13 C 128/2021

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Umlaufem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 8.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4.420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % p.a. od 2.7. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Ve zbytku, tj. co do částky 3.580 Kč, jakož i co do úroku z prodlení, co do částky 1.988 Kč na kapitalizovaném úroku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 27.4.2021 domáhala zaplacení částky 8.000 Kč s příslušenstvím, skutkově uváděje, jak uvedeno v žalobě. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115 a) o. s. ř. ve věci nebylo nařízeno jednání, rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 18. 6. 2021. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 27.2.2008 uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovanou, smluvních podmínek smlouvy o půjčce, soud zjistil, že obsahem smluvního vztahu byl závazek věřitele poskytnout žalované půjčku (spotřebitelský úvěr) ve výši 8.000 Kč a závazek žalované tuto půjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 5.568 Kč vrátit v 53 týdenních splátkách po 256 Kč počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy o půjčce. Z výzvy k plnění soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ze smlouvy o půjčce. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, 24. 8. 2018, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015, 14. 9. 2018, soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované. Z nesporného tvrzení účastníků soud zjistil, že žalovaný na splátkách uhradil celkem částku 3.580 Kč. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zák. č.89/2012 Sb., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle ustanovení § 657 občanského zákoníku (zákona č.40/1964 Sb.) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle ustanovení § 55 odst. 1 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle ustanovení § 55 odst. 2 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. Podle ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle ustanovení § 39 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. V souladu s citovanými zákonnými ustanoveními na základě skutkového stavu, jak uvedeno shora, shledal soud žalobou uplatněné nároky důvodnými z části, jak uvedeno ve výroku I. – II. tohoto rozhodnutí, a to z následujících důvodů: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena spotřebitelská smlouva o půjčce podle ustanovení § 657 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.). Z ujednání v předmětné smlouvě je zřejmé, že tato ujednání vyvolávají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Pokud soud uvažoval, že účastníci sjednali souhrnný poplatek ve výši 5.568 Kč, což představuje více než 60 % z celkové poskytnuté částky, a zároveň týdenní splácení dluhu, což jsou vůči dlužníku velmi přísné podmínky, nelze považovat smlouvu jako celek za souladnou s dobrými mravy. Jde o zjevnou nespravedlnost ujednání smlouvy o zápůjčce vůči žalovanému (dlužníkovi), které nelze poskytnout právní ochranu. V tomto případě je nastavení práv a povinností účastníků smlouvy natolik nevyvážené, že smlouva jako celek neobstojí, tj. je absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.). Soud odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: nález Ústavního soudu z 11.12.2014, sp. zn.

III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26.1.2012, sp. zn.

I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Pokud jde o právní závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce (spotřebitelském úvěru), pak ten je ve shodě s právním názorem Krajského soudu v Plzni, jak byl vyjádřen například v rozhodnutí ve věci sp. zn. 25 Co 182/2017 z 8.8.2017 (posuzován skutkově obdobný případ, obsahově shodná smlouva). Žalobkyně tak má právo na vrácení rozdílu mezi částkou poskytnutou ve výši 8.000 Kč a částkou, kterou již žalovaná vrátila, tj. částkou 3.580 Kč, neboť v tomto rozsahu se jedná o bezdůvodné obohacení, jak uvedeno ve výroku I. rozhodnutí. Aktivní legitimace žalobkyně ohledně uplatněných nároků je dána, neboť dle smlouvy o postoupení pohledávky se žalobkyně stala věřitelem žalovaného. Výši úroku z prodlení soud stanovil v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za období prodlení žalované s plněním peněžitého závazku, jak uvedeno ve výroku rozhodnutí. Ve zbývající části jistiny, tak i příslušenství, žaloba zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II., jako nedůvodná, neboť z důvodu neplatnosti předmětné smlouvy žalobkyně byla oprávněna započítávat plněné splátky toliko na jistinu, nikoliv na příslušenství, na souhrnný poplatek. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.