12 C 213/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 80.150 Kč s přísl., rozsudkem pro zmeškání

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 80.150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2.402 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, z částky 2.402 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení, z částky 2.402 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, z částky 2.402 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení z částky 2.402 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, z částky 2.402 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, ve výši 11 % ročně z částky 2.402 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, z částky 2.402 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, z částky 2.402 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení, z částky 2.402 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, z částky 2.402 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacením, z částky 17.484 Kč od 22. 5. 2022 do zaplacení, z částky 2.402 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení, ve výši 8,50 % ročně z částky 2.312 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, z částky 2.312 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení, z částky 2.312 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, z částky 2.312 Kč od 1. 10. 2021 zaplacení, z částky 2.312 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, z částky 2.312 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, ve výši 11 % ročně z částky 2.312 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, z částky 2.312 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, z částky 2.312 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení, z částky 2.312 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, z částky 2.312 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, z částky 6.098 Kč od 22. 5. 2022 do zaplacení, z částky 2.312 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 20.851,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dlužných příspěvků do fondu služeb a fondu oprav za jednotku [číslo] v domě [adresa], v ulici [ulice] v [obec], jehož je žalovaná vlastníkem, a to za období [číslo] 2021, [číslo] ve výši 28.824 Kč, dlužného nedoplatku po vyúčtování služeb za rok 2021 ve výši 17.484 Kč, za jednotku [číslo] v domě [adresa], v ulici [ulice] v [obec], jehož je žalovaná vlastníkem, a to za období [číslo] 2021, [číslo] ve výši 27.744 Kč, dlužného nedoplatku po vyúčtování služeb za rok 2021 ve výši 6.098 Kč.

3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 2. 8. 2022. Žalované bylo dne 4. 7. 2022 do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaná k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání.

4. Žalovaná se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí.

5. V posuzované věci se jedná o spor z titulu dlužných příspěvků do fondu služeb a fondu oprav, dlužného nedoplatku po vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalované, jež mu vnikly z uvedeného titulu.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20.851,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4.008 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 80.150 Kč sestávající z částky 4.340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13.920 Kč ve výši 2.923,20 Kč.