12 C 8/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalovaného, žalované a žalobce b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně oba zastoupeni advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované pro 87.142,67 Kč s přísl.

I. Oba žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně oběma žalobcům, kteří jsou k přijetí plnění oprávněni společně a nerozdílně, částku 5.120 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 11. 06. 2020 do zaplacení, částku 7.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 06. 01. 2021 do zaplacení, částku 7.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 06. 02. 2021 do zaplacení, částku 7.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 06. 03. 2021 do zaplacení, částku 7.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 06. 04. 2021 do zaplacení, částku 2.710 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 06. 05. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobci domáhali po obou žalovaných zaplacení částky 25.721 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 11. 04. 2021 do zaplacení, částky 6.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 06. 01. 2021 do zaplacení, částky 6.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 06. 02. 2021 do zaplacení, částky 6.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 06. 03. 2021 do zaplacení, částky 4.573 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 06. 04. 2021 do zaplacení, částky 3.018,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 12. 04. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobci a žalovaná č. 1 nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému č. 2 na nákladech řízení částku 162 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali po žalovaných zaplacení dlužného nájemného, záloh na služby v období od května 2019 do května 2021 a nedoplatků po vyúčtování služeb za rok 2020, 2021, a to s poukazem na nájemní smlouvu uzavřenou mezi účastníky dne 01.05.2019, jejímž předmětem byl byt [číslo] o velikosti 4+1 s přísl. v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec], který byl pronajat žalovaným na dobu od 01.05.2019 do 01.05.2020 s automatickým prodlužováním o jeden rok.

2. V podání ze dne 15.04.2022 žalobci rozšířili žalobu o částku 2.710 Kč, která představuje nezaplacený nájem za dobu od 01.- 12.05.2021 a dále o částku 3.018,67 Kč s přísl. představující nedoplatek o vyúčtování služeb za období od 01.01.2021 do 12.05.2021, přičemž celkový nedoplatek činil částku 15.518,67 Kč s přísl., avšak žalobci od této částky odečetli kauci ve výši 12.500 Kč. Soud usnesením ze dne 27.04.2022, č. j. 12 C 8/2022-54, rozšíření návrhu připustil a současně uložil žalobcům doplatit soudní poplatek ve výši 278 Kč za rozšíření žaloby.

3. Žalovaní v rámci obrany proti žalobě nepopírali, že vznikl dluh na nájemném v žalovaném období, avšak pokud jde o vyúčtování služeb, namítali, že jim dosud nebylo za žalované období doručeno řádné vyúčtování služeb spojených s užíváním předmětného bytu, ze kterého by bylo možné ověřit v jaké výši a za jakou cenu čerpali jednotlivé dodané služby včetně uvedení způsobu rozúčtování.

4. Nesporné mezi účastníky byly tyto právně významné skutečnosti, které soud dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. považuje za svá skutková zjištění a odkazuje na ně jako na dílčí skutkový závěr ve věci: Žalobci jako pronajímatelé a žalovaní jako nájemci uzavřeli dne 01.05.2019 smlouvu o nájmu bytu [číslo] o velikosti 4 + 1 s přísl. v domě [adresa] v požární ulici v [obec] na dobu od 01.05.2019 do 01.05.2020 s automatickým prodloužením vždy o 1 rok, pokud ani jedna ze smluvních stran písemně druhé straně neoznámí nejpozději do 2 měsíců před skončením doby nájmu, že nechce nájemní vztah prodloužit. V nájemní smlouvě ze dne 01.05.2019 bylo sjednáno nájemné ve výši 7.000 Kč měsíčně s tzv. inflační doložkou. Dále byla sjednána záloha na služby spojené s užíváním bytu ve výši 6.000 Kč měsíčně. Obě částky byly dle nájemní smlouvy splatné vždy do 5. dne v měsíci, tj. první platba do 05.05.2019. Dále byla sjednána vratná peněžní jistota ve výši 14.000 Kč a pro případ prodlení žalovaných s placením nájemného a záloh na služby byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Žalobci z důvodu prodlení žalovaných s placením nájemného a záloh na služby dali žalovaným výpověď z nájmu bytu v dopise ze dne 22. 02. 2021, kterou převzala žalovaná č. 1 téhož dne. Žalovaní nepodali ve dvouměsíční zákonné lhůtě žalobu u soudu, ve které by soud přezkoumal oprávněnost výpovědi z nájmu bytu. Žalovaní předmětný byt vyklidili dne 16. 05. 2021. Žalovaní zaplatili v období od 01. 05. 2019 do 31. 12. 2019 na nájemném částku 49.000 Kč a na zálohách na služby částku 42.000 Kč. Žalovaní zaplatili v období od 01. 01. 2020 do 31. 12. 2020 na nájemném částku 84.000 Kč a na zálohách na služby částku 42.000 Kč. Žalovaní v období od 01. 01. 2021 do 16. 05. 2021 nezaplatili na nájemném a na zálohách na služby ničeho. Žalobci před podáním žaloby upomenuli žalované o zaplacení dluhu v dopise ze dne 28. 04. 2021 doručeném žalovanému č. 2 dne 14. 05. 2021. Žalovaní obdrželi od žalobců vyúčtování služeb dodávaných do předmětného bytu za období od 01. 01. 2021 do 31. 5. 2021 v listinné podobě, jejíž kopie je založena na čl. 42.

5. Spornou zůstala právně významná skutečnost, zda žalobci doručili žalovaným řádné vyúčtování služeb spojených s užíváním předmětného bytu za období od 01. 05. 2019 do 31. 12. 2019 a dále za období od 01. 01. 2020 do 31. 12. 2020.

6. Z e-mailu žalobců ze dne 06. 12. 2020, příl. D, soud zjistil, že žalobci zaslali žalovaným email, ve kterém uvedli výši zaplaceného nájemného a záloh na služby v období od května do prosince 2021 a dále uvedli skutečné náklady za služby za uvedené období bez uvedení skutečného množství odebraných služeb a uvedení způsobu rozúčtování na byt žalovaných.

7. Z e-mailů žalobců ze dne 14. 03. 2021, příl. E, soud zjistil, že žalobci zaslali žalovaným email, ve kterém uvedli výši zaplaceného nájemného a záloh na služby v období od ledna do prosince 2020 včetně a dále uvedli skutečné náklady za služby za uvedené období bez uvedení skutečného množství odebraných služeb a uvedení způsobu rozúčtování na byt žalovaných.

8. Z vyúčtování služeb za rok 2021 bez uvedení data, čl. 42, soud zjistil, že žalobci zaslali žalovaným vyúčtování„ fondu služeb za rok 2021“ vypracované společností [právnická osoba], přičemž se jedná o tabulku, ve které jsou uvedeni spoluvlastníci předmětného domu a u jednotlivých bytových jednotek jsou vyčísleny zaplacené zálohy na služby a skutečné náklady za služby včetně nákladů na správu domu a jeho pojištění, a to bez uvedení skutečného množství odebraných služeb a uvedení způsobu rozúčtování na jednotlivé byty. Žalovaní v tomto vyúčtování nefigurují.

9. Soud učinil dílčí skutkový závěr, že vyúčtování služeb spojených s užíváním předmětného bytu za období roku 2019, 2020, 2021, (která byla žalovaným doručena, což žalovaní nezpochybňují) obsahují výši zaplacených záloh a vyčíslení skutečných nákladů, avšak bez uvedení skutečného množství odebraného tepla (v GJ), vody pro ohřev teplé vody (v m3), odebrané studené vody (v m3), spotřeby elektřiny ve společných prostorách (v kWh) a způsob jejich rozúčtování na příjemce služeb, tj. žalované.

10. Po právní stránce soud posoudil věc takto:

11. Podle ust. § 2217 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen: o. z.) nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

12. Podle ust. § 2247 odst. 1, 2, 3 o. z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis.

13. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Žalovaní jako nájemci předmětného bytu měli povinnost platit žalobcům jako pronajímatelům dle nájemní smlouvy ze dne 01.05.2019 s poukazem na ust. § 2217 odst. 1 o. z. nájemné v měsíční výši 7.000 Kč, přičemž za období od května do prosince 2019 včetně zaplatili částku 49.000 Kč namísto částky 56.000 Kč, zůstali tak dlužni částku 7.000 Kč. Žalobci tento dluh snížili o přeplatek vzniklý po vyúčtování služeb za měsíc 05 – 12/ 2019 ve výši 1.880 Kč, tudíž soud uložil žalovaným zaplacení částky 5.120 Kč včetně sjednaného úroku z prodlení ve výši 0,1 % od data následujícího po sjednaném datu splatnosti nájemného. V roce 2020 měli žalovaní zaplatit na nájemném částku 84.000 Kč, což také učinili a dluh tak nevznikl. V měsících lednu až dubnu 2021 měli žalovaní zaplatit na nájemném částku 28.000 Kč (4 x 7.000 Kč), což však neučinili, proto jim soud uložil tuto částku zaplatit včetně sjednaného úroku z prodlení ve výši 0,1 % od data následujícího po sjednaném datu splatnosti nájemného. V měsíci květnu 2021 žalovaní užívali předmětný byt do 12. dne v měsíci, proto měli zaplatit poměrnou část měsíčního nájemného ve výši 2.710 Kč, což neučinili, proto jim soud uložil tuto částku zaplatit včetně sjednaného úroku z prodlení ve výši 0,1 % od data následujícího po sjednaném datu splatnosti nájemného.

