13 C 101/2026

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Oldřichem Umlaufem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 36 900 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p.a. z této částky od 1.2.2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do úroku z prodlení z částky 17 300 Kč za období do 31.1.2026, včetně kapitalizovaného úroku z prodlení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p.a. z této částky od 1.2.2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Ve zbytku, tj. co do úroku z prodlení z částky 19 600 Kč za období do 31.1.2026, včetně kapitalizovaného úroku z prodlení, se žaloba zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 380 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 17 300 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 11.1.2023, částky 19 600 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 7.12.2022 uváděje, že právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ) poskytnul žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a 30 000 Kč, žalovaný měla vrátit úvěry ve lhůtě splatnosti, což neučinil. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2025 na žalobkyni.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítal, ve věci se nevyjádřila.

3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

4. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to v rozsahu níže uvedeném s ohledem na soudem uvedený právní názor. Ostatní listiny předložené žalobkyní soud neprováděl, neboť z nich nebylo možné zjistit právně významné skutečnosti. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují:

5. A) Smlouvou o úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr ve lhůtě splatnosti v 21 sjednaných splátkách po 2 141 Kč, včetně souhrnného poplatku (náklady spotřebitelského úvěru) 24 946 Kč.

6. B) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2025 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni.

7. C) Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.

8. D) Žalovaný dle přehledu plateb (nesporných tvrzení) ke smlouvě uhradil 2 700 Kč.

9. A) Smlouvou o úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému úvěr ve výši 30 00 Kč, žalovaný měla vrátit úvěr ve lhůtě splatnosti v 78 sjednaných splátkách po 794 Kč, včetně souhrnného poplatku (náklady spotřebitelského úvěru) 25 040 Kč.

10. B) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2025 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni.

11. C) Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.

12. D) Žalovaný dle přehledu plateb (nesporných tvrzení) ke smlouvě uhradil 10 400 Kč.

13. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

14. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

16. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

17. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

18. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

20. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě těchto právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto úvěry splatit, a to včetně souhrnného poplatku. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnil, plnil částečně, jak uvedeno ve skutkových zjištěních. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni postoupeny shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.

21. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

22. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

23. Nejprve soud zvažoval, zda smlouvy o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

24. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouvy jsou jako celek neplatné pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (RPSN dle smluv činí cca 140 % , výše souhrnného poplatku – nákladů spotřebitelského úvěru činí cca 80 % poskytnuté částky), přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku, a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku.

25. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění dle § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaný na splátkách uhradil 2 700 Kč a 10 400 Kč, byly mu poskytnuty shora uvedené částky podle neplatných smluv, byl povinen toto poskytnuté plnění vrátit, tj. závazek k vydání bezdůvodného obohacení zanikl plněním toliko zčásti, zůstala neuhrazena částka 17 300 Kč a 19 600 Kč. Žalovanému tak uložena dle § 1968 občanského zákoníku povinnost k plnění, včetně zákonného úroku z prodlení, tj. uplynutím lhůty dle předžalobní výzvy, jak uvedeno ve výroku I., III. rozhodnutí. Ve zbytku úroku z prodlení soud žalobu zamítnul jako nedůvodnou, jak uvedeno ve výroku II., IV. rozhodnutí S ohledem na závěr ohledně neplatnosti předmětných smluv o úvěru se soud již věcně nezabýval otázkou řádnosti posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., § 142a o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a soud jí přiznal právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatňování práva, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 476 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení, tj. odměny advokáta za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby, předžalobní výzva) po 700 Kč, dle § 14b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., třech režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jakož i DPH ve výši 21 % z těchto nákladů dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem ve výši, jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.