12 C 52/2020

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa 2. země - anonymizováno 7 slov sídlem adresa žalované pro 54.237 Kč s přísl.

I. Žaloba, ve které se žalobce domáhal po obou žalovaných, aby mu společně a nerozdílně zaplatily částku 54.237 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 54.237 Kč od 21. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované [číslo] na nákladech řízení částku 13.068 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované [číslo].

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované [číslo] na nákladech řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaných zaplacení částky 54.237 Kč s přísl. z titulu náhrady škody.

2. Žalovaná [číslo] jako insolvenční správkyně byla ustanovena insolvenčním správcem dlužníků manželů [jméno] a [jméno] [příjmení], bytem [ulice a číslo] v [obec], (dále jen:„ dlužníci“) přičemž součástí majetkové podstaty byla bytová jednotka [číslo] v budově [adresa] v [obec], kterou žalovaná [číslo] prodala na pokyn zajištěné věřitelky, které svědčilo zástavní právo. Správcem budovy, ve které se bytová jednotka nachází, je žalobce. Ten do insolvenčního řízení přihlásil pohledávku ve výši 80.598 Kč na úhrady související s bytovou jednotkou [číslo] kterou v době podání přihlášky vlastnili dlužníci. Žalobce obdržel prostřednictvím žalované [číslo] ve splátkách během oddlužení dlužníků částku 24.681,26 Kč jako nezajištěný přihlášený věřitel. Zbývající část pohledávky činila částku 55.916,74 Kč. Žalovaná [číslo] zpeněžila předmětnou bytovou jednotku kupní smlouvou ze dne 7. 2. 2019, přičemž dle § 298 odst. 8 insolvenčního zákona (dále jen„ IZ“) měl žalobce právo na 10 % výtěžku zpeněžení. Dle vyčíslení v žádosti žalované [číslo] ze dne 12. 2. 2019 činil čistý výtěžek po odečtení nákladů částku 542.370 Kč, přičemž desetina z toho představuje částku 54.237 Kč. Žalovaná [číslo] v návrhu na vydání výtěžku zpeněžení ze dne 12. 2. 2019 ničeho ve prospěch žalobce nenavrhla, ačkoliv dle § 298 odst. 8 IZ byla povinna navrhnout ve prospěch žalobce částku 54.237 Kč k uspokojení jeho přihlášené pohledávky. Tímto jednáním žalovaná [číslo] způsobila žalobci škodu v důsledku porušení povinnosti stanovené jí zákonem. Novela insolvenčního zákona provedená zákonem [číslo] je účinná od 1. 12. 2017 bez přechodných ustanovení a vztahuje se na všechna běžící insolvenční řízení. Novelou insolvenčního zákona účinnou od 1. 6. 2019 došlo ke zpřesnění definice čistého výtěžku zpeněžení. Pohledávka zajištěné věřitelky, která udělila žalované [číslo] pokyn ke zpeněžení bytové jednotky (předmětu zajištění), byla uspokojena v celém přihlášeném rozsahu částkou 121.162 Kč a dlužníkům byla vyplacena hyperocha ve výši 408.013 Kč. Výplata přednostní pohledávky žalobci ve výši 54.237 Kč nemohla ohrozit ani uspokojení zajištěné věřitelky, ani minimální uspokojení zajištěných věřitelů.

