12 C 248/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o 37 342 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 182 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 182 Kč splatných k rukám žalobkyně vždy nejpozději do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem prosincem 2025 do úplného zaplacení s tím, že v případě nezaplacení byť jediné ze splátek řádně a včas se stane zbytek dluhu splatným najednou.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 11 160 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 37 342 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 919 Kč, a to do 30. 11. 2025 k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 374 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1211024825, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 37 342 Kč s přísl., neboť žalovaná nesplnila svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 9. 2024, [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], na základě této smlouvy poskytnula žalované s úvěrovým rámcem 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala ve smlouvě o úvěru splatit úvěr do 30 dnů včetně obchodního úroku ve výši 279,83 % ročně. Pro případ prodlení žalované s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náhrada nákladů upomínání dle sazebníku. Žalovaná na dluh uhradila toliko částku 3 818 Kč a na předžalobní výzvu k plnění ze dne 16. 4. 2025 nereagovala. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024.

2. Žalovaná uvedla, že si je vědoma dluhu vůči žalobkyni, tu v červenci 2025 žádala o splátky, které by byla reálně schopna hradit, avšak bezvýsledně. Žalovaná doložila potvrzení o mzdě za duben až srpen 2025.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 9. 2024, [číslo] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytnula žalované úvěrový rámec 10 000 Kč posléze navýšený na částku 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala ve smlouvě o úvěru splatit úvěr do 30 dnů včetně obchodního úroku ve výši 279,83 % ročně. Pro případ prodlení žalované s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náhrada nákladů upomínání dle sazebníku. RPSN činila dle smlouvy o úvěru 1141,20 %.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

5. Z dopisu žalobkyně ze dne 16. 4. 2025 soud zjistil, že před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu.

6. Z potvrzení o výši mzdy žalované za období [číslo] 2025 soud zjistil, že její průměrný čistý výdělek činil částku 21 058 Kč měsíčně.

7. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.

8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

9. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž, mimo jiné, uzavřel:„ Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěruschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem a jaké získal právní předchůdce žalobkyně informace o schopnosti žalované splácet úvěr, a to s poučením o případném neúspěchu ve věci. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že bylo nahlédnuto do veřejně přístupných registrů včetně dlužnických. Výstupy z nich však žalobkyně nezná a nemá ani k dispozici podklady k prověření příjmů a výdajů žalované právním předchůdcem žalobkyně. Soud tak nemá za zjištěné, resp. prokázané, že právní předchůdce žalobkyně posoudil řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu soud pokládá smlouvu za absolutně neplatnou podle ust. § 588 občanského zákoníku.

11. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok.

13. Žalované byla na úvěru poskytnuta částka 30 000 Kč, dosud zaplatila toliko částku 3 818 Kč, proto soud žalobě co do jistiny úvěru ve výši 26 182 Kč vyhověl a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 919,30 Kč, přičemž tato částka představuje 40,22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70,11 % a úspěchu žalované v rozsahu 29,89 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 868 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 342 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.

15. Soud podle ust. § 161 odst. 1 o. s. ř. přihlédl k výdělkovým poměrům žalované a umožnil jí zaplatit dluh v měsíčních splátkách tak, aby byl dluh zaplacen do 1 roku a nebylo ohroženo živobytí žalované.

16. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 374 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.