13 C 175/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Umlaufem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem údaje o zástupci pro 16.241 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16.241 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p.a. od 15.3.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> 1. Žalobkyně se žalobou z 27. 1. 2022 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 16.241 Kč s příslušenstvím, skutkově uváděje, jak uvedeno v žalobě.

2. Opatrovník žalované se k žalobě nevyjádřil.

3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. [číslo jednací] ze dne 15. 9. 2020 byla prodloužena doba omezení svéprávnosti posuzované [celé jméno žalované] na dobu 5 let od právní moci tohoto rozsudku, opatrovník [jméno] [příjmení] zůstal nezměněn, návrh na změnu opatrovníka byl zamítnut. Rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] byl rozsudek č. j. [číslo jednací] potvrzen.

4. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Soud na základě listinných důkazů, nesporných tvrzení, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Dne 13. 8. 2018 ve znění dodatku [číslo] byla mezi žalovanou, která byla zastoupena opatrovníkem, a žalobkyní uzavřena smlouva o poskytnutí sociální služby dle zákona č. 108/2006 Sb., jejímž předmětem bylo poskytnutí služeb ubytování, stravování, úkonů péče dle specifikace v bodě II. – IV. smlouvy, v článku VI. byla stanovena výše úhrad a způsob jejich placení (cena ubytování byla stanovena částkou 210 Kč za den, cena za stravu částkou 170 Kč za den). Žalobkyně poskytovala žalované sjednané služby až do doby ukončení pobytu žalované dne 28. 2. 2019. Fakturou č. 2019 ze 4. 2. 2019 byly vyúčtovány poskytnuté služby žalované na ubytování a stravování za období leden 2019 částkou 11.780 Kč, z níž zůstala neuhrazena částka ve výši 3.079 Kč. Fakturou č. 2019 z 28. 2. 2019 byly vyúčtovány služby za únor 2019 částkou 10.640 Kč, která zůstala neuhrazena zcela. Dle hlášení o škodě z 15. 2. 2019 došlo k poškození žaluzií na venkovních dveřích zařízení žalobkyně, v němž byla žalovaná ubytována, a to ze strany žalované, které si vyžádalo výměnu zohýbaných žaluzií, za což žalobkyně uhradila částku 2.522 Kč. Přes korespondenci z období únor 2019 až září 2021, která byla uvedena žalobkyní s opatrovníkem žalované, nebylo žalovanou ničeho zaplaceno.

7. Dle ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

8. Dle ustanovení § 2911 občanského zákoníku způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

9. V souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, na základě skutkového stavu, jak uvedeno shora, shledal soud žalobou uplatněné nároky důvodnými včetně příslušenství, a to z následujících důvodů:

10. Z listinných důkazů, a to smlouvou o poskytování sociální služby ve znění dodatku, která byla platně uzavřena, neboť žalovaná byla zastoupena opatrovníkem, se podává, že mezi žalobkyní, jakožto poskytovatelem, a žalovanou, jakožto uživatelem, vznikl právní vztah, jehož právním důvodem vzniku byla předmětná smlouva uzavřena ve smyslu § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, přičemž žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, tj. v rozhodném období leden a únor 2019 byly žalované poskytovány sjednané služby ubytování a stravování, které byly vyúčtovány předmětnými fakturami, žalovaná porušila své smluvní povinnosti dle článku VI. smlouvy, kdy provedená vyúčtování zůstala neuhrazena ve výši 13.719 Kč. Důvodným soud na základě listiny hlášení o škodě shledal rovněž nárok na náhradu škody ve smyslu § 2911 občanského zákoníku, neboť bylo prokázáno, že žalovaná poškodila zařízení (majetek) žalobkyně, a to s výší škody spočívající ve vynaložených nákladech na uvedení do původního stavu v částce 2.522 Kč. Výši úroku z prodlení soud stanovil v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za období prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, jak uvedeno ve výroku rozhodnutí.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. žalobkyni, která byla ve věci úspěšnou přiznána náhrada nákladů řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku.