12 C 186/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci žalobce: jméno žalobkyně , narozený datum bytem adresa zastoupený advokátkou jméno advokátky sídlem adresa proti žalované: právnická osoba ., IČO IČO žalované sídlem adresa zastoupená advokátkou jméno advokátky sídlem adresa o 10 272,60 EUR s přísl. + 4 474,07 Kč s přísl.

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 10 272,60 EUR s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 25. 6. 2025 do zaplacení, částky 4 474,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 25. 6. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 106 613 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na nákladech řízení částku 6 779 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, a to na účet soudu č.: 19-226341/0710, variabilní symbol: 1211018625.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované úhrady za újmu na zdraví vzniklou jí dne 30. 3. 2025 kolem 9:15 hodin v hotelovém zařízení žalované v důsledku pádu žalobkyně při sestupování z posledního schodu na podestu chodby před restaurací, kdy byla podlaha podesty mokrá z důvodu prováděného a neoznačeného úklidu.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, uvedla, že podlaha podesty nebyla v době úrazu žalobkyně kolem 9:15 hodin mokrá, neboť v tu dobu se úklid neprovádí. Žalovaná tvrdila, že úklid v těchto místech se provádí v době od 6:00 do 7:30 hodin a je řádně označen.

3. Soud se nejprve zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci jde o spor o náhradu újmy na zdraví s mezinárodním prvkem, neboť žalobkyně má trvalý pobyt ve Spolkové republice Německo a ke tvrzené škodné události došlo na území České republiky, posoudil soud svou příslušnost podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Podle čl. 1 odst. 1 tohoto nařízení se nařízení vztahuje na věci občanské a obchodní bez ohledu na druh soudu; uplatněný nárok na náhradu újmy na zdraví z tvrzeného porušení povinností při provozu hotelového zařízení je přitom nárokem občanskoprávní povahy. Podle čl. 4 odst. 1 uvedeného nařízení platí jako obecné pravidlo, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu. Vedle toho však čl. 7 bod 2 téhož nařízení stanoví, že ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti může být žalovaný žalován rovněž u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že ke škodné události došlo v hotelu na území České republiky, kde žalobkyně uklouzla na mokré podlaze po úklidu, která nebyla označena výstražnou tabulí, a utrpěla újmu na zdraví. Místem tvrzené škodné události i místem vzniku přímé újmy je tedy území České republiky. Z toho důvodu soud uzavřel, že je dána mezinárodní příslušnost českých soudů podle čl. 7 bodu 2 nařízení Brusel I bis.

4. Pokud jde o právo rozhodné pro posouzení uplatněného nároku, soud vycházel z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), neboť jde o nárok z tvrzeného civilního deliktu. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy vznikající z civilních deliktů právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. V projednávané věci vznikla přímá škoda na zdraví žalobkyně na území České republiky, kde došlo k jejímu pádu v hotelu, a rozhodným právem je proto právo české. Podmínky pro aplikaci čl. 4 odst. 2 nařízení Řím II splněny nejsou, neboť nebylo zjištěno, že by žalobkyně a žalovaná měly v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště ve stejné zemi. Soud neshledal ani důvod pro použití čl. 4 odst. 3 téhož nařízení, protože ze všech okolností případu nevyplývá, že by byl posuzovaný delikt zjevně úžeji spojen s jinou zemí než s Českou republikou. Podle čl. 15 nařízení Řím II se takto určeným rozhodným právem řídí zejména základ a rozsah odpovědnosti, určení vzniku škody, její povahy i posouzení nárokovaného odškodnění. Současně podle čl. 17 téhož nařízení je při posuzování chování osoby, vůči níž je vznášen nárok na náhradu škody, třeba přihlédnout k pravidlům bezpečnosti a chování platným v místě a v okamžiku, kdy došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku odpovědnosti; i z tohoto pohledu jsou proto rozhodná pravidla platná v České republice. Soud proto uzavírá, že na posouzení nároku žalobkyně na náhradu újmy na zdraví se použije české právo.

5. Mezi účastníky jsou nesporné skutečnosti, které soud vzal dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. za svá skutková zjištění a odkazuje na ně jako na dílčí skutkový závěr: Žalobkyně je fyzickou osobou s trvalým bydlištěm v SRN. Žalovaná je právnickou osobou provozující Spa Resort , Anonymizováno, na adrese , adresa, kde poskytuje hotelové služby. Žalobkyně byla spolu se svým manželem , jméno, ubytována v tomto zařízení žalované ve dnech 25. 3. 2025 až 1. 4. 2025 a čerpala službu „komplexní lázeňská péče“. Žalobkyně vyzvala žalovanou v dopise ze dne 30. 4. 2025 k zaplacení částky 4 474,07 Kč s předpokladem vzniku dalších nákladů.

6. Sporné zůstaly mezi účastníky tyto skutečnosti: 1/ Zda došlo k úrazu žalobkyně dne 30. 3. 2025 v 9:15 hodin na podlaze před schodištěm v I. poschodí v prostoru před hotelovou restaurací v zařízení žalované. 2/ Zda byl dne 30. 3. 2025 v době před 9:15 hodin prováděn žalovanou úklid podlahy tzv. na mokro“ před schodištěm v I. poschodí zařízení žalované v prostoru před hotelovou restaurací. 3/ Zda byla podlaha před schodištěm v I. poschodí zařízení žalované v prostoru před hotelovou restaurací dne 30. 3. 2025 v 9:15 hodin mokrá.

7. Ke sporné skutečnosti ad 1/ soud provedl dokazování v tomto rozsahu: Z účastnického výslechu žalobkyně a svědeckého výslechu jejího manžela má soud za prokázané, že k úrazu žalobkyně dne 30. 3. 2025 došlo kolem 9:15 hodin v prostoru chodby před vstupem do hotelové restaurace, kam šla žalobkyně s manželem v tu dobu na snídani. Žalobkyně uklouzla při sestupování z posledního schodu na podestu chodby před restaurací. Nesrovnalost v údaji o místě úrazu plynoucí z knihy úrazů žalované, lékařské zprávy KKN a.s. a tvrzení žalobkyně nepovažuje soud za podstatnou pro rozhodnutí ve věci.

8. Ke sporné skutečnosti ad 2/ a 3/ soud provedl dokazování v tomto rozsahu: Soud neuvěřil účastnické výpovědi žalobkyně a svědecké výpovědi jejího manžela, kterými žalobkyně prokazovala své tvrzení o tom, že v době 9:15 hodin byl žalovanou prováděn úklid podlahy tzv. na mokro“ před schodištěm v I. poschodí zařízení žalované v prostoru před hotelovou restaurací, a že v tu dobu byla podlaha v těchto místech mokrá bez zřetelné výstrahy. Tyto výpovědi jsou obsahově značně rozporné. Žalobkyně ve výpovědi uvedla, že v době jejího pádu se v místě pohybovalo mnoho lidí, že po pádu pomalu doskákala ke křeslu na chodbě, že manžel šel do recepce informovat o úrazu a vrátil se s zdravotní sestrou, která žalobkyni ošetřila ruku. Manžel ji poté odvezl na kolečkovém křesle na pokoj. Manžel ve výpovědi uvedl, že v době pádu žalobkyně v místě nikdo další nebyl a asi za 30 – 40 vteřin přicházel od shora nějaký český pár. Bezprostředně po pádu se žalobkyně snažila zvednout, avšak nešlo to, proto ji s velkou námahou vzal do náruče a odnesl ji na gauč, který tam na chodbě byl. Poté šel do recepce, kde oznámil úraz žalobkyně a chtěl ji nechat odvézt do nemocnice. Řekli mu, že nejprve přijde jejich zdravotní sestra. On se vrátil k žalobkyni, vzal ji do náruče a výtahem převezl dolů do recepce, kde ji nohu i ruku ošetřila zdravotní sestra. O nevěrohodnosti žalobkyně a jejího manžela svědčí dále výpověď manžela, který uvedl, že chvíli po pádu žalobkyně si oba všimli, že zhruba 3-5 metrů od nich na chodbě v prostoru před restaurací uklízečka vytírá podlahu. Žalobkyně na uklízečku začala křičet nejprve německy, poté ukrajinsky, avšak uklízečka zjevně nerozuměla a nereagovala. Soud má za to, že kdyby byla výpověď manžela žalobkyně pravdivá, lze předpokládat, že žalobkyně by takový moment ve své výpovědi zmínila. Žalobkyně ke svému tvrzení, že podlaha byla v době jejího pádu mokrá, navrhla též důkaz fotografií založenou na č. l. 48, 49. Z fotografií však nelze stav podlahy seznat. Při porovnání těchto fotografií s tvrzenou mokrou podlahou a fotografie stejného místa pořízené žalovanou dne 6. 5. 2025 (č. l. 50) lze učinit stejný závěr, tj. že nelze seznat stav podlahy. Tvrzení žalobkyně, že podlaha v místě pádu byla mokrá, fotografie na č. l. 48 a 49 neprokazují a ani prokázat nemohou, neboť z výslechu svědka – manžela žalobkyně vyplývá, že tyto fotografie nepořídil v době pádu žalobkyně, nýbrž až toho dne odpoledne na pokyn svého pojišťovacího agenta, se kterým si telefonoval až po návratu žalobkyně z nemocnice. Tvrzení žalobkyně o mokré podlaze v místě a době jejího pádu má soud za vyvrácené výpovědí svědkyně , jméno FO, , room division manager, která k organizaci úklidu u žalované uvedla, že v prostorách, kde mělo k úrazu dojít, úklid schodiště včetně podesty pod ním má na starosti pokojská, která vedle úklidu jednotlivých pokojů ve všedních dnech má na starosti úklid jak schodiště, tak této podesty. O víkendech pokojské úklid schodiště a podesty neprovádí, neboť jsou vytíženy prací na pokojích v jednotlivých patrech, když v této době jsou odjezdy a příjezdy hostů. Úklid podesty před restaurací v 1. patře provádí uklízečka v době do 7:30 hodin, do začátku podávání snídaní, aby nebyl provoz omezen, resp. aby se nepletla hostům pod nohy. Při provádění úklidu má uklízečka k dispozici výstražnou tabuli, kterou umístí v prostoru na viditelné místo tak, aby hosté neuklouzli. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že pracuje u žalované jako uklízečka a úklid podesty před restaurací provádí každý den včetně víkendů, a to v době do 7:30 hodin. Na datum 30. 3. 2025 (neděle) si pamatuje, neboť tehdy došlo k úrazu nějakého hosta. Svědkyně uvedla, že provedla úklid v době do 7:30 hodin. K provádění úklidu tzv. na mokro uvedla, že na mokrou podlahu upozorňuje instalací žluté výstražné cedule, což uvedla i ve svém čestném prohlášení (č. l. 34). Svědkyně , jméno FO, , zdravotní sestra u žalované, uvedla, že žalobkyni ošetřila nohu i ruku v prostoru recepce, což plyne i z jejího čestného prohlášení ze dne 6. 5. 2025. Výpovědí této svědkyně a výpovědí manžela žalobkyně je vyvrácena pravdivost výpovědi žalobkyně o tom, že zdravotní sestra přišla na místo úrazu a žalobkyni poraněnou nohu nijak neošetřila. I toto svědčí o nevěrohodnosti žalobkyně. Z e-mailu ze dne 30. 3. 2025 (č. l. 72) soud nezjistil žádnou skutečnost důležitou pro rozhodnutí ve věci stejně jako z lékařské zprávy ze dne 30. 3. 2025 (č. l. 38) a výňatku z manuálu pro úklidové standardy hotelu (č. l. 90). Harmonogramem prací pro uklízečky , právnická osoba, (předmětná budova hotelu) má soud za prokázané tvrzení žalované, že uklízečka má provádět úklid v prostoru před restauracemi hotelu v době od 6:00 do 7:30 hodin, což svědkyně , jméno FO, , uklízečka, jako svědek potvrdila. Soud učinil dílčí skutkový závěr, že žalobkyně neprokázala své tvrzení o tom, že v době jejího pádu při sestupování z posledního schodu na podestu chodby před restaurací byla podlaha podesty mokrá z důvodu prováděného a neoznačeného úklidu. V řízení bylo prokázáno výslechem svědkyň , jméno FO, , , jméno FO, , harmonogramem práce pro uklízečky, tvrzení žalované, že podesta před restaurací, kde k úrazu došlo, je uklízena v době od 6:00 do 7:30 hodin, tudíž je vyloučeno, aby byla v době úrazu v 9:15 hodin mokrá.

9. Soud neprovedl důkaz listinami: doklad k přijaté platbě , číslo, , ze dne 25. 3. 2025, Fotografie tržné rány na ruce žalobkyně, lékařská zpráva, Helios Klinikum ze dne 11. 4. 2025 (neověřený překlad), příjmový pokladní doklad , číslo, ze dne 30. 3. 2025, včetně dokladu o úhradě na částku 3 421,07 Kč, příjmový pokladní doklad , číslo, ze dne 30. 3. 2025 na částku 110 Kč, účtenka č. , číslo, , ze dne 30. 3. 2025 na částku 908 Kč, účtenka č. , číslo, ze dne 30. 3. 2025 na částku 35 Kč, Zuzahlungsrechnung ze dne 12. 4. 2025 na částku 30 EUR, Quittung ze dne 14. 4. 2025 na částku 26,68 EUR, Kassenbon ze dne 12. 4. 2025 na částku 20,28 EUR, Rechnung , číslo, na částku 163,69 EUR, výzva žalobkyně ze dne 13. 5. 2025, komunikace právních zástupců účastníků, neboť jich nebylo pro rozhodnutí soudu potřeba.

10. Soud učinil právní závěr: Podle ust. § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

11. Základním předpokladem odpovědnosti za způsobenou újmu je: 1) vznik majetkové či nemajetkové újmy, 2) protiprávní jednání škůdce, 3) příčinná souvislosti mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem újmy, 4) zavinění.

12. V posuzovaném případě nebyl splněn jeden z předpokladů odpovědnosti za způsobenou újmu, a to protiprávní jednání žalované. Žalobkyně neprokázala své tvrzení o tom, že příčinou jejího pádu při sestupování z posledního schodu na podestu chodby před restaurací byla mokrá podlaha podesty z důvodu prováděného a neoznačeného úklidu. V takovém případě žalovaná neodpovídá za újmu na zdraví žalobkyně v důsledku pádu vzniklou. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl, aniž by se zabýval výši škody a důkazy k tomu žalobkyní označenými.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 106 613 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 258 545,80 Kč sestávající z částky 9 340 Kč za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, sepis podání ze dne 16. 7. 2025, 12. 3. 2026, účast advokáta při jednání soudu dne 21. 10. 2025, 13. 1. 2026 přesahujícím 2 hodiny, 22. 1. 2026 přesahujícím 2 hodiny, 17. 3. 2026) včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 88 110 Kč ve výši 18 503 Kč.

14. O povinnosti žalobkyně zaplatit státu náklady řízení vzniklé proplacením svědečného manželu žalobkyně soud rozhodl dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého náklady řízení vzniklé státu platí účastníci řízení podle úspěchu ve věci samé. Soud proto jejich náhradu uložil neúspěšné žalobkyni.