12 C 276/2021

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 10.183 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10.183 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.183 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení, částku 97,96 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení od 14.05.2021 do 29.06.2021, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2.252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 10.183 Kč s tím, že žalobkyně se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela dne 31.10.2019 Úvěrovou smlouvu ([příjmení]), na jejímž základě žalobkyně téhož dne žalované poskytla částku 10.000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila (spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 330 Kč a úrokem). Vedle jistiny dluhu v částce 7.496 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala úroků 980 Kč, nákladů upomínání 360 Kč, smluvních pokut 1.347 Kč, úroku z prodlení od 14.05.2021 do 29.06.2021 v částce 97,96 Kč a úroku z prodlení od 30.06.2021 do zaplacení z částky 10.183 Kč. Pro prodlení žalované byl úvěr zesplatněn k 21.12. 2020.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl o žalobě bez nařízení jednání.

4. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] soud zjistil, že žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěry v rámci své podnikatelské činnosti.

5. Z předsmluvních informací ID žádosti [číslo] soud zjistil, že žalované se dostalo informací o právech a povinnostech smluvních stran následně uzavřené úvěrové smlouvy. Z úvěrové smlouvy ID žádosti [číslo] soud zjistil, že žalobkyně již dříve dne 22.08.2016 uzavírala se žalovanou úvěrovou smlouvu na částku 2.000 Kč, splatnou do 30 dnů od jejího poskytnutí.

6. Z úvěrové smlouvy ID žádosti [číslo] z 31.10.2019 soud zjistil, že účastníci se prostřednictvím komunikace na dálku dohodli na poskytnutí úvěru v částce 10.000 Kč žalované. Jako poplatek za poskytnutí úvěru byla sjednána částka 330 Kč, úrok byl sjednán na 49,20 %. Žalovaná měla vrátit celkem částku 13.760 Kč formou 24 měsíčních splátek ve výši (proměnlivé) uvedené ve splátkovém kalendáři ve smlouvě. Účastníci sjednali poplatek za korunový odklad splácení 990 Kč (při minimální platbě 1 Kč), smluvní pokutu 10 % z nezaplacené jistiny a úroků v případě zesplatnění úvěru, maximálně 0,1 % denně z dlužné částky, právo žalobkyně ukončit smlouvu v případě dluhu dvou a více splátek, nebo nezaplacení splátky po dobu delší tří měsíců. Smlouva odkazovala na sazebník poplatků v případě neplnění povinností podle smlouvy a upomínání úvěrované osoby.

7. Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že 31.10.2019 byla připsána na účet žalované.

8. Z výzvy ke splacení celé půjčky z 21.12.2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu 9.206 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy pro prodlení s úhradou závazků podle úvěrové smlouvy.

9. Z výpisu z čerpání, splátek a úhrad smlouvy [číslo] z 29.06.2021 ohledně úvěru 10.000 Kč (a ohledně žalované) soud zjistil, že žalovaná přestala dluh splácet od 9. splátky a dluh odpovídal žalobnímu požadavku.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 14.05.2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k dobrovolné úhradě dluhu.

11. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.

12. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

14. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

15. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyně a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč, který měla vrátit včetně poplatku a úroků ve formě 24 (různě vysokých) splátek. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem.

17. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

18. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

19. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku.

20. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši úroků, poplatků a sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednané úroky, poplatky i smluvní pokuta jsou přiměřené a tudíž souladné se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy. Výše sjednaných poplatků jakož i výše sjednané smluvní pokuty neznamená porušení dobrých mravů, a proto soud žalobě i v této části vyhověl.

21. Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků soud proto žalobě v této části vyhověl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.183 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.