12 C 51/2021

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr Radomírem Kubelkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 6.148,30 Kč s přísl.

I. Žaloba, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5.648,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 30.09.2017 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.232 Kč a částky 500 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na doplatku soudního poplatku částku 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet soudu č. 3703-226341/0710, VS: 1211005121.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 6.148,30 Kč s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) dne 02.05.2017 žalované poskytl revolvingový úvěr s limitem do 35.000 Kč, přičemž žalovaná vyčerpala celkem částku 6.000 Kč, kterou měla vrátit v měsíčních splátkách v minimální výši 12,5% z každé čerpané částky úvěru spolu s 8,5% úrokem měsíčně a poplatkem za čerpání úvěru nebo ve splátce 1.000 Kč měsíčně podle toho, která z těchto částek bude vyšší. Ve smlouvě o úvěru byly dále sjednány sankce za porušení smluvních povinností ze strany dlužníka, a to náklady na upomínání 250 Kč za každé porušení, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužných částek. Žalovaná však svoji povinnost plynoucí ze smlouvy o úvěru řádně a včas nesplnila, zůstala dlužna na jistině 5.648,30 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18.12.2019 právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na společnost [právnická osoba] a ta ji postoupila smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19.12.2019 na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1.232 Kč, nákladů upomínání ve výši 500 Kč a zákonného úroku z jistiny od 30.09.2017 do zaplacení.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala a k ústnímu jednání dne 27.04.2021 se bez předchozí řádné omluvy nedostavila, soud proto projednal a rozhodl věc s poukazem na ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti. K tomuto ústnímu jednání se nedostavila ani žalující strana, její neúčast byla předem omluvena v podání ze dne 07.04.2021.

3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřel Smlouvu o úvěru, na jejímž základě dne 02.05.2017 žalované poskytl k čerpání úvěrový limit 35.000 Kč, přičemž žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti (včetně ujednaného poplatku 12,5% z každé čerpané částky a obchodního úroku 8,5% měsíčně, resp. 103,4 % ročně) nevrátila. Roční úroková sazba činila dle smlouvy o úvěru 103,4 %, RPSN 264,42 % Smlouva odkazovala na Standardní podmínky úvěrové smlouvy a Standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaná načerpala dle předmětné smlouvy, patrno z„ loan application“ – přehledu čerpání úvěru celkem částku 6.000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobkyně nezaplatila na jistině částku 5.648,30 Kč. Dopisem ze dne 15.09.2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18.12.2019 právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na společnost [právnická osoba] a ta ji postoupila smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19.12.2019 na žalobkyni.

4. Soud neprovedl důkaz měsíčními výpisy s uvedením celkové dlužné částky a minimálních splátek, jelikož ho k rozhodnutí ve věci nebylo třeba.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 1813 o. z. zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

9. Podle ust. 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované revolvingový úvěr s limitem čerpání 35.000 Kč. Žalovaná načerpala částku 6.000 Kč, avšak své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně neplnila a úvěr nesplatila do sjednané doby (včetně sjednaného poplatku 12,5% z každé čerpané částky a obchodního úroku 8,5% měsíčně). Ujednání o poplatku, obchodním úroku a smluvní pokutě soud podrobil zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a to i z hlediska vyváženosti smluvních práv a povinností. Žalobkyně byla aktivně legitimována k uplatnění práv ze smlouvy s ohledem na § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881 odst. 1 o.z.

11. Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

12. Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, RPSN dle smlouvy činí (v ideálním případě splácení) 264,42 %, ujednán byl obchodní úrok 8,5% měsíčně, resp. 102% ročně, náklady na upomínání 250 Kč za každé prodlení s kteroukoliv částkou, smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužných částek - viz obsah smlouvy o úvěru (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku; jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) - a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku).

13. Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž, mimo jiné, uzavřel:„ Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěryschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 22.02.2021, č. j. 12 C 51/2021-10, k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalované splácet úvěr, a to s poučením o případném neúspěchu ve věci. Žalobkyně v podání ze dne 12.03.2021 uvedla, že se žádné podklady k ověřování úvěruschopnosti žalované nedochovaly. Žalobkyně proto neprokázala, zda před uzavřením smlouvy o úvěru měla informaci o tom, zda žalovaná měla reálně na splácení úvěru dostatek finančních prostředků. Z tohoto důvodu taktéž soud pokládá smlouvu za neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že by postupovala v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

14. Podle tvrzení žalobkyně se žalované dostalo plnění ve výši 6.000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou. Aby soud mohl na základě neplatné smlouvy vypořádat mezi účastníky případné bezdůvodné obohacení, bylo třeba znát, kdy a jakou částku žalovaná na dluh uhradila, na jakou pohledávku nebo její část žalobkyně (právní předchůdce žalobkyně) částky uhrazené žalovanou použila. Soud proto usnesením ze dne 22.03.2021, č. j. 12 C 51/2021-16, včetně poučení o možném neúspěchu ve věci pro případ nesplnění povinnosti tvrdit pro posouzení věci právně významná stvrzení, žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení ve smyslu výše uvedeném (včetně důkazních návrhů). Žalobkyně v podání ze dne 09.04.2021 uvedla, že nedisponuje přehledem provedeným plateb žalovanou, ten se nedochoval, a proto ani nebyl předán žalobkyni právním předchůdcem žalobkyně. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k ústnímu jednání dne 27.04.2021 nedostavila, nemohl jí soud opětovně vyzvat k doplnění potřebných skutkových tvrzení neměl potřebná právně významná tvrzení o tom, jaké částky, kdy a na jakou část dluhu již žalovaná uhradila, aby mohl případné bezdůvodné obohacení vypořádat ve smyslu ust. § 2993 o. z. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní a soud nezbylo, než žalobu zamítnout.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela neúspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení, úspěšné žalované náklady řízení nevznikly.

16. O povinnosti žalobkyně doplatit státu soudní poplatek bylo rozhodnuto podle ust. § 2, 5, 6, 7 zák. č. 549/1991 Sb. ve spojení s položkou č. 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků.