12 C 57/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o 20 000 Kč s přísl.

I. Žaloba, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s 12 % úrokem z prodlení ročně od 5. 2. 2025 do zaplacení, nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 1 000 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 160 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech [číslo] [variabilní symbol], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 7. 12. 2023. Žalobkyně poskytla žalovanému v souladu se smlouvou úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný měl poskytnutý úvěr splácet 12měsíčními splátkami po 4 000 Kč zahrnující vedle jistiny úvěru úrok ve výši 20 % měsíčně. Pro případ prodlení žalovaného se splácením dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, poplatek za první písemnou upomínku ve výši 500 Kč, poplatek za druhou písemnou upomínku ve výši 500 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 9. 2024. Žalobkyně proto zaslala žalovanému první upomínku, následně druhou upomínku, avšak bez odezvy, proto přistoupila k zesplatnění úvěru dopisem ze dne 21. 1. 2025 a současně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 42 489,68 Kč pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaný zaplatila na dluh z úvěru celkem částku 32 000 Kč, které žalobkyně započetla na smluvní úrok.

2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 12. 2023, [číslo] soud zjistil, že byla sjednána za účelem poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému v částce 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet 12měsíčními splátkami po 4 000 Kč zahrnující vedle jistiny úvěru úrok ve výši 20 % měsíčně. Pro případ prodlení žalovaného se splácením dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, poplatek za první písemnou upomínku ve výši 500 Kč, poplatek za druhou písemnou upomínku ve výši 500 Kč.

4. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 7. 12. 2023 soud zjistil, že žalobkyně převedla žalovanému bezhotovostně částku 20 000 Kč.

5. Z upomínek ze dne 20. 7. 2024 a 5. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovaného o splnění splátky splatné 15. 9. 2024 (včetně uplatňování poplatků za upomínky 2 x 500 Kč).

6. Z dopisu žalobkyně ze dne 21. 1. 2025 obsahujícího zesplatnění úvěru a upomínku soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru s informací o výši dluhu v částce 42 489,68 Kč včetně nákladů řízení s výzvou k zaplacení a upozornila žalovaného na následné podání žaloby pro případ nezaplacení.

7. Z výpisu z účtu žalovaného u KB a.s. za období od 1. 11. 2023 do 30. 11. 2023 soud zjistil, že počáteční zůstatek činil částku 5 096,59 Kč a konečný stav částku 643,59 Kč.

8. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc 10/2023 soud zjistil čistou mzdu ve výši 28 026 Kč.

9. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.

10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

11. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

14. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

15. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

18. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran § 580 odst. 1 občanského zákoníku; jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku). V daném případě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, splatný do 12 měsíců s obchodním úrokem ve výši 20 % měsíčně, tj. 240 % ročně. Žalovaný tak měl do 12 měsíců vrátit žalobkyni částku 68 000 Kč. Vedle toho byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně poplatek 500 Kč za upomínku. Z tohoto pohledu se smlouva stává zjevně nespravedlivou v testu, který vymezil ve svých výše uvedených rozhodnutích Ústavní soud České republiky.

19. Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž, mimo jiné, uzavřel:„ Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěruschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 25. 2. 2025, č. j. 12 C 57/2025-9, k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr, a to s poučením o případném neúspěchu ve věci. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala v podání ze dne 28. 2. 2025 a uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě údajů poskytnutých žalovaným a nahlédnutím do veřejně přístupných registrů. Žalobkyně měla informaci o příjmu ve výši 28 026 Kč čistého za měsíc 10/2023 (nesprávně tvrdila 30 382 Kč), avšak již nijak neověřovala jeho výdaje, kdy žalovaný uvedl náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč (aniž by byly něčím doloženy), neuvedl již další pravidelné výdaje. Dle názoru soudu jsou měsíční výdaje na bydlení podhodnocené, pokud se vezmou v potaz i náklady na energie. Nelze také přehlédnout údaje z výpisu účtu žalovaného za období od 1. 11. 2021 do 30. 11. 2023, kde počáteční zůstatek činil 5 096,59 Kč a konečný zůstatek částku 643,59 Kč, přičemž z porovnání průběžných příjmů a výdajů je zřejmé, že žalovaný neměl dostatek peněz ani na splátku úvěru (na tom nic nemění, že splátky po určitou dobu poukazoval, otázkou zůstává, z jakých prostředků). Z tohoto důvodu taktéž soud pokládá smlouvu za neplatnou, neboť žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

20. Žalovanému se dostalo plnění ve výši 20 000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinen poskytnuté plnění žalobkyni vrátit. Vzhledem k tomu, že žalovaný již zaplatil částku 32 000 Kč, byla již jistina úvěru vrácena. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ji účastníkům nepřiznal, neboť žalobkyně byla v řízení neúspěšná a žalovanému náklady řízení nevznikly.

22. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 160 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.