12 C 48/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o 92 965,13 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 54 746 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 38 219,13 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 26 654 Kč od 4. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 564 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 926 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1211004825, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení 92 965,13 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 2. 2024, [číslo] Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalované zápůjčku ve výši 61 000 Kč, žalovaná měla vrátit zápůjčku ve formě měsíčních splátek po 3 127 Kč (poslední splátka ve výši 3 078 Kč). Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně obchodního úroku ve výši 39 % ročně (ve výši 117 703 Kč), administrativního poplatku ve výši 83 916 Kč. Žalobkyně na žalované požaduje zaplacení na jistině částky 60 705 Kč, na neuhrazených obchodních úrocích 17 663 Kč, na neuhrazených měsíčních poplatcích za správu zápůjčky 6 993 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4.917,69 Kč, smluvních pokut ve výši 7 639,80 Kč. Žalovaná uhradila na dluh celkem částku 6 254 Kč. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela z příjmu žalované ve výši 26 556 Kč měsíčně prokázaného předloženými výpisy z účtu žalované, dále z výdajů žalované vyhodnocených skóringovým systémem průměrně ve výši 12 762,46 Kč měsíčně.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, k jednání soudu dne 8. 4. 2025 se bez omluvy nedostavila. Soud proto projednal a rozhodl věc dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 2. 2024 [číslo] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce. Žalobkyně poskytnula žalované zápůjčku ve výši 61 000 Kč, žalovaná měla vrátit zápůjčku ve formě měsíčních splátek po 3 127 Kč (poslední splátka ve výši 3 078 Kč) včetně obchodního úroku ve výši 39 % ročně, administrativního poplatku ve výši 83 916 Kč. Pro případ prodlení žalované se splácením zápůjčky byla sjednána smluvní pokuta ve výši stanovené sazebníkem a poplatky spojené s uplatněním pohledávky dle sazebníku.

4. Z výpisu z účtu žalované za období měsíce listopadu 2023 soud zjistil, že vklady představovaly úhrnem částku 56 553 Kč včetně mzdy žalované ve výši 22 022 Kč, výběry (převody) úhrnem částku 81 652 Kč. Výsledek představuje záporný rozdíl ve výši 25 099 Kč. Ve výpisu je dále uveden vklad od firmy [právnická osoba] ve výši 28 086 Kč.

5. Z výpisu z účtu žalované za období měsíce prosince 2023 soud zjistil, že vklady představovaly úhrnem částku 57 673 Kč včetně mzdy žalované ve výši 26 556 Kč, výběry (převody) úhrnem částku 103 706 Kč. Výsledek představuje záporný rozdíl ve výši 46 033 Kč. Ve výpisu je dále uveden vklad od firmy [právnická osoba] ve výši 30 496 Kč.

6. Z výpisu z účtu žalované za období měsíce ledna 2024 soud zjistil, že vklady představovaly úhrnem částku 80 436 Kč včetně mzdy žalované ve výši 38 793 Kč, výběry (převody) úhrnem částku 101 149 Kč. Výsledek představuje záporný rozdíl ve výši 20 713 Kč. Ve výpisu je dále uveden vklad od firmy [právnická osoba] ve výši 28 494 Kč.

7. Z čestného prohlášení žalované ze dne 19. 2. 2024 soud zjistil, že uvedla měsíční příjem 29 000 Kč, měsíční výdaje: splátka půjček 2 000 Kč, průměrné výdaje na léky, služby, internet a další kromě nákladů na bydlení 3 000 Kč, náklady na bydlení včetně energií, vodného a stočného 3 000 Kč, počet osob v domácnosti 3, z toho nezaopatřených dětí do věku 26 let v počtu 1, osobní stav vdaná.

8. Z vyčíslení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ke dni soud zjistil, že žalovaná na dluh zaplatila celkem částku 6 254 Kč a dluží na jistině 60 705 Kč, na obchodním úroku 13 702 Kč, na administrativním poplatku 6 993 Kč, na dlužném zákonném úroku z prodlení 2 425,33 Kč, na smluvní pokutě 7 639,80 Kč, na nákladech upomínání 1 500 Kč.

9. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že dne 22. 2. 2024 poukázala žalované částku 61 000 kč.

