12 C 371/2020

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 44.999,25 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 44.999,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44.999,25 Kč od 10. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky 44.999,25 Kč od 23.04.2019 do 09.11.2020, úroku z prodlení ve výši 1,5 % z částky 44.999,25 Kč od 09.11.2020 do zaplacení, částky 832,63 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4.428 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na doplatku soudního poplatku částku 449 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet soudu [číslo] [variabilní symbol].

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 44.999,25 Kč s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([příjmení] [příjmení] p.l.c.) dne 22.09.2017 žalované poskytl revolvingový úvěr s limitem do 35.000 Kč, přičemž žalovaná vyčerpala celkem částku 63.561 Kč, kterou měla vrátit v měsíčních splátkách v minimální výši 12,5% z každé čerpané částky úvěru spolu s 8,5% úrokem měsíčně a poplatkem za čerpání úvěru nebo ve splátce 1.000 Kč měsíčně podle toho, která z těchto částek bude vyšší. Ve smlouvě o úvěru byly dále sjednány sankce za porušení smluvních povinností ze strany dlužníka, a to náklady na upomínání 250 Kč za každé porušení, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužných částek. Žalovaná však svoji povinnost plynoucí ze smlouvy o úvěru řádně a včas nesplnila, zůstala dlužna na jistině 44.999,25 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18.12.2019 právní předchůdce žalobkyně [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na [právnická osoba] a ta ji postoupila smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19.12.2019 na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 12.927,56 Kč, nákladů upomínání ve výši 832,63 Kč a zákonného úroku z jistiny od 23.04.2019 do zaplacení.

2. Žalobkyně vzala v podání ze dne 30.11.2020 žalobu zpět v části kapitalizovaného úroku ve výši 12.927,56 Kč a soud v této části řízení usnesením ze dne 22.01.2021, č. j. 12 C 371/2020-19, zastavil.

3. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala a k ústnímu jednání dne 23.02.2021 se bez předchozí řádné omluvy nedostavila, soud proto projednal a rozhodl věc s poukazem na ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti.

4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně ([příjmení] [příjmení] [anonymizováno]) se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřel Smlouvu o úvěru, na jejímž základě dne 22.09.2017 žalované poskytl k čerpání úvěrový limit 35.000 Kč, přičemž žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti (včetně ujednaného poplatku 12,5% z každé čerpané částky a obchodního úroku 8,5% měsíčně, resp. 103,4 % ročně) nevrátila. Roční úroková sazba činila dle smlouvy o úvěru 103,4 %, RPSN 264,42 % Smlouva odkazovala na Standardní podmínky úvěrové smlouvy a Standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaná načerpala dle předmětné smlouvy, patrno z„ loan application“ – přehledu čerpání úvěru celkem částku 63.561 Kč, na které dosud nezaplatila částku 44.999,25 Kč. Dopisem ze dne 04.11.2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18.12.2019 právní předchůdce žalobkyně [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na [právnická osoba] a ta ji postoupila smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19.12.2019 na žalobkyni.

5. Soud neprovedl důkaz měsíčními výpisy s uvedením celkové dlužné částky a minimálních splátek, jelikož ho k rozhodnutí ve věci nebylo třeba.

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. Podle ust. 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované revolvingový úvěr s limitem čerpání 35.000 Kč. Žalovaná načerpala částku 63.561 Kč, avšak své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně neplnila a úvěr nesplatila do sjednané doby (včetně sjednaného poplatku 12,5% z každé čerpané částky a obchodního úroku 8,5% měsíčně). Ujednání o poplatku, obchodním úroku a smluvní pokutě soud podrobil zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a to i z hlediska vyváženosti smluvních práv a povinností. Žalobkyně byla aktivně legitimována k uplatnění práv ze smlouvy s ohledem na § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881 odst. 1 o.z.

12. Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

13. Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, RPSN dle smlouvy činí (v ideálním případě splácení) 264,42 %, ujednán byl obchodní úrok 8,5% měsíčně, resp. 102% ročně, náklady na upomínání 250 Kč za každé prodlení s kteroukoliv částkou, smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužných částek - viz obsah smlouvy o úvěru (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku; jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) - a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku).

14. Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž, mimo jiné, uzavřel:„ Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěryschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 22.01.2021, č. j. 12 C 371/2020-20, k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalované splácet úvěr, a to s poučením o případném neúspěchu ve věci. Žalobkyně v podání ze dne 02.02.2021 uvedla, že se žádné podklady k ověřování úvěruschopnosti žalované nedochovaly. Žalobkyně proto neprokázala, zda před uzavřením smlouvy o úvěru měla informaci o tom, zda žalovaná měla reálně na splácení úvěru dostatek finančních prostředků. Z tohoto důvodu taktéž soud pokládá smlouvu za neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že by postupovala v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů 15. Žalované se však dostalo plnění ve výši 63.561 Kč v souladu s neplatnou smlouvou, na které dosud nezaplatila částku 44.999,25 Kč, a které je proto povinna žalobkyni vrátit podle shora citovaného ust. § 2993 věta první občanského zákoníku. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. Dále soud žalobkyni přiznal po právu zákonný úrok z prodlení z této částky v rozsahu vyplývajícím z § 1958, § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Protože smlouva je neplatná, stala se povinnost žalovaného vrátit poskytnuté plnění až na základě výzvy žalobkyně ze dne 04.11.2020. Soud zamítl požadavek žalobkyně na úhradu úroku za dobu předcházející uplynutí lhůty k plnění podle výzvy ze dne 04.11.2020.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4.428 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.250 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 44.999,25 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč.

18. O povinnosti žalobkyně doplatit státu soudní poplatek bylo rozhodnuto podle ust. § 2, 5, 6, 7 zák. č. 549/1991 Sb. ve spojení s položkou č. 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků.