12 C 275/2021

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, rozsudkem pro uznání

I. Do výlučného vlastnictví [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně a žalovaného], se přikazuje: -) bytová jednotka [číslo] v budově [adresa], jež je postavena na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 244 m2, -) podíl o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa], -) podíl o velikosti [číslo] na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 244 m2, -) podíl o velikosti [číslo] na pozemku parc. [číslo] (ostatní plocha) o výměře 38 m2, vše v [katastrální uzemí] [anonymizováno], [územní celek], okres [okres].

II. Do výlučného vlastnictví [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně a žalovaného], se přikazuje: -) pozemek parc. č. st. [anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 92 m2, jejíž součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), -) pozemek parc. [číslo] (ostatní plocha) o výměře 518 m2, vše v [katastrální uzemí] [anonymizováno], [územní celek], okres [okres].

III. Do výlučného vlastnictví [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně a žalovaného], se přikazuje: závazek v podobě doplacení hypotečního úvěru poskytnutého [právnická osoba], číslo smlouvy [číslo], na celkovou částku 2.900.000 Kč, kdy ke dni rozvodu manželství byl zůstatek úvěru ve výši 2.481.000 Kč.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 6.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na soudním poplatku částku 6.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na nákladech řízení částku, o jejíž výši a termínu splatnosti bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na vypořádání zaniklého společného jmění manželů, jejichž manželství uzavřené dne 23.09.2010 bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 05.02.2021, č. j. 11 C 191/2020-11.

3. Usnesením ze dne 1. 11. 2021, č. j. 12 C 275/2021-74, soud žalovaného v souladu ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doruční uvedeného usnesení písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalovaného uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení.

4. Dne 8. 11. 2021 bylo shora uvedené usnesení doručeno žalovanému do vlastních rukou. Žalovaný se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

5. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nevyjádřil ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30 denní lhůtě, která marně proběhla dnem 1. 12. 2021, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaný nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6).

6. V posuzované věci se jedná o spor z titulu vypořádání zaniklého společného jmění. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. Podle hmotného práva je nárok na vypořádání zaniklého SJM dán dle ust. § 741 a násl. občanského zákoníku.

7. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaný uznal nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř.

8. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud nenařizoval dle § 153a odst. 4 o. s. ř. jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6.000 Kč za zaplacený soudní poplatek.

10. O povinnosti žalovaného zaplatit státu soudní poplatek ve výši 6.000 Kč bylo rozhodnuto dle ust. § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., neboť žalobkyně byla osvobozena od placení soudních poplatků z jedné poloviny (ze soudního poplatku 12.000 Kč zaplatila jen polovinu) a v případě úspěchu žalobkyně ve věci přešla povinnost zaplatit druhou polovinu soudního poplatku na žalovaného 11. O povinnosti žalovaného zaplatit státu náklady řízení (co do základu) bylo rozhodnuto dle ust. 148 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný byl ve věci neúspěšný, a proto je dle citovaného ustanovení povinen zaplatit státu náklady, které stát v řízení platil (případně zaplatí). V daném případě to jsou náklady na zastoupení žalobkyně v tomto řízení soudem ustanoveným zástupcem z řad advokátů (viz ust. § 149 odst. 2 o.s.ř.) O výši a termínu splatnosti bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím.