12 C 244/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o rušení držby

I. Žalovaný je povinen zdržet se rušení držby práva žalobkyně spočívajícího v oprávnění žalobkyně vstoupit na pozemek ve vlastnictví žalovaného [parcelní číslo] v katastrálním území a obci [obec], zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary na listu vlastnictví [číslo] za účelem provedení výměny zařízení distribuční soustavy – podzemního kabelu nízkého napětí na pozemku umístěného, a to již okamžikem doručení tohoto usnesení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 21. 8. 2025 došlou soudu téhož dne domáhala ochrany rušené držby s tvrzením, že je obchodní společností zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [číslo]. Předmětem jeho podnikání je, mimo jiné, distribuce elektřiny. Žalobkyně je držitelem licence Energetického regulačního úřadu [číslo] na distribuci elektřiny a provozovatelem distribuční soustavy v elektroenergetice ve smyslu ustanovení § 25 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, v účinném znění. Žalovaný je diecézí Církve římskokatolické v České republice a výlučným vlastníkem pozemku [parcelní číslo] v kat. ú. [územní celek], zapsaném v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Karlovy Vary, na listu vlastnictví [číslo]. Na pozemku žalovaného se nachází zařízení, které je v pozemku umístěno již od 60. let minulého století. Zařízení zajišťuje v lokalitě napájení jednotlivých odběrných míst. Skutečnost, že lokalita je zásobována elektřinou, a tedy že zde žalobkyně kontinuálně vykonává práva provozovatele distribuční soustavy v elektroenergetice (svědčí mu držba těchto práv), je z povahy věci notorietou, neboť bez dodávek elektřiny by zde sídlící subjekty ani obyvatelé nemohli vykonávat žádnou soustavnou ekonomickou aktivitu ani obhospodařovat svá obydlí. Žalobkyně plánuje provést v rámci stavby ev. č. IV [číslo] nazvané„ [anonymizováno]“ výměnu dožívajícího zařízení – podzemního kabelu nízkého napětí za nové, kapacitnější, nicméně jinak shodné v podstatných parametrech, a to včetně jeho podzemní trasy vedoucí, mimo jiné, přes pozemek žalovaného. Podle ustanovení § 22 až § 26 zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrisační zákon), ve znění účinném do 31. prosince 1994 (dále jen„ elektrisační zákon“), pak k tomuto zařízení vzniklo ve prospěch žalobkyně (resp. jeho právních předchůdců) zákonné věcné břemeno, jehož obsahem je oprávnění žalobkyně provozovat na cizích nemovitostech elektrická vedení, zejména zřizovat na cizích nemovitostech podpěrné body, přepnout cizí nemovitosti vodiči a umisťovat v nich vedení, vstupovat a vjíždět při stavbě, provozování, opravách, změnách nebo odstraňování vedení na příjezdné, průjezdné a vedením přímo dotčené cizí nemovitosti a odstraňovat a oklešťovat stromoví překážející tomuto vedení. Uvedené zákonné věcné břemeno svědčí žalobkyni dodnes, neboť podle ustanovení § 45 odst. 3 zákona č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, ve znění účinném do 31. prosince 2000, a ustanovení § 98 odst. 4 energetického zákona platí, že oprávnění k cizím nemovitostem, jakož i omezení jejich užívání, která vznikla před účinností energetického zákona, zůstávají nedotčena. Zástupce žalobkyně oznámil pracovnici žalovaného pověřené správou majetku žalovaného písemně e-mailem dne 15. července 2025 vstup na pozemek v období července až září 2025 v souvislosti s provedením výměny zařízení. Dne 16. července 2025 obdržel zástupce žalobkyně reakci pracovnice žalovaného, že žalovaný odmítá žalobkyni umožnit vstup na svůj pozemek a provedení výměny zařízení. Žalovaný podmínil vydání svolení ke vstupu na svůj pozemek žalobkyni a provedení výměny uzavřením písemné dohody s různými podmínkami, pouze za nichž žalovaný připustí zásah do svého pozemku. Vzhledem k tomu, že pozemek žalovaného není volně veřejně přístupný (je zaplocen a uzavřen bránou), neboť se nachází v areálu Formačního a vzdělávacího centra Pernink, které žalovaný provozuje, žalobkyně nemůže provést výměnu zařízení bez součinnosti žalovaného. Provedení výměny zařízení je tak znemožněno, přičemž zároveň dochází k ohrožení další provozuschopnosti zařízení. Předmětem výměny je podzemní kabelové vedení umístěné v pozemku žalovaného a nikoli vedle areálu žalovaného stojící volně přístupné venkovní nadzemní vedení s podpěrnými body.

2. Žalovaný byl soudem v usnesení ze dne 25. 8. 2025, č. j. 12 C 244/2025-12 vyzván, aby se k žalobě vyjádřil ve stanovené lhůtě 5 dnů od doručení výzvy a současně mu soud vysvětlil, že potřebuje znát jeho stanovisko v krátkém čase, neboť soud má na rozhodnutí ve věci zákonem stanovenou lhůtu 15 dnů. Žalovanému bylo usnesení doručeno dne 25. 8. 2025.

3. Žalovaný v podání ze dne 2. 9. 2025 uvedl, že celá záležitost je jistým komunikačním nedorozuměním mezi účastníky a je činěno vše pro to, aby byli účastníci schopni se na dalším postupu dohodnout mimosoudně.

4. Z internetového výpisu z katastru nemovitostí – informace o pozemku č. [list vlastnictví] pro k. ú. [územní celek] soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem pozemku [parcelní číslo] o výměře 755 m2.

5. Z projektové dokumentace – výkresu s názvem stavby: [anonymizováno], z února 2024 zpracovaného [jméno] [příjmení] soud zjistil, že přes pozemek uvedený v odst. 2 odůvodnění vede zařízení žalobkyně – podzemní kabel nízkého napětí. Investorem stavby je žalobkyně.

6. Z dopisu zhotovitele stavby, firmy [anonymizováno], [IČO], ze dne 15. 7. 2025 soud zjistil, že jako zhotovitel stavby má provést výměnu zařízení žalobkyně uvedeného v dost. 3 odůvodnění a v dopise oznámil žalovanému potřebu vstupu na jeho pozemek v období od července do září 2025 včetně s uvedením, že bude provedena výměna stávajícího kabelu nízkého napětí.

7. Z e-mailu žalovaného ze dne 16. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný vstup na svůj pozemek váže na svůj výslovný souhlas po předchozím smluvním ujednání. Z e-mailu je patrné, že mělo dojít k jednání dne 3. 10. 2024, avšak k žádné dohodě nedošlo.

8. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá skutková zjištění vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.

9. Po právní stránce posoudil věc takto: Podle ust. § 176 o. s. ř. ustanovení § 177 až 180 o. s. ř. se použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany rušené držby. Podle ust. § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat. Podle ust. § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. Podle ust. § 180 odst. 1 o. s. ř. ve věci samé rozhoduje soud usnesením.

10. Podle ust. § 22 odst. 1 a 5 zák. č. 79/1957 Sb. účinném do 31. 12. 1994 energetickým podnikům přísluší oprávnění: a) stavět a provozovat na cizích nemovitostech v rozsahu vyplývajícím z povolené stavby elektrická vedení, jakož i malé stanice do rozlohy 30 m2, s příslušenstvím (dále jen "vedení"), zejména zřizovat na nemovitostech podpěrné body, přepnout nemovitosti vodiči a umisťovat v nich vedení; b) vstupovat a vjíždět při stavbě, provozování, opravách, změnách nebo odstraňování vedení na příjezdné, průjezdné a vedením přímo dotčené cizí nemovitosti; c) odstraňovat a oklešťovat stromoví překážející vedení (§§ 23 a 24). Za výkon oprávnění uvedených v předchozím odstavci nejsou energetické podniky povinny poskytovat náhradu. Je-li však vlastník nebo uživatel nemovitosti, která není ve státním socialistickém vlastnictví, zřízením vedení podstatně omezen v užívání nemovitosti, může žádat u orgánu, který je podle předpisů o povolování staveb příslušný pro povolení stavby energetického díla (dále jen "povolující orgán"), aby mu energetický podnik poskytl přiměřenou jednorázovou náhradu; žádost musí být pod ztrátou nároku podána do tří měsíců ode dne, kdy bylo dílo uvedeno do trvalého provozu (užívání). Oprávnění podle odstavce 1 vznikají povolením ke stavbě vedení a zanikají zrušením vedení. Nezřídil-li vedení energetický podnik, nabývá oprávnění podle odstavce 1 i jiná organisace státního socialistického sektoru, které bylo dáno povolení ke stavbě vedení (§ 32 odst. 1). Oprávnění podle odstavce 1 nabývají organizace státního socialistického sektoru také nabytím správy vedení. Je-li rozsah nebo obsah oprávnění podle odstavce 1 sporný, vymezí je povolující orgán. Povinnost trpět výkon oprávnění uvedených v odstavci 1 vázne na dotčené nemovitosti jako věcné břemeno.

11. Podle ust. § 26 odst. 1 zák. č. 79/1957 Sb. účinném do 31. 12. 1994 věcná břemena podle ustanovení § 22 postihují i národní majetek; nezapisují se do pozemkových knih a neplatí o nich předpisy o promlčení a vydržení.

12. Podle ust. § 45 odst. 3 zák. č. 222/1994 Sb. účinného od 1. 1. 1995 do 31. 12. 2000 (a který zrušil zákon č. 79/1957 Sb.) oprávnění k cizím nemovitostem, jakož i omezení jejich užívání, která vznikla před účinností tohoto zákona, zůstávají nedotčena.

13. Podle ust. § 25 odst. 3 písm. f) zák. č. 458/2000 Sb. účinného od 1. 1. 2001 (a který zrušil zákon č. 222/1994 Sb.) provozovatel distribuční soustavy má právo vstupovat a vjíždět na cizí nemovitosti v souvislosti se zřizováním, obnovou a provozováním distribuční soustavy.

14. Podle ust. § 25 odst. 8 zák. č. 458/2000 Sb. účinného od 1. 1. 2001 (a který zrušil zákon 222/1994 Sb. provozovatel distribuční soustavy je povinen při výkonu oprávnění podle odstavce 3 písm. e) až g) co nejvíce šetřit práv vlastníků dotčených nemovitostí a vstup na jejich nemovitosti jim bezprostředně oznámit. Po skončení prací je povinen uvést nemovitosti do předchozího stavu, a není-li to možné s ohledem na povahu provedených prací, do stavu odpovídajícího předchozímu účelu nebo užívání dotčené nemovitosti a bezprostředně oznámit tuto skutečnost vlastníku nemovitosti. Po provedení odstranění nebo okleštění stromoví je povinen na svůj náklad provést likvidaci vzniklého klestu a zbytků po těžbě.

15. Podle ust. § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

16. Podle ust. § 1007 odst. 1, 2 o. z. byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil. Vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.

17. Podle ust. § 1008 odst. 1 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí 6 týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do 1 roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

18. K právním aspektům této žaloby soud odkazuje též na právní názor vyjádřený v rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 05. 01. 2014, sp. zn. 27 C 219/2014, zařazeného do systému ASPI pod č. JUD286905CZ, kde se uvádí:„ Prozatímní ochrana držby je založena na kombinaci existence narušeného faktického stavu (držby) a vůle držitele k jeho zachování procesní cestou (podáním žaloby) v konkrétní propadné lhůtě (K. Svoboda: Žaloby na ochranu rušené držby, Bulletin advokacie 5/ 2013, str. 45). Ochrana držby je poskytována všem právům, která mohou být předmětem držby. Ochrany požívá nejen držba řádná (§ 991 občanského zákoníku), poctivá (§ 992 občanského zákoníku) a pravá (§ 993 občanského zákoníku), ale i držba nepoctivá, neřádná a nepravá (Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976 – 1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 114).“. Dále soud vyšel z právního názoru formulovaného Ústavním soudem České republiky v jeho rozhodnutí ze dne 08. 12. 2015, sp. zn. II. ÚS 2133/15, kde mimo jiné uvedl, že:„ Soudy vyšly (správně) z toho, že žaloba z rušené držby (§ 176 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.")) není žalobou o právu, nýbrž žalobou o faktickém stavu, a jejím účelem je poskytnutí ochrany faktickému pokojnému stavu. Soud proto nezkoumá právní otázky, ale omezuje se toliko na zjištění poslední držby a zjištění jejího svémocného rušení, popř. zbavení. V dané věci je třeba připomenout, že se jedná o řízení podle § 176 a násl. o. s. ř., jež má svůj hmotněprávní základ v § 1003, resp. v § 1007 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. S ohledem na provizorní a prozatímní charakter ochrany držby nedochází, jak správně zdůraznily soudy, v tomto řízení ani k posuzování právních otázek týkajících se např. oprávněnosti, řádnosti či poctivosti držby (žalovaný může toliko namítat, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil - srov. § 1007 odst. 1 občanského zákoníku), ale soud se omezuje pouze na zjišťování faktického skutkového stavu. Navíc lhůty stanovené pro rozhodování soudů (viz § 177 o. s. ř.) v těchto řízeních neumožňují rozsáhlé a podrobné zkoumání. Vyhovění žalobě nepředstavuje překážku věci pravomocně rozhodnuté ve vztahu k eventuální pozdější petitorní žalobě. Žalovanému (zde stěžovateli), kterému bylo pravomocným rozhodnutím uloženo zdržet se zásahů do držby, resp. umožnit znovu nerušenou držbu, zůstává zachována možnost podat proti žalobcům na ochranu svého vlastnického práva a v následném petitorním řízení prokazovat, že žalovaní (v řízení o ochranu z rušené držby žalobci) neoprávněně zasahují do vlastnického práva stěžovatele. Vzhledem k tomu, že v dané věci byla soudy náležitě zjištěna existence posledního pokojného stavu, jakož i jeho rušení ze strany stěžovatele, nelze s ohledem na výše uvedené přitakat názorům stěžovatele o porušení práva na spravedlivý proces, či ochranu vlastnictví.“.

19. Žaloba na ochranu držby byla podána u soudu dne 21. 8. 2025, přičemž k narušení držby došlo dne 16. 7. 2025, kdy žalovaný sdělil svůj nesouhlas se vstupem na svůj pozemek, což znamená, že žaloba byla podána v zákonné šesti týdenní subjektivní lhůtě (kdy se žalobkyně o narušení držby dozvěděla od žalovaného) a zachována byla též roční objektivní lhůta pro podání takové žaloby (k zásahům do držby došlo před uplynutím 1 roku před podáním žaloby).

20. Žalobkyně prokázala, že je jako provozovatel distribuční soustavy oprávněným držitelem práva vstoupit na pozemek žalovaného za účelem výše již popsaným. Toto právo bylo právním předchůdcům žalobkyně založeno zákonem v odst. 10 odůvodnění uvedeným a přetrvává dosud i pro žalobkyni (viz právní úprava uvedená v odst. 11 odůvodnění). Žalobkyně jako provozovatel distribuční soustavy má zákonem (viz právní úprava uvedená v odst. 12 a 13 odůvodnění) upravené právo vstupu na cizí pozemky, tj. i na dotčený pozemek žalobkyně za účelem v zákoně výslovně upraveným (viz výčet činností v odst. 9 odůvodnění), v daném případě za účelem údržby – výměny dožilého podzemního kabelu nízkého napětí. Jak již shora uvedeno, podle ust. § 25 odst. 8 zák. č. 458/2000 Sb. účinného od 1. 1. 2001 (a který zrušil zákon 222/1994 Sb. provozovatel distribuční soustavy je povinen při výkonu oprávnění podle odstavce 3 písm. e) až g) co nejvíce šetřit práv vlastníků dotčených nemovitostí a vstup na jejich nemovitosti jim bezprostředně oznámit. Znamená tedy, že se souhlas vlastníka dotčeného pozemku nevyžaduje, nicméně provozovatel distribuční soustavy, resp. jím pověřený zhotovitel realizující v tomto případě výměnu podzemního kabelu nízkého napětí bezprostředně před realizací oznámí vlastníku pozemku svůj vstup na něj. Zákonodárce též stanovil povinnost oprávněné osoby co nejvíce šetřit právo vlastníka pozemku, jinými slovy počínat si tak, aby byl vlastník pozemku co nejméně v právu užívání omezen, a aby nedocházelo ke vzniku škod na majetku vlastníka pozemku.

21. Žalobkyně prokázala svémocné rušení práva žalobkyně spočívající ve vstupu na pozemek za účelem předvídaným zákonem, když žalovaný v e-mailu ze dne 16. 7. 2025 vyslovil svůj nesouhlas se vstupem na svůj pozemek za účelem provedení výměny podzemního kabelu nízkého napětí.

22. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl.

23. Jak již shora naznačeno, rozhodnutí o této žalobě proti rušení držby nevytváří překážku věci rozhodnuté pro případnou pozdější petitorní žalobu.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.