13 C 176/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Oldřichem Umlaufem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky pro 24 629,22 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 24 622,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. z částky 16 847 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 9 256,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou z 26. 5. 2025 domáhala na žalované zaplacení částky 24 622,99 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o zápůjčce č. hodnota, skutkově uváděje, že touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalované zápůjčku ve výši 16 000 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr včetně sjednaných poplatků a z obchodního úroku (celkem měla zaplatit částku 51 567 Kč), a to v 60 měsíčních splátkách, což nečinila řádně, kdy na splátkách uhradila minimálně částku 20 114 Kč, žalobkyně přistoupila k zesplatnění pohledávky k 1. 4. 2025, kdy zůstala nezaplacena částka 24 629,22 Kč sestávající z jistiny ve výši 12 353 Kč, neuhrazených poplatků za správu půjčky, smluvního úroku, tak i smluvní pokuty (dle vyčíslení pohledávky). Podáním z 3. 11. 2025 (k výzvě soudu dle § 118a o.s.ř.) žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované, jak konkrétně uvedeno v bodě II. – V. tohoto podání, poukázala na skutečnost, že z bankovního účtu vedeného na jméno žalované byly plněny dílčí splátky dle splátkového kalendáře smlouvy, a to v počtu 25 dílčích sjednaných splátek.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila namítaje, že předmětná smlouva o zápůjčce je absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, a to vzhledem k výši RPSN, tak i výši smluvního úroku, který převyšuje čtyřnásobek úroku stanoveného ČNB v době uzavření smlouvy. Vzhledem ke skutečnosti, že na splátkách uhradila minimálně 20 114 Kč, navrhla zamítnutí žaloby. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti namítala, že není zřejmé, jaký byl konkrétní výstup tohoto posouzení ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

3. Ze smlouvy o zápůjčce č. hodnota ze dne 12. 7. 2022 soud zjistil, že byla uzavřena žalobkyní a žalovanou, předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 16 000 Kč, úrok byl sjednán ve výši 39 % p. a., RPSN ve výši 81,7 %, celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 35 567 Kč. Žalovaná se zavázala k úhradě celkové částky ve výši 51 567 Kč v 60 měsíčních splátkách, a to za podmínek specifikovaných ve smlouvě.

4. Z elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv žalobkyně soud zjistil, že smlouva č. hodnota byla uzavřena elektronickou formou dne 12. 7. 2022, kdy klient (žalovaná) potvrdila předběžný návrh podmínek zápůjčky, potvrdila akceptaci návrhu smlouvy.

5. Z výpisu běžného účtu č. 8280231001/5500 soud zjistil, že dne 12. 7. 2022 byla provedena ve prospěch účtu žalované č. 2502038075/2010 pod variabilním symbolem č. 22200383 platba částky 16 000 Kč.

6. Z obchodních podmínek, které byly součástí smlouvy o zápůjčce z 12. 7. 2022 soud zjistil, že žalovaná elektronickým podpisem z 9. 9. 2021 stvrdila seznámení se s jejich obsahem.

7. Z výpisu splátkového kalendáře ke smlouvě soud zjistil, že zde jsou evidovány jednotlivé splátky za období 24. 8. 2022 – 24. 7. 2027 s tím, že zde je uvedeno 25 uhrazených splátek v období 24. 8. 2022 – 24. 8. 2024, celkem ve výši 21 500 Kč.

8. Ze sazebníku úroků poplatků a smluvních pokut soud zjistil, že elektronickým podpisem z 12. 7. 2022 žalovaná stvrdila seznámení se s jeho obsahem. Výše administrativního poplatku za správu spotřebitelského úvěru činila 250 Kč měsíčně, smluvní úrok 39 % ročně, smluvní pokut dle článku II. obchodních podmínek byly specifikovány v bodě II. sazebníku, účelně vynaložené náklady v případě prodlení klienta v bodě III. sazebníku.

9. Z oznámení o zesplatnění zápůjčky z 1. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně dle článku 13.7 obchodních podmínek, dle článku 11 smlouvy úvěr zesplatnila z důvodu prodlení s úhradou splátek, a to v celkové výši 23 959,29 Kč.

10. Z výzvy z 10. 12. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě zesplatněné pohledávky ve lhůtě do 21. 4. 2025.

11. Z předžalobní výzvy z 24. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě pohledávky ze smlouvy o zápůjčce č. hodnota.

