12 C 82/2021

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr Radomírem Kubelkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 26.779,76 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6.680 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.680 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 9 % úroku z prodlení z částky 6.680 Kč od 21.01.2020 do 30.04.2020, částky 10.511,76 Kč s 9 % úrokem z prodlení z částky 3.533,71 Kč od 21.01.2020 do zaplacení, 29 % úroku ročně z částky 10.213,71 Kč od 21.01.2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.100,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.591,73 Kč, zamítá.

III. Žaloba, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9.588 Kč s 9,75 % úrokem z prodlení z částky 6.082,18 Kč od 21.01.2020 do zaplacení, s 29 % úrokem ročně z částky 6.082,18 Kč od 21.01.2020, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 627,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.013,71 Kč, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 17.191,76 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze anonymizováno o anonymizováno uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností právnická osoba dne 20.01.2020.

2. Žalobkyně se dále podanou žalobou domáhala zaplacení částky 9.588 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze anonymizováno o anonymizováno uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností právnická osoba 20.01.2020.

3. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

4. Soud provedl důkaz smlouvami o zápůjčce ze dne 11.09.2017 a ze dne 05.06.2017, včetně smluvních podmínek, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.01.2020, předžalobní výzvou ze dne 23.04.2020 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Dne 11.09.2017 byla mezi společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované zápůjčku ve výši 13.000 Kč a žalovaná se ji zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10.744 Kč ve formě 18 měsíčních splátek po 1.320 Kč (poslední splátka ve výši 1.304 Kč). RPSN byla ve smluvních podmínkách vyčíslena sazbou 132,65 %. Žalovaná splátky řádně nehradila, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila na splátkách celkem částku 6.320 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl zčásti na jistinu zápůjčky a zčásti na souhrnný poplatek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.01.2020 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Dopisem ze dne 23.04.2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě do 30.04.2020.

6. Dne 05.06.2017 byla mezi společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované zápůjčku ve výši 11.000 Kč a žalovaná se ji zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9.168 Kč ve formě 18 měsíčních splátek po 1.121Kč (poslední splátka ve výši 1.111 Kč). RPSN byla ve smluvních podmínkách vyčíslena sazbou 134,02 %. Žalovaná splátky řádně nehradila, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila na splátkách celkem částku 14.085 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl zčásti na jistinu zápůjčky a zčásti na souhrnný poplatek.. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.01.2020 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Dopisem ze dne 23.04.2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě do 30.04.2020.

7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydržiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle § číslo k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

13. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované zápůjčku ve výši 13.000 Kč, resp. 11.000 Kč, a žalovaná se zavázala tyto zápůjčky včetně souhrnných poplatků splácet týdenními splátkami stanovenými ve shora citovaných smlouvách. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnila, právnímu předchůdci žalobkyně za dobu trvání smluv uhradila na dluh částku 6.320 Kč, resp. 14.085 Kč, které právní předchůdce žalobkyně započetl zčásti na jistinu půjčky a zčásti na souhrnný poplatek. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na niž byly pohledávky za žalovanou v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupeny, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

14. Žalobkyni nepochybně vzniklo právo na vrácení poskytnutých peněz - jistiny, nicméně smlouvu, na kterou dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku), soud podrobil zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

15. V této souvislosti je otázka, zda údaj uváděný žalobní ve smluvních podmínkách o výši RPSN odpovídá skutečnosti. Podle § 10 odst. 1, odst. 2 zákona č. 145/2010 Sb. mají být zohledněny všechny náklady na úvěr, s výjimkou nákladů v návaznosti na zřízení fakultativního (běžného či úvěrového) účtu. Poplatek za hotovostní inkaso měl být součástí výpočtu nákladů na úvěr, a proto RPSN ve skutečnosti činí 219,86 % (dle http://kalkulacky.idnes.cz/cr_spotrebitelsky-uver-rpsn.php). Tato skutečnost má totiž význam pro posouzení vyváženost smluvních práv a povinností a pro závěr o případné zjevné nespravedlnosti sjednaného závazku.

16. Ústavní soud (viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11) uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

17. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany s podmínkami posuzovaných zápůjček vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být násobně převyšující částku poskytnutou. Smlouvy jsou jako celek neplatné pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, účastníci sjednali (kromě dalšího) souhrnný poplatek ve výši 90,40 %, resp. 87,50 % jistiny dluhu, RPSN činí 132,65 %, resp. 134,02 % (tedy výrazně převyšuje obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů), poplatek za poskytnutí zápůjčky 82,6 %, resp. 83,3 % z poskytnuté jistiny. Soud proto v daném případě dospěl k závěru, že obě smlouvy jsou jako celek neplatné dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neboť jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku. Pro posouzení platnosti smluv již není podstatné, zda všechny nároky podle smluv žalobkyně také uplatňuje.

1. Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž, mimo jiné, uzavřel:„ Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěryschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované (pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce před podáním žádosti o zápůjčku, nájemní smlouva). Soud na základě tohoto tvrzení žalobkyně uzavřel, že tato neprokázala, zda před uzavřením smlouvy o úvěru měla informaci o tom, zda žalovaná měla reálně na splácení úvěru dostatek finančních prostředků. Z tvrzení žalobkyně ani neplyne, že by byla v souvislosti s úvahami o poskytnutí zápůjčky zkoumána úvěrová minulost žalované. Původní věřitel tak nepostupoval v souladu s 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. V důsledku těchto skutečností právní předchůdce žalobkyně porušil § 86 odst. 1, odst. 2 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb., byť žalovaná námitku neplatnosti nevznesla, vstupuje tato okolnost i do úvahy o nespravedlivosti smlouvy. Skutečnost, zda žalovaná uvedla při sjednání zápůjček pravdu, nezbavuje povinnosti poskytovatele zápůjček, aby podstatné skutečnosti ověřil, jinak by vlastně úvěruschopnost žalované nebylo možné posoudit. Pokud se právní předchůdce žalobkyně spokojil pouze s údaji uváděnými žalovanou v zákaznické kartě, lze uzavřít, že rezignoval na svoji zákonnou povinnost plynoucí ze shora citovaného ust. § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. Soud nad rámec uvedeného poukazuje, že problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby byla též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.

18. Smlouvy byly sice posouzeny jako neplatné, žalované se však dostalo plnění ve výši 13.000 Kč, resp. 11.000 Kč v souladu s neplatnými smlouvami, a proto je povinna poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 věta první občanského zákoníku včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uhradila žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatných smluv částku 6.320 Kč, resp. 14.085 Kč, soud přiznal žalobkyni pouze právo na vrácení zůstatku jistiny ve výši 6.680 Kč (číslo – číslo = číslo) ze anonymizováno o anonymizováno ze dne datum se zákonným úrokem z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku od data 01.05.2020 odvislého od data splatnosti dne 30.04.2020 obsaženého k výzvě k plnění ze dne 23.04.2020. Ve zbývající části soud, pokud jde o uplatněný nárok ze anonymizováno o anonymizováno ze dne datum, žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pokud jde o uplatněný nárok ze anonymizováno o anonymizováno ze dne datum, žalovaná platbou v celkové výši 14.085 Kč již zapůjčenou jistinu ve výši 11.000 Kč zaplatila, proto soud žalobu ohledně tohoto uplatněného nároku zamítl zcela.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a žalované žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li účastníci povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, lze se domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce u soudního exekutora.