3. Žalovaná [číslo] dle tvrzení žalobce odpovídá dle zák. č. 82/1998 Sb. za škodu vzniklou nesprávným úředním postupem, kterého se dopustil Krajský soud v Ústí nad Labem v řízení pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] ve věci dlužníků výše jmenovaných. Krajský soud v Ústí nad Labem žádost žalované [číslo] ze dne 12.02.2019 o udělení souhlasu s vydáním výtěžku prodeje ani usnesení o uspokojení zajištěné věřitelky ze dne 20.06.2019 nezajištěným věřitelům nedoručoval, pouze je zveřejnil v insolvenčním rejstříku (dále jen: InsR) a tyto listiny doručil jen zajištěné věřitelce [číslo] dle pokynu soudce dle ust. § 75 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen: IZ). Vzhledem k tomu, že žalobce měl přednostní právo na uspokojení před zajištěnou věřitelkou [číslo] došlo tímto postupem k porušení rovnosti účastníků insolvenčního řízení, když posledně citované ustanovení IZ současně stanoví, že doručování soudu nesmí být v rozporu s principem rovnosti účastníků insolvenčního řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem zveřejnil v InsR žádost žalované [číslo] ze dne 12. 2. 2019 o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení (dle ust. § 298 IZ) dne 14. 2. 2019 s názvem rubriky„ Návrh na vydání souhlasu se zpeněžením MP mimo dražbu“, přičemž obsahově tento dokument byl návrhem žalované [číslo] ze dne 12.02.2019 o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení. Dokument pod názvem„ návrh na vydání souhlasu se zpeněžením“ v řízení nikdy prezentován nebyl. Žalobce tak neměl důvod předpokládat, že byl v InsR zveřejněn návrh žalované [číslo] o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení, proti kterému by musel podat ve lhůtě 7 dnů námitky, aby se pak mohl odvolat proti navazujícímu usnesení insolvenčního soudu. V příčinné souvislosti s tímto nesprávným úředním postupem vznikla žalobci škoda v žalované výši, která představuje částku, kterou by obdržel z prodeje bytové jednotky dlužníků (ust. § 298 odst. 8 IZ). Škoda vznikla z objektivní odpovědnosti žalované [číslo] skončením insolvenčního řízení den po vydání usnesení o splnění oddlužení a zproštěním správce po skončení řízení, tj. dne 20.12.2019.

4. Žalovaná [číslo] se žalobou nesouhlasila, uvedla, že neporušila právní povinnost, když nenavrhla v návrhu na vydání výtěžku zpeněžení vyplacení částky 54.237 Kč žalobci. Nárok osoby odpovědné za správu domu a pozemku na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení jednotky před uspokojením pohledávek zajištěných věřitelů, a to do výše jedné desetiny výtěžku zpeněžení po odečtení částek nákladů spojených se správou a zpeněžením, byl v IZ konstituován novelou provedenou zákonem č. 291/2017 Sb. účinným od 1. 12. 2018. Insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod spis. zn. [insolvenční spisová značka] bylo zahájeno 25. 3. 2014, lhůta k podání přihlášek pohledávek věřitelů skončila dne 25. 6. 2014. Dle názoru žalované [číslo] bylo nutno v tomto řízení postupovat dle § 298 IZ ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 291/2017 Sb. Výklad této problematiky, zda se novelizované znění vztahuje na řízení zahájená před 1. 12. 2018, respektive na případy, kdy zajištění věřitelů vzniklo před 1. 12. 2018 a lhůta k podávání přihlášek pohledávek do insolvenčního řízení skončila před tímto datem, byl v daném případě a v době, kdy žalovaná [číslo] učinila předmětný úkon, podán Vrchním soudem v Olomouci v rozhodnutí č. j. [spisová značka], který mimo jiné poukázal na rozhodnutí sp. zn. [ústavní nález], Pl. ÚS-st. [číslo], [ústavní nález] a došel k závěru,„ …že pravidlo obsažené v § 298 odst. 8 I. Z. nelze aplikovat na řízení, kde lhůta k podání přihlášek pohledávek uplynula před 1. 12. 2017 z důvodu nepřípustnosti výkladu vedoucího k aplikaci pravidel pravé retroaktivity (srovnej argumentaci Nejvyššího soudu obsaženou v jeho usnesení ze dne 30. 11. 2017 sp. zn. [spisová značka], dostupném na www.nsoud.cz).“. Žalovaná [číslo] v žádném případě nepochybila, pokud postupovala podle známé judikatury vyššího soudu (žádný judikát vyššího soudu než je vrchní soud, nebyl vydán), který navíc obsahuje velmi logickou argumentaci s odkazy na závěry Nejvyššího a Ústavního soudu ČR. Naopak pokud by žalovaná [číslo] tuto judikaturu ignorovala, mohlo by se hovořit o pochybnostech, zda jednala s odbornou péčí. Není dán první předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu, tj. porušení právní povinnosti žalovanou [číslo] není zde příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody. Žalovaná [číslo] dává pouze návrh soudu na vydání výtěžku a závazným v této věci je až rozhodnutí soudu, přičemž proti návrhu žalované [číslo] mohl podat žalobce námitky a proti usnesení soudu odvolání, což žalobce neučinil.

5. Žalobce v podání ze dne 20.04.2020 (čl. 60) reagoval na obranu žalované [číslo] s poukazem na usnesení VS v [obec] ze dne 11.06.2019, č. j. [spisová značka], ve kterém soud vyslovil, pokud jde o retroaktivitu právního předpisu, opačný závěr, než učinil VS v [obec] v rozhodnutí č. j. [spisová značka].

6. Žalovaná [číslo] reagovala na podání žalobce ze dne 20.04.2020 v podání ze dne 25.05.2020 (čl. 71) a uvedla, že v době podání návrhu na vydání výtěžku zpeněžení zajištěné věřitelce (ze dne 12.02.2019) bylo vydáno pouze rozhodnutí VS v [obec] č. j. [spisová značka]. Žalované [číslo] bylo známo, že následně bylo vydáno rozhodnutí VS v [obec] č. j. [spisová značka] Ani proti jednomu z nich však nebylo podáno dovolání a judikatura tak sjednocena nebyla. Žalobce proto měl podat proti návrhu žalované [číslo] na vydání výtěžku zpeněžení námitky a následně odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu, čímž by vydání výtěžku zpeněžení zajištěné věřitelce mohl zabránit.

7. V podání ze dne 01.06.2020 žalobce v reakci na podání žalované [číslo] ze dne 25.05.2020 uvedl, že usnesení o uspokojení zajištěné věřitelky ze dne 20.06.2019 ve znění opravného usnesení ze dne 05.11.2019 bylo vydáno po vydání usnesení VS v [obec] ze dne 11.06.2019 a žalovaná [číslo] mohla navrhnout opravu vlastního návrhu na vydání výtěžku zpeněžení.

8. Žalovaná [číslo] se žalobou nesouhlasila, uvedla, že návrh žalované [číslo] o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli ze dne 12. 2. 2019 byl v InsR zveřejněn dne 14. 2. 2019 s popisem„ návrh na vydání souhlasu se zpeněžením MP mimo dražbu“. Žalobkyně však již v žalobě neuvedla, že dne 6. 5. 2019 byla v InsR zveřejněna vyhláška, kterou bylo účastníkům insolvenčního řízení oznámeno zveřejnění návrhu žalované [číslo] na udělení souhlasu soudu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěné věřitelce s tím, že věřitelé a dlužník mohou proti návrhu podat námitky do sedmi dnů ode dne zveřejnění této vyhlášky. Jelikož žádné námitky podány nebyly, insolvenční soud usnesením ze dne 20. 6. 2019 vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení předmětu zajištění zajištěné věřitelce. Toto usnesení bylo zvláštním způsobem doručováno pouze dlužníkům, žalované [číslo] zajištěné věřitelce. Ostatním věřitelům nebylo toto usnesení doručováno zvláštním způsobem, neboť nebyly podány žádné námitky. Rovněž návrh žalované [číslo] nebyl doručován zvláštním způsobem. Soud postupoval při doručování v souladu s § 71 a násl. IZ. Je pravdou, že návrh žalované [číslo] byl v InsR zveřejněn s nepřiléhavým popisem, avšak popis jednotlivých dokumentů má pouze informativní charakter. Na tom nic nemění, že návrh žalované [číslo] byl řádně zveřejněn dne 14. 2. 2019, ale lhůta pro podávání námitek počala běžet až dne 6. 5. 2019, kdy byla v InsR zveřejněna vyhláška. Skutečnost, že žalobce na tuto vyhlášku nereagoval, jde k jeho tíži. Žalovaná [číslo] je toho názoru, že v takovém postupu insolvenčního soudu neshledává nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zák. č. 82/1998 Sb., navíc se jednalo o rozhodovací činnost, konkrétně pak ve formě usnesení ze dne 5. 11. 2019, čj. [insolvenční spisová značka], kterým byl vysloven souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení předmětu zajištění zajištěné věřitelce, přičemž toto rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno.

9. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

10. Z výpisu z rejstříku společenství vlastníků bytových jednotek vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem, oddíl S, vložka [číslo], soud zjistil, že žalobce vznikl ke dni 28. 5. 2007 (čl. 20)

11. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Plzni, oddíl A, vložka [číslo], soud zjistil, že žalovaná [číslo] je obchodní firmou s předmětem podnikání mimo jiné: činnost insolvenčního správce, a to od 6. 4. 2011 (čl. 19)

12. Z vyhlášky Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. [insolvenční spisová značka] soud zjistil, že toho dne bylo zveřejněno v InsR zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníků. (čl. 121)

13. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2014, čj. [insolvenční spisová značka], [insolvenční spisová značka], soud zjistil, že tamní soud zjistil úpadek dlužníků a povolil řešení úpadku oddlužením, současně ustanovil insolvenčním správcem žalovanou [číslo]. Účinky rozhodnutí o úpadku nastaly zveřejněním v insolvenčním rejstříku dne 26. 5. 2014 (čl. 15)

14. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 8. 2014, č. j. [insolvenční spisová značka] soud zjistil, že tamní soud schválil způsob oddlužení dlužníků, a to plněním splátkového kalendáře. (čl. 79)

15. Z přihlášky pohledávky ze dne 1. 4. 2014 soud zjistil, že žalobce přihlásil jako věřitel svoji pohledávku za dlužníky, představující dluh na předepsaných platbách vlastníků jednotek do fondu údržby a zálohách na služby spojené s bydlením od srpna 2012 do 28. 2. 2014 ve výši 64.684 Kč (čl. 9)

16. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 6. 2019, č. j. [insolvenční spisová značka], soud zjistil, že tamní soud vyslovil souhlas s tím, aby žalovaná [číslo] vydala zajištěné věřitelce [číslo] – [právnická osoba], [IČO], se sídlem v [obec], výtěžek ze zpeněžení předmětu zajištění pohledávky P13 věřitelky [číslo] ve výši 121.162 Kč (čl. 17)

17. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2019, čj. [insolvenční spisová značka], soud zjistil, že tamní soud vydal opravné usnesení k opravě svého rozhodnutí uvedeného výše v odstavci 11. odůvodnění tohoto rozsudku, ve kterém v bodě IV výroku d) opravil částku, kterou má insolvenční správkyně (žalovaná [číslo]) rozvrhnout mezi nezajištěné věřitele, a to ve správné výši 80.866 Kč (čl. 6)

18. Z referátu vyššího soudního úředníka Bc. [jméno] [příjmení] ze dne 20. 6. 2019 ve věci sp. zn. [insolvenční spisová značka] soud zjistil, že vydal pokyn k doručení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 6. 2019, č. j. [insolvenční spisová značka], do datové schránky či obálkou typ III dlužníkům, dále žalované [číslo] dále zástavní věřitelce [číslo] [právnická osoba], dále bylo referováno, že toto usnesení být zveřejněno v insolvenčním rejstříku v oddíle B a P13, dále bylo referováno, aby byl spis na lhůtě 18 dnů od doručení k vyznačení právní moci a na lhůtě 30 dnů od právní moci – sdělení IS. (čl. 12)

19. Ze zápisu v InsR vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] v oddílu B pod položkou [číslo] u data 14.02.2019 soud zjistil označení listiny pod názvem:„ Návrh na vydání souhlasu se zpeněžením MP mimo dražbu“. Po nahlédnutí do obsahu listiny pod touto položkou uvedené soud zjistil, že jde žádost žalované [číslo] ze dne 12.02.2019 o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení s poukazem na ust. § 298 odst. 2 IZ zástavní věřitelce [právnická osoba] (čl. 22)

20. Ze zápisu v InsR vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] v oddílu B pod položkou [číslo] u data 06.05.2019 soud zjistil označení listiny pod názvem:„ Vyhláška“. Po nahlédnutí do obsahu listiny pod touto položkou uvedené soud zjistil, že jde o vyhlášku Krajského soudu v Ústí nad Labem, ve které oznámil, že dne 14.02.2019 byla v InsR zveřejněna pod č. j. [insolvenční spisová značka] žádost žalované [číslo] o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěné věřitelce, dále že věřitelé a dlužník mohou podat proti tomuto návrhu námitky do 7 dnů od zveřejnění této vyhlášky v InsR ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který o námitkách rozhodne. Dále vyhláška obsahovala poučení ve smyslu ust. § 298 odst. 7 IZ. (čl. 122)

21. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 12. 2019 čj. [insolvenční spisová značka], soud zjistil, že tamní soud vzal na vědomí oddlužení dlužníků splátkovým kalendářem. Dále soud schválil odměnu insolvenčního správce, tj. žalované [číslo] zprostil ji funkce insolvenčního správce. Vedle toho soud osvobodil dlužníky od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny pohledávky věřitelů. (čl. 13)

22. Z předžalobních výzev ze dne 11. 2. 2020 soud zjistil, že žalobce vyzval obě žalované ke splnění dluhu před podáním žaloby. (čl. 7, 8)