12. Z tabulky posouzení úvěruschopnosti ohledně osoby žalované, jakožto klienta, soud zjistil, že zde byla uvedena výše měsíční mzdy částkou 17 807 Kč, byl proveden koeficient výpočtu skóre klienta, a to na základě údajů zde specifikovaných s výší konečné splátky 871 Kč.

13. Z výpisu účtu internetového bankovnictví žalované č. ú. 2502038075/2010 za období 1. 4. 2022 – 30. 6. 2022 soud zjistil, že zde jsou evidovány celkové příjmy 139 224 Kč, výdaje 140 859 Kč.

14. Z čestného prohlášení žalované z 11. 7. 2022 ohledně příjmů a výdajů soud zjistil, že zde jsou uvedeny příjmy ze zaměstnání ve výši 17 500 Kč, měsíční výdaje na půjčky 7 000 Kč, další výdaje 1 500 Kč.

15. Z vyčíslení pohledávky ke smlouvě č. hodnota soud zjistil, že ke dni zesplatnění 1. 4. 2025 je evidována pohledávka ve výši 24 629,22 Kč sestávající z jistiny ve výši 11 753 Kč, smluvních úroků 3 094 Kč, administrativních poplatků 2 000 Kč, smluvní pokuty 4 717,64 Kč, nákladů upomínání 2 400 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 664,50 Kč.

16. Z výplatních lístků žalované za období březen až květen 2022 soud zjistil, že zde je specifikována čistá mzda v uvedeném období ve výši 18 485 Kč, 15 358 Kč, 19 578 Kč.

17. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění uvedená shora vzájemně neodporují, soud na ně odkazuje, jakožto na souhrnný skutkový závěr.

18. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

20. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

21. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

22. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

24. V souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, na základě skutkového stavu, jak uvedeno shora, shledal soud žalobou uplatněné nároky včetně příslušenství nedůvodnými, a to z následujících důvodů:

25. Z provedených důkazů, a to smlouvou č. hodnota, jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně pro poskytování spotřebitelských úvěrů, soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, byť byla označena jako smlouva o zápůjčce. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytnula žalované úvěr ve výši 16 000 Kč, a to dle výpisu z běžného účtu žalobkyně z 12. 7. 2022. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 60 měsíčních splátkách za podmínek uvedených ve smlouvě, a to včetně smluvního úroku ve výši 39 % p. a., RPSN činila 81,7 %. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, dle splátkového kalendáře smlouvy plnila toliko částečně (uhradila 25 splátek), žalobkyně úvěr oznámením z 1. 4. 2025 zesplatnila.

26. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

27. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

28. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

29. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být cca trojnásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí 81,7 %, výše úroku činí 39 % ročně, přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku.

30. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění dle § 2993 občanského zákoníku. Protože žalované byla poskytnuta shora uvedená částka podle neplatné smlouvy, byla povinna toto poskytnuté plnění vrátit. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná na splátkách uhradila více než činí poskytnutá jistina úvěru, soud žalobu zamítl, a to ohledně nároku na zaplacení jistiny, tak i ohledně zbývajících smluvních nároků (smluvní pokuta, administrativní poplatky, náklady upomínání), neboť vzhledem k závěru soudu o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy byla žalobkyně oprávněna plnění žalované započíst toliko na jistinu (nikoliv na smluvní nároky). Na uvedeném ničeho nemění skutečnost, že z provedených důkazů se podává, že úvěruschopnost žalované byla posouzena řádně, tj. byla provedena analýza příjmů a výdajů žalobkyně, která vycházela z reálných podkladů poskytnutých žalovanou dle čestného prohlášení, o čemž svědčí zejména ta skutečnost, že žalovaná uhradila 25 sjednaných splátek, tj. z hlediska materiálního posouzení je zřejmé, že po delší dobu trvání smluvního vztahu bylo v jejích schopnostech vypočtené a sjednané splátky hradit. S ohledem na shora uvedené skutečnosti rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. žalované, která byla ve věci zcela úspěšnou přiznány účelně vynaložené náklady na bránění práva sestávající z nákladů právního zastoupení, tj. odměny advokáta za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, účast u jednání soud dne 2. 10. 2025, 6. 11. 2025) pod 2 100 Kč dle § 7 téže vyhlášky, 3 režijních paušálů po 450 Kč dle § 13, jakož i DPH se k tomuto vztahující, celkem ve výši uvedené ve výroku II. tohoto rozhodnutí. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.