12 C 30/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o 223 188,65 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 223 188,65 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 152,02 Kč od 12. 1. 2023 do 17. 2. 2024, kapitalizovaným úrokem ve výši 28 288,97 Kč od 18. 2. 2024 do 17. 10. 2024, s úrokem 7 % ročně z částky 223 188,65 Kč od 18. 10. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 223 188,65 Kč od 18. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 37 907,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 223 188,65 Kč s přísl. s tím, že žalobkyně se žalovanou uzavřely dne 6. 1. 2023 smlouvu o úvěru č. GNN [bankovní účet], na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla částku 250 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení a obchodního úroku. Žalovaná nezaplatila splátky za měsíce prosinec 2023, leden 2024 a únor 2024 splátky hradit, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila a zesplatrnila dluh ke dni 17. 2. 2024. Na předžalobní výzvu ze dne 18. 10. 2024 žalovaná nereagovala.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud dospěl na základě obsahu předložených listin k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně se žalovanou uzavřely dne 6. 1. 2023 smlouvu o úvěru č. GNN [bankovní účet], na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla částku 250 000 Kč. Žalovaná se zavázala k vrácení této částky, smluvního úroku ve výši 7 % ročně a poplatků v souladu se sazebníkem bankovních poplatků, a to v pravidelných 96měsíčních splátkách po 4 033,43Kč vždy 23. dne v měsíci počínaje měsícem únorem 2023. Žalovaná hradila řádně splátky do listopadu 2023, proto žalobkyně v dopise ze dne 17. 2. 2024 od smlouvy odstoupila a dluh ke dni 17. 2. 2024 zesplatnila. Z historie úvěrového účtu žalované soud ověřil čerpání úvěru i dlužnou jistinu uvěru po zesplatnění. Žalobkyně dopisem ze dne 18. 10. 2024 vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru v souladu s ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 250 000 Kč, který měla vrátit spolu se sjednaným obchodním úrokem a bankovními poplatky v pravidelných 96měsíčních splátkách po 4 033,43 Kč vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce počínaje únorem 2023. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem.

7. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

8. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

9. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Sjednaný smluvní úrok ve výši 7 % ročně z částky 2502 000 Kč je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl.

10. Žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 37 907,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 928 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 223 188,65 Kč sestávající z částky 9 220 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 610 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 950 Kč ve výši 5 029,50 Kč.