23. Ze žádosti žalobce z 11. 2. 2020 soud zjistil, že vyzval žalovanou [číslo] aby v důsledku nesprávného úředního postupu insolvenčního soudu výše uvedeného odškodnila žalobce částkou 54.237 Kč s odůvodněním shodně jako v odst. 3 odůvodnění tohoto rozsudku. (čl. 99)

24. Ze stanoviska žalované [číslo] ze dne 28. 7. 2020 (vydaného v rámci žádosti žalobce o odškodnění před podáním žaloby) soud zjistil, že žalovaná [číslo] neuznala nárok na odškodnění žalobce vzhledem k absenci nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu, čímž tak nebyly naplněny podmínky pro vznik nároku dle zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná [číslo] tím, že s poukazem na § 13 citovaného zákona odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž za tento je soudní praxí považováno porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, přičemž zpravidla jde o postup, který nesouvisí s rozhodovací činností. Pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí (odkaz na rozhodnutí sp. zn. I. US [číslo] a sp. zn. 29 Cdo 2778/2010). Pokud žalobce namítl nesprávný úřední postup insolvenčního soudu spočívající ve vydání souhlasu s vydáním zpeněžení majetkové podstaty mimo dražbu a neudělení souhlasu se zpeněžením, tak žalovaná [číslo] v tomto postupu soudu nespatřuje nesprávný úřední postup, neboť se jednalo o rozhodovací činnost soudu. (čl. 96)

25. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.

26. Soud neprovedl důkaz souhlasem dlužníka z 07.06.2019, usnesením insolvenčního soud z 09.07.2019, zpráva žalované [číslo] z 22.07.2019, zprávou o plnění oddlužení, neboť těchto důkazů nebylo k rozhodnutí soudu ve věci třeba. Soud neprovedl důkaz spisem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. [insolvenční spisová značka], neboť důkaz spisem jako takovým se neprovádí, pouze konkrétními listinami ze spisu účastníky označenými.

27. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc proti žalované [číslo] po právní stránce takto:

28. Soud má za zjištěné a prokázané, že na základě usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2014, čj. [insolvenční spisová značka], [insolvenční spisová značka], kterým soud zjistil úpadek dlužníků a povolil řešení úpadku oddlužením, začala plynout věřitelům, tj. též žalobci 30 denní lhůta k přihlášení jejich pohledávek. Žalobce v této lhůtě přihlásil svoji pohledávku za dlužníky podáním ze dne 1. 4. 2014, představující dluh na předepsaných platbách vlastníků jednotek do fondu údržby a zálohách na služby spojené s bydlením od srpna 2012 do 28. 2. 2014 ve výši 64.684 Kč. V té době IZ neobsahoval v ust. § 298 odstavec 8, který byl do zákona včleněn až zák. č. 291/2017 Sb. s účinností od 01.12.2018 a zakotvil, že v případě, že je zpeněžena jednotka v domě a osoba odpovědná za správu domu a pozemku přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku související se správou domu a pozemku vůči vlastníku jednotky, uspokojí se tato pohledávka z výtěžku zpeněžení jednotky před uspokojením pohledávek zajištěných věřitelů podle odstavce 1, a to do výše jedné desetiny výtěžku zpeněžení po odečtení částek nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce. Pokud si žalovaná [číslo] vyložila, že bylo nutno v insolvenčním řízení postupovat dle ust. § 298 IZ ve znění před novelizací provedenou zák. č. 291/2017 Sb., kdy byl ohledně této problematiky znám toliko právní názor vyjádřený v usnesení Vrchního soudu v Olomouci pod č. j. 4 VSOL 547/2018-B-41, tak soud se s tímto jejím postupem ztotožňuje. Vrchní soud v Olomouci tehdy došel k závěru,„ …že pravidlo obsažené v § 298 odst. 8 I. Z. nelze aplikovat na řízení, kde lhůta k podání přihlášek pohledávek uplynula před 1. 12. 2017 z důvodu nepřípustnosti výkladu vedoucího k aplikaci pravidel pravé retroaktivity. Žalovaná [číslo] se tedy žalobcem tvrzeného porušení právní povinnosti nedopustila. Soud nesdílí názor žalobce, že žalovaná [číslo] měla vzít na zřetel právní názor později vyjádřený v usnesení VS v [obec] ze dne 11.06.2019, č. j. 4 VSPH 697/2019-B-38, kde vrchní soud, pokud jde o retroaktivitu právního předpisu, vyslovil opačný závěr, než učinil VS v [obec] v rozhodnutí č. j. 4 VSOL 547/2018-B-41. Soud souhlasí s argumentací žalované [číslo] v tom, že šlo o dvě protichůdná rozhodnutí odvolacích soudů, kde neproběhlo dovolací řízení před Nejvyšším soudem, který by judikatorně soudní praxi v tomto směru sjednotil. Dále nelze přehlédnout, že krátce poté, kdy rozhodoval Vrchní soud v Praze (dne 11.06.2019), vydal rozhodnutí dne 20.06.2019 též insolvenční soud na základě návrhu žalované [číslo] na vydání výtěžku zpeněžení zajištěné věřitelce ze dne 12.02.2019. Insolvenční soud byl svým vyhlášeným rozhodnutím vázán a na tom nic neměnilo ani opravné usnesení ze dne 05.11.2019 (které může odstranit pouze chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti; ust. § 164 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 o.s.ř.). Pokud tedy žalovaná [číslo] v žádosti o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěné věřitelce ze dne 12.02.2019 nepostupovala dle ust. § 298 odst. 8 IZ, právní povinnost neporušila. Vzhledem k výše uvedenému tak žalobce neprokázal první podmínku pro vznik nároku na náhradu škody, tj. porušení právní povinnosti žalovanou [číslo] v důsledku kterého by žalobci vznikla škoda (byla-li by mezi nimi zjištěna též příčinná souvislost) a proto soud žalobu proti žalované [číslo] jako nedůvodnou zamítl.

29. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc proti žalované [číslo] po právní stránce takto:

30. Soud má za zjištěné a prokázané obsahem InsR vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], že v oddílu B pod položkou [číslo] u data 14.02.2019 soud uveřejnil listinu pod názvem:„ Návrh na vydání souhlasu se zpeněžením MP mimo dražbu“. Po otevření obsahu listiny pod touto položkou uvedené je zřejmé, že insolvenční soud v označení listiny pochybil, neboť ve skutečnosti šlo o žádost žalované [číslo] ze dne 12.02.2019 o udělení souhlasu s vydáním výtěžku prodeje zástavní věřitelce [právnická osoba] s poukazem na ust. § 298 odst. 2 IZ. Insolvenční soud toto pochybení však zhojil tím, že v InsR vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] v oddílu B pod položkou [číslo] dne 06.05.2019 zveřejnil listinu pod názvem:„ Vyhláška“, ve které oznámil, že dne 14.02.2019 byla v InsR zveřejněna pod č. j. [insolvenční spisová značka] žádost žalované [číslo] o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěné věřitelce, a poučil věřitele (tedy i žalobce) a dlužníky, že mohou podat proti této žádosti námitky do 7 dnů od zveřejnění této vyhlášky v InsR, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který o námitkách rozhodne. Pokud by tak žalobce ve stanovené lhůtě učinil a námitky podal, nezbavil by se ani práva podat do následného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 6. 2019, č. j. [insolvenční spisová značka], kterým soud vyslovil souhlas s tím, aby žalovaná [číslo] vydala zajištěné věřitelce [číslo] – [právnická osoba], [IČO], se sídlem v [obec], výtěžek ze zpeněžení předmětu zajištění pohledávky P13 zástavní věřitelky [číslo] ve výši 121.162 Kč, odvolání. V námitkách, resp. v odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu by mohl namítat nevyplacení žalované částky, resp. jím tvrzené nerespektování ust. § 298 odst. 8 IZ. Vzhledem k výše uvedenému tak žalobce neprokázal první podmínku pro vznik nároku na náhradu škody, tj. nesprávný úřední postup, v důsledku kterého by žalobci vznikla škoda (byla-li by mezi nimi zjištěna též příčinná souvislost) a proto soud žalobu proti žalované [číslo] jako nedůvodnou zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou [číslo] rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované [číslo] jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13.068 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 54.237 Kč sestávající z částky 3.300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, sepis podání z 31.03.2020, 25.05.2020, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10.800 Kč ve výši 2.268 Kč.

32. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou [číslo] rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované [číslo] jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. v částce 300 Kč (písemné podání ve věci ze dne 11.08.2020).