15. V části žaloby požadující zaplacení zálohy na služby (leden, únor, březen 2021) a nedoplatku po vyúčtování služeb za rok 2020 a 2021 soud žalobu zamítl, neboť nelze žalovat dlužné zálohy na služby v době, kdy již proběhlo jejich vyúčtování (viz rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 1977/2015) a dále z důvodu, že vyúčtování služeb za rok 2020 a 2021 neobsahují v části společné elektřiny vyčíslení skutečné spotřeby a způsob rozúčtování na jednotlivé byty v domě, v části studené vody není uvedena skutečná spotřeba vody a způsob rozúčtování na jednotlivé byty v domě, v části vytápění a ohřevu teplé užitkové vody není uvedena skutečná spotřeba tepla na vytápění, skutečná spotřeba tepla na ohřev vody a množství vody v m3 spotřebované na poskytování teplé užitkové vody (viz vyhl. č. 269/2015 Sb.). To je v rozporu s ust. § 5 a 6 zák. č. 67/2013 Sb., neboť konečný příjemce služeb musí mít k dispozici řádné vyúčtování služeb, ze kterého je schopen vyčíst skutečně dodané jednotlivé služby včetně způsobu rozúčtování, které má případně právo i rozporovat v rámci námitek. Vyúčtování za rok 2020 tyto náležitosti postrádá, stejně jako vyúčtování za rok 2021, které svým obsahem ani není vyúčtováním služeb pro žalované nýbrž pro žalobce, jako vlastníky bytové jednotky v rámci společenství vlastníkům jednotek. V této souvislosti soud poukazuje na právní názor obsažený např. v rozsudku NS sp. zn. 26 Cdo 913/2019, ze kterého vyšel soud i v této věci a kde NS uvádí:„ Soudní praxe se již v minulosti ustálila v názoru, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce s ním byl seznámen (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 16. července 1981, sp. zn. Cpj 164, uveřejněné pod č. 4/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové z 9. února 1968, sp. zn. 7 Co 598/67, uveřejněný pod č. 15/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze tedy hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele stanovila v rozhodné době vyhl. č. 372/2001 Sb. (viz rovněž § 14 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.). V § 7 odst. 2 vymezila obsahové náležitosti vyúčtování, mezi něž zařadila mimo jiné i výši a součet zaplacených záloh konečným spotřebitelem a vyčíslení rozdílu mezi zaplacenými zálohami a náklady připadajícími na konečného spotřebitele (srov. písm. h/ citovaného ustanovení). Jde-li o ostatní poskytované služby, v rozhodné době nebyly obsahové náležitosti vyúčtování stanoveny zvláštním právním předpisem. Podle názoru dovolacího soudu však vyúčtování těchto služeb, aby vůbec mohlo jít o vyúčtování, musí obsahovat minimálně údaj o ceně za tu kterou službu a současně též údaj o množství dodané služby (§ 11 odst. 1 písm. c/ zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví); vlastník jednotky totiž musí z obsahu vyúčtování zjistit minimálně takové informace, na základě kterých bude schopen rozpoznat, zda pronajímatelem požadovaná úhrada odpovídá jeho spotřebě či způsobu výpočtu této spotřeby tak, jak byl účastníky dohodnut nebo jak je stanoven právním předpisem (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 20. července 2011, sp. zn. 26 Cdo 4742/2010, či z 24. dubna 2012, sp. zn. 26 Cdo 4353/2010, na který odkázal dovolatel). Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Aby se tak mohlo stát, musel by pronajímatel vystavit nové úplné vyúčtování znějící na cenu ve správné výši. Je-li vyúčtování nesprávné, není zde (řádného) vyúčtování jako předpokladu pro vznik platební povinnosti. Protože (řádné) vyúčtování je také předpokladem pro vznik splatnosti částky v něm uvedené (nedoplatku), nestává se vyúčtovaná částka splatnou, a to ani z části. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že pozdější (řádné, správné) vyúčtování může (a většinou také bude), obsahovat – číselně vyjádřeno – zčásti nebo zcela i částky, jež byly původně (nikoli však řádně) vyúčtovány. Nejde zde totiž o to, zda – číselně vyjádřeno – bylo původní vyúčtování vyšší nebo nižší, případně stejné jako vyúčtování řádné (správné). Rozhodné je, že splatnost nedoplatku může nastat jedině na základě (v důsledku) řádného, tj. v souladu se všemi příslušnými předpisy provedeného, vyúčtování (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002, uveřejněné pod C 2170 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 9. března 2005, sp. zn. 26 Cdo 1742/2005, z 24. června 2009, sp. zn. 26 Cdo 2471/2007, a z 24. května 2016, sp. zn. 26 Cdo 1261/2015 /ústavní stížnosti podané proti naposledy citovaným rozhodnutím Ústavní soud odmítl usneseními z 12. května 2010, sp. zn. IV. ÚS 2495/09, a z 6. září 2016, sp. zn. I. ÚS 2803/16); právo domáhat se vyúčtování záloh na služby (a tomu odpovídající povinnost služby vyúčtovat) se promlčuje v tříleté promlčecí době podle § 101 obč. zák. (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. prosince 2013 – dále opět jen„ obč. zák.“) – srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 18. ledna 2017, sp. zn. 26 Cdo 3256/2015, uveřejněný pod č. 93/2018 časopisu Soudní judikatura (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozsudku odmítl Ústavní soud usnesením z 11. května 2017, sp. zn. I. ÚS 1120/17). Zbývá dodat, že uvedené právní závěry je třeba aplikovat i v poměrech bytového spoluvlastnictví (k tomu viz rozsudky Nejvyššího soudu z 28. listopadu 2018, sp. zn. 26 Cdo 356/2018, a z 5. června 2019, sp. zn. 26 Cdo 4637/2018).“.

16. O náhradě nákladů řízení mezi žalobci a žalovanou č. 1 rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ji účastníkům nepřiznal, neboť žalobci byli v řízení převážně neúspěšní a žalovaná č. 1 se náhrady nákladů řízení vzdala.

17. O náhradě nákladů řízení mezi žalobci a žalovaným č. 2 rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému č. 2, který byl v řízení částečně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 162 Kč, přičemž tato částka představuje 18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59 % a úspěchu žalobců v rozsahu 41 %). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil ve lhůtě stanovené soudem výši ušlého výdělku, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Z této částky mu náleží shora uvedených 18 %, tj. částka 162 Kč