 s právní větou:„ Žalobě o povolení nezbytné cesty (§ 1029 obč. zák.) nelze vyhovět, je-li nezbytná cesta žádána pouze pro účely zhotovení stavby (§ 1022 obč. zák.) nebo pro údržbu či obhospodařování nemovité věci v rozsahu spadajícím pod § 1021 obč. zák.“. Na citované rozhodnutí navázal, jak správně poukázala žalovaná ve svém podání ze dne 26.11.2021, NS ve svém rozsudku ze dne 29.04.2020, sp. zn. 22 Cdo 3117/2019, kde uvedl:„ Povolení nezbytné cesty proto nebude přicházet v úvahu například tam, kde vlastník nemovité věci žádá, aby mu vlastník sousedního pozemku umožnil přístup za účelem posečení nebo rekultivace pozemku, popřípadě odstranění dřevin na pozemku se nacházejících. Umožnění přístupu podle § 1021 o. z. pak bude na místě nejen tehdy, půjde-li o údržbu či hospodaření jednorázové, ale i případně periodicky se opakující. Žalobě o povolení nezbytné cesty podle § 1029 o. z. nelze vyhovět, je-li nezbytná cesta žádána pouze pro údržbu či obhospodařování nemovité věci v rozsahu spadajícím pod § 1021 o. z. (srovnej rozsudek ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3398/2016 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 72/2018)).“. S poukazem na skutkový závěr ve věci a citovaný právní názor NS v jeho rozhodnutích shora uvedených soud žalobu na zřízení služebnosti ve formě nezbytné cesty zamítl pro nenaplnění zákonného předpokladu uvedeného v ust. § 1029 o.z., totiž, že žalovaný nemůže na svém pozemku řádně hospodařit či jej jinak řádně užívat, neboť pozemek není dostatečně spojen s veřejnou cestou. V řízení bylo naopak zjištěno, že přístup žalobce na jeho pozemek je možný způsobem shora již popsaným přes pozemky žalované, která takovému přístupu žalobce již řadu let nikterak nebrání a žalobce tak může v případě potřeby údržby a hospodaření na svém pozemku tento přístup z veřejné cesty využívat. Není proto důvodu k tak vážnému zásahu do vlastnického práva žalované k jejím pozemkům, jaký by zřízení služebnosti ve formě nezbytné cesty představoval. Zástupce žalobce v závěrečném návrhu před rozhodnutím soudu ve věci požadoval, aby se soud odklonil od stávající judikatury NS (shora citované) a tento odklon odůvodnil tím, že vztahy mezi účastníky nejsou založeny na důvěře, a žalobce se do budoucna obává, že žalovaná může převést své vlastnické právo k předmětným pozemkům na třetí osobu, a že tento nový vlastník může bránit dosavadnímu přístupu žalobce na jeho pozemek přes předmětné pozemky žalované. Soud k odklonu od stávající judikatury neshledal důvod, neboť úvahy žalobce o případném bránění jeho přístupu na pozemek případným novým vlastníkem jsou v době rozhodování soudu pouhou spekulací. Dle ust. § 154 odst. 1 o.s.ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Jak již shora uvedeno, žalovaná nebrání minimálně od roku 2016 až do současnosti v přístupu žalobce na jeho pozemek výše uvedený přes své 2 pozemky výše uvedené a tento stav deklarovala i do budoucna.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13.552 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35.000 Kč sestávající z částky 2.500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11.200 Kč ve výši 2.352 Kč.