10. Ze sazebníku žalobkyně soud zjistil tyto položky: obchodní úrok 39 % ročně, měsíční administrativní poplatek za správu spotřebitelského úvěru 999 Kč, pro případ porušení smluvních povinností dlužníkem smluvní pokuta 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky, smluvní pokuta 0,1 % denně z aktuální výše celkové částky v prodlení, za každé jednotlivé porušení povinností uvedených v čl. 6 zvláštní části obchodních podmínek 50 Kč, náklady na uplatnění pohledávky žalobkyně za dobu trvání prodlení: 1. měsíc 350 Kč, 2. měsíc 750 Kč, 3. měsíc 450 Kč, 4. měsíc 1 000 Kč, 5. měsíc 1 000 Kč, 6. měsíc 450 Kč.

11. Z výzvy žalobkyně ze dne 22. 10. 2024 soud zjistil, že upomínal žalovanou o zaplacení dlužných splátek a upozornil na případné zesplatnění zápůjčky.

12. Z výzvy žalobkyně ze dne 2. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovanou k úhradě dluhu.Ze statistického údaje ČNB (https://www.cnb.cz/arad) soud zjistil, že průměrná úroková sazba poskytovaných spotřebitelských úvěrů činila v únoru 2024 (v měsíci uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce) 6,57 % p.a.

13. Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, že žalovaná uhradila na dluh celkem částku 6 254 Kč.

14. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne 22. 4. 2024, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“) aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku.

15. Podle § 2390 občanského zákoníku smlouvou o zápůjčce přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

17. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

18. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

19. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

21. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytnula žalované zápůjčku ve výši 61 000 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně obchodního úroku a poplatku za správu zápůjčky. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, žalovaná uhradila na dluh toliko částku 6 254 Kč.

22. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o obchodním úroku a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

23. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

24. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

25. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o zápůjčce vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí 80,50 %, obchodní úrok činí 39 % p.a., poplatek za správu zápůjčky 999 Kč měsíčně (za 84 měsíců částka 83 916 Kč), byly sjednány sankce pro případ porušení smluvních povinností žalované: smluvní pokuta 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky, smluvní pokuta 0,1 % denně z aktuální výše celkové částky v prodlení, za každé jednotlivé porušení povinností uvedených v čl. 6 zvláštní části obchodních podmínek 50 Kč, náklady na uplatnění pohledávky žalobkyně za dobu trvání prodlení: 1. měsíc 350 Kč, 2. měsíc 750 Kč, 3. měsíc 450 Kč, 4. měsíc 1 000 Kč, 5. měsíc 1 000 Kč, 6. měsíc 450 Kč, tedy dochází ke kumulaci sankčních ujednání za stejné porušení smlouvy – nesplácení zápůjčky, přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku.

26. Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž, mimo jiné, uzavřel:„ Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěruschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Vzhledem k tomu, že sice žalobkyní lustrace shora uvedených databází byly negativní, avšak žalobkyně měla k dispozici 3 měsíční výpisy z účtu žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce, ze kterých bylo zřejmé, že žalovaná reálně nemá dostatek finančních prostředků na pokrytí nákladů na živobytí, resp. na splácení zápůjčky, pokud žalobkyně vycházela z příjmu žalované ve výši 26 556 Kč (viz podání žalobkyně ze dne 20. 2. 2025). Není možné při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele ignorovat skutečné výdaje plynoucí z tzv. cashflow doložené výpisy z účtu spotřebitele a vyjít pouze z vlastních výpočtů v rámci skóringového systému (viz podání žalobkyně ze dne 20. 2. 2025), protože v takovém případě nemůže mít žalobkyně vědomost o skutečné finanční situaci žadatele o zápůjčku a nemůže tak řádně posoudit úvěruschopnost žadatele. Z tohoto důvodu pokládá soud smlouvu za neplatnou, neboť žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž uzavřel, že„ ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“28. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Protože žalovaná uhradila částku 6 254 Kč, ale byla jí poskytnuta částka 61 000 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy. Protože výše žalobkyní poskytnutého plnění přesahuje plnění poskytnuté žalovanou (61 000 Kč – 6 254 Kč)), soud žalobě v rozdílu poskytnutých plnění vyhověl a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 564 Kč, přičemž tato částka představuje 17,78 % z jejich celkové výše 31 294 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,89 % a úspěchu žalované v rozsahu 41,11 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 645 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 92 965,13 Kč sestávající z částky 4 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast zástupce u jednání soudu dne 8. 4. 2025 a z částky 2 410 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 4. 2025 náhrada 2 154 Kč za 294 ujetých km v částce 449 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l /100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 1 200 Kč (dle www.mapy.cz trvá cesta z místa advokátní kanceláře do sídla procesního soudu a zpět 2 x 1:58 hodiny) podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 024 Kč ve výši 4 625 Kč.

30. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 